Dne 7. března 2010 si připomeneme 160. výročí, jež uplyne od narození Tomáše Garrigua Masaryka, tohoto významného vědce, filozofa, pedagoga, politika, žurnalisty a prvního prezidenta Československé republiky. Masarykovo působení, jeho morální autorita a vliv na politické poměry v meziválečném Československu výrazně přispěly k tomu, že se zde udržela demokracie, a to i v době, kdy v okolních státech vítězily autoritativní diktátorské režimy.
Masarykův vztah ke Slovensku se vlivem otce, Slováka z Kopčan, formoval již od raného dětství. Od roku 1887 trávil prázdninové pobyty na slovenském venkově, pravidelně zajížděl do Bystřičky u Turčianského sv. Martina, kde se seznamoval se slovenskou inteligencí, např. S. H. Vajanským, P. O. Hviezdoslavem a V. Šrobárem. Jeho přednášek na Filozofické fakultě v Praze se účastnili mnozí slovenští studenti, kteří zde studovali, např. M. R. Štefánik. Od roku 1923 zajížděl prezident Masaryk na Slovensko pravidelně; zámek v Topolčiankách se mu vedle zámku v Lánech stal druhým letním sídlem, v němž trávil zpravidla konec léta a začátek podzimu.Z prezidentových návštěv Slovenska si připomeňme jednu z nejvýznamnějších, a to návštěvu Nitry, jednoho z nejstarších, nejvýznamnějších a nejmalebnějších center země, v neděli dne 12. srpna 1923. O této významné události přirozeně informovaly místní noviny s předstihem: „Ano, přijíždí k nám génius, Osvoboditel vlasti, muž vysokého státnického rozhledu, muž přísně věřící v Boha, muž který ne se zbraní v ruce, ale svou vzdělaností a snahou po vzdělání vypracoval se z kovářského učně na filozofa a na autoritu, uznávanou celým vzdělaným a vědeckým světem.“
Masaryk dorazil do slunečné Nitry kolem šestnácté hodiny z Topolčianek. Nepřijel však sám, ale provázely ho další čtyři osoby: ministr zahraničí a blízký Masarykův přítel Edvard Beneš, velvyslanec ČSR v Paříží a schopný diplomat Štefan Osuský, prezidentův tajemník Vladimír Kučera a dvorní ceremoniář Kanceláře prezidenta republiky Viktor Hoppe. Prezident republiky byl slavnostně uvítán četou nitranského jízdního Sokola ještě před vjezdem do samotného města. Za jejich doprovodu a jásotu přihlížejících davů dorazil prezident na bohatě zdobené Štefánikovo náměstí (dnešní Svätoplukovo námestie), kde jej uvítaly fanfáry ze Smetanovy opery Libuše a tóny národní hymny. Prezidenta T. G. Masaryka po vystoupení z automobilu uvítal sám nitranský župan, advokát a spisovatel Ján Jesenský a zástupci jednotlivých ministerstev.
Po těchto slavnostních formalitách se slova ujal starosta města pan Emil Šebesta, který prezidenta pozdravil a poděkoval mu za jeho práci ve prospěch národa a státu. Středu náměstí dominovaly ženy v tradičních slovenských krojích, které umocňovaly slavnostní nádech celé události. Na vřelé pozdravy Masaryk odpověděl panu starostovi slovy: „Pane starosto, děkuji vám ze srdce za vaše přivítání. Už jako malý chlapec slýchával jsem o Nitře. Později jako žák a student zpíval jsem Nitra, milá Nitra a nyní jako váš prezident hovořím: Nitro, milá Nitro, společnou prací, vy všichni občané a já s vládou bohdá to vykonáme, co nás ještě čeká. Je toho dost, ba moc, velmi moc. Ale doufám, věřím pevně, že – opakuji – společnou prací vykonáme všechno pro Nitru, pro Slovensko, pro Československou republiku. Všechno dobré přeji vám, pane starosto, a vašemu městu.“ Následně mu byl představen nitranský biskup Karol Kmeťko, signatář Martinské deklarace a poslanec Národního shromáždění. Krátce poté se T. G. Masaryk setkal se zástupci nitranských evangelíků v čele s farářem a spisovatelem Ladislavem Novomestským, legionáři a tajemníkem zemědělských odborových organizací Severínem Korybaňou.Jménem nitranské sokolské Svatoplukovy župy pozdravil T. G. Masaryka i župní starosta Ján Kettner a zástupci organizací československých socialistů, československých sociálních demokratů, křesťanských socialistů a židovské obce. Ze Štefánikova náměstí se Masaryk přesunul do Mestského / Meštianskeho domu (dnes Štefánikova trieda). Zde se slova ujal opět starosta Šebesta a informoval prezidenta Masaryka, že jej obecní zastupitelstvo zvolilo čestným občanem města a věnovalo mu na památku obraz Nitry. V sedmnáct hodin se pan prezident přesunul automobilem z Městského domu do Župního domu (dnes Župné námestie), kde byl na jeho počest připraven čajový dýchánek a recepce, již se zúčastnily rovněž představitelé širokých společenských vrstev města Nitry. Odtud se zanedlouho vydal, provázený jízdou sokolstva, Špitálskou ulicí ke staveništi městského chudobince, na jehož stavbu Masaryk později věnoval sto tisíc korun československých. Kolem 19. hodiny odcestoval pan prezident z Nitry zpět na letní sídlo do Topolčianek.
(příspěvek do českého vysílání Slovenského rozhlasu v Košicích)
