Čeština ve slovenských médiích

Forum SSN (fejeton)

Vadí vám čeština ve slovenských médiích? Někomu asi ano, jinak by ho zřejmě netrápila otázka, jíž se zabýval článek v časopise Slovenského syndikátu novinářů Forum č. 2/2017 na 7. straně „Čeština v televíznom spravodajstve?" (v plném znění publikujeme níže, původní text viz Fórum SSN 2/2017, str. 7).

Napadlo by snad českého redaktora zamýšlet se nad tím, zda ve sportovním zpravodajství může znít slovenština? O tom pochybuji. Většina by asi podobnou otázku považovala za absurdní (a to nejen z úcty ke Karlu Polákovi a jiným). Nevím jak vy, ale podle mé zkušenosti český posluchač nebo divák bere slovenštinu v českém rozhlase a televizi téměř za samozřejmost (či spíše vítané zpestření), vždyť v ČR (a nejen v Praze) se nadále se slovenštinou setkáváte v obchodech, na úřadech a prakticky všude v běžném každodenním styku. Možná i proto Češi považují za důležitější jiné problémy, než zákon, který by podle slovenského vzoru recipročně omezil používání slovenštiny v ČR.

Paradoxně přesto právě slovenská média i politici s oblibou často roní krokodýlí slzy nad tím, že údajně Češi přestávají rozumět slovenštině. Logicky to asi vyplývá právě z toho, že ji kolem sebe slyší prakticky každý den. Koneckonců, v minulosti naší více než 70leté společné státnosti je znám nejeden případ, kdy Češi museli připustit, že čím více poslouchají například slovenské politiky, tím více slovenštině přestávají rozumět... I vy jste si naivně mysleli, že to je přece už celé čtvrtstoletí za námi a už je to „jen" historie?

Před léty mi jeden „východniar" vysvětloval tehdejší projevy averze vůči češtině přibližně těmito slovy: „Pochop už konečně, že Slováci nemohou mít češtinu raději než svá vlastní nářečí, jimž často ani většina z nich sama nerozumí." Tehdy jsme se tomu všichni smáli jako skvělému vtipu, s odstupem času to však stále více považuji za lidovou moudrost.

Zmíněný článek je však zajímavý i z jiného pohledu zvláště pro české krajany. Ve stanovisku slovenského ministerstva kultury se totiž tvrdí: „použitie českého jazyka, ktorý sa v zákone o štátnom jazyku označuje ako jazyk spĺňajúci požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka...".

Čte se to na první pohled pěkně, pokud nevíte, že ve jmenovaném zákoně (270/1995 Z.z., doporučuji, není dlouhý) o českém jazyce ve skutečnosti není nikde ani zmínka!

Pokud ho tam přesto Ministerstvo kultury SR vidí, uvítali bychom, kdyby o tom veřejně informovalo i jiné státní a veřejné orgány, jejichž úředníci a referenti občas mívají s používáním češtiny problém.

Nepřímo se to sice ze zákona dá částečně pochopit z §3, ods.(4), v němž se píše: „Osoba, ktorej materinským jazykom je jazyk spĺňajúci požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka, môže v úradnom styku s orgánom podľa odseku 1 a v úradnom styku s právnickou osobou podľa odseku 1 používať svoj materinský jazyk. Orgány a právnické osoby podľa odseku 1 sú povinné prijať listinu v jazyku spĺňajúcom požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka, ak ide o listinu vydanú alebo overenú príslušnými orgánmi Českej republiky."

Dohadujte se však na úřadě, co konkrétně znamená „jazyk spĺňajúci požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka", když dotyčný úředník právě nemá „na češtinu náladu". Kdo ještě nerezignoval nad podobnými formulacemi „skroucenými jako paragraf" (aby se daly vykládat podle aktuální potřeby?), může si toto stanovisko odložit, ale pochybuji, zda mu v konkrétním případě před úřednickou svévolí pomůže.

Kdo by si však právě teď takovými „hloupostmi" kazil letošní léto?

Příjemné časy dovolených a prázdnin přeje

Jiří Výborný

„Čeština v televíznom spravodajstve?

Rada pre vysielanie a retransmisiu posudzuje aj používanie jazyka v spravodajskom vysielaní. A tak sme sa opýtali: Je možné, aby redaktorka športového spravodajstva TA3 hovorila po česky?
Odpoveď znie:
Podľa výkladu Ministerstva kultúry SR (ktoré je ústredným orgánom štátnej správy SR pre štátny jazyk) použitie českého jazyka, ktorý sa v zákone o štátnom jazyku označuje ako jazyk spĺňajúci požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka, bez súbežného použitia slovenského jazyka je možné pri vysielaní:
– audiovizuálnych diel alebo zvukových záznamov umeleckých výkonov šírených vysielaním v pôvodnej jazykovej úprave spĺňajúcej požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka (§ 5 ods. 1 písm. g),
– audiovizuálnych diel, ktorých dabing v jazyku spĺňajúcom požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka bol vyrobený pred nadobudnutím účinnosti osobitného predpisu a ktoré boli odvysielané na území SR pred nadobudnutím účinnosti toho istého predpisu (§ 5 ods. 1 písm. h),
– pôvodných jazykových prejavov jednotlivých osôb v jazyku spĺňajúcom požiadavku základnej zrozumiteľnosti z hľadiska štátneho jazyka zaradených do spravodajských, publicistických a zábavných televíznych relácií alebo rozhlasových relácií (§ 5 ods. 1 písm. i).
Podľa zákona o vysielaní a retransmisii je vysielateľ povinný „zabezpečiť pri vysielaní programov a ostatných zložiek programovej služby používanie štátneho jazyka, jazykov národnostných menšín a cudzích jazykov v súlade s osobitnými predpismi“. Týmto osobitným predpisom je práve zákon o štátnom jazyku. Z uvedeného vyplýva, že vysielanie spravodajského programu, ktorý obsahuje redaktorské vstupy po česky hovoriaceho redaktora, nie je porušením zákona o vysielaní a retransmisii.
Lucia Jelčová
hovorkyňa Rady pre vysielanie a retransmisiu"

(převzato z Fórum 2/2017, str. 7).