Kulturní život v Bratislavě obohatí výstava Teodora Lugse a Josefa Lady
Výstavy místo Austrálie

Už tradičně veletržní rok v bratislavské Inchebě otvírá v polovině ledna mezinárodní veletrh cestovního ruchu ITF Slovakiatour s množstvím dalších průvodních výstav příbuzného zaměření (Danubius Gastro, Poľovníctvo, rybárstvo, oddych, Šport, Exposhop, Gastropack). Letos se veletržní program rozšířil o novinku - průvodní výstavy výtvarného umění. Jejich manažérem je známý tenisový trenér ing. Jan Kukal:
Připravujete výstavu výtvarného umění na doposud trochu neobvyklém místě, na výstavišti Incheba...
...a to je důvod, proč poprvé po pětatřiceti letech nejsem touto dobou na turnaji v Austrálii. Dostal jsem nabídku z Incheby udělat plán dlouhodobých výstav, které by pomohly propagovat moderní výtvarné umění, protože tady to uvidí neuvěřitelný počet návštěvníků - možná 50-60 tisíc - jako na žádné jiné výstavě. Začne v polovině ledna při příležitosti výstavy cestovního ruchu ITF Slovakiatour, kde bude letos hlavním partnerem Česká republika. K tomu jsem navrhl výstavu z tvorby pražského rodáka pod názvem Pocta Picassovi Teodora Lugse, který před čtyřmi lety zemřel v Bratislavě. Tu tematicky doplnili slovenští výtvarníci Mária Bidelnicová a Daniel Bidelnica. Na ní budeme mít i repliky Pabla Picassa, protože ty sochy ze šedesátých let jsou kubistické. Myslím, že neprávem byl Teodor Lugs tak trochu zapomenut. Osobně jsem ho neznal, ale jeho dílo mne ohromilo.
Hodně dělal i keramiku, ale tentokrát to chceme koncipovat jako poctu kovu a využíváme možnost představit i velká díla, což nám prostory v Inchebě umožňují. Všechny jeho sochy - a bude jich asi čtyřicet - jsme zrenovovali, některé byly pojaty barevně Danielem Bidelnicou, takže si myslím, že to bude velice zajímavá konfrontace dvou příkladů moderního československého umění, protože druhou část tvoří výstava pod názvem Návraty z děl slovenské akademické malířky Agnešy Sigetové.

Hovořil jste o dlouhodobém plánu výstav, ale jak to stíháte s vašimi trenérskými závazky?
Chceme zavést tradici podobných výstav. Tato výstava bude i během dalších veletrhů v Inchebě až do 4. dubna. Následovat by měla výstava Barevný svět Karola Barona a potom tu bude vystavovat Moravská galerie Brno svoji expozici ke stům letům světové kinematografie. To je unikátní sbírka zhruba pětiset plakátů, které jsou teď například vystavovány v Los Angeles. Vernisáž se plánuje někdy v polovině září. A podle toho, jak dopadne zájem, chtěli bychom se pokusit i o některé větší mimořádné výstavní akce, například zopakovat výstavu Alfonse Muchy, zejména jeho monumentální Slovanskou epopej, ale to zatím nebudu předbíhat. Pokud jde o moji účast na těchto výstavách, vím, že vedení Incheby se obrátilo s touto myšlenkou i na některé galerie, ale vysvětluji si to tím, že oficiální kulturní instituce jsou vázány na předem schválený rozpočet a další povinnosti a podobné výstavy připravují s předstihem dvou i více let, zatímco ve výstavnictví jsou zvyklí na jiné tempo.
Navíc já se nemusím nikomu zodpovídat, když udělám nějakou chybu, protože k tomu přistupuji víc jako fanda a obdivovatel výtvarného umění. Když mne potom bude někdo kritizovat, nebude to pro mne mít takové důsledky jako pro profesionálního kunsthistorika. Je to asi tak jako "já si nemůžu dovolit vyučovat špatně forhend". Musím ale zaťukat, že doposud jsem měl s výstavami štěstí a všechny měly perfektní ohlas.

Už koncem ledna připravujete další výstavu, tentokrát Josefa Lady v Galerii města Bratislavy...
Vernisáž bude 27. ledna a bude trvat až do 11. dubna. Uvažuje se i o možnosti prodloužení a já osobně očekávám velký zájem o dílo Josefa Lady. Je to vlastně první a doposud jediná velká výstava Josefa Lady na Slovensku, protože k jeho nedožitým sedmdesátinám tady byla jen malá - řekl bych pietní - výstavka v roce 1958. Jeho volná tvorba a další umělecké činnosti nejsou na Slovensku vůbec známy. Josef Lada byl nejen velmi úspěšný ilustrátor, ale i spisovatel, grafik, malíř a také autor scénografických návrhů. Například pro Prodanou nevěstu na scéně Národního divadla, která měla veliký úspěch i v zahraničí, konkrétně v Holandsku. Samozřejmě nejslavnější jsou jeho ilustrace, ale byl také velmi úspěšným návrhářem plakátů. A právě ty - snad kromě jednoho - budou poprvé kompletně vystaveny v Bratislavě. Je to ojedinělá výstava i proto, že originály Josefa Lady je už obtížné vidět, protože v Hrusicích asi přede dvěma lety bylo několik vzácných obrazů ukradeno.
Musím říci, že jsem nikdy na žádného Ladu nenarazil ani na aukcích a kdybych měl mluvit jako ekonom, mám pocit, že je to absolutně nedostatkové zboží... Takže jde o nesmírnou hodnotu a kdyby nebylo podpory Allianz Slovenské pojišťovny, tak bychom nebyli schopni je tady vystavovat, protože pojištění a ostraha na nejvyšší úrovni hrají na této výstavě klíčovou roli.

Na předcházejících výstavách z díla Alfonse Muchy se vám podařilo dát dohromady jedinečné kolekce i ze soukromých a zahraničních sbírek. Platí to i v tomto případě?
Díla, která se nám podařilo dát dohromady, jsou většinou z majetku Mgr. Josefa Lady, vnuka, syna Aleny Ladové. Málokdo ví, že Lada měl velmi pohnutý osud. Už jako dítě přišel o pravé oko, takže vlastně všechno, co namaloval, viděl jen jedním okem. Měl dvě dcery. Mladší Eva byla zabita při bombardování Prahy spojeneckými vojsky v pětačtyřicátém. Druhá, starší dcera Alena s ním potom byla až do konce jeho života. V létě žili v Hrusicích, kde si postavil funkcionalistickou vilu ještě ve třicátých letech. Určitě nikdy nebyl chudý člověk, i jeho vila je nádherná a vřele doporučuji všem, aby se tam někdy podívali. Je to nádherné muzeum. Právě zážitek odtamtud mi vnukl myšlenku, že bychom to měli ukázat i lidem tady. Když jsem tam byl poprvé, plánoval jsem asi hodinovou zastávku, ale strávil jsem tam prakticky celý den. Průvodkyně paní Neštická, mimochodem Slovenka, je asi největší znalkyně Ladova díla, i korektury našeho bratislavského katalogu dělala ona.
Když si uvědomíme, jak je dnes insitní malba oblíbená, tak on byl vlastně první, kdo ukázal na tyto možnosti umění. Datování jeho vrcholných maleb sahá od roku 1914 do roku 1950. Patřil mezi autory, kteří vytvořili svůj vlastní styl. Takových autorů, kteří vlastně ani nemusí signovat, protože každý pozná, že je to od něho, je v historii výtvarného umění velmi málo. Lada patří k absolutním vrcholům českého umění a výrok Pabla Picassa, který v rozhovoru s Josefem Šímou řekl, že to je největší a nejúspěšnější československý malíř všech dob, to jen potvrzuje.

Jaký je váš osobní vztah k Ladovi?
Asi podobný jako u většiny mé generace, jelikož od dětství mne provázejí jeho malby. Už jako dítě jsem se učil abecedu podle Ladových obrázků, i dětské Ladovy knihy byly vždy moje nejoblíbenější, a potom v době dospívání jsem nečetl s baterkou pod peřinou vybrané Leninovy spisy jako Gottwald, ale Švejka. A dodnes si myslím, že je to nejvýznamnější dílo, jaké u nás kdy vzniklo. To je humor, který nejlépe vystihuje českou povahu. Je to psáno s nadhledem a charaktery postav vlastně stále nacházíme v každodenním životě. Možná se někoho dotknu, ale já tvrdím, že to je v zásadě česká bible, protože to, co tam píše, máme zkrátka v sobě. Ale ptal jste se odkud budou jeho obrazy… Jak už jsem řekl, od Mgr. Josefa Lady, který by měl být čestným hostem na vernisáži, okolo 60 obrazů a asi 50 ilustrací. Na Slovensku je asi nejvíce známý obraz Švejka, takže toho chceme ukázat i na plakátě.
Další exponáty nám zapůjčily Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, které nám půjčilo kolem 40 děl, mezi nimiž převažují plakáty, Moravská galerie Brno, Muzeum umění Olomouc, město Pelhřimov a také Galerie výtvarného umění Ostrava. Doufám, že jsem na někoho nezapomněl. Ještě máme zapůjčeny obrazy, které vlastní Ministerstvo vnitra České republiky a Vodárny a kanalizace, to je slavných 12 reklam pro Pražské vodovody. Takže se snažíme v Bratislavě vystavit zejména volnou tvorbu i díla, která nikdy nikdo na veřejnosti neviděl. Například nikdy nebylo vystaveno slavné dílo Jak se dělají noviny - to je osm velkých kolorovaných kreseb.
Jiří Výborný