S historičkou umění Mgr. Jitkou Haakovou v depozitu Tatranské galerie v Popradě
TATRY OČIMA ČESKÝCH VÝTVARNÍKŮ

Zejména Vysoké Tatry, ale i Západní a Belanské již více než dvě staletí jako magnet přitahovaly mnoho Českých specialistů nejrůznějších oborů, například mineralogů, geologů, botaniků, astronomů. A také výtvarníky. Tatranská galerie v Popradě má ve svých sbírkách nemálo obrazů Českých výtvarníků, které vznikaly právě v tomto kraji.
Odkdy se datuje zájem Českých výtvarníků o Tatry, paní Haaková?
Tatranská galerie má ve svých sbírkách díla českých umělců přibližně od začátku dvacátého století. Existují i straší vyobrazení Tater i od českých umělců, ale bohužel ta jsou většinou ve sbírkách muzeí, která existují již od devatenáctého století. Z nejstarších umělců je nutné zmínit se především o košickém malíři Erasmu Schrötovi, který pocházel ze Kbel u Prahy a byl autorem prvního vyobrazení Tater, jež nebylo součástí ilustrace nějaké přírodovědné publikace. Nakreslil předlohy pro grafické listy, které potom v roce 1799 vydal tiskem jako album. V něm bylo více záběrů z celého východního Slovenska, tehdy části Uher, a mezi nimi pohledy na dva tatranské vodopády, na vodopád ve Velické dolině a na Studenovodský vodopád.
To je jistě zajímavá informace, protože tenkrát volně z vlastního zájmu maloval málokdo, většina prací byla na objednávky. A zejména veduty si objednávali autoři různých publikací či časopisů. Ale posuňme se trochu dál, do 19. století, do doby obrození a také silného cítění slovanského.
V průběhu 19. století přicházelo do Tater stále více českých umělců. Přilákala je jistě romantická krása Tater a v neposlední řadě i jakýsi pocit kulturní sounáležitosti. Například Jan Erazim Wocel, národní buditel, který měl více kulturních zájmů, byl v Tatrách a také zde kreslil, ale bohužel se žádná jeho kresba z tohoto prostředí nezachovala. Přibližně kolem roku 1890 byl v Tatrách významný český malíř Antonín Chittusi, který si zde léčil tuberkulózu. Léčba, žel, nebyla úspěšná, ale z jeho pobytu se zachovala poslední díla. Jsou to drobné obrázky s námětem tatranské krajiny.
Z katalogu jsem se dozvěděla, že tehdy ve Vysokých Tatrách tvořily i další osobnosti českého výtvarného umění jako například Karel Kořistka a František Bohumír Zvěřina, jehož tatranské kresby jsou ve sbírkách Slovenské národní galerie a také byly použity jako ilustrace v první české knize o Vysokých Tatrách z pera plzeňského učitele Karla Droža, vydané v roce 1897. Ale zvýšený zájem o tento region asi nastal po vytvoření společného státu Čechů a Slováků, Československé republiky.
Samozřejmě. Mohli bychom to dokonce nazvat invazí českých umělců do Tater. Protože doma vysokohorskou přírodu neměli, stala se pro ně tatranská velkým povzbuzením při hledání romantiky. Takovým uměleckým centrem pod Tatrami se stala obec Važec, kam vlastně už od začátku dvacátého století chodívali čeští umělci. První z nich byl Jaroslav Augusta, který do Važce přišel již v roce 1902. Přestože zpočátku tvrdil, že Tatry jsou krásné, ale spíš pro turistu než pro malíře, později rád tatranskou krajinu maloval na pozadí svých žánrových výjevů z Važce. Dokonce namaloval i několik čistých krajinek. Dva jeho obrazy s tatranskými vodopády jsou v SNG.
Jaroslav Augusta je spíš spojován s Banskou Štiavnicí, kde později působil jako pedagog a kde také maloval, že? Ale zůstaňme u Važce.
Važec se pak ve dvacátých letech minulého století stal centrem zájmu českých umělců. Po Augustovi tam přišli další, především Jan Hála, který se stal takovým kronikářem a obdivovatelem Važce. Nejen krajiny, ale i folklorního bohatství, které se ve Važci zachovalo. Hála byl vlastně jediný, který zůstal až do své smrti věrný programu výtvarných umělců Tatran, který vznikl z iniciativy Františka Havránka a dalších českých umělců. Maloval žánrové výjevy z Važce, kroje, a to vše se odehrávalo na pozadí tatranské krajiny.
Z minulosti na chviličku skočím do současnosti. Protože sem tam čtu v inzerátech, že kdosi odkoupí obrazy několika malířů a mezi nimi je i jméno Jana Hály, nedá mi nezeptat se, jak je Hálova tvorba ceněna na aukcích obrazů?
Můžu říct, že se velmi dobře prodávají a dosahují velmi vysoké ceny. Hála je charakteristický tím, že po požáru Važce v roce 1931, kdy folklorní bohatství rychle mizlo, co si on nechtěl připustit a maloval stále folklorní témata. Z nich vytvořil jakýsi mýtus či ikonu, která je již trochu jiná, než byla ta původní žánrová malba.
Má tatranská galerie v Popradě nějaký Havránkův obraz?
Od Havránka má galerie jeden obraz s námětem važeckých chalup. Havránkova tvorba není bohatá, postupně se přeorientoval na různé přírodovědné zájmy, hlavně se věnoval speleologii. Byl velkým propagátorem Važecké jeskyně.
K nejznámějším českým výtvarníkům, jejichž jména jsou spojena s Tatrami, patří Otakar Štáfl. Tento obdivovatel Vysokých Tater byl také iniciátorem symbolického hřbitova pod Ostrvou nedaleko Popradského plesa i jedním z jeho budovatelů.
Otakar Štáfl je jedním z umělců, kterým se říká ,,malíři Tater". Do Vysokých Tater přišel začátkem dvacátých let a usadil se na Popradském plese, kde byl spolunájemcem chaty. Maloval Tatry technikou akvarelu, která mu umožňovala bezprostředně zachytit přírodu i atmosféru. Nemaloval Tatry jen za slunečných dní, ale třeba i za bouřky a nepohody. Snažil se zachytit i přírodní živly v Tatrách. Štáfl vydal sérii svých tatranských akvarelů tiskem v roce 1928 v Praze.
Právě se díváme na velkorozměrné plátno s názvem Pět spišských ples, jehož autorem je...
...Antonín Hudeček, jeden z nejvýznamnějších českých krajinářů ze začátku minulého století, který spolu s Antonínem Slavíčkem vnášeli do české krajinomalby nové podněty z impresionizmu a secesního symbolizmu. Hudeček několikrát strávil celé léto v Tatrách, dělal si skici a náčrty, z nichž pak vycházela jeho malba, kterou tvořil v zimních měsících. Jsou to monumentální plátna, která zachycují jednotlivé tatranské doliny a vždy mají takovou symbolickou a velmi citlivou náladu.
Našli opět čeští výtvarníci po obnovení Československé republiky v roce 1945 v Tatrách inspiraci?
Ve druhé polovině dvacátého století byla situace již trochu jiná, krajinomalba již nebyla pro umělce tak lákavá. Do Tater chodili malíři, kteří byli specialisté na tento motiv, avšak nepatřili k nejvýznamnějším, co se týče historie umění jako celku. Ale rozhodně je nemůžeme obejít, když mluvíme o historii tatranského krajinářství. Byl to hlavně Jaroslav Votruba, Josef Olexa a později Lída Hynková, z grafiků například Jaroslav Lukavský, který Tatry ztvárňoval i jako návrhy na známky. Dnes již málokdo ví, že Josef Olexa byl zakladatelem Lidové školy umění v Popradě v roce 1960 a učil několik dnešních profesionálních malířů. Lída Hynková byla horolezkyně a zaujala hlavně tím, že malovala tatranské scenérie z těch vyšších poloh, které jsou pro normálního turistu těžko dostupné. Byla hodně spontánní a někdy používala až takový nedisciplinovaný malířský rukopis.
Nacházejí inspiraci ve Vysokých Tatrách i dnešní čeští výtvarníci? A má Tatranská galerie jejich díla?
Dnes se krajinářství v klasickém smyslu uplatňuje velice těžko. Čeští výtvarníci i dnes používají tatranské motivy, ale nejde o klasickou krajinomalbu. Jedny z posledních prací, které Tatranská galerie získala, i když je to už několik roků, jsou od Kladeňáka Herberta Kisze. Je to cyklus velmi citlivě zpracovaných grafik, téměř miniatur, ze Západních Tater.
Helena Miškufová