S ředitelkou ČC o Slovensku a plánech
Od loňského podzimu je Stanislava Bartošová-Wanatowiczová ředitelkou Českého centra v Bratislavě. Nutno zdůraznit, že slovenské prostředí jí vůbec není cizí. V druhé polovině devadesátých let totiž pracovala na Generálním konzulátu ČR v Košicích, poté jako kulturní atašé na Velvyslanectví ČR, pak byla krátce v Praze a nyní se tedy opět vrátila na Slovensko.
Je to tak chronologicky správně, paní ředitelko?
Začnu tedy od začátku. Bylo přesně 1.června 1997, kdy jsem nastoupila na Generální konzulát v Košicích jako konzulka, setrvala jsem tady do září devadesát osm. Můj pobyt v Košicích - a to nenadsazuji - považuji za jedno z nejkrásnějších údobí mého života. Pak jsem nastoupila k panu Slánskému na velvyslanectví do Bratislavy, kde jsem do roku 2001 pracovala jako tisková a kulturní tajemnice. Další rok jsem byla v Praze na ministerstvu, prožila jsem si takové zajímavé hektické období, protože jsem spolupracovala se štábem, který připravoval summit v Praze v roce 2001. Následně jsem uspěla ve výběrovém řízení na místo ředitele Českého centra, a tak jsem od října loňského roku v Bratislavě.
Každá osobnost chce na novém místě zanechat svou stopu. S jakým předsevzetím jste vy přišla do Bratislavy, co byste chtěla dosáhnout během svého působení na tomto postu?
v Především jsem si říkala, že budu akceptovat věci osvědčené, že není možné s žádnou lodí kormidlovat tak, že to otočíme o 180 stupňů, byť by člověk měl sebekrásnější představy. To mi říkají moje životní zkušenosti. Proto ty osvědčené věci rozvíjíme dál. Ale přece jen mám oblast, kterou bych chtěla přinést a program centra rozšířit. Je známo, že mám srdečný letitý vztah k dramatickému umění a k literatuře, a to je ta oblast, která se dosud v Českém centru až tak neprezentovala. Samozřejmě nemůžeme přivážet divadelní představení českých scén, to je nad naše možnosti, ale otvírá se spolupráce s divadelními školami, především s brněnskou, která je tzv. za rohem. Byla by věčná škoda toho nevyužít. Vždyť zajímavé komorní představení je možné realizovat tzv. na otočku, tedy bez větších finančních nákladů. A tím by i náš sál začal sloužit tomu, čemu sloužit má.
Naznačujete snad, že o akce v Českém centru nemají Bratislavané dostatečný zájem?
Ne, to si opravdu nemůžeme stěžovat. ČC se dostává do povědomí široké bratislavské veřejnosti. Nehovořím teď o krajanské komunitě, která tam léta má svůj prostor a která ví, co ČC představuje. Ale jde o širší veřejnost. Naše práce především směřuje k tomu, abychom prezentovali českou kulturu a vůbec všechny reálie České republiky. Samozřejmě to chvíli trvá, než si to lidé řeknou mezi sebou, protože ústní podání je vůbec nejlepší reklama.
Uváděla jste záměr rozšířit aktivity Českého centra o komorní divadelní představení brněnské divadelní fakulty. Musím se za ostatní regiony zeptat, zda předpokládáte přivést tato představení i do jiných měst?
Víme, víme, že by byl zájem, ale my se tak jako jiné instituce můžeme pohybovat jenom v rámci možností, které máme. A proto jsme například jednali v Košicích s představiteli různých kulturních institucí. Když se totiž prostředky sdruží, je možné dosáhnout lepších výsledků, je možné pořádat větší akci. Víme o řadě projektů, výstav, koncertů, které by si Košice, Žilina, Banská Bystrica a další slovenská města zasloužila. Kdyby bylo na mně, tak by to bylo takové zájezdové divadlo, které by putovalo po celém Slovensku. Ale musíme se držet reality.
Abychom byli zcela konkrétní, jde v první řadě o peníze. Vraťme se však k Českému centru. Které letošní akce považujete za nejzajímavější, paní Bartošová?
Na podzimní měsíce chystáme velmi pěkný projekt, který bude nosným programem v říjnu. Bude už po třetí měsícem česko -slovenské vzájemnosti. Bude to velká výstava z díla Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Pan Zikmund bude totiž slavit významné životní jubileum.
A přijede do Bratislavy?
Pan Zikmund je v dobré kondici a přislíbil, že do Bratislavy přijede a zúčastní se vernisáže velké fotografické výstavy, která bude nejen v ČC, ale především v prostorách Slovenského národného múzea. Tam bude největší kolekce. A k tomu budou ještě různé průvodní akce, jako například promítaní filmů těchto známých cestovatelů, beseda s panem Zikmundem. Také se asi představí Tatra Kopřivnice s historickými vozy a Klub veteránů z Bratislavy přislíbil slavnostní jízdu. Myslím, že by to mohla být neobyčejně zajímavá a krásná akce. Víme, že by o tuto akci byl zájem v dalších slovenských městech, protože jména Hanzelka a Zikmund jsou známá nejen střední a starší generaci na obou stranách řeky Moravy, ale myslím, že je zná i mladší generace. A pokud ne, tak by se s nimi seznámila.
Helena Miškufová