Osobnosti
Představitelem slovenského kresleného humoru je Moravan
Juraj Kotouček

Karikatura se sportovní tematikou nepatří zvlášť do centra pozornosti výtvarných kritiků, ale díky své oblíbenosti a srozumitelnosti měla odjakživa u nás početný okruh svých obdivovatelů. Moravan - akademický malíř Juraj Kotouček (1928) - se jako jediný z galerie profesionálních výtvarníků ve své tvorbě dlouhá léta systematicky věnoval klasické novinové sportovní karikatuře.
Juraj Kotouček: Autoportrét Jeho sportovní a portrétové karikatury znají ti ,,dříve narození“, od šedesátých let čtenáři časopisů Štart a Tip a deníku Šport. Byly jejich neodmyslitelnou součástí - obsahem rovnocenné textům a působivou grafickou podobou a také uznanou uměleckou ozdobou. V populárním obrázkovém týdeníku Štart působil od roku 1966 nejen jako dvorní kreslíř, ale i jako externí výtvarný redaktor a jako osvědčený znalec, komentátor a glosátor sportovního dění u nás i ve světě. Působivými a úsměvnými figurálními obrázky jednoduchou, jako z partesy vystřiženou lehkou a jistou čistou černou linkou tuší (bez šrafování) vtipně reagoval na aktuální sportovní události. Vytvořil tak rozsáhlé dílo s jistým nadhledem, velkou úsměvnou obrazovou kroniku sportovních událostí a osobností. Jeho významným uměleckým přínosem byla též dotud neznámá a netradiční sportovní koláž, jíž oslovil a okouzlil čtenáře a příznivce sportu na stránkách svého mateřského Štartu.
Jeho kresby znají i čtenáři bratislavského Večerníku, do něhož přispíval glosami - úsměvnými kresbami přesně 33 let (např. kolorované komiks stripy Glosy Fera Trefulky) a také časopisu pro křížovkáře Šibal.
Řečí karikatury dokázal všechno - myšlenku i obsah shrnout do jednoho obrázku s velkou výpovědí. Nikdy nekreslil pro soutěže, ani pro kritiky, ale jenom pro úsměv diváka. Divák byl pro něho vždy ta nejpřísnější, nejobjektivnější a nejupřímnější porota. Také proto byl a stále je o jeho kresby zájem mezi veřejností už téměř půl století. Skromnost, pracovitost a záviděníhodná vitalita spojená s životní moudrostí a absolutním profesionálním přístupem ho řadí na výsluní slovenské karikatury a kresleného humoru.
Brněnský rodák Kotouček po maturitě na gymnáziu (1947) na jiné jako na studium kreslení ani nepomýšlel. Jméno jeho strýce Emila Filly (1882-1953), otcova bratrance, velikána českého výtvarného umění, klíčové osobnosti českého kubizmu, významné osobnosti nejen českého ale i evropského modernizmu v rodině Kotoučků rezonovalo už od Jurajova dětství. Juraj absolvoval nejdříve pedagogickou fakultu v Olomouci - obor kreslení u Jana Zrzavého (1948-1951) a později VŠVU v Bratislavě u prof. Jána Mudrocha (1951-1955). Sám působil dvě období jako výtvarný pedagog, aby odevzdal své zkušenosti kreslení chtivé mládeži, nejdřív na střední škole ve Vidnavě (1951-1952), později na výtvarné škole v Brně (1959-1965). Jak sám však s nostalgií vzpomíná, ,,strýc mi moc nepomohl, ani neporadil, spíše vůbec“. Spíš přátelství se svými bývalými pedagogy Zrzavým (1890-1975) se svérázným barevným světem jeho poezie, Mudrochem (1909-1968) a později i s Petrem Matejkou (1913-1972) formovalo jeho umělecký růst a směřování.
Vedle karikatury je tvořivý umělecký záběr Juraje Kotoučka široký - knižní ilustrace, užitková grafika a volná malířská tvorba. V počátcích se věnoval hlavně portrétu, kde vyhledával životem dokonale vymodelované tváře starých Valachů. ,,Bez rutinního a dokonalého zvládnutí reálné portrétní podoby nikdy nemůže existovat žádný portrétní karikaturista. Také Picasso jen díky své kreslířské dokonalosti dokázal být mistrem kubistou“, nikdy nezapomene připomenout Mistr Kotouček. V malbě ho nejvíc oslovila krajina - učarovala mu také valašská příroda, jeden ze stále se opakujících inspiračních námětů, kterou nesčetněkrát zvěčnil v reálné nádheře, ale i v neméně přitažlivé poloabstraktní podobě. Je také velkým znalcem a milovníkem vážné hudby, sám se věnuje i hře na klavír a varhany a také komponování hudby.
Z tvorby J. Kotoučka Ke Kotoučkovým významnějším samostatným prezentacím patří výstava novinářských karikatur v Domě kultury (Bratislava,1986), souborná výstava v galerii Cypriána Majerníka (Bratislava,1992) a Hudba v obraze v galerii Slovenského hudebního fondu (Bratislava, 1995). Po roce 2000 dvě výstavy ve městě pod Zoborem a dvě v Bratislavě. V roce 1982 byl za dětskou ilustraci oceněn stříbrnou medailí a v roce 1984 mu byla udělena cena Ľudovíta Štúra za novinářskou karikaturu.
Juraj Kotouček, veterán a klasik slovenské karikatury, je dnes nejstarším kreslícím a publikujícím karikaturistou u nás. Vloni oslavil už 76. narozeniny. Od roku 1966 žije a tvoří v Bratislavě a na chalupě v Dobré vodě nedaleko Trnavy. Vychoval dva syny. Starší Juraj (1963) se ,,potatil“, je výtvarníkem (novinářská kresba, ilustrace, monumentální malba, vitráže), mladší Pavol (1966) je lékař (hematolog). Jeho životní krédo je prosté: ,,Nic nemít a ještě i smutný být ani pánbůh na Valašsku nekáže.“ Na rodnou Moravu se často a rád vracel. Dokud mu neukradli na sídlišti auto. A na stará kolena ho už koupě dalšího ocelového tátoše nijak neláká.
Říká se, že humoristé v soukromí nebývají zvlášť veselí. U Jura to neplatí. Humor a dobrá nálada ho nikdy neopouštěly. Vždyť při početné převaze žen v rodině Kotoučků - manželka, dvě snachy a pět vnuček, co jiné jako humor těm třem chlapům v chalupě zbývá. Byl také dlouholetým přÍtelem o pět let staršího Viktora Kubala (1923-1997), rád vzpomíná na jejich společné dovolené (auty byli dokonce až na Picundě), ale rozuměl si také s výtvarníkem a karikaturistou Vavrem z Viničného. Mrzí ho, že u nás chybí nová mladá zapálená generace výtvarníků karikaturistů a především zručných kreslířů. ,,To, co se dnes objevuje jako novinová a časopisecká karikatura, si pojmenování karikatura nezaslouží,“ dodává autor nespočetných kreseb.
Svou dlouholetou úspěšnou výtvarnou tvorbou se už dávno zařadil do zlatého fondu slovenské karikatury a kresleného humoru.
Peter Závacký