EUROPA NOVA
Zdeněk MACKŮ
(* 3. 1. 1943)

Z. Macků: Europa nova Dne 23. 11. 2004 byla v Evropském parlamentu v Bruselu (Menuhinův sál) zahájena výstava Českého malíře Zdenka Macků ,,Europa Nova“. Tuto jedinečnou expozici tvoří 25 obrazů - obrazových ,,map“ států Evropské unie. Výstavu spolu s autorem připravil Úřad pro kulturní a zahraniční vztahy Horního Rakouska. Tuto instituci už dlouhá léta úspěšně vede prof. Dr. Aldemar Schiffkorn, výtečný znalec a ctitel evropské i české historie, kultury i výtvarného umění. Setkali jsme se s ním i na Slovensku, na výstavě sympozia Freieraum Lenora v Bratislavě ve Štúdiu L+S 1997 a na sympoziu v Banské Štiavnici. Zdeněk Macků namaloval v průběhu posledních let symbolické, vizuální mapy-podobenství států Evropské unie. Jejich spojením vznikla rychle a bez problémů politiky, ekonomie, náboženství, legislativy a množství jiných odlišností, ale i historického a současného příbuzenství, komplexní, malířská Europa Nova. Evropa společná a jednotná v rozdílech, blízká a sbližující se, žijící společným životem svých lidí, národů a států.
Z. Macků Zdeněk Macků, rodák z Prahy, se na novou Evropu dívá jako Čech, jako malíř česko-rakouský, jako Evropan i světoběžník. To všechno dokumentují jeho životní osudy, jeho cesty, výtvarná studia, umělecká i pedagogická praxe.
Původně se vyučil zámečníkem. Potom studoval rytí kovů na Škole uměleckých řemesel v Turnově (1961-65). Od roku 1965 to byla dlouhá léta exilu: Vídeň, New York, Los Angeles, Mexiko, Kostarika, Panama, Island a návrat do Evropy. V roce 1976 pracoval v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Léta 1977-1984, to bylo Rakousko a studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Linci, obor malířství a grafika, prof. P. Kubowsky a Erich von Ess, diplom magistr umění. V dalších letech (1984-90) opět četné cesty: Čína, Francie, Itálie, Japonsko, Skandinávie, Sovětský svaz, Švýcarsko… a návrat do Čech. Už v roce 1989 ateliér v Praze na Americké ulici. Stává se členem skupiny Torzo, v letech 1992-2000 i pedagogická činnost v Praze na Fakultě architektury ČVUT a na Rakouském gymnáziu. V té době také kontakty se Slovenskem. V roce 1996 účast na prvním Mezinárodním malířském plenéru v Banské Štiavnici.
Jeho obrazy Banská Štiavnica z Rovnické kalvárie a Ještěrka jsou trvale instalovány v Galerii uměleckých sympozií Středního odborného učiliště lesnického (pořadatele sympozií) v Banské Štiavnici. V roce 1997 výstava v bratislavském divadle Štúdio L+S, spolu s akad. sochařem Pavlem Přikrylem. Po roce 2000 se Zdeněk Macků stěhuje do jižních Čech. Zde začíná pracovat na cyklu obrazů Europa Nova. V Bruselu je v roce 2004 vystavil jako poctu nové Evropě.
Výtvarný profil Zdeňka Macků je nesmírně složitý. Má svoje domácí kořeny, ale i evropské a světové parametry. Když přes Jugoslávii odešel na Západ, poznal a prošel Evropu, Ameriku, Japonsko i Hongkong. Viděl Expo v Montrealu i start raket na mysu Canaveral. Zažil hnutí hippies. Poznal afroamerickou kulturní scénu i malíře Keitha Haringa. Inspirovala ho kultura Indiánů střední Ameriky, sblížil se s hudbou i uměním Japonska… Především však z vlastního nitra, síly, imaginace, schopností tvarové a lineární stylizace i z magického dekorativního cítění stvořil svůj autorský styl v malbě, kresbě i grafice.

Z. Macků: Česko Z. Macků: Slovensko


Je to styl vizuální hudby, styl barevných signálů i dynamického prolínání ploch, tvarů a linií v organickém celku obrazů. Obrazy Z. Macků jsou ikonicky, tvary, barvami vždy plné a naplněné. Malíř potlačuje strach z prázdna - horor vacui. Odmítá prázdno v očích, v duši, v srdci i na dlaních lidských rukou. Odmítá prázdno a nicotu v existenci člověka. Jeho země a státy jsou proto plné znaků, symbolů, různých podobenství a hlasné, sugestivní řeči poselství o plné, lidské Evropě. V jeho obrazech-mapách je příroda, člověk a lidé. Je tu krajina i architektura. Jsou tu erbovní zvířata i akty mužů a žen. Jsou tu různé vizuální stopy přítomnosti i účasti člověka. Jsou tu pohledy, úžas i úsměv, zamyšlení i něco z úvah kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. My, synové a dcery naší Evropy.
Z. Macků: Francie

U procesu jejího sjednocování si připomínám dva méně známé a ,,výtvarné“ kontexty. Francouzský symbolista, malíř a grafik Odilon Redon napsal v Čase šílenství první světové války (10. 7. 1915): ,,Po této válce přijdou války myšlenek... Rýsuje se evropská federace. Spojené státy evropské, sjednocené v míru.“ Tehdy i potom to byla ještě iluze. Pro pražské Osvobozené divadlo a hry Caesar (1932) a Rub a líc (1936) namaloval Adolf Hoffmeister dvě mapy-dámy-Evropy. Ta první byla ,,idylická“, druhá už hořící. Nová válka skutečně přišla. Po mnoha a mnoha letech namaloval Zdeněk Macků svoje státy i svoji Evropu. Věříme, že tato bude už stále živá, otevřená, svobodná, demokratická a lidská. Evropa nás, lidí.
Bohumír Bachratý