Stopy

Otec předního činitele Matice slovenské Jaroslava Vlčka byl Čech

Život přináší skutečně různé, zdánlivě neskutečné zvraty. Ty však dokážou v mnoha případech leccos posunout, obohatit a zakořenit. Příklad? Tvořivá životní cesta literárního historika, kritika, redaktora, vydavatele, univerzitního profesora a popředního činitele Matice slovenské Jaroslava Vlčka. V těchto dnech si připomínáme jeho dvojí výročí: narodil se před 145 lety (22. ledna 1860) v Banské Bystrici, zemřel před 75 lety (21. ledna 1930) v Praze, kde je i pohřben.
Jaroslav Vlček byl klasikem české i slovenské literární historie; osobností obou našich národních kultur. Narodil se v rodině českého profesora přírodopisu Václava Vlčka, působícího na banskobystrickém gymnáziu, a jeho manželky, rozené Hammerschmidtové, Slovenky z Dolního Kubína.
Mezi Banskou Bystricí a Prahou
Pro neznalost maďarštiny uvolnily úřady Václava Vlčka ze školních služeb a rodina se přestěhovala do Prahy. Po předčasné otcově smrti se matka s dětmi vrátila na Slovensko a mladý Vlček absolvoval gymnázium ve městě pod Urpínem. Po maturitě pokračoval ve studiu slovenské a germánské filologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (kromě jiných u prof. Martina Hattaly). Bylo to v období oživeného vzájemného zájmu Slováků o český kulturní život a české veřejnosti o situaci na Slovensku.
Jaroslav Vlček se plně dal do služeb této myšlenky. Slovenské čtenáře Orla a Slovenskych pohledů informoval o české literatuře a vzdělanosti a českou čtenářskou obec seznamoval s krásami Slovenska. Podílel se i na založení spolku Detvan v Praze a Pokorného Československé knihovny.
Nebyl kabinetním vědcem
Jaroslav Vlček věnoval celý svůj život literatuře a jejím problémům. Jak připomíná PhDr. Michal Eliáš, ,,přesně si určil metody i cíle zpracovávaní a jak sám říká, ,,pustil jsem teorie a začal měřit životem...“ Jeho životními díly jsou ,,Dějiny literatury slovenské“ (1889,1890) a rozsáhlé ,,Dějiny české literatury“ (1892-1921). Velké zásluhy získal kritickými vydáními českých i slovenských klasiků (V. Hálek, B. Němcová, K. H. Mácha, J. Kráľ, J. Botto, J. Kollár aj.). Taktéž redigoval sborníky (Slovensko, Letopis Matice slovenské, Sborník Matice slovenské), v Čechách zase byl redaktorem v mnoha časopisech.
Matice slovenská
Byla v centru jeho pozornosti. Po jejím znovuobnovení (1919) zvolili Jaroslava Vlčka za jeho zásluhy o slovenskou kulturu spolu s Jozefem Škultétym za správce Matice slovenské a tuto funkci svědomitě vykonával až do své smrti. Přičinil se zde o vydání základních děl slovenské literatury 19. století.
Pavol M. Kubiš