Stopy

Vliv české inteligence na rozvoj hudebního života v Dolním Kubíně

Hudební život ve městech a městečkách na území zdejšího Slovenska byl v minulých stoletích pod přímým vlivem osobností české kultury. Když sledujeme jeho vývoj od roků 1800, což je už doloženo historickými písemnými zmínkami, až po první polovinu 20. století, setkáváme se s množstvím jmen, která přímo nebo nepřímo ovlivňovala nejen vzdělanostní úroveň našich obyvatel, ale se i přímo podílela na hudebním životě ve všech hudebních žánrech.
Žofie Ťatliaková - Nedošínská v úloze Madame Butterfly v ochotnickém provedení Jedním z takovýchto městeček byl i Dolní Kubín, který byl jako sídlo Oravské stolice ustanoven po roce 1683. V tomto období se hudba ještě v převážné míře soustřeďovala na náboženské obřady. O hudebním životě Dolního Kubína můžeme mluvit zhruba až od začátku 19. století. S rozvojem města, stavbou Župního domu, založením škol, nejprve lidových, později obchodních, zvyšováním vzdělanostní úrovně a příchodem inteligence souvisí i rozvoj hudebního života města. První generace hudebníků byli vlastně učitelé a varhaníci. I když velký počet studentů odcházel na studia do Vídně, do Pešti, do Jágru a jiných center Rakousko-Uherska, přece jen národnostně orientovaným mladým lidem byla Praha bytostně bližšínež maďarská města. Ne všichni Oravané však po získaní vzdělání přišli působit zpět na Oravu.

Studia v Praze a Brně
Mezi první hudebníky, o nichž jsou zmínky v různých archivních dokumentech, patří tři synové Ondřeje Žaškovského st., rodáka ze Žaškova, učitele, sběratele písní a aktivního varhaníka. Se jmény dvou z nich, Andreje (1819) a Františka (1824), se spojuje osoba českého pedagoga Varhanické školy v Praze K. Pitsche, u něhož po skončení Učitelského ústavu studovali hru na varhany. Poté, co František získal různá ocenění v šíření církevní hudby, stal se též čestným členem církevního pěveckého sboru v Praze a jiných, na tu dobu důležitých českých institucí. Po všech třech Žaškovských zůstalo vydaných několik sešitů skladeb církevního charakteru (gregoriánský zpěvník, kniha obřadů, cvičná škola varhan apod.).
Studia na Státní konzervatoři v Praze absolvoval v roce 1922 také Jan Medzihradský (1875), houslista a pedagog. Medzihradský po několikaletém působení v maďarských městech byl až do odchodu do důchodu v roce 1940 pedagogem Učitelského ústavu v Prešově.
Z mladších osobností, jejichž pohled na hudbu ovlivnili velikáni českého umění, je to hudební kritik Ivana Balla (1909). Hudební vědu v letech 1929-30 studoval na univerzitě v Brně u dr. V. Helferta. Na brněnské univerzitě připravoval disertační práci na téma Slovenské prvky v díle Vítězslava Nováka. V letech 1935-38 spolupracoval s Lidovými novinami a pražským týdeníkem Jednota. Po mnichovském diktátu se přestěhoval do Prahy, kam se vrátil i po věznění gestapem v roce 1943. V letech 1945 – 1951 působil jako zaměstnanec Úřadu Předsednictví vlády v Praze a později jako hlavní odborný rádce v Kanceláři prezidenta republiky. Byl iniciátorem slovenských koncertů v Praze. Jako hudební kritik byl v neustálém kontaktu se slovenskou i českou hudbou a jeho odborný přístup jakož i muzikologické podněty získával od českých mistrů a vědců – O. Nedbala, K. Nedbala, O. Ostrčila,, V. Talicha, Z. Nejedlého, O Zicha, V. Helferta a jiných. S mnohými byl v přátelském vztahu i po odchodě do důchodu.

Hudebníci i ochotníci
Ve druhé etapě se jedná už o přímou účast působení české inteligence ve slovenských městech. S novými poměry po roce 1918, příchodem nových úředníků z Čech a posádkové správy nastává rozšíření hudebních aktivit ve městě. Pořádaly se „platzmuziky“ a koncerty, na nichž účinkovala vojenská posádková hudba a přicházely na vystoupení také jiné soubory (např. česká skupina – Novák). Příchod dobře technicky disponovaných hráčů byl velkým přínosem pro domácí divadelní ochotnický soubor, protože mohli nacvičovat i operety a opery.
Kratochvílovo hudební kvarteto, působící v Dolním Kubíně Dirigentem vojenského orchestru byl nadporučík Bajer. Pod jeho taktovkou uvedli neuvěřitelně mnoho titulů. Jan Brodňanský v hodnotící zprávě o ochotnickém divadle v Dolním Kubíně uvádí náročná díla, např. Krásna Helena od J. J. Offenbacha (1925), Madam Butterfly od G. Pucciniho (1926), Prodaná nevěsta od B. Smetany (1927) aj. Jako na vynikající sólisty vzpomíná na Jaroslava Semíka a Žofii Nedošinskou, která prý „vynikala svým nevšedním hlasem“. Všiml si ji i hudební skladatel O. Nedbal, který ji chtěl získat pro Národní divadlo v Praze jako pěvkyni. Ve zprávě dál uvádí: „Iniciátory myšlenky hrát v Dolním Kubíně opery a operety byli režiséři nadporučík Bajer a František Nedošinský, úředník Tatra banky v Dolním Kubíně, když zjistili, že je ve městě široké a kvalitní herecké zázemí a dobrý vojenský orchestr.“
Určitě měli i dobré a chápavé publikum, protože podle jejich vzoru byly aktivní také místní skupiny organizované v rámci „Besedy“, „Živeny“ apod. Ve zprávě se dál uvádí, že v letech 1920 – 1937 na dolnokubínské divadelní scéně ochotníci odehráli 121 představení (kromě repríz), což je i na dnešní dobu přímo neuvěřitelné. Duší souboru byli Bajer a Nedošinský, kteří v roce 1938 museli jako Češi Dolní Kubín opustit. Bylo by zajímavé zjistit, v jakém rodinném vztahu byl zmíněný F. Nedošínský a česká herečka Antonie Nedošínská (1885 – 1950).
(dokončení v příštím čísle)
Mária Kleňová
Foto: archiv Oravského muzea P.O.Hviezdoslava - literárního oddělení v Dolním Kubíně