Objevil jsem Slovensko jako Ameriku

Mám ráda lidi, kteří dokážou poslouchat. Na tom není nic zvláštního, divili byste se však, jak málo z nich to skutečně umí. Český malíř Kristian Kodet ano, také proto je povídání s ním velmi příjemný zážitek. Ještě raději mám však lidi, kteří slyší i to nevyslovené, to, co zůstává mezi řádky, mezi dvěma slovy, mezi dvěma větami. Takových lidí je už jen málo. Například Kristian Kodet. Překvapil mě, protože jsem vždy měla pocit, že výtvarní umělci se musí umět zejména pozorně dívat. A tak jsem v jeho obrazech, které na mne vždy působily křehkým sladěním pastelových barev uklidňujíce a jaksi svérázně něžně, objevila i cosi nového. Namalovaná slova. Umělcem vyslovené myšlenky …
Kristian Kodet Tento malíř je důkazem toho, že o cestách genů a také memů se nedá pochybovat. Jeho otec Jan Kodet byl známý český sochař a jeho děda Emanuel Kodet také. Vyrůstal tedy nepochybně ve velmi inspirativním a podnětném prostředí, které ho muselo formovat a také formovalo. Už v 15letech pracoval jako jevištní výtvarník v Městských divadlech pražských pod vedením akademického malíře Adolfa Weniga a o rok později začal studovat na akademii Beaux Arts v Bruselu. Už tehdy maloval a vystavoval své obrazy doma i v zahraničí. Začal se věnovat nejen malbě, ale i kresbě, ilustraci a grafice. Pak přišel rok 1968 a jako dalším umělcům tvrdě zasáhl i do života Kristiana Kodeta a jeho rodiny.
Dva roky žil a tvořil v Ženevě. Touha po domově ho však přivedla zase zpátky do rodné Prahy. Žil zde, tvořil, ale normalizační poměry ho i nadále deptaly natolik, že navzdory tomu, že věděl, jak tvrdý je emigrantský chléb, rozhodl se po devíti letech z Československa opět odejít. Vybral si tentokrát Spojené státy americké, v přesvědčení, že emigruje navždy. Právě Kristian Kodet je však zosobením pravidla, že člověk nikdy nemá říkat nikdy…
„V New Yorku jsem zpočátku vyhledával československou klientelu,“ řekl k tomuto období, „ale rychle jsem to vzdal - Češi, nevím jestli i Slováci, mají venku takový zvyk, že když se začne někomu dařit, tak ho hned pomlouvají a závidí mu. Tak jsem se se svou tvorbou čím dál víc obracel na americkou společnost.“ A jak se ukázalo, ta upřímně ocenila díla Kristiana Kodeta. V Americe pořádal celou řadu úspěšných výstav. Jistěže, nebylo všechno jednoduché, ale prosadil se. Důkazem toho je, že už v roce 1986 získal americké občanství anebo i to, že si v roce 1982 koupil obraz „Freedom“ sám prezident spojených států Ronald Reagan a dodnes visí v knihovně Bílého domu ve Washingtonu. V USA se Kristian Kodet naučil i to, jak obchodovat s uměním, což se u nás stále zdá někomu málo „košér“…
„I v Americe jsme s dětmi mluvili česky, považovali jsme to za samozřejmost. Máme však hodně přátel, kteří emigrovali a mysleli si, že jejich děti už nebudou češtinu potřebovat. Přišla revoluce, oni se vrátili a děti se musely krvopotně učit česky …“ Vrátili se i Kodetovi. Do Prahy, ale zejména do jižních Čech. K těm měl K. Kodet blízko už jako malé dítě, protože jezdíval na chalupu do Soběslavi, kde měl jeho otec sochařský ateliér. V něm se setkávala celá řada významných umělců. Po emigraci samozřejmě o chalupu přišel, ale odkoupil ji jeho bratr Jiří, a když se vrátil z Ameriky, získal ji zpět. Později se rozhodl koupit tři zdevastované historické domy v Táboře, zrekonstruoval je a vytvořil tu muzeum věnované třem uměleckým generacím rodiny Kodetů.
A právě toto muzeum dal Kristian Kodet k dispozici pro další výstavy v rámci Dnů slovenské kultury po českých městech, které letos v létě odstartuje Slovensko-český klub v Táboře. Vyjádřil tím svůj vztah ke slovenské kultuře i ke Slovensku jako takovému, o němž dokáže dlouze a velice mile povídat. „Mám tam hodně známých a teď jsem vlastně najednou objevil Slovensko jako Ameriku,“ říká. „V první řadě, když cestuji na Slovensko, nemusím letět, co já k smrti nesnáším, a pak i jazyku stále ještě rozumím. Víte, tesknotu po domově si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy je přesvědčen, že jeho odchod je definitivní. No a já jsem odešel z Československa a stýskalo se mi po Československu … Teď jako by mi něco nostalgicky chybělo.“
Možná i kvůli tomu se Kristian Kodet rozhodl pro sérii výstav na Slovensku. Hned první bude mít vernisáž letos 9. června v hlavním městě Bratislavě a v říjnu, v měsíci česko-slovenské kulturní vzájemnosti, zase v Košicích. „Těším se na ty výstavy už i proto, že díky bratrovi jsem se osobně seznámil s mnohými slovenskými herci, kteří mi na vernisážích přislíbili i průvodní kulturní aktivity. Ve své tvorbě hodně čerpám z kořenů, jelikož jsem měl překrásné dětství. A ty kořeny mám stále v Československu…“
Naďa Vokušová

(Dílo K. Kodeta si můžete prohlédnout na: www.kristian-kodet.cz, www.premiumart.cz anebo www.premiumart.sk)

Po šesti týdnech tvořivého pobytu v Kalifornii Kristian Kodet pouze na jediný večer začátkem letošního roku pořádal výstavu svých nejnovějších prací v galerii v Los Angeles. Představil na ní více než 20 olejů na plátně a s nimi vystavil i 20 grafických listů, které do Spojených států přivezl z Prahy. Domů však přivezl máloco, protože téměř polovina obrazů byla už před zahájením výstavy prodána. “Pro mě ale nebylo nejdůležitější to prodat. Jsem šťastný, že jsem to mohl ukázat na nejprestižnější ulici, kde jsou ty nejlepší galerie ve městě,” řekl umělec. Kristian Kodet má s jednodenními výstavami zkušenosti z minulých let, kdy je pořádal v Kanadě a v New Yorku během emigrace.
M