Vítězslav Pivoňka: Košice mě budou provázet do konce života

Docela přesně se pamatuji na přílet prvního generálního konzula ČR Karla Horáka do Košic. Zcela překvapeného, že někdo ví o jeho příletu, jsme ho vítali s předsedou košické regionální organizace ČSnS Petrem Opatrným na košickém letišti. Prý byl tenkrát nejmladším českým diplomatem. Po skončení jeho mise jej vystřídal zkušený Josef Byrtus, který významně přispěl k zviditelnění české komunity na východním Slovensku. Nu a dnes se zklamaní chystáme na rozloučení s třetím generálním konzulem ČR Vítězslavem Pivoňkou.

Pane generální konzule, proč vlastně bude generální konzulát v Košicích zrušen?
Vítězslav Pivoňka Česká republika již dlouhodobě zpracovává novou koncepci své zahraniční politiky a v rámci toho i sítě svých zastupitelských úřadů, čili téma rušení nebo transformace Generálního konzulátu České republiky v Košicích je téma již dlouhodobější. Změnu dalšího pohledu přinesl i vstup České republiky do Evropské unie a budoucí existence tzv.schengenské hranice, čili vnější hranice Evropské unie, která změní specifika jak vně tak uvnitř hranice a tím pádem i zaměření a fungování generálních konzulátů ČR uvnitř Evropské unie. Jedním z těchto konzulátů je i generální konzulát ČR v Košicích. Dá se říct, že je to určitý transformační a koncepční krok do budoucna.

Kolik má Česká republika zastupitelských úřadů včetně generálních konzulátů na světě?
Když mluvíme o zastupitelských úřadech, mezi ně patří velvyslanectví, generální konzuláty, stálé mise, stálé zastoupení, stálé delegace a zvláštní kancelář, kterou má ČR na Tchaj-wanu v Tchaj-peji, tak je to dohromady 121 zastupitelských úřadů.

Od jakého data přestane generální konzulát fungovat?
Dne 1. dubna předala Jeho Excelence velvyslanec na Slovensku Vladimír Galuška oficiální nótu, která informovala Ministerstvo zahraničních věci SR o tom, že k 1.6. tohoto roku Generální konzulát v Košicích končí svoji činnost.

Mezi krajany se rozšířila zpráva, že zde, v budově generálního konzulátu, má být České centrum, které dosud působí v Bratislavě. Je to pravda?
V současné době se tento projekt řeší, co znamená, že buď dojde k přesunu celého Českého centra do Košic, nebo k rozdělení na dvě zastoupení ČC. V tom případě by určitá část činnosti zůstala v Bratislavě a část se přesunula do Košic. Jsem tomu osobně velmi rád, protože v oblasti, kam sahají kompetence Českého centra, a to je rozvoj kultury, cestovního ruchu a obchodně ekonomických vztahů, může České centrum navázat na činnosti, které jsme zde mimo těch obecných agend vykonávali.

Zrušení generálního konzulátu velmi negativně přijala česká komunita žijící na východním Slovensku, zejména členové košické a popradské regionální organizace Českého spolku na Slovensku. Jak vy jste vnímal během dvou let svého působení v tomto kraji tuto komunitu?
Musím na tuto otázku odpovědět dvěma směry – pracovně a osobně. Začal bych tou osobní. Měl jsem neobyčejně blízké až přátelské vztahy a tím, že se sám cítím českým patriotem, nebál bych se říct i československým, je mi celá činnost i personální zastoupení české menšiny tady velice blízké. V té pracovní rovině jsme dosáhli co nejužší spolupráce a dá se říct, že ve většině projektů, které se týkaly právě prezentace České republiky, jak kultury tak obchodně ekonomických aktivit, jsme byli přímými partnery, kteří se navzájem respektovali a využívali možností buď generálního konzulátu nebo ČSnS. To je i jedna z průřezových záležitostí, kdy by mělo docházet k takto úzké spolupráci.

Který z projektů, které ČSnS na východním Slovensku připravoval během dvou let, si vy osobně nejvíc vážíte?
Akce, která byla velice výjimečná, bylo dvousoší Tomáše Garrigua Masaryka a Milana Rastislava Štefánika na křižovatce ulic Masarykovy a Štefánikovy. To je podle mě výjimečnou záležitostí v tomto kosmopolitním městě. Uvedl bych ještě, že ve městě, které vždycky proklamovalo, že mu mnohdy byla Praha blížší než Bratislava. Osobně musím vzpomenout na kulturní akce ČSnS a na výroční shromáždění, které se vždy nesou v takovém duchu, kdy říkám, že by bylo potřeba, aby se čeští občané učili jezdit do Košic, co je to češství. Taková ta národní hrdost, vzpomínky na svoje představitele, na vzory a vše to, co vede českou menšinu, že se stále hlásí k českému národu a k českému odkazu.

Další oblastí, kterou jste určitě vnímal, byly česko - slovenské vztahy. Máte pocit, že se kontakty mezi slovenskými a českými institucemi a organizacemi za vašeho působení rozšířily?
Česko – slovenské vztahy se dlouhodobě charakterizují jako nadstandardní. Ta nadstandardnost je hlavně kvalifikována osobní blízkostí jak na úrovni nejvyšší státní správy nebo politických představitelů, tak na úrovni představitelů jednotlivých institucí, škol, a to je taková věc, která je tady velice cítit. Je moc dobře, že 12 let po rozdělení Československa jsou tyto vztahy charakterizovány jako jedny z nejlepších v historii. Jistě k tomu přispívá i naše vzájemná spoluúčast v rámci Evropské unie, která nám dává mnohé možnosti a v jiných oblastech taková ta “sporná místa“ dobře rozpouští.

Když vynecháme diplomatický jazyk a zůstaneme u privátní situace - odejdete a Košice zůstanou jen ve vzpomínkách. Co si myslíte, že vám zůstane v paměti na působení na východním Slovensku?
Musím začít tím, co mě bude do konce života spojovat s Košicemi. A to je fakt, že zde došlo k zplození mých dvou dětí. Můj syn první měsíce života a svoje první krůčky prožil zde v Košicích. Proto my si s manželkou říkáme, že se sem určitě musíme vrátit, abychom mu ukázali to místo. Víte, s místem je spojená určitá energie, kterou člověk získává. Obecně se mluví o tom, že každá země a každý kout té země nějakým způsobem voní. Musím říct, že nám to zde vonělo a voní velmi. Přál bych východnímu Slovensku, aby ho Evropané objevili, protože je přírodně nepředstavitelně krásnou oblastí, která je ještě nepostižená a určitým způsobem divoká. Už teď, kdy máme pár týdnů do odjezdu, už teď se nám stýská. Když jsme odjížděli v průběhu našeho pobytu z Čech nazpátek do Košic, tak jsme vždycky říkali, že jedeme domů. Teď si budeme muset zvykat, že doma je někde jinde.

Z východního Slovenska je do Bratislavy dost daleko. Zde žije poměrně dost krajanů, kteří někdy potřebují konzulární služby. Jak je bude ČR zabezpečovat?
Generální konzulát od 1. dubna přestal brát žádosti o víza zejména od žadatelů z Ukrajiny a od 1. května přestává přijímat žádosti českých občanů o konzulární služby (pasy atd.) Tak, jak bylo prezentováno Velvyslanectvím ČR v Bratislavě, měly by minimálně jednou měsíčně probíhat v budově generálního konzulátu tzv. konzulární hodiny, což bude znamenat, že zaměstnanci konzulárního úseku Velvyslanectví ČR v Bratislavě budou dojíždět sem do Košic (viz časový harmonogram z Bratislavy).
Helena Miškufová