Historické jádro Banské Štiavnice, část města nad Starým zámkem (vlevo a uprostřed) se nazývá Kutenberg.

Banská Štiavnica a české kontakty

O historické Banské Štiavnici, o jejím kulturním i výtvarném životě a uměleckých sympoziích publikovala Česká beseda už několik článků. Během léta a prázdnin navštívilo Banskou Štiavnici opět hodně českých turistů. Upoutala je historická architektura města a četné stavební památky. Okouzlila je příroda a prostředí Štiavnických vrchů i tajchy, letos dost studené a vhodné jen pro plavce - otužilce. Jistě byli návštěvníci šokováni i devastovanou barokní kalvárií, jedinečnou svého druhu nejen na Slovensku nebo v někdejším Československu, ale i v evropském měřítku. Autorem jejího konceptu a architektonicko-urbanistické kompozice byl v roce 1744 jezuita František Perger, rodák ze Žlutic u Karlových Varů (1700 -1772). České vztahy a vazby byly skutečně zejména v starších dějinách Banské Štiavnice velice silné. Trvají však dodnes. Při sčítání obyvatel se k české národnosti hlásilo třiasedmdesát občanů (k maďarské devětadvacet a k německé jenom dva). Část města má dodnes název Kutenberg. Nejen kutnohorští havíři vědí proč…

Socha - architektura - příroda: Pavel Mizera, Mašlička. Nejstarší kontakty Banské Štiavnice s českými zeměmi sahají do 13. století a souvisejí s těžbou stříbra, zlata a olova, na níž vzrostla sláva, význam, bohatství středověkého i novověkého města. Souviselo to s jihlavským horním právem, které formovalo principy i podmínky těžby a hornického podnikání nejen v Banské Štiavnici.

Pozdější hornické kontakty byly s Kutnou Horou. Strojmistr Hans Kunstmeister se do Banské Štiavnice přestěhoval po roce 1500, mistr vodočerpacích strojů z Kutné Hory Ondřej Knechtl kolem roku 1519. Do světa banskoštiavnického hornictví a báňské techniky a vynálezů patřil i Matěj Kornel Hell, rodák z Horního Slavkova (1651 - 1743). Neméně slavní byli i jeho synové, kteří se narodili už na Slovensku. Josef Karel Hell (1713 - 1792) - patřil k prvním budovatelům vodních nádrží a tajchů, a mladší, ještě významnější Maximilián Hell (1720 Piarg, dnes Štiavnické Baně - 1792 Vídeň) - vědec skutečně evropského formátu, astronom, fyzik a matematik. Ve městě působil také přírodovědec, spoluzakladatel Učené společnosti v Čechách Ignác Antonín Born (1742 - 1791). V roce 1786 uspořádal v Sklených Teplicích v Štiavnických vrších 1. světový kongres přírodovědců.

V Galerii je též socha - projekt nového WTC pro New York od V. Fialy. Křesťanství a duchovní život už barokní Banské Štiavnice souvisel s páterem Františkem Pergerem. Ten navrhl unikátní kalvárii na vrchu Scharfenberg - pět osových sestavení, sedm po pravé straně (Utrpení Ježíše Krista), sedm po levé (Bolesti Panny Marie - později byly přikomponovány tři kapličky). Z Dolního Benešova pocházel sochař italského původu Dionýz Stanetti (1710 - 1767), autor morového - mariánského sloupu na náměstí Sv. Trojice i dalších významných barokních soch ve městě a okolí.

Vstup do Galerie uměleckých sympozií SOU - lesnického. V popředí Krajina pro K. H. Máchu (a J. Zrzavého) od V. Fialy, obraz a socha - Dárkyně ohně od B. Jirků. V zámku v nedalekém Sv. Antonu, ve šlechtické rodině Coburgů, působil jako učitel kreslení český malíř Jan Nowopacký (1821 - 1908). Již ve 20. století ve městě dlouho žil a působil jako profesor na středních školách malíř Jaroslav Augusta z Humpolce (1878 - 1970).

Čeští vzdělanci, geologové a přírodovědci - prof. Cyril Purkyně a Dr. František Ulrich - se zasloužili o vznik Státního báňského muzea D. Štúra (dnes Slovenské báňské muzeum). Dr. František Fiala (1903 - 1990) byl v letech 1928 - 1939 jeho ředitelem, Sochař Vašek Fiala tentokrát jako malíř a kreslíř. realizoval reinstalaci muzea, nové expozice, vydával sborníky a vyslovil první úvahy o báňském skanzenu, který existuje i v naší době a je velkou atrakcí Banské Štiavnice, města, z něhož už sice doly zmizely, ale právě skanzen se stal jejich působivým muzeem (ne však pro klaustrofoby).

Vladimír Kudlík (rodák z Bzence na Moravě) a jeho sympoziální Josefína. Volný prostor však městu a výtvarné kultuře dala banskobystrická umělecká sympozia. Jako jediná škola na Slovensku je pořádá Střední odborné učiliště lesnické. Je to mezinárodní sochařské sympozium (od 1993), malířský plenér (od 1996) a sympozium mladých řezbářů (také od 1996). Sympozií se doposud zúčastnilo více než 20 sochařů a malířů z České republiky, mnozí i několikrát. Boris Jirků, Václav Fiala, Pavel Mizera mají v Galerii uměleckých sympozií, kterou se podařilo zřídit v roce 2001, větší kolekce děl než v bratislavské Slovenské národní galerii či v Národní galerii v Praze. Tato sympozia spojují profesionální sochaře a malíře z celého světa. Blízcí jsou jim i středoškolští žáci oboru „řezbář“. Z České republiky jsou účastníky těch to sympozií studenti ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Malířka Eva B. Linhartová (rodačka z Prahy).

V někdejší trojjazyčné Banské Štiavnici, slovenské, německé a maďarské, bylo vždycky silné a významné i české zastoupení. Souviselo s hornictvím i přírodními vědami, křesťanstvím, architekturou, technikou i kulturou a uměním. Mnohé z těchto souvislostí zůstaly už jenom v paměti dějin, ve vrstvách historie, ve zkamenělém čase. Odkaz tohoto všeho by však měl zůstat živý. Živý a inspirativní v moderní Evropě 21. století i v blízkém vědomí našich národů a naší někdejší i nynější práce, tvorby, života i poznání a porozumění.

Bohumír Bachratý
kurátor uměleckých sympozií
Foto: autor