Jazyk

Kdy jsou děti bilingvální

Čím dál tím víc rodičů si klade otázky týkající se bilingvizmu. Někteří by byli rádi, kdyby jejich děti byly co nejdříve schopné komunikovat i v jiném jako v mateřském jazyku, lidé žijící v zahraničí se naopak snaží o to, aby jejich děti mluvily i mateřským jazykem. Není přece nic smutnějšího, jako když se dítě nemůže domluvit se svými prarodiči, bratranci nebo sestřenicemi. Potřeba ovládat cizí jazyky se zvyšuje díky vyšší migraci. Bilingvizmus u dětí je důsledek toho, že se s výukou cizího jazyka začíná stále v nižších ročnících anebo potřeby naučit se jazyk druhé země.

Co je to vlastně bilingvizmus?
Bilingvizmus anebo dvoujazyčnost je schopnost vyjadřovat se bez problémů ve dvou jazycích přibližně na stejné úrovni. Pro někoho utopická představa a pro více než polovinu obyvatel planety celkem přirozená součást života.
Otázkami bilingvizmu se vědci zabývali už dávno předtím, jako jsme si my začali uvědomovat potřebu ovládat cizí jazyky. Dnes však už naštěstí neplatí názor profesora Cambridgské univerzity z konce 19. století, že bilingvální děti jsou méně inteligentní. I když jisté předsudky a nepodložené obavy o zbytečném zatěžování dítěte a zlých důsledků projevujících se ve vývoji řeči existují dodnes, nejnovější výzkumy ukazují, že bilingvální děti lépe řeší úkoly, v nichž se nehledá jediná správná odpověď, ale možná řešení daného úkolu. A také mají lepší analytické uvažování a prostorové vnímání.

Jak se rodí bilingvista?
Děťátko ve věku 6-18 měsíců rozeznává zvuky, je schopno naučit se jakoukoli řeč. Ve 3-5 letech schopnost naučit se cizí jazyk klesá, když je dítě v kontaktu jenom s jedním jazykem. Když je v kontaktu s několika jazyky, dochází k míšení jazyků, avšak dítě se naučí rozlišovat, se kterou osobou jakým jazykem má mluvit a rychle se umí i přizpůsobit. V tomto věku je učení jazyku přirozené a intuitivní, pro dítě to není ničím výjimečným a není zapotřebí vynaložit nijaké zvláštní úsilí. Ve věku 7-12 let dochází ke ztrátě jiného jazyku, pokud s ním není dítě v kontaktu. Přidává se už i strach z dělání chyb a obava z učení se cizího jazyku. Podle odborníků se do 12. roku může dítě naučit cizí jazyk bez toho, aby mělo přízvuk rodného jazyku. Později se tato schopnost ztrácí. Základní rozdíl učení se cizího jazyku mezi dítětem a dospělým je v tom, že dítě se učí pomocí imitace, tedy napodobňováním, zatím co dospělí si více dávají pozor na to, aby se vyvarovali chyb.

Jaké problémy se můžou vyskytnout?
Podle švýcarského odborníka Lüdiho se může stát, že dítě má slabou slovní zásobu, problémy mu dělá i gramatika, mluví váhavě a má těžkosti s vyjadřováním v obou jazycích. A to tehdy, když byla snaha o bilingvizmus neúspěšná. Dítě se též zhorší v prvním (mateřském) jazyku, pokud se mu nevěnuje dostatečný čas. Mateřský jazyk též je možné zapomenout.
Avšak bilingvizmus není zodpovědný za úspěch popřípadě neúspěch ve škole. Nedokázalo se ani to, že by bylo nějaké riziko spojeno se raným bilingvizmem.

Rady pro rodiče
Když jste se rozhodli zapsat dítě do bilingvální školky, měli byste i všímat: Za prvé, je-li jazyk prostředkem komunikace a ne vyučovacím předmětem. Za druhé děti by neměly mít žádné pracovní sešity a nemělo by se známkovat. Důležité je i to, aby byl pro učitelky mateřský ten jazyk, kterým budou komunikovat s dětmi a tedy je tento jazyk učit. Školka by v žádném případě neměla být příliš daleko od vašeho bydliště, dlouhé cestování vám bude ráno i večer způsobovat stres. Výučba cizího jazyka v rozsahu 3 až 6 hodin za týden je dobrá na obeznámení se s jazykem, děti však nebudou bilingvální.
Co byste neměli dělat, když jste si už našli „ideální“ školku:
Neptejte se: „Co jsi se dnes naučil anglicky?“ Nechtějte od dítěte, aby se předvádělo před rodinou a přáteli: „Zazpívej babičce německou písničku, kterou jste se naučili ve školce.“ Vyhněte se kontrolám: „Jak se řekne pes francouzsky?“

Jak si poradit, když není k dispozici bilingvální školka?
Zejména v západních zemích je trendem najít si babysitterku mluvící jazykem, který je v rodině minoritní. Levnější je najít rodiče, kteří mluví minoritním jazykem a zorganizovat pravidelná setkání pro děti. Pro větší děti (od 13 let) jsou vhodné jazykové pobyty. Dobře se informujte, existují různé typy pobytů.

Když jste se rozhodli sami učit děti:
Rodiče by měli mluvit s dětmi tím jazykem, který sami ovládají nejlépe. Odborníci doporučují využívat tzv. Grammontův princip, tedy jedna osoba - jedna řeč. V opačném případě je tu riziko, že se dítě naučí směs několika jazyků. I pro rodiče, který ovládá více jazyků, je důležité, aby se rozhodl jenom pro jeden a tím komunikoval se svým dítětem, popřípadě dětmi. Taktéž si musíte uvědomit, že dítě nepřemýšlí spekulativně jako rodič („jednou se ti to bude hodit“), takže když zjistí, že na to, aby se „domluvil“, mu stačí jenom jeden jazyk, bude se vyhýbat používání toho druhého. Malé dítě byste neměli „učit slovíčka“, ale naučit ho komunikovat v jiném jazykovém prostředí v závislosti od jeho potřeb a věku.
Dotyky