Výročí

První československá první dáma

V roce, kdy se v březnu na jižní Moravě narodil Tomáš Masaryk, narodila se v listopadu v Americe v Brooklynu Charlotta Garrigue, třetí dcera ředitele pojišťovny Rudolfa Garrigua. Psal se rok 1850. Uplynulo 27 let než se setkali v Lipsku. Bylo to v roce 1877.
Paní Charlotta Rod Charlottiných předků pocházel z Francie. Jako pronásledovaní protestanti - hugenoti odjeli do Německa, Dánska a nakonec se usadili v Americe. Charlotta pocházela z početné rodiny, v níž bylo jedenáct dětí. Prostředí rodiny bylo nábožensky tolerantní. Charlotta byla unitářka.
Masaryk se s Charlottou duševně sblížil při společném čtení Millova dopisu Poddanství žen, který rozebíral z aspektu soudobé sociologie ženskou otázku. Později vyslovil své přesvědčení takhle: „Domácnost - ano, buď posvěcená a svatá, ale k tomu je především potřebné, aby žena nebyla domácím otrokem.“ - Charlotta odcházela z Lipska do Ameriky zasnoubená a o necelý rok se za ní vybral Masaryk, aby se 15. března 1878 oženil a připojil ke svému jménu i příjmení manželky Garrigue.
Manželé se po návratu do Evropy usadili ve Vídni v malém, velmi skromném bytě. Masaryk byl plně zaujat prací na univerzitě, kde jako soukromý docent nebral mzdu, proto se musel živit kondicemi a zastupováním na gymnáziu. Kolem páru vznikly fámy o Charlottině bohatství, které vůbec nezodpovídaly skutečnosti. Naopak. Největší hmotný nedostatek prožívali v letech 1879-1882, kdy se jim narodily první děti, dcera Alice a syn Herbert. Tehdy jim finančně pomohla půjčka od přítele. Masaryk po habilitaci na docenta onemocněl na tyfus. Charlotta se na podzim 1880 nervově zhroutila. Vyléčený Masaryk se dokázal několik měsíců starat o své malé děti. Rodinná situace se zlepšila, když se přestěhovali do Prahy a Masaryk začal přednášet na pražské univerzitě. Manželství bylo pro oba nedotknutelným pojmem a oba ho chápali jako vzájemně emancipovaný svazek. V Praze se pak narodil v roce 1886 syn Jan a v roce 1891 dcera Olga. Páté dítě, Anna, zemřelo několikaměsíční.
Paní Charlotta se už na začátku manželství začala učit česky. Řeči se učila od manžela, od jeho rodiny, když byla s nimi o prázdninách na Moravě, od rodinných přátel, s nimiž komunikovala. Nabyla širokou zásobu slov, ale úplně nezvládla gramatiku a syntax. Rodinný život přizpůsobovala českým poměrům. Pronikla do poznání českých dějin, nejvíce si cenila Husa, Komenského a Chelčického, v literatuře Boženu Němcovou a v hudbě Bedřicha Smetanu. O Němcové napsala své dceři Alici: „Němcová je opravdová, to má společné s největšími lidmi. Je v tom dokonalá. Nevidí v lidech velkost a malost, vidí pravdu. Ona je čistá láska. Sahá až do duše a duše je život.“ Slova Charlotty o české spisovatelce mají svou váhu, vždyť její literární vkus se vyvíjel na největších představitelích světové literatury a jejím nejmilejším autorem byl Shakespeare. Svůj hluboký průnik do Smetanovy hudby vyslovila v čase, kdy skladatel ještě nebyl všeobecně uznáván a část hudební kritiky jeho tvorbu považovala za odvozenou od Richarda Wagnera.
Osobitou kapitolu tvoří Charlottina společensko-politická orientace. I zde si počínala samostatně. Schvalovala Masarykův politický program, ale členkou jeho realistické strany se nikdy nestala. Asi od roku 1905 se začala sbližovat s hnutím sociálních demokratů. Souviselo to s jejím náboženským přesvědčením a výchovou, které v ní už v raném mládí rozvinuly hluboké sociální cítění. Charlotta věřila, že záchrana světa spočívá v postupném vzdělávání a v pozitivní snaze a spolupráci všech. Společensky se angažovala v Americkém klubu dam, který založil v Praze Vojtěch Náprstek. Od roku 1882 byla jeho členkou.
K sociální demokracii Charlottu nepřitahoval marxizmus, ale přesvědčení, že hnutí usiluje o rovnocennost a rovnoprávnost všech lidí. Sama pokládala za svůj životní cíl odstranění chudoby a záruku rovnoprávnosti žen. Podporovala spolek Dívčí akademie v Brně a zajímala se o problematiku ženského tisku. Spolupracovala se spolkem Domovina na Žižkově, v tělocvičné jednotě Sokol a v Ústředním spolku českých žen. Podnítila založení Spolku žen a dívek, který podporoval ženskou domácí výrobu a práci.
Masaryk činnost své manželky podporoval, jakož i ona podporovala jeho ve sporech za pravdu a v zápasu za svobodu. Harmonický život rodiny úplně narušila světová válka. Masaryk pochopil, že válka znamená šanci pro osvobození zpod rakousko-uherské nadvlády a odboj se musí vést zvenčí, z emigrace. V průběhu roku 1914 hodně cestoval a pak se definitivně rozhodl pro odchod. Do exilu ho provázela dcera Olga. S Charlottou se rozloučil 18. prosince 1914. Nikdo z nich nevěděl, že jejich odloučení potrvá čtyři roky. Aby zachránil rodinu před policejným pronásledováním, omezil písemný kontakt na zřídkavé dopisy posílané po kurýrech. V březnu 1915 došlo k rodinné tragedii. Syn Herbert, který byl nejmilejším Charlottiným dítětem, se nakazil tyfem a zemřel. Ostrost Masarykových projevů v zahraničí se stupňovala a rakouské úřady ho vyhlásily za velezrádce. Charlotta byl vystavena policejným výslechům a domovním prohlídkám. Musela jim čelit sama. Syn Jan byl na vojně, dceru Alici uvěznili. Propustili ji až v červnu 1916 na základě intervence amerického velvyslanectví ve Vídni, které předcházela rozsáhlá podpisová akce.
Paní Charlotta

Dopisy, které psala Charlotta dceři do vězení, jsou cennou literární památkou. Odráží se v nich pisatelčin charakter, její kultivovaná osobnost a vroucí mateřský cit. Takto vzpomíná na předválečné pobyty rodiny v Bystričce: „Život na Bystričce byl pro vás děti krásný. V té vesnici se dvěma potoky, poli, horami a životem v práci, které jste se poctivě účastnily. Ty neděle oddechu po pilné týdenní práci, ty smělé výlety a nocování na holích… To nádherné ráno, když svět ležel daleko, daleko dolu v mlze a mracích, které se pomalu lámaly pod slunečními paprsky a potom se v širé pláni vynořovala vesnice za vesnicí, až celá široká plocha v celé své nádheře ležela před námi. To byl ranní vzduch na horách a veselá procházka nazpět do údolí. Bystrička byla krásná.“
Charlottin zdravotní stav se zhoršoval. Srdce sláblo, nervy byly otřeseny. Návrat dcery z vězení ji na určitou dobu vzpružil, ale obavy o manžela ji nadále trápily a podlamovaly její duševní zdraví. Psychicky se zhroutila v květnu 1918 a upadla do těžké melancholie. Žila v sanatoriu ve Veleslavíně až do dubna 1919. Masaryk se hned po slavnostním prezidentském slibu vybral za ní. Požádal, aby vedle jejího pokoje upravili pokoj pro něho. Její psychický stav se upravoval, ale chřadla fyzicky. Po dvou záchvatech mozkové příhody zemřela v Lánech 13. května 1923.
Masaryk přežil svou manželku o čtrnáct let. Nikdy nepřestával připomínat, jak si ji celý život vážil a co znamenala pro jeho práci. Vyznával myšlenku: Manželství musí být i spojením duší.
Pavla Kováčová
Přednáška v Klubu přátel TGM a MRŠ v Martině