Spočine ve společném hrobě s manželem?

MUDr. Ivan Hálek Letos si Společnost MUDr. Ivana Hálka společně s partnerskými organizacemi Slovensko-českým klubem a Českým červeným křížem připomenuly 60. výročí úmrtí této nezapomenutelné osobnosti i při jeho hrobě na hřbitově v Praze na Vinohradech. Věnec úcty se stužkami ve slovenských národních barvách tam položil i velvyslanec Slovenské republiky spisovatel Ladislav Ballek, jehož Hálkovi potomci oslovili otázkou, bylo-li by možné převézt tělesné pozůstatky maminky Ivana Hálka ze Slovenska do Česka.
Matka Ivana Hálka, Dorotka Hálková rozená Horáčková, byla žena spisovatele a publicisty Vítězslava Hálka, jednoho z nejoblíbenějších básníků mladé generace druhé poloviny 19. století. Vítězslav byl domácím učitelem v rodině krajinského advokáta Mikuláše Horáčka, pražského vlastence, jehož dcera se stala múzou nejhezčích básní jeho milostné lyriky. Už začátkem padesátých let ji požádal o ruku, ale její rodiče vyslovili souhlas s jejich svatbou až v roce 1860.
Manželka básníka Vítězslava Hálka s malým Ivanem v roku 1873 Nejdříve se zdálo, že spolu prožijí šťastný život. Ten jim však osud nedopřál. Rodinnou idylu zanedlouho přerušilo úmrtí jejich prvorozeného syna, který u křtu dostal jméno Jiří. Jejich druhý syn Ivan se jim narodil v roce 1872, ale otec se z něho dlouho netěšil, protože na vrcholu své umělecké tvorby onemocněl a zemřel tři dny před synovými druhými narozeninami. Nedožil se ani čtyřicítky. Chlapec pochopitelně ani nemohl mít na otce žádné vzpomínky, poznával ho jenom z povídání své maminky a příbuzných, později z jeho literárního díla.
Matka Dorotka Hálková se v obavách o existenční jistotu přestěhovala z Prahy do vsi Skrchleby na Nymbursku k svým příbuzným. Syna, který tam chodil do obecné školy, vychovávala v duchu ideálů jeho proslovansky orientovaného otce a sama mu byla vzorem svým čestným charakterem a smyslem pro sociální spravedlivost. Později se s Ivanem, kterého chtěla zapsat na gymnázium a po maturitě mu zabezpečit i univerzitní studium, vrátila do Prahy. Ve škole vynikal výborným slohem, prozrazujícím literární talent, pravděpodobně zděděný po otci. Matka podporovala a rozumně usměrňovala synův zájem o knihy a časopisy, který v něm dál rozvíjeli vynikající učitelé. Mecenášem, který ho na studiích podporoval, byl švagr jeho matky, doktor Černý, s nímž se Ivan Hálek jako mladý lékař dostal do konfliktu kvůli své veřejné angažovanosti na straně prof. T. G. Masaryka za takzvané „hilsneriády“.
V strahovském Památníku národního písemnictví je uložen rukopis nevydané biografie, kterou napsala Luisa, Ivanova žena, podle vyprávění Dorotky Hálkové, zachycují v celé šíři i tento spor. Jen několik slov z tohto svědectví:
„Dr. Černému byl doručen se zvláštním upozorněním článek dr. Hálka na adresu polenských lékařů, uveřejněný v Herbenově Čase a jím neohroženě podepsaný… Tehdy přešla strýci trpělivost s bývalým svěřencem, který bez ohledu k matce, rodině a sobě se hnal za efemerním ideálem“.
Malý školák Ivan v roku 1880 Ivan se musel k němu dostavit na raport a až tehdy se dozvěděl, co s matkou netušili, že z dědictví po babičce, které spravoval dr. Černý, zůstalo velice málo a nebýt jeho peněžní výpomoci, nemohli by udržet slušnou životní úroveň. A strýčkův závěr:
„…už by bylo načase, aby se Ivan začal svou prací o matku starat a nepřitěžoval jí v jejím těžkém, strastiplném životě“.
Jen málokdo tuší, že to byl hlavní motiv rozhodnutí MUDr. Ivana Hálka už nevyčkávat, jestli ho přijmou za asistenta některé kliniky, a hledat uplatnění daleko od Prahy. Tak se dostal k lékařskému místu na Slovensku, kam přestěhoval i svou manželku a pak i stárnoucí matku.
Ivan Hálek s rodinou byl ze Slovenska vyhoštěn po třiceti osmi letech věrných služeb slovenskému lidu a musel si hledat nový domov v Protektorátu Čechy a Morava. Dorotka Hálková se tohoto nevděku nedožila, protože už odpočívala na hřbitově v Žilině. Od osvobození Československa až donedávna pozůstalí tento hrob navštěvovali a starali se o něj. Ale za současných poměrů je to už problematické. To jim vnuklo myšlenku požádat prostřednictvím Velvyslanectví SR v Praze kompetentní úřady o souhlas s přestěhováním tělesných pozůstatků do Česka, kde by mohla být Dorotka pochována v hrobě svého manžela Vítězslava Hálka.
Uskutečnění této myšlenky by mělo velký význam pro rodinu, ale bylo by zároveň i dalším důkazem toho, že naše národy hranice nerozdělují. Pochopitelně to nebude ojedinělý příklad vzájemného porozumění. Jako precedentní případ se dá uvést přemístění urny dlouholeté předsedkyně Československého červeného kříže dr. Alice G. Masarykové, která zemřela ve Spojených státech, z Chicaga do Prahy, a její uložení do rodinného hrobu v Lánech.
Dotyky - J. Szántó