Rozhovor

Folková legenda Pavel Žalman Lohonka

Pavel Žalman Lohonka

Nestor folkové hudby, který se na české hudební scéně objevil před čtyřmi desetiletími. Bývalý člen kapely Minnesengři, později frontman vlastního seskupení Žalman a spol. Byla o něm napsána jedna kniha, mnoho publicistických statí a hodně novinových a časopiseckých článků.

Ve folkové hudbě se pohybujete přes 30 let. Jak byste zhodnotil toto období? Jakými změnami a fázemi jste procházel?
Bylo to období začátků, hledání, zrání a dozrávání. Teď by se dalo říct, že člověk dnes sklízí to, co kdysi zasel. Pokud sklízím ovoce, které není kyselé, tak jsem rád. Za tu dobu jsem natočil 24 alb, napsal jsem přes 500 písniček, mám za sebou asi 7000 koncertů, několik televizních pořadů a hudebních filmů. Na první místo pořád dávám live koncerty pro lidi. To je jediné, co mně drží, ať se mění doba jak se mění, tohleto zůstává. Za ty roky si vypěstujete určitý publikum, který vás má rádo, který na vás chodí, který je vám věrný a kterému jsem věrný já.

O vaší přezdívce Žalman se traduje hodně historek. Jak vznikla? Vznikla na čundru.

Četla jsem, že jste prý na Portě začal hrát písničku o dešti a vzápětí se spustil déšť. Když se to stalo potřetí, dali vám přezdívku Žalman.
To je pravda, ale odehrálo se to v roce ´86 a já tu přezdívku mám od šedesátého prvního, co už je víc než 44 let, a tím je vlastně potvrzená.

V hudbě jste dokázal hodně. Máte nějaký nesplněný hudebný sen?
Ano, příští rok bych měl slavit kulatiny, chci udělat větší koncert, kde bych si rád zazpíval s jedním francouzským zpěvákem. Konkrétní jméno neprozradím, ale jde o velkou hvězdu 60.-70. let.

Připravujete nové CD. Jak bude vypadat?
Začneme ho natáčet v příštím roce v zimě. Dávám si pozor na to, abych se neopakoval při tvorbě a abych nevykrádal sám sebe. Než písničku vypustím, udělám si svoji autocenzuru. Nepustím nic, o čem si myslím, že je to jenom trochu špatný. Pak se písnička zaranžuje a pak si hlídám, aby ji aranžmá nepřekrylo.

Kromě množství písniček a filmových scénářů jste také autorem knihy pohádek “Hastrmánek Žouželka”...
Tohleto vzniklo lehce podloudným způsobem. Když o mně psali autobiografii, dal jsem autorovi k dispozici můj archiv. On tam našel mé pohádky, co jsem psával svým dětem, když byly malé, ale nikdy jsem nepředpokládal, že by to vyšlo.

Obraťme list na posluchače. Jaká věková kategorie chodí na vaše koncerty?
Jsem rád, že na mé koncerty chodí i malé děti. Mám pro to své vysvětlení. V dnešní době se dělá málo melodických písniček, všichni to ženou přes těžkou a komplikovanou hudbu. Děti potřebují melodické písně, a nejenom děti.

V jednom rozhovoru s vámi jsem se dočetla, že pro svůj život a tvorbu potřebujete mít někoho rád. Co pro vás znamená láska?
Láska pro mne znamená nejvíc. Já už jsem takovej, musím mít někoho rád, musím mít pro koho žít. Tak je mi hezky, tak se mi i dobře pracuje a dobře žije.

O hudebných snech jsme už mluvili. Prozradíte nějaké vaše osobní přání?
Abych hrál co nejdýl, aby lidi na nás pořád chodili, protože to je nesmírně důležitý. Tím člověk žije celý život. A taky, aby se lidi měli rádi.
Petra Zámečníková
Foto: P. Krištofovič