Milí přátelé,

nestihli jsme v redakci odpovědět všem čtenářům, kteří urgovali říjnové číslo našeho měsíčníku. Proč nevyšlo a nyní držíte v rukou dvojčíslo? Náš dluh ve výrobě je skutečně horibilní (aspoň na naše malé poměry, pro těch pár procent multimilionářů by to asi bylo kapesné) každé další vydání tuto sumu zvyšuje. Skutečně nevím, jak to nazvat, ale do 4. listopadu, kdy uzavíráme poslední strany tohoto dvojčísla, nemáme ani smlouvu na tento rok o poskytnutí finančního příspěvku z Ministerstva kultury Slovenské republiky. O penězích nemluvě. Dvojčíslo dáváme do výroby jen na základě telefonického příslibu ředitele Sekce národnostních kultur MK SR Róberta Dohányose, že tento příspěvek dostaneme. A také díky pochopení firem, které Českou besedu vyrábějí, tedy Compugraphu a Rotaprintu. Skutečně si neumím představit, že by nás v dnešním trhovém hospodářství, kdy se stráží termín platby každé faktury a hned se počítají penále, nějaká firma tiskla jen tak, na základě příslibu a dlouholetých kontaktů.
Bylo by tak snadné přestat. Nejsou peníze, tak prostě jediné celoslovenské periodikum české národnostní menšiny nebude vycházet. Ale jistě mi dáte zapravdu, že zánik jediného pojítka, které mezi těmi Čechy, Moravany a Slezany na Slovensku je, by přidal další negativum k našemu postavení. A to není bůhvíjaké. Koneckonců, co bychom si namlouvali, většina z těch zhruba 47 tisíc lidí, kteří se v roce 2001 hlásili k české a k moravské národnosti (která ale v České republice neexistuje) stejně nic pro udržení českého povědomí ve slovenském prostředí nedělá, dvojí občanství už má a za vrchol svého vlastenectví považuje sledování českých televizních programů. Ale řekněte sami, není to míň než málo?! Na jedné straně zdůrazňujeme, že jsme třetí nejpočetnější národnostní menšinou na Slovensku, ale kdyby nebylo těch pár nadšenců v deseti dnes už samostatných Českých spolcích a naší redakce, tak by o české komunitě vůbec nebylo slyšet.
Ale vraťme se k České besedě. Od několika čtenářů jsme slyšeli návrh, zvýšit předplatné na 15 Sk za číslo. Samozřejmě, že by to přispělo k lepší situaci v redakci, vždyť jen na poště za expedici každého čísla zaplatíme skoro 7 Sk. Ale na druhé straně velice dobře známe situaci většiny našich předplatitelů – důchodců. Nejsou výjimkou případy, že v jednom domě si výtisk České besedy půjčují i tři rodiny, jinde si zase kopírují určité zajímavé články z půjčeného čísla. To nás samozřejmě těší, i když bychom byli raději většímu počtu odběratelů. I to je nakonec podpora existenci české komunity.
Všeobecně se míní, že listopad je jeden z nejhorších měsíců roku. Vám ale přeji pohodový.
Helena Miškufová