Z kultury

Korunovace Rudolfa II.

Nový král Rudolf II. (vpravo) s králem Maximiliánem II. pozdravují lid v ulicích Bratislavy. Ojedinělá akce v historické části Bratislavy - korunovační slavnosti – přilákaly na svém třetím pokračování téměř sto tisíc návštěvníků. Záměr připomínat si slavnou historii Bratislavy, která měla v Uhersku 267leté korunovační privilegium, čím dál tím víc veřejnost i zahraniční hosty zajímá.
Po první rekonstrukci této historické události v konkatedrále sv. Martina byl před dvěma lety korunován uherský král Maximilián II. (Matej Landl), o rok později jeho manželka Marie Španělská (Anna Šišková). Letos následoval obřad korunovace jejich syna Rudolfa II., kterého hrál Andy Hajdu. Kromě slavnostního průvodu z bratislavského hradu a po uličkách města, byla v třídenním programu divadelní hra, korunovační přísaha, královská hostina na Hviezdoslavově náměstí, rytířský turnaj na hradě, lidová veselice, dobový ohňostroj, udělení královského privilegia pivovaru Krušovice, módní dobová přehlídka i audience svobodných královských měst u krále.
Rudolfa II. korunovali 25. 9. 1572 za uherského krále v Prešporku (nynější Bratislava), 22. 9. 1575 se konala jeho pražská korunovace a 1. 12. 1575 byl korunován za římského krále. Samostatné vlády se však ujal až po smrti Maximiliána II. v říjnu roku 1576, kdy se stal nástupcem otce v císařské hodnosti. Rudolf II. si od začátku oblíbil Prahu, kam v roku 1583 na upravený hrad přenesl své sídlo, protože České království považoval za nejpevnější základnu svého politického postavení. Praha se na rozdíl od jeho rodné Vídně nikdy nedostala do přímého ohrožení Turky. Za jeho panování se město stalo centrem politiky i významným střediskem vědeckého a uměleckého dění. V Praze se tehdy zdržoval Tycho de Brahe, Johannes Kepler a hodně známých alchymistů. Rudolf II. byl vášnivým sběratelem obrazů Hieronyma Bosche i jiných výtvarníků, vlastnil významnou kolekci uměleckých předmětů a různých pozoruhodností.
Vládu císaře Rudolfa II. poznamenala jeho duševní nemoc. Předpokladem psychických onemocnění Habsburků 16. a 17. století byly především manželské svazky blízkých příbuzných. V Rudolfově případě byli jeho rodiči bratranec a sestřenice. Jeho zlý duševní stav provázený zejména vlnami depresí a apatií vyvrcholil na přelomu století, kdy se už navenek nedal utajit, protože dostával záchvaty zuřivosti. Tehdy ho začali politicky odpisovat i nejbližší příbuzní. Měl obavy z mocenských ambicí bratra Matěje, který ho později skutečně vystřídal na čele monarchie i na císařském trůnu. Zdraví zřejmě ovlivnilo jeho osobní život. Nikdy se neoženil a slovo sňatek dokázalo narušit jeho duševní rovnováhu.
Příkladem je svatba jeho věčné snoubenky, infantky Kláry Eugénie, s bratrem Albrechtem v roce 1599, po níž se nervově zhroutil. Ve styku se ženami upřednostňoval krátkodobé sexuální vztahy. Výjimkou byla jeho konkubína Kateřina Strnadová, s níž strávil dlouhá léta. S milenkami měl šest či sedm dětí. Nejznámější z levobočků byl jeho duševně nemocný syn Julius Cesar d´Austria. Vývoj událostí donutil Rudolfa II. abdikovat v dubnu 1611a za devět měsíců poté, 20. 1. 1612 na Pražském hradě nikým nelitován zemřel. Pochován je v královské hrobce ve Svatovítské katedrále.
Pavol Erdziak
Foto: autor