Aktuality
Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna

S Jiřím Karasem o krajanských komunitách
po návštěvě Zakarpatské Ukrajiny a Košic

Krajanskými záležitostmi se v Parlamentu České republiky zabývají obě komory, tedy Senát i Poslanecká sněmovna. V Senátu je Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí a v Poslanecké sněmovně je to Podvýbor pro styk s krajany, který je součástí Zahraničního výboru. V polovině listopadu navštívila delegace poslanců, členů tohoto podvýboru, české krajany v Užhorodě a okolí a při zpáteční cestě se krátce setkala s krajany v Košicích, konkrétně se zástupci Českého spolku v Košicích, Slovensko-českého klubu a Klubu občanů České republiky. Jak vnímá činnost potomků Čechů v Užhorodě předseda Podvýboru pro styk s krajany Poslanecké sněmovny Jiří Karas?
Já bych řekl, že jsme byli přímo nadšeni. Víte, bývalá Podkarpatská Rus nebývala cílem našeho podvýboru a vůbec poslanců Poslanecké sněmovny. Proto tato naše první cesta byla pro nás jakousi výzvou, že bychom neměli zapomínat na naše české komunity a že bychom jim měli více pomáhat.

Co vás nejvíce překvapilo z aktivit potomků Čechů v Užhorodě a okolí?
Překvapilo nás, že se pravidelně scházejí, nezapomínají na český jazyk, propagují českou kulturu, jsou velice aktivní v celé řadě pěveckých spolků a zejména na nás velice pozitivně zapůsobil – i když to není Čech, je to spíš takový Čechoslovák – páter Petr Krenický. Je to katolický misionář, který působí v této části Ukrajiny. Na nás ohromně zapůsobilo jeho dílo. V posledních letech dokázal vybudovat nejen více než 70 kostelů řeckokatolické církve, ale na úseku charitativním a sociálním jsou jeho výsledky přímo ohromující. Je to nesmírně charismatický člověk a přiznám se, že nikdo z nás, poslanců, se s něčím podobným ještě nesetkal. Kromě toho bylo pro nás velice příjemné, že nás jako Čechy pěkně vítali i Rusíni, tedy obyvatelé, kteří už dávno nevědí, že toto území bylo kdysi územím Československa. Všichni vědí o České republice, ale hovoří o Československu.

Jak by mohla Česká republika pomáhat těmto krajanům na dnešní Zakarpatské Ukrajině, kteří po mnoha desetiletích vlastně obnovují svoji činnost?
Třeba i tím, že by naši občané jezdili na toto území. Že by tam jezdili jako turisté, jako přátelé. Navíc by tam naši podnikatelé mohli a myslím si, že by i měli investovat, protože na jedné straně my máme co nabídnout tomuto území, této části Ukrajiny, a na straně druhé oni mají co nabídnout nám. Takže my jsme jim radili, aby se pokusili co nejrychleji vybudovat takové prostory, do kterých by naši turisté mohli jezdit, kde by na určité úrovni mohli přenocovat, kde by se mohli stravovat, a potom myslím, že už lze čekat veliký zájem našich turistů. To je právě ta pomoc, kterou bychom jim zcela určitě měli poskytnout.

Určitým magnetem pro Čechy je Koločava, tedy obec, k níž se váže děj Olbrachtova románu Nikola Šuhaj loupežník. Navštívili jste také Olbrachtovo muzeum v Koločavě?
Přiznám se, že jsme v muzeu nebyli, protože páter Krenický nás natolik zaujal, že jsme ani neměli čas tam jet.

Na zpáteční cestě jste se krátce zastavili v Košicích a seznámili se s činností a také s problémy zdejší krajanské komunity. Jak na vás zapůsobily její aktivity?
Tak trošičku lituji toho, že jsme na Košice zapomínali. Když naši poslanci a vůbec politici jezdí na Slovensko, tak především do Bratislavy, ale dál už moc nejezdí. Toto setkání byla pro nás jakási výzva, jakési připomenutí, že bychom neměli zapomínat ani na tuto východoslovenskou metropoli a to, že jsme se zde setkali s našimi bývalými – já to slovo nerad používám – věřím i současnými občany, nám udělalo velikou radost. Zjistili jsme, jak je tato komunita velice aktivní, ale na druhé straně, jaké má potíže. Že jsou to potíže – tak jako nakonec všude – finančního rázu. Ale myslím si, že jsou to potíže překonatelné. Měli jsme velikou radost, že tyto krajanské organizace působí nejen směrem dovnitř, tak jak to ve většině spolků ve světě bývá, ale tady je povzbuzující, že se Češi dívají i okolo sebe, že dokáží oslovit občany slovenské národnosti, maďarské, rusínské, prostě celé svoje okolí. A že dokáží velice dobře reprezentovat českou kulturu, Českou republiku. Každé setkání krajanů s poslanci a senátory přispívá k zviditelňování české komunity v zahraniční, tedy i té zdejší. Zástupci spolků a klubů na Slovensku si spolu s poslanci přislíbili, že se sejdou ještě jednou a podrobněji se budou zabývat činností zdejších krajanských komunit a jejich problémy, zejména způsobem financování. Nezbývá než doufat, že se tento slib splní ještě do voleb.
Helena Miškufová