Na oslavách 15. výročí vzniku košické policejní školy byli i zástupci tří policejních škol z ČR

O kontaktech mezi Střední odbornou školou Policejního sboru v Košicích a pražskou Střední policejní školou Ministerstva vnitra jsme již před časem v České besedě psali. Avšak nedávné zastoupení českých policejních škol na oslavách 15. výročí založení košické policejní školy potvrdilo, že se okruh partnerů z České republiky rozrůstá. Kromě té pražské přijeli do Košic zástupci policejních škol v Brně a Pardubicích.
„Naše kontakty s košickými kolegy jsou od roku 2004, kdy jsme podepsali dohodu o spolupráci. Jde především o výměnu zkušeností z výchovně vzdělávacího procesu, porovnávání vzdělávacích programů, právního řádu, a podobně. V Košicích vždy cítíme velký entuziasmus, takový tvůrčí duch. Musím říct, že u nás je to trochu jiné,“ objasnil vrchní rada plk. JUDr. Adolf Pospíšil, zástupce ředitele Střední policejní školy MV v Brně. Uvedl ale zásadní rozdíl mezi oběma školami; v českých nejde o středoškoláky, kteří si zvolili tuto školu, ale tam studují policisté ve služebním poměru MV ČR.
„Naše spolupráce s košickou policejní školou začíná, ale musím říct, že slovenské prostředí nám není cizí,“ připomněl vrchní rada plk. Ing. Zdeněk Jedlička, ředitel Střední policejní školy MV v Pardubicích, odkud do východoslovenské metropole přijeli dva zástupci. „Oba dva jsme totiž studovali na Slovensku. Já jsem absolvoval dřevařskou fakultu ve Zvoleně, která kdysi byla jediná pro celou federaci, a kolega studoval leteckou školu tady v Košicích. Možná i proto očekáváme spolupráci nejen na úrovni škol, ale také prohloubení těch mezilidských a národnostních vztahů, které jsme poznali osobně.“ Z. Jedlička hodnotil první dojmy z návštěvy, kdy samozřejmě porovnávali finanční zabezpečení a technické vybavení obou škol. Potvrdil slova brněnského kolegy, že i jemu to zapálení pro práci u košických kolegů připadá daleko větší, razantnější. Možná to souvisí i s rozdílností povah Čechů a Slováků. Nad otázkou, zda-li by bylo možné trochu entuziazmu převzít, se krátce zamyslel. „Teď mě napadá jediné řešení - poslat několik lidí na pár let sem, do Košic, a pár Košičanů si vzít k nám na školu.“ S takovým řešením by souhlasili i ostatní zástupci českých policejních škol, avšak vzápětí s lítostí dodali, že to není možné. Není možná ani výměna žáků, protože ti jsou v Česku vedeni již jako policisté. Všichni se však shodli na tom, že by kontakty žáků určitě přispěly k pochopení druhého jazyka.
Stejný názor měla Ivana Dufková, zástupkyně ředitele Střední policejní školy MV v Praze. Potvrdila, že nejde jen o návštěvy vedení škol, ale jsou to i návštěvy pedagogů, které jsou nesmírně důležité. Nestačí si jenom přečíst, jak se dá nově něco dělat, jaké jsou nové metody či nové pomůcky. To není tak efektivní, jako když to člověk vidí na vlastní oči. „Jsem v Košicích v této funkci podruhé a stále něco nového objevuji. Ale zde jsem poprvé byla před 20 lety na táboře a seznámila se tady se svým mužem. Ne, není Slovák, je Čech, ale seznámili jsme se v Košicích,“ dodala s úsměvem nad vzájemnými propletenci a upřesnila svůj další poznatek, který si z východního Slovenska odváží: „Kolegové už zmínili chuť do práce a velkou motivaci i víru, že to bude lepší a že se to posune dál. U nás jsme si trošku zvykli, že to nějak běží samo a nevkládáme třeba tolik energie. Standard výuky je srovnatelný, úroveň policejního vzdělání na košické škole nebo v českých je obdobná, zaměřená na praktické dovednosti a také, aby výkon služby odpovídal skutečnosti. Tam velké rozdíly nejsou. Jen to nadšení nám chybí.“
Zástupci pražské policejní školy přivezli i dar pro Český spolek v Košicích – více než 150 knih, především detektivek, které obohatí spolkovou knihovnu. Knihy vysbírali mezi pedagogy školy. Všem, kteří přispěli, patří poděkování krajanů.
MIŠ