Češi u kolébky BBD

Festivalem Kolem světa za 50 let si připomnělo Bratislavské bábkové divadlo (BBD) významné, půlstoleté jubileum. Kromě jiných zahraničních souborů do pestrého programu úspěšně přispělo divadlo Drak z Hradce Králové hrami Tajný deník Adriana Molea a Všechno lítá, co má peří. Na tuto počest BBD obnovilo premiéru Čapkovy inscenace O pejskovi a kočičce, s níž před padesáti lety začínalo. Součástí oslav byla také ojedinělá výstava v Národním osvětovém centru, kde měli čestné místo zakladatelé a významní režiséři. Jak nám potvrdil dlouholetý umělecký šéf BBD Dušan Štauder, byla to zejména zásluha českých umělců, že vzniklo divadlo pro děti.
„Na Slovensku jsme neměli v této oblasti profesionály. Interním režisérem se stal Zdeněk Říha a výtvarníkem Bohdan Slavík. Později hostoval režisér Josef Kaláb, Erik Kolár, Jiří Středa, Karel Brožka a další,“ konstatuje Štauder. Potvrzuje to i kniha, kterou k jubileu BBD vydal i s pestrými zážitky z úspěšných cest po světě a všemi 174 premiérami.
Když začátkem padesátých let 20. století začala na Slovensku vznikat první profesionální loutková divadla, tvořili je ochotničtí loutkáři. Soubory se staly součástí existujících profesionálních činoherních divadel. Z nich vynikalo divadlo Československého státního filmu, později známé pod názvem Dětské divadlo filmu (DDF). Poverenictvo školstva a kultúry ustanovilo jako vzorovou scénu s působností pro celé Slovensko Štátne bábkové divadlo v Bratislavě. Jeho ředitelem se stal osvětový pracovník a autor loutkových her Ján Ozábal 1914-1981) a začalo působit jako samostatně hospodařící organizace. V praxi to znamenalo, že mělo od začátku interního režiséra Zdeňka Říhu, výtvarníka Bohdana Slavíka, dramaturgyni Tatianu Pedanovou, inspicienta Otu Justa. Z DDF přišla realizátorka loutek Květa Říhová. Soubor získal prostory na Dunajské ulici, kde je dodnes i s potřebným zázemím.
Inscenace O pejskovi a kočičce Autor, režisér a výtvarník Bohdan Slavík napsal výjimečnou a rekordně úspěšnou černodivadelní pantomimickou revue Moment muzical (1967), kde použil pestré výrazové prostředky. Vedle živé postavy hudebního klauna-dirigenta pracoval s různorodými druhy loutek a využíval proměnu věcí, rekvizity a kostýmu na postavu. Revuální výstupy založené na hudbě a pohybově výtvarných gagech vyúsťovaly do samostatných point. Moment muzical předurčil budoucí cestu divadla do světa. Titul byl na repertoáru divadla až do roku 1990 a dosáhl neuvěřitelných 41 repríz. Konec šedesátých let uzavřela hra Slavík (1969) významného českého dramatika Františka Pavlíčka v režii hostujícího Erika Kolára, který do inscenace včlenil dobovou atmosféru pohybu ve společnosti. Zakrátko však muselo divadlo stáhnout hru nežádoucího autora ze svého repertoáru.
V plném rozsahu všech tvořivých složek se úspěch projevil v Pavlíčkových Třech volavčích perech (1966), v mimořádně úspěšné režii hostujícího Jiřího Středy. S inscenací se divadlo poprvé zúčastnilo zahraničního zájezdu do bývalé Jugoslávie, kde vystoupilo na Mezinárodním festivalu pro děti v Šibeniku (1966). Od poloviny šedesátých let patřil bratislavský soubor mezi významná loutková divadla v Československu. Jeho osobitý rukopis určoval spoluzakladatel divadla, výtvarník, autor a režisér Bohdan Slavík (1917-1974). Pracoval s širokou výrazovou paletou technik směřujících k výslednému dynamickému jevištnímu tvaru. BBD se jako první ze slovenských loutkových divadel zúčastňovalo na zahraničních státních a komerčních zájezdech, vystupovalo na přehlídkách a festivalech. Také dnes si udržuje vysoký standard, má též úspěšné a pestré mezinárodní kontakty.
Pavol Erdziak
Foto: archiv BBD, M