80 let ČSÚZ

www.csuz.cz Jednou z institucí, která si ve svém názvu ponechala "československý", je nezávislé občanské sdružení Československý ústav zahraniční sídlící v Praze. Letos oslavuje 80. výročí založení. Jeho zrod byl vyvrcholením dlouhotrvajících snah, úsilí a volání po vytvoření spolku, který by komplexně organizoval, zabezpečoval, evidoval, ale i studoval procesy a problémy emigrace a reemigrace, a který by současně koordinoval péči a spolupráci v zájmu krajanských komunit za hranicemi státu zejména na evropském a americkém kontinentu. V období let 1928 - 1939 ČÚZ mapoval rozptyl krajanů ve světě, oslovoval je, začal spolupráci s krajany a jejich spolky. Do povědomí krajanů vstoupil Československý ústav zahraniční nejen množstvím forem pomoci, péče a spolupráce, ale významnou publikační činností o životě Čechů a Slováků rozptýlených po všech světadílech.
V roce 1939 musel ústav svou činnost ukončit a válka na dlouhých šest let přerušila úspěšně nastoupenou práci. Ve vlně zatýkání po atentátu na Reinharda Heydricha byl gestapem zatčen i předseda Československého ústavu zahraničního právník Jan Auerhan a 9. června 1942 byl popraven.
Po skončení II. světové války Československý ústav zahraniční okamžitě obnovil svou činnost. Již 15. května 1945 vytvořili bývalí členové ČÚZ akční výbor a 31. května 1946 se sešla první poválečná valná hromada. Členská základna rychle rostla, 30. dubna 1947 měl ústav již více než 1 500 členů. Opět lze v členském registru zahlédnout významná jména, jako např. Jan Masaryk, ministr zahraničních věcí, Dr. Hubert Ripka, ministr zahraničního obchodu, Marie Majerová, spisovatelka, Adolf Hoffmeister, akademický malíř, Milada Horáková, poslankyně, a další. Po roce 1945 se Československý ústav zahraniční orientoval na navázání válkou přerušených kontaktů a současně až do roku 1950 na plnění úkolů spojených s reemigrací přes 220 tisíc krajanů zpět do vlasti.
V období let 1948 - 1989 byla činnost Československého ústavu zahraničního z velké části omezována politickým systémem monopolu jedné strany a z toho vycházející zahraničně-politické orientace. Hovořit o krajanech na východě se nesmělo, spolupracovat se všemi krajany na západě bylo zakázáno, a tak ústav pod přímým řízením ministerstva zahraničních věcí neplnil zcela své poslání koordinátora pomoci, péče a spolupráce se sdruženími a krajany v zahraničí. Určitou dobu neměl ani funkční volené orgány a členství bylo více než formální. Je třeba však říci, že ne vše z té doby bylo zavrženíhodné, že i v této době v řadě oblastí byl dobré kontakty.
Po listopadu 1989 pak bylo konečně možné rozvinout spolupráci se všemi krajany. ČÚZ mnohým krajanským organizacím poskytl významnou podporu, dodával moderní vybavení do českých škol například v Chorvatsku a ve Vídni, pro krajanské soubory nakoupil hudební nástroje, pořádá letní kurzy českého jazyka pro krajany a studenty z evropských univerzit, Československému klubu T.G.M. v Bulharsku zaslal hudební nosiče, pro Sokol v Melbourne zakoupil učebnice češtiny, pomohl v Petrohradu, Kyjevě, Lvově. A před třemi lety zabezpečil vytvoření sousoší T.G.Masaryka a M.R.Štefánika v Košicích, které od té doby stojí na křižovatce Masarykovy a Štefánikovy ulice.
(podle Bulletinu ČSÚZ)