Češi na území Slovenska a „osmičková“ výročí

logo konference V pondělí 23. dubna 2018 se v bratislavském Institutu ASA uskutečnila mezinárodní konference „Uctime si Československo“ při příležitosti 50. výročí udělení čestného občanství Bratislavy prezidentu a armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi. V první části zástupci Bratislavy, Svidníka a Společnosti Ludvíka Svobody připomenuli osobnost generála a politika, ve druhé se potom vystoupení i bouřlivá diskuse týkaly různých pohledů na společný stát a otázku státního svátku v SR, který by ho připomínal. Jak na závěr shrnul jeden z vystupujících, škoda, že výročí vzniku ČSR je pro mnohé nikoli příležitostí na hodnocení jeho významu jako spíše na „praní špinavého prádla“. Za ČSB byl na konferenci pozván tajemník Mgr. Jiří Výborný, jehož příspěvek je přiložen.

„Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za pozvání Česko-Slovenského výboru a jmenovitě p. Petroviči Slovanskému za pozvání na tuto konferenci. Výbor Českého spolku Bratislava mne pověřil, abych přispěl několika myšlenkami na téma stoletého výročí vzniku prvního společného státu našich národů a vyjádřil se k našemu postoji ohledně prosazení této události také za slovenský státní svátek.

z prezentace Český spolek Bratislava je apolitické občanské sdružení, které nemíní majoritní společnosti jakkoli vnucovat názory na společnou minulost našich národů. Samozřejmě, pro české krajany je, a zřejmě i zůstane, 28. říjen svátkem jako den vzniku Československa bez ohledu na to, jaký názor na tento den má většinová populace Slovenska, a především většina poslanců Národní rady SR, která o státních svátcích rozhodne.

Koneckonců, svůj názor pravidelně vyjadřujeme – jako jedni z mála – každý rok u Památníku česko-slovenské vzájemnosti na dunajském nábřeží, a před rokem 2010 jsme tam také v rámci svých skromných možností podpořili instalaci sochy prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Dovolte mi i z tohoto místa upřímně poděkovat všem Slovákům, kteří se přičinili o tento památník a o jeho rekonstrukci se sochou prvního československého prezidenta.

Věříme, že jednou přijde nová generace historiků a politiků nezatížená předsudky minulosti ani ideologickou demagogií, a ta objektivně zhodnotí skutečný význam vzniku Československa pro slovenský národ bez ohledu na to, zda si státní svátek zaslouží 28. nebo 30. říjen, případně jiný den.

Co nás přivedlo k tomuto postoji? Dovolte vrátit se krátce do historie: Před 17 lety jsme upozornili na skutečnost, že přítomnost Čechů na území dnešního Slovenska dokládá už nejstarší uherská kronika, která obránce tehdejší Nitry označuje slovy „Slavi et Boemi“ (viz Vincent Múcska: Gesta Hungarorum – Kronika anonymného notára kráľa Bela, Vydavateľstvo Rak, Budmerice 2000, s. 82–83). Jak je známo, po celé tisíciletí Češi přicházeli do horních Uher, a přesto na rozdíl od jiných národnostních menšin zde nikdy nevytvářeli uzavřenou komunitu s vlastním jazykem, kulturou nebo tradicemi, ale postupně splývali s majoritní společností. Stejně tak dříve nebo později splyne se slovenským prostředím i současná česká komunita. Naše děti a vnuci chodí do slovenských škol, od malička hovoří slovensky, žijí ve slovenském prostředí a postupně se sami cítí být více Slováky než jejich čeští rodiče nebo prarodiče.

Platilo to i v období první republiky, kdy nastal o něco větší příliv české populace na Slovensko, aby zde dočasně nahradila chybějící profese, zejména učitele, profesory, státní zaměstnance atd. Pohlédneme-li do dobových statistik, i ve 30. letech Češi na Slovensku nepředstavovali více než 4 % všeho obyvatelstva. Na porovnání: dnes se na Slovensku hlásí k české národnosti něco málo přes 30 tisíc osob, co představuje pouhých 0,6 % obyvatelstva SR. Přesto po roce 1938 došlo ke známým událostem s odsunem českých státních zaměstnanců a následným vyháněním českých rodin z území Slovenska. Žel, i toto smutné výročí patří k těm letošním »osmičkovým« v našich společných dějinách.

z prezentace Právě tato zkušenost – ať už přímá vzpomínka z dětských let nebo z vyprávění rodičů – byla po rozpadu federace spolu s nedořešením řady sociálně ekonomických problémů českých krajanů jedním z hlavních motivů, proč v roce 1993 v Bratislavě spontánně poprvé v historii vznikl nejstarší český spolek. I toto výročí pro nás patří mezi tato „osmičková“.

V této souvislosti si dovolím upozornit na další významnou českou osobnost, která by si zasloužila větší pozornost, protože symbolicky propojuje oba naše národy, a přesto dnes o něm prakticky nikdo neví: Ing. dr. Jiří (Juraj) Kozák, který byl nejen zakladatelem našeho prvního krajanského spolku, ale také spoluautorem dvou dominant obou našich hlavních měst – televizní věže na Kamzíku a pražské věže na Žižkově.

Abych se však vrátil k původní otázce: Jak jsem už uvedl, pro nás Čechy zůstane svátkem vždy 28. říjen, ale po zkušenostech z našich společných – nejen stoletých, ale tisíciletých – dějin, tento názor vždy podpoříme, ale nemíníme ho jako národnostní menšina nikomu vnucovat.

Děkuji Vám za pozornost."