Archiv aktualit, pozvánek a zajímavostí 2021

foto: ČB    Lékař a básník v Tatrách
Lékař a básník Dušan Cvek (8. června 1926 Brno – 26. května 2013 Krnov) se po studiu Lékařské fakulty v Brně věnoval zejména tuberkulóze, jíž sám onemocněl. V letech 1951-59 působil v Léčebném ústavu TBC v Novém Smokovci, od roku 1955 publikoval své básně v různých časopisech včetně Tatranských novin, v nichž používal pseudonym D. C. Věk.


foto: ČB    Jeho tvorbu ovplivnilo východní Slovensko
Malíř František Foltýn (9. června 1891 Královské Stachy – 8. června 1976 Brno) přišel na Slovensko v roce 1918 a po krátkém pobytu v Bratislavě se usadil v Košicích, v roce 1924 odešel na deset let do Paříže, poté žil v Brně. Jeho medailon přinesla Česká beseda v č.5 / 1995.

foto: ČB    Prosadil výstavbu observatoře na Skalnatém Plese
Astronom Antonín Bečvář (10. června 1901 Stará Boleslav - 10. ledna 1965 Brandýs nad Labem) se v roce 1937 stal klimatologem ve Vysokých Tatrách a na terase hotelu na Štrbském Plese postavil dalekohled. V souvislosti s Vídeňskou arbitráží prosadil převoz dalekohledu z observatoře ve Velké Ďali (dnes Hurbanovo) a vybudování nové observatoře na Skalnatém Plese, jejímž byl prvním ředitelem a kde sestavil světoznámý hvězdný Atlas Coeli. Česká beseda o něm psala v č. 5/1997, 9/2001 a 6/2006.

SND    Druhý na čele SND
Herec a režisér Josef Hurt (11. června 1881 Olešnice - 15. dubna 1945 Terezín) přišel v roce 1921 do SND v Bratislavě, kde ho od 8. dubna 1922 po odchodu Bedřicha Jeřábka pověřili vedením. V letech 1924 až 1926 byl také režisérem a ředitelem Východoslovenského divadla v Košicích.

foto: SND    Výrazná osobnost SND
Herec, režisér, scénárista a divadelní pedagog Josef Budský (11. června 1911 Praha - 31. ledna 1989 Bratislava) začínal jako sborový zpěvák a herec v divadelních společnostech až v roce 1935 přišel do české činohry SND, z níž po jejím zrušení v roce 1938 přestoupil do slovenského souboru, kde začal působit i jako režisér. Po válce do r. 1953 byl uměleckým šéfem činohry SND a věnoval se i výchově mladé herecké generace.

foto z ČB    Přispěl ke vzdělání slovenských architektů
Architekt ing. arch. Dr. techn. Karel Hannauer (11. června 1906 Praha - 13. července 1966 Praha) patřil k významným osobnostem meziválečné architektury zejména v oblasti bytové výstavby. Se Slovenskem se setkal v r. 1932 při kolektivním návrhu na sanatorium TBC ve Starém Smokovci. Po válce v letech 1947-1952 jako vedoucí Ústavu teorie a sociologie architektury přednášel na Slovenské vysoké škole technické, kde napsal řadu publikací, z projektů lze uvést bytový dům na Žabotově ul. v Bratislavě nebo návrh budovy ČSAD v Košicích.

foto: ČB    Profesor vedl Národopisný ústav v Bratislavě
Etnograf prof. PhDr. Karel Chotek (12. června 1881 Praha - 24. září 1967 Praha) po studiích historie a geografie v Praze pokračoval ve studiu etnografie na řadě evropských univerzit a v roce 1906 se stal členem Národopisné společnosti českoslovanské. Vědecké uznání mu přinesla rozsáhlá studie o obci Cerovo u Krupiny. V letech 1921 až 1931 byl profesorem Univerzity Komenského v Bratislavě, kde vedl Národopisný ústav. Po válce pomáhal dokumentovat národpisné sbírky v řadě míst Slovenska od Púchova až po okolí Prešova.

M. Kudrna, foto: Ing. S. Pach    Výročí na Liptově
Začátkem června si připomínáme dlouholetého předsedu Českého spolku v Liptovském Hrádku Milana Kudrnu, jehož pozemská cesta náhle skončila 11. června 2011. Základy krajanského sdružení na Liptově položila středoslovenská regionální organizace Spolku Čechů na Slovensku, založená 12. března 1994 v Žilině, od níž se postupně osamostnily regionální organizace Českého spolku na Slovensku (ČSnS) v Martině (13.6.1994) a v Liptovském Hrádku právě 1. června 1996. V květnu 2005 se RO ČSnS osamostatnila a dnes působí pod názvem Český spolek Liptov se sídlem v Liptovském Mikuláši.

foto: ČB    Ilustrátor dětských knih a poezie
Malíř a ilustrátor Jan Lebiš (1. června 1931 Moravský Krumlov – 9. října 1996 Bratislava) po válce vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a odboru grafiky a knižní ilustrace zůstal v zásadě věrný celý život, přitom se stále více orientoval na ilustrace dětských knih a klasické poezie. Česká beseda mu věnovala samostatný medailon v č.7-8/2000.

logo    Výročí Umělecké besedy slovenské
„Spolok kultúrny, spolok nepolitický s cieľom slúžiť umeniu, šíriť krásu, budiť lásku k nej a v prvom rade propagovať umenie československé“ tak byla definována Umelecká beseda slovenská, založená v bratislavském hotelu Savoy 3. června 1921 z iniciativy malíře Jaroslava Jireše po vzoru Umělecké besedy založené v roce 1863 v Praze, rovněž se třemi odbory: hudebním, literárním a výtvarným. Prvním generálním předsedou byl architekt Dušan Jurkovič. V říjnu 1926 dostala v Bratislavě vlastní budovu podle projektu architektů Aloise Balána a Jiřího Grossmanna. Po válce byla její činnost krátce obnovena v Banské Bystrici.

M. Blahynka    Vzpomínka na divadelního teoretika
Muzikolog a teatrolog doc. Miloslav Blahynka, PhD. (5. června 1961 Brno – 27. září 2011 Bratislava) po studiu hudební vědy na bratislavské univerzitě působil na Pedagogické fakultě v Nitře, později v Čs. rozhlase v Bratislavě, v koncertní agentuře Slovkoncert a v Divadelním ústavu. Souběžně se věnoval pedagogické činnosti na VŠMU, od 2006 jako mimořádný profesor. Rozhovor s ním po setkání s krajany přinesla Česká beseda v č. 2/2006.

Múzeum A. Fleischmanna    Stopy díla Arthura Fleischmanna
Lékař a sochař MUDr. Arthur Fleischmann (5. června 1896 Pressburg – 2. března 1990 Španělsko) vystudoval medicínu na Karlově univerzitě a souběžně sochařství u prof. Štursy v Praze, působil ve Vídni a v Austrálii, poslední léta prožil v Londýně a proslavil se jako průkopník využití netradičních materiálů ve výtvarném umění. Bratislavský český spolek se na výzvu jeho rodiny zapojil do – zatím neúspěšného – pátrání po jeho bustě prezidenta Masaryka z roku 1935, viz také článek v České besedě č. 7-8/2004.

SND    Jediná sezóna v SND zanechala významnou stopu
Sopranistka Marie Minářová – Štrosová (6. června 1896 České Budějovice – 11. května 1968 Praha) vyrůstala v hudebně založené rodině a už v mládí vystupovala na koncertech v rodišti a v Olomouci, kde prožila část první světové války. Po válce se stala sólistkou opery v Českých Budějovicích a současně se zdokonalovala ve zpěvu v Praze a Vídni. Ve 20. letech působila v Olomouci, odkud si na sezónu 1923–24 odskočila do Slovenského národního divadla a zúčastnila se také úspěšného zájezdu SND pod vedením Oskara Nedbala do Španělska. I později se do Bratislavy vracela na pohostinská vystoupení.

logo    Koncerty Pražského jara u vás doma
České centrum upozorňuje na možnost navštívit vybrané koncerty letošního festivalu Pražské jaro 2021 virtuálně. Konkrétně slavnostní zahájení tradičně 12. května patří symfonickému cyklu Má vlast Bedřicha Smetany, letos v podání souboru dobových nástrojů Collegium 1704 pod vedením dirigenta Václava Lukse. Další přenášené koncerty budou 20. května „Na křídlech tance“ se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, „Debut Pražského jara“ 26. května 2021 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a závěrečný koncert s Českou filharmonií 3. června. Podrobnější informace o programu a interpretech jsou na stránce Českého centra a festivalu Pražské jaro 2021.

Výhled od parlamentu na Hainburg    Přemysl Otakar II. v Pressburgu
Stopy českého krále Přemysla Otakara II. najdeme na více místech v okolí Bratislavy, například na hradu v nedalekém Hainburgu se v roce 1252 oženil s Markétou Babenberskou. V říjnu 1270 navštívil Bratislavu, aby uzavřel mír s uherským králem Štefanem V., ten ho však nedodržel, a tak český král obsadil území od Nitry po Pezinok, Stupavu a Děvín a donutil uherského krále 2. června 1271 v Pressburgu uzavřít novou mírovou smlouvu. Ani tu však uherský nástupce Ladislav IV. Kumánský nedodržel, a tak Bratislava byla v rukách českého krále ještě v letech 1273 až 1276.

B. Štiavnice    Odborník na silnice, železnice a tunely
Prof. Ing. Karel Špaček Dr. Tech. h.c. (23. května 1866 Trněný Újezd u Berouna – 22. června 1937 Praha) byl profesorem silničního, tunelového a železničního stavitelství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze, v letech 1916–1917 byl jejím rektorem. Za první republiky se podílel i na rozvoji dopravní sítě na Slovensku, například spojení mezi Banskou Štiavnicí a Levicemi.

SND    Mezzosopranistka prožila na Moravě jen sedm let
Operní zpěvačka mezzosopranistka Nina Hazuchová (roz. Naděždina, 24. května 1926 Brno – 3. dubna 2020 Bratislava) se narodila v rodině ruských emigrantů, kteří se později přestěhovali do Bratislavy, kde také vystudovala konzervatoř. V letech 1946 až 1988 byla sólistkou Opery Slovenského národního divadla, kde vytvořila přes 80 postav.

foto: mohelno.cz    Vzpomínka na výsadkáře
Břetislav Chrastina (krycí jméno Hanes, 25. května 1901 Hodonín – 11. června 1971 Vítkov u Opavy) byl důstojníkem prvorepublikové čs. armády. Za druhé světové války utekl na Západ a v květnu 1944 byl vysazen u Kramolína na Moravě jako velitel skupiny Spelter. Později se připojil ke Slovenskému národnímu povstání v oblasti Chočských vrchů a Vysokých Tater. Koncem ledna 1945 se svým oddílem obsadil Štrbské pleso a zabránil zničení hotelů před příchodem vojsk. Po spojení s 1. čs. armádním sborem se stal velitelem lyžařského praporu. V 50. letech byl degradován a vězněn.

foto: kupelesliac.sk    Výraznou stopu zanechal nejen v lázních Sliač
Architekt Rudolf Stockar (28. května 1886 Doloplazy u Olomouce – 19. prosince 1927 Praha) zanechal na Slovensku několik děl, jež dodnes vzbuzují pozornost veřejnosti a památkářů. Nejznámější je vítězný projekt lázeňského komplexu „Palace“ ve Sliači, kde se podepsal i pod podobu léčebného ústavu „Slovensko“ a pro lázně navrhl i nábytek a zařízení interiérů. Uznávany jsou i další stavby: Státní hospodářská škola dr. Pavla Blaha ve Skalici, gymnázium ve Zvolenu, nemocnice v Levoči nebo interní pavilon nemocnice v Trnavě. Česká beseda mu věnovala medailony v č. 2/1997 a 9/2000.

J. Pražský    Navštívil Jeroným Pražský i horní Uhry?
Necelý rok po svém učiteli Mistru Janu Husovi byl na stejném místě v Konstanci (Kostnici) 30. května 1416 upálem Jeroným Pražský. Podle dostupných informací se narodil mezi lety 1378-80 a uvádí se, že byl o osm let mladší než jeho učitel M. J. Hus. I na jeho podnět vykonal cestu do Oxfordu, aby se blíže seznámil s učením Johna Viklefa, kromě toho pobyl na dalších západoevropských univerzitách, údajně podnikl cestu ke svatému hrobu do Jeruzaléma, navštívil i dnešní území Polska, Litvy a Běloruska. Informace o jeho pobytu v Uhrách jsou velmi skoupé, máte-li informace o tom, zda navštívil i území dnešního Slovenska, rádi je přivítáme a zveřejníme.

logo    Vychází Mimořádný informační bulletin ČSB – květen 2021
„Vážení přátelé, přichází květen, příroda svou jarní krásou nás láká plně ji využít, bohužel zatím ne všechno je nám dovoleno. Chybí nám – aspoň si to myslíme – naše pravidelná setkání, možnost popovídat si, vyslechnout zajímavé přednášky anebo vyjet si na poznávací zájezd. Všechno je to naplánované, realizace ale není v našich rukách. Darmo se omlouváme, že to není naše vina. Zůstává nám jen víra, že se vše co nejdříve k dobrému obrátí.,“ píše se v úvodě dalšího Mimořádného Informačního bulletinu, který opět připomíná významná výročí z českých dějin a několik zajímavostí z ČR.

Sv. Jan Nepomucký na Karlově mostě    Nejznámější český světec
„Janova ruka přitahuje k sobě horka“, „Svatý Jan z Nepomuku drží létu pevně ruku“ – jsou jen dvě z množství pranostik vážících se k jednomu ze svatých patronů zemí Koruny české a k dnes už historiky zpochybněnému datu jeho smrti 16. květnu 1393 (do roku 1925 svátek). Jeho sláva přišla až po třech stoletích, 31. května 1721 ho papež Inocenc XIII. prohlásil za blahoslaveného, a následně za svatého papež Benedikt XIII. 19. března 1729. Od té doby patřil sv. Jan Nepomucký k nejoblíbenějším světcům po celém katolickém světě, včetně území dnešního Slovenska, jak o tom svědčí mnohé sochy, kaple a další památky. V Bratislavě jsou jeho nejznámější sochy na mostě před Michalskou bránou a sousoší na nádvoří Primaciálního paláce, ve výklenku na Rudnayově náměstí a na dalších místech, pomník připomínající kapli sv. Jana Nepomuckého najdeme v sadu Janka Krála.

foto z plakátu    Fotovýstava Olomouc z po(d)hledu
Když lidé nemohou do Olomouce, přijede Olomouc za nimi. Pod tímto heslem bude po celý květen na Hvězdoslavově náměstí v Bratislavě volně přístupna výstava fotografií Tomáše Helíska pod názvem „Olomouc z po(d)hledu!“, který naznačuje, že autor je vozíčkář a tím je ovlivněn jeho úhel pohledu na město. Fotovýstava pod záštitou velvyslance Tomáše Tuhého, primátora Olomouce Miroslava Žbánka a starostky městké části Bratislava-Staré Město Zuzany Aufrichtové slouží i jako pozvánka agentury CzechTourism do atraktivního centra Hané.

foto: ČB    Stál u základů moderní slovenské architektury
Architekt a dizajnér Jan Evangelista Koula (20. května 1896 Praha – 20. listopadu 1975 Praha) se sepcializoval na výstavbu rodinných, obytných a obchodních domů, ale věnoval se i tvorbě interiérů, nábytku a studiu lidové architektury. V letech 1947 až 1970 působil na Slovenské vysoké škole technické (dnes STU). I když většina jeho návrhů zůstala na Slovensku nerealizována, jeho odborné publikace a pedagogická činnost výrazně ovlivnili moderní generaci slovenských architektů. Česká beseda kromě jeho medailonu (ČB č. 6/1998) připomenula i parkové úpravy ve Starém Smokovci a Tatranské Lomnici (ČB č. 2/1999).

foto z předcházející videodebaty: zoom    Videokonference krajanů o korespondenční volbě
V sobotu 15. května 2021 se uskutečnila Třetí virtuální debata krajanů, tentokrát s předsedou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, senátorem Tomášem Czerninem. Videokonferenci opět organizovala Inicitiva „Chceme volit distančně“, a tak se větší část debaty točila okolo otázky korespondenční volby (viz dopis pana senátora, v němž se této otázce podrobně věnuje), a některých problémů konzulárního charakteru. Na závěr videodebaty Pěvecký sbor Čechů žijích v Bruselu „Brusinky“ zazpíval upravenou píseň skupiny Spiritual kvintet „Až se nám (volební) právo vrátí“.

Zakladatelé SK v Bratislavě, foto: ČB    Z historie Slováckých krúžků
Nedávno jsme si připomenuli výročí založení Československé jednoty (7. května 1896 v Praze), při níž vznikl i Akademický odbor (první předseda Bohumil Haluzický), jenž podporoval myšlenku slovanské vzájemnosti i při písních a tanci (veřejně poprvé vystoupil 13. května 1901 v Národním domě v Praze-Vinohradech). Po spolku Detvan, sdružujícího v Praze od r. 1882 studenty z horních Uher, studenti z Moravského Slovácka založili v roce 1896 v Praze Slovácký krúžok, který záhy našel následovníky v Brně (1908), Strážnici (1910) a Uherském Hradišti (1913). Po vzniku ČSR vznikl i v Bratislavě, jeho zakladatelem a prvním „stárkem“ (starostou) byl Ing. Jura Černý z Kunovic u Uherského Hradiště, jenž přišel do Bratislavy jako inženýr dopravních staveb v roce 1919. V roce 1922 svolal své přátele do hospody „U Jaklitsche“ na Michalské ul., první veřejné vystoupení bratislavského Slováckého krúžku se však uskutečnilo až v roce 1924 v Autoklubu Reduta. Prvním primášem byl Čeněk Nedbálek, člen orchestru SND (a pozdější primáš Slováckého krúžku v Brně).

výročí    Karel IV. a horní Uhry
V roce 2016 jsme si připomněli 700 let od narození českého krále a římského císaře Karla IV. (14. května 1316 Praha - 29. listopadu 1378 Praha), jehož jubileum zařadilo UNESCO mezi významná světová výročí. Do oslav se zapojil i portál cesi.sk, který si za to vysloužil poděkování od Ondřeje Chrásta, předsedy Spolku Otec vlasti Karel IV, z.s. a Mgr. Martina Pňačka z kanceláře primátora Trenčína. První pobyt Karla IV. je na tamním hradě doložen 24. srpna 1335 , kdy doprovázel otce Jana Lucemburského na mírových jednáních s polským králem Kazimírem a uherským Karlem Robertem a jeho synem Ludvíkem. Karel IV. a Ludvík Velký tam později řešili své vztahy ještě v roce 1362. Další cenné údaje o Trnavě a Bratislavě nám doplnil historik PhDr. Štefan Holčík.

Češi v SR podle krajů, graf z údajů ŠÚ SR    Sčítání lidu v roce 2011
V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 763/2008 se v roce 2011 v zemích EU uskutečnilo sčítání obyvatel, domů a bytů. Ve Slovenské republice se zjišťoval stav platný o půlnoci z pátku 20. května na sobotu 21. května 2011, výsledky zveřejnil Statistický úřad SR. Podrobný přehled týkající se české a moravské menšiny v SR publikoval portál cesi.sk v rubrice „Češi v SR – statistika".

logo    Nabídka putovních výstav z Českého centra
České centrum spustilo nový program Putovky jako nabídku cestovních výstav určených do knihoven, kulturních domů nebo vhodných outdoorových prostorů po celém Slovensku. „Půjčte si přesně tu kolekci, která se vám líbí, a vystavte si ji u vás. Už nemusíte cestovat za námi, výstavy zašleme za vámi!... Spolu s výstavou vám po dohodě a v rámci našich možností rádi dovezeme i autory či autorky na čtení nebo workshop.“ Aktuální nabídka činí šest expozicí určených do interiéru a pět vhodných i na instalaci v exteriéru.

logo    Blahopřejeme k životnímu výročí
V těchto dnech si připomínáme významné životní jubileum dlouholetého člena Českého spolku Bratislava Ing. Prokopa Koubka, CSc., ze společnosti Eswald SK, s.r.o. Vedení ČSB mu při této příležitosti děkuje za dlouholetou podporu a přeje hodně zdraví, životních a tvůrčích sil do dalších let.

M. Florian    Básně Miroslava Floriana v písních
Básník Miroslav Florian (10. května 1931 Kutná Hora – 10. května 1996 Praha) původně vystudoval knihovnictví, později pracoval jako redaktor v Čs. rozhlase a vydavatelství. Překládal básně ze světových jazyků i ze slovenské tvorby. Několik jeho básní zhudebnil PhDr. Vladislav Klesnil a v podání skupiny Starý orchestrion je ČSB vydal v prosinci 2005 na CD „Čeští básníci o Moravě“, např. (mp3) Doznání, U Mikulova, Z jižní Moravy, Strážnice, Samomluva nebo Litanie k jižní Moravě.

logo    Informace ke sčítání lidu v ČR
Velvyslanectví ČR v Bratislavě upozorňuje na informace ke „sčítání lidu v ČR, které se uskuteční online v době 27. 3. - 11. 5. 2021. Sčítání lidu je povinné a týká se všech osob, které mají v ČR hlášen trvalý pobyt. Naopak se netýká občanů ČR, kteří nemají v ČR trvalý pobyt.“ Veškeré další informace jsou zveřejněny na webové stránce Velvyslanectví ČR v Bratislavě.

foto    Pietní vzpomínka na spoluzakladatele ČSR
Nadácia M. R. Štefánika oznamuje, že „podobne ako vlani, aj v tomto roku si vzhľadom k aktuálnym protipandemickým opatreniam pripomenieme 102. výročie tragického úmrtia Milana Rastislava Štefánika tichou spomienkou a položením venca k jeho pamätníku. Dovoľujeme si Vás pozvať k Pamätníku Milana Rastislava Štefánika v Bratislave v obvyklom termíne, v utorok 4. mája 2021 o 19. hodine.“

foto: TaNaP    Geolog Tater i Slovenska
Geolog Radim Kettner (5. května 1891 Praha – 9. dubna 1967 Praha) patřil ve 20. a 30. letech ke skupině přírodovědců, kteří se zaměřili na výzkum Vysokých a Belanských Tater a byli spoluautory projektu tzv. Krakovského přírodního parku. V roce 1924 vydal studii Geologie Slovenska a Podkarpatské Rusi, později Geologie Tater, značnou pozornost Tatrám věnoval i ve čtyřsvazkové Všeobecné geologii nebo v prvním svazku Československé vlastivědy.

Lázeňské divadlo Luhačovice    Výročí Československé jednoty
Na podporu československé vzájemnosti vznikla 7. května 1896 v Praze Československá jednota. Zpočátku podporovala slovenské studenty a učně, články o Slovensku v českých knihách a časopisech, posílala na Slovensko knihy, vydala Slovenskou čítanku a časopis Naše Slovensko, podporovala další tituly ve slovenštině. Prvním předsedou byl jazykovědec a literární historik prof. PhDr. František Pastrnek. V roce 1902 se členové spolku sešli v Luhačovicích na oslavě výročí Jana Kollára, od roku 1908 se Luhačovické porady pravidelně opakovaly a významně přispěly ke vzniku Československé republiky v roce 1918.

SND    Vzpomínka na herce a ředitele SND
Herec, režisér a divadelní podnikatel Václav Jiříkovský (vl. jm. Václav František Herein, 8. května 1891 Praha – 9. května 1942 Osvětim) po studiu na gymnáziu se nechal strýcem přivést k divadlu a z úcty k němu si později změnil jméno. Po hereckých začátcích se ještě za války ujal vedení českého Národního divadla v Brně, později se podílel na založení Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V roce 1925 převzal vedení činohry ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, následně byl v letech 1926-28 spoluředitelem SND s O. Nedbalem a v roce 1929 ředitelem.

foto: J. Výborný    Blahopřejeme k životnímu jubileu
Prvního máje si připomínáme významné životní jubileum dvou členek našeho ČSB. Lékařka MUDr. Eva Siracká, CSc. (1. května 1926 Uherské Hradiště) je spoluzakladatelkou a dlouholetou prezidentkou (česko)slovenské Ligy proti rakovině, Světová medicínská asociace ji zařadila mezi 65 osobností do publikace „Caring physicians of the world“, v říjnu 2006 převzala v Praze ocenění „Významná česká žena ve světě“. Česká beseda o ní psala v č. 7-8/2001, 2/2006 a 4/2007. Přejeme pevné zdraví a hodně jarních sil.

foto: Ing. L. Bábíček    Hodně zdraví a sil přejeme!
Začátkem května se dožívá významného životního výročí i současná předsedkyně Českého spolku Bratislava Ing. Dagmar Večerná. Ke spolku se hlásila prakticky od jeho vzniku, ale výrazněji se v něm začala angažovat až po odchodu do důchodu s příchodem nového milénia, především jako členka výboru v hospodářské oblasti (účtovnictví, daně, vypracování a administrace projektů). Začátkem roku 2016 byla zvolena předsedkyní ČSB a jelikož od té doby skvěle prokázala své organizační schopnosti, tuto funkci obhájila i po následujících konferencích ČSB v letech 2017 a 2019. Přejeme jí hodně zdraví a životních sil a doufáme, že se zase brzy budeme setkávat na našich akcích.

logo    Vychází Mimořádný informační bulletin ČSB – duben 2021
„Vážení přátelé, vzhledem k tomu, že kromě obvyklého oslovení a přání zdraví Vás nemůžeme potěšit žádnou novou optimistickou zvěstí, nezbývá nám než se vám připomenout touto cestou. Pandemie přetrvává, ne na všechny se zatím dostalo vakcíny, takže jestli nám nepomohou modlitby v otevřených chrámech (jak doporučuje jeden z našich osvícených ministrů), budeme i v dubnu s naším bulletinem v ruce čekat na dny příští. Světlo na konci tunelu jistě je, nevíme ale, jak je tunel dlouhý. Nebudeme opakovat, že na lepší časy jsme – tedy výbor ČSB – připraveni,“ píše se v dalším Mimořádném Informačním bulletinu, který opět připomíná významná výročí z českých dějin a doporučuje některé knižní novinky.

NOC    Průkopník osvěty na Slovensku
Kulturní pracovník Jaroslav Alois Vrátný (26. dubna 1896 Třeboň – 22. července 1925 Praha) působil v letech 1920-39 jako tajemník Osvětového svazu pro Slovensko. Ten vznikl v Bratislavě v roce 1919 z iniciativy českých učitelů a úředníků podle vzoru Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze (pokračovatel Osvětového ústavu z roku 1906) s cílem rozvíjet činnost knihoven, kulturních domů, amatérských a loutkových divadel, kulturních a sportovních aktivit, ale také organizovat různé vzdělávací kurzy pro dospělé a zvláště pro ženy a dívky, „náukobehy materinského jazyka“ (proti negramotnosti dospělých), atd.

foto: kremnica.sk    Vzpomínka na sbormistra a hudebního skladatele spojeného s Kremnicí
Hudební skladatel, pedagog, sbormistr a spisovatel Josef Klement Zástěra (27. dubna 1886 Skuteč – 19. ledna 1966 Kralupy nad Vltavou) po studiu na ČVUT a soukromě i hudby a zpěvu působil jako středoškolský profesor v Kostelci nad Orlicí. V roce 1919 byl vyslán s dalšímí českými učiteli na pomoc Slovensku a do roku 1924 vyučoval v Kremnici, kde také založil sbor Sokol, sbíral lidové písně Pohroní a patřil v ČSR mezi průkopníky výuky hudební výchovy s využitím gramodesek. Poté působil na gymnáziu v Kralupech nad Vltavou, kde byl současně správcem Muzea A. Dvořáka. Kromě chrámové hudby skládal sborové písně, kantáty a melodramy.

foto: ČB    Českému Corbusierovi se na Slovensku nedařilo
Architekt Kamil Roškot (29. dubna 1886 Vlašim – 12. července 1945 Paříž) se kromě studia stavitelství a architektury věnoval i filozofii, dějinám umění nebo výuce kresby u M. Švabinského. Do dějin čs. architektury vstoupil zejména jako tvůrce čs. pavilonů na výstavách v Miláně (1926), Chicagu (1933) a New Yorku (1938), divadla v Ústí nad Orlicí nebo hrobky českých králů v kryptě chrámu sv. Víta v Praze. Přestože ho francouzská kritika nazvala českým Le Corbusierem, mnoho jeho projektů se realizace nedočkalo, mezi jinými i jeho projekty sanatorií ve Vyšných Hágách a Starém Smokovci, evangelického kostela v Trnavě nebo pobočky Státní banky československé v Bratislavě.

Europe Time Zone    Letní nebo původní SEČ?
Posun času o hodinu vpřed je specialitou zemí mírného pásma (v tropech nebo polárních oblastech jsou rozdíly mezi dnem a nocí tak malé nebo naopak obrovské, že tato změna tam ztrácí smysl). Poprvé byl na našem území letní čas zaveden 30. dubna 1916 (trval do 1. října), ale po vzniku ČSR byl zrušen (poprvé ho zavedlo Švédsko 14.4.1916). Podruhé byl zaveden opět za 2. světové války až do roku 1950 (mezitím ČSR jako jediná na světě vyzkoušela i skutečný „zimní čas“, když od 1. 12. 1946 do 23. 2. 1947 posunuli čas o hodinu dozadu!). Od roku 1979 se zavádění letního času u nás stalo pravidlem a ani vstup do EÚ na tom nic nezměnil, přestože je stále jasnější, že letní čas přináší více komplikací než úspor.

foto    Propagátor turistiky a krás Slovenska
Pedagog a publicista Zdenko Hochmuth (30. dubna 1916 Jindřichův Hradec – 1990 Ružobmerok) byl učitelem, na gymnáziu v Ružomberku vyučoval němčinu, latinu a slovenštinu. Jako vášnivý turista se věnoval vlastivědě a napsal množství turistických článků a brožur. Od roku 1954 začal vydávat turistické průvodce počínaje Liptovem, kde působil, a postupně zmapoval velkou část středního a východního Slovenska.

foto: ČB    Spoluzakladatel mezinárodního sochařského sympozia Vyšné Ružbachy
Sochař Olbram Zoubek (21. dubna 1926 Praha – 15. června 2017 Praha) vystavoval na Slovensku dvakrát už v 60. letech. V jeho dílech dominuje figurální plastika a reliéfní tvorba, uznávanán byl i jako restaurátor kamenných soch. portrétní V roce 1965 patřil mezi zakladatele Mezinárodního sochařského sympozia v travertinovém lomu v sousedství lázní Vyšné Ružbachy. Česká beseda mu věnovala medailon v č. 4/2001.

Hrad Děvín    Slovenské národní obrození začínalo česky
,,Děvín, milý děvín, hrade osiralý, pověz že nám, kedy tvoje hradby stály? Moje hradby stály v čase Rastislava, on byl vašich otců, on mých hradeb sláva. Sláva, moje sláva, kdeže mi spočíváš? Ach, darmo, větříčku, prachy jej rozsíváš!" Dnes jen málokdo ví, že touto „libozvučnou češtinou“ pozměnil původní slovenskou lidovou píseň „Nitra, milá Nitra“ právě pozdější zakladatel spisovné slovenštiny Ľudovít Štúr. Stalo se tak na památném výstupu na hrad Devín 24. dubna 1836, jenž je považován za začátek slovenského národního obrození, kdy údajně poprvé nazvali Prešpurk Bratislavou. V dopise Samovi Chalupkovi 30. května 1836 Štúr napsal: „Svátek v rumích Dewina jsme přeslawně dne 24. dubna sláwili. Kýžbys tu byl přitomen býval, bolo by okřálo srdce Twé. City wšech se pohnuly, ana jsme dáwné s přítomnými časy porownáwali: pojal tu zápal wšecky. Den tento nám nezapomenutelný zůstane, který nástupcowé naši také weždy zasvěti tau jistau slawnosti. Duch ten, kterého si Ty byw u nás léta předešlého kázal, weždy se wice a wice rozmáhá...“

foto: ČB    Významný režisér se středoevropským osudem
Divadelní a televizní režisér Franek Chmiel (24. dubna 1931 Jablunkov u Frýdku-Místku – 2. srpna 2016 Bratislava) měl maminku z Luhačovic, otce Poláka a během studií v Praze se seznámil s budoucí manželkou z Maďarska, aby ho osud nakonec zavál do Bratislavy, kde se stal uznávaným televizním režisérem a pedagogem na VŠMU. O svém osudu a pohledu na současnou kulturu hovořil v rozhovoru do České besedy č. 7-8/2001.

foto: ČB    Pražská sochařka z východního Slovenska
Sochařka Marie Bartuszová (roz. Vnoučková, 24. dubna 1936 Praha – 22. prosince 1986 Košice) se po studiích v Praze v roce 1964 odstěhovala za manželem do Košic. Na Slovensku zanechala převážnou část své tvorby, včetně několika instalací v architektuře, zúčastnila se sochařského sympozia ve Vyšných Ružbachách a vlastné sympozium organizovala pro nevidomé děti v Levoči. Její medailon přinesla Česká beseda v č. 3/1997.

logo    První profesor fyziky
Prof. RNDr. Vilém Kunzl (25. dubna 1906 Plzeň – 24. září 1980 Praha) po studiu na Karlově univerzitě zůstal pracovat ve Spektroskopickém ústavu, který však byl za války zničen, a tak přijal jako už uznávaný odborník v oblasti experimentální fyziky začátkem roku 1948 nabídku Slovenské univerzity v Bratislavě, kde se stal mimořádným profesorem, přednostou Fyzikálního ústavu a následně vedoucím katedry fyziky na Přírodovědecké fakultě, kde teprve výuka fyziky začínala. Ze zdravotních důvodů se v roce 1953 vrátil do Prahy, kde se osamostnanila Matematicko-fyzikální fakulta, do té doby však významně přispěl k vybudování vysokoškolských fyzikálních pracovišť na Slovensku.

SND    Autor „Slovenského kvítí“
Tenorista, kapelník a skladatel Julius Bochníček (12. dubna 1871 Praha – 17. června 1951 Praha) po studiu hudby v Praze začínal jako varhaník, klavírista a dirigent, později se věnoval studiu zpěvu v Mnichově. Působil v mnoha divadlech od Štětína, přes Liberec, Prahu, Plzeň a Brno, odkud v roce 1902 zavítal na pohostinské vystoupení v Bratislavě. Později vystřídal další evropské scény, na nichž vystupoval pod pseudonymem Laubner. Složil operetu Maharadžův miláček a množstvi dalších skladeb, mezi jinými Slovenské kvítí: směs nejvybranějších písní lidu slovensko-slováckeho pro piano na dvě ruce, op. 34.

O. Černý    Vzpomínka na zakladatele Týdnů zahraničních Čechů
Dr. Oldřich Černý (12. dubna 1926 Praha – 9. listopadu 2013 Praha) byl po únoru 1948 vyloučen ze studia práv a odešel do exilu. Ve Washingtonu byl spoluzakladatelem Československé společnosti pro vědy a umění a ve všestranné podpoře kontaktů s bývalou vlastí pokračoval i po přesídlení do Ženevy, kde jako právník pracoval v OSN. Po Sametové revoluci se všestranně se zasazoval o zlepšení vztahů české společnosti a krajanů ve světě. V r. 1999 mu prezident Václav Havel propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V roce 2007 navštívil Bratislavu s delegací krajanů v rámci prologu k Týdnu zahraničních Čechů v Praze (foto z otevření výstavy v Galerii Ardan).

foto    Významný houslař
Houslař Osvald Jiří Willmann (13. dubna 1911 Michalkovice u Ostravy – 4. dubna 1969 Bratislava) je považován za nejvýznamnějšího houslaře 20. století na Slovensku a jeho nástroje jsou registrovány kromě ČR a SR v dalších deseti zemích celého světa. Řemeslu se vyučil v Přerově u F. Březiny a A. Gally, s nímž v roce 1926 odešel do Košic. Po obsazení Košic koncem 30. let převzal pobočku dílny svého mistra v Bratislavě, kde už zůstal až do konce života. Ve 30. letech a krátce i po válce získával zkušenosti a materiál v Schönbachu/Lubech u Chebu. Léta 1954 až 1965 jsou označována za vrchol jeho tvorby, kdy vytvořil 99 mistrovských houslí, 17 viol a 11 violoncel (celkově přes 200 nástrojů, z toho čtyři kompletní smyčcová kvarteta).

B. Štiavnica    Průkopník krajinné ekologie začínal jako profesor v Banské Štiavnici
Geobotanik RNDr. Rudolf Mikyška (13. dubna 1901 Praha – 19. ledna 1970 Praha) po gymnáziu v Hradci Králové a lesnické školy v Písku vystudoval zeměpis a přírodopis na Univerzitě Karlově a jako středoškolský profesor působil v letech 1926-32 v Učitelském ústavu v Banské Štiavnici, následně do roku 1939 na gymnáziu v Novém Městě nad Váhom. Běhěm pobytu na Slovensku se věnoval mapování vegetace nejen v okolí Banské Štavnice, ale i Kremnických vrchů, Vtáčnika, Poľany nebo Bílých Karpat, o čem publikoval řadu odborných studií. Za války působil jako středoškolský profesor v Plzni, po ní Náchodě a Praze, až se stal vědeckým pracovníkem akademie věd a je považován za průkopníka oboru dnes nazývaného krajinná ekologie.

foto    Věnoval se mapám i jezerům Slovenska
Uznávaný geograf a kartograf profesor RNDr. Karel Kuchař (15. dubna 1906 Praha – 16. dubna 1975 Praha) vystudoval geografii a přírodopis na Univerzitě Karlově. Habilitační prací „Jezera východního Slovenska a Podkarpatské Rusi“ z roku 1935 se stal nejmladším docentem Přírodovědecké fakulty. Krátce na to publikoval odborný článek o jezerech ve Vysokých Tatrách. Byl redaktorem Čs. národního i vojenského atlasu, inicioval soupis starých map, napsal vysokoškolské učebnice kartografie, od roku 1931 se zúčastňoval tvorby veškerých atlasů vydávaných na území ČSR, včetně školních a cestovních. Meziválečná mapa Vysokých Tater se dočkala reedicí ještě po válce. V 50. letech publikoval studii „Lazarova mapa – nejstarší mapový obraz Slovenska“.

PF UKF    Vychoval generaci přírodovědců a ochránců přírody
Vysokoškolský pedagog a ekolog prof. Josef Gazda (17. dubna 1901 Kovalovice u Kojetína – 10. května 1989 Nitra) po studiu pracoval jako středoškolský profesor v Hustopečích a Příbrami. Od roku 1928 na Slovensku na gymnáziích ve Spišské Nové Vsi, Trenčíně a Michalovcích. V roce 1935 nastoupil na gymnázium v Nitře a tomuto městu už zůstal věrný. Po válce přednášel na Pedagogickém institutu (později Pedagogické fakultě) geologii, mineralogii a petrografii s důrazem na ochranu přírody, byl autorem řady publikací na toto téma, zasloužil se o vyhlášení přírodních rezervací v okolí Nitry – Vtáčnik, Zoborská lesostep, Lupka a Žibrica. Vychoval novou generaci přírodovědců a ochránců přírody.

foto: TaNaP    Zasloužil se o ochranu přírody v Tatrách
Botanik a ekolog Jaroslav Veselý (5. dubna 1906 Rosovice u Dobříše – 28. srpna 1985 Praha) byl původně středoškolským profesorem, později přednášel na Karlově univerzitě o ochraně přírody a krajiny. Jako ředitel Státního úřadu ochrany památek a přírody v letech 1958-1973 prosazoval vědecký význam Tatranského národního parku. Napsal několik knih a množství odborných článků, věnovaných chráněným rostlinám. V roce 1969 se osobně zúčastnil slavnostního otevření novostavby Výzkumné stanice a Muzea TaNaP v Tatranské Lomnici.

V. Ondrouch    Zakladatel antické numizmatiky na Slovensku
Historik, archeolog a numismatik prof. ThDr. et PhDr. Vojtěch Ondrouch (6. dubna 1891 Smržice u Prostějova – 6. června 1963 Bratislava) po ukončení studia Karlovy univerzity a vzniku ČSR odešel jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu na Slovensko, kde učil například v Skalici a v Bratislavě, později se stal profesorem Univerzity Komenského, kde po válce byl krátce děkanem Filozofické fakulty. V 50. letech musel z univerzity z důvodu teologického vzdělání odejít a pracoval v muzeu a Historickém ústavu SAV, kde se věnoval zejména antickým a keltským vykopávkám v Bratislavě a okolí, , jako archeolog zkoumal římská naleziště Gerulata v Bratislavě-Rusovcích, dále ve Stupavě a na Pajštúně.

foto: Arborétum Mlyňany    Vytvořil a zachránil arborétum
Zahradník a dendrolog Josef Mišák (7. dubna 1866 Hořice v Podkrkonoší – 29. prosince 1939 Bratislava) získával zkušenosti v Čechách, Německu a na Haliči, od 1. listopadu 1893 nastoupil do služby u hraběte Š. Ambrózy – Migazzi, pro kterého v Tesárských Mlyňanech vybudoval unikátní arborétum vždy zelených rostlin. Po mrazivé zimě 1928/29 se mu podařilo obhájit existenci arboreta tvrzením, že rostliny, jež přežily kruté mrazy, jsou nejvhodnejším genetickým materiálem na další rozvoj sbírek. Staral se i o park v Topoľčiankách.

V. Hágy    Největší „pomník“ má pod tatranskými štíty
Architekt František Albert Libra (8. dubna 1891 Herálec – 30. června 1958 Praha) po sobě zanechal přes dvě stě architektonických návrhů, mezi nimiž řada byla předurčena na Slovensko, první realizací byla drtírna asfaltu ve Varíně, ale řada dalších, žel, zůstala nerealizována. Nejvýznamnějším dílem je vítězný návrh (s s arch. Jiřím Kanem a ve spolupráci s lékařskými experty) Masarykova sanatoria na léčení tuberkulózy v obci Vyšné Hágy s dalšími objekty, na jehož výstavbu v letech 1934-38 osobně dohlížel (dokončené bylo v důsledku událostí až v roce 1941). Česká beseda o něm psala v č. 9/1998 a 5/1999.

ŠUR    Podílel se na formování uměleckého života v Bratislavě
Muzikolog a estetik PhDr. Antonín Hořejš (9. dubna 1901 Praha – 17. července 1967 Praha) se v roce 1919 přestěhoval do Bratislavy, kde pokračoval ve studiu na obchodní akademii. Souběžně studoval hudební vědy a dějiny umění na Univerzitě Komenského. Už během studia často publikoval ve slovenských časopisech a novinách hudební a divadelní kritiky a další články z nejrůznějších oblasti umění, včetně užitkového, architektury atd., aktivně působil ve spolcích (Umělecká beseda Slovenska, Bratislavský koncertný spolok, Akademické pěvecké sdružení) a byl spoluiniciátorem založení Školy uměleckých řemesel, kde v letech 1930-34 přednášel. Podporoval časopis Slovenská grafia (Časopis venovaný povzneseniu kníhtlačiarstva a krásnej tlače na Slovensku vycházel 1929 – 1933) a další tituly.

ŠD Košice    Osudem se mu staly Košice
Dirigent, pedagog, muzikolog a dramaturg Roman Skřepek (9. dubna 1931 Bratislava – 9. listopadu 2001 Košice) který pocházel ze smíšeného manželství, od otce – Moraváka od Vyškova – zdědil češtinu, po mamince maďarštinu, vystudoval hudební vědu na Univerzitě Komenského a souběžně dirigování na bratislavské konzervatoři. Osudem se mu však staly Košice, kde ve Státním divadle od postavení korepetitora to dotáhl na dirigenta, sbormistra i dramaturga opery a baletu. Založil také Košický komorní orchestr, vyučoval na tamní konzervatoři a v letech 1983-85 byl dirigentem sboru Collegium technicum. Jeho medailon přinesla Česká beseda v č. 9/1997.

foto: ČB    Vzpomínka na krále komiků
Herec a divadelní ředitel Josef Vlastimil Burian (9. dubna 1891 Liberec – 31. ledna 1962 Praha) patří mezi nejvýraznější umělecké osobnosti 20. století, která po desetiletí šíří nezaměnitelný humor, i když ho po válce postihl těžký osud. Česká beseda mu pravidelně věnovala vzpomínku, např. v č. 4/1996, 4/1999 nebo 3/2007.

foto    Významný uherský kartograf a jeho kořeny
Důstojník a kartograf Jan Lipský (10. dubna 1766 Sedličná u Trenčína – 2. května 1826 Sedličná) pocházel z rodiny pobělohorských exulantů, která přišla na Považí kolem roku 1638-39 z Nového Jičína, jejíž představitel Daniel Lipský záhy patřil k nejzámožnějším měšťanům v Trenčíně. Jeho potomek Jan (toho jména IV.). se po studiích v Lučenci, Trenčíně a Bratislavě, kde si oblíbil zejména matematiku, rozhodl pro vojenské studium ve Wiener Neustadtu, kde se stal členem kartografického týmu, který řídil zeměmeřičské práce v rámci nejstaršího mapování Rakouska. Po jmenování dragounským rytmistrem přednášel základy vojenské kartografie budoucím důstojníkům. Práci kartografa zůstal věrný i během nasazení v bojích s Osmany a zúčastnil se i bitvy u Slavkova. Po celý život však sbíral a průbežně i publikoval kartografické údaje, jež shrnul ve svém – na tu dobu unikátním – díle „Mappa generalis regni Hungariae“. Rodu Lipských věnovala Česká beseda článek v č. 2/2002.

Velikonoce    Požehnané a radostné svátky jara
Český spolek Bratislava přeje všem svým členům a přátelům radostné prožití velikonočních svátků a co nejvíce zdraví a jarních sil. Těšíme se na další společná setkání.

B. Štiavnica    Uznávaný geolog zkoumal doly na Slovensku
Geolog František Pošepný (30. března 1836 Jilemnice – 27. března 1895 Vídeň) po studiu na pražské polytechnice a Banské akademii v Příbrami působil jako montanista v Sedmihradsku, Korutanech a dnešním Rumunsku. V roce 1872 byl jmenován banským geologem pro území Uher se sídlem v Banské Štiavnici. Později se stal profesorem a publikoval několik studií o geologických poměrech na území dnešního Slovenska, vykonal geologické mapování území mezi Váhem a Nitrou, hlavně v okolí Trenčína, prozkoumal doly v katastru obcí Špania Dolina, Magurka a Nová Baňa.

Nová scéna    Vzpomínka na uměleckého šéfa Nové scény
Barytonista a režisér zasloužilý umělec Bedřich Kramosil (31. března 1921 Trnava – 20. června 1992 Bratislava) studoval v Plzni a Zlíně, za války začínal jako člen operního zboru ve Štýrském Hradci. Po válce působil v Plzni a Opavě jako operní zpěvák a později režisér. Od roku 1961 se stal členem a krátce na to i uměleckým šéfem zpěvohry divadla Nová scéna v Bratislavě, kde se na některých představeních podílel i jako výtvarník.

V. Weisskopf    Inicioval vznik časopisu Roháč
Grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor Viliam Weisskopf (1. dubna 1906 Červený Kostelec – 7. prosince 1964 Bratislava) po studiu chemie v Liberci vystudoval grafické umění a knižní tvorbu v Lipsku. Od roku 1929 působil jako reklamní grafik, před rasovým pronásledováním odešel na Slovensko, ale byl uvězněn v koncentračním táboře v Seredi, odkud se mu podařilo uniknout a ilegálně pracoval pro bratislavskou tiskárnu Grafia. Po válce se výrazně zasloužil o rozvoj knižní grafiky, k níž získal přední slovenské výtvarníky. V r. 1948 inicioval časopis Roháč, ale přispíval pro řadu dalších titulů jako satirik a karikaturista.

T. Baťa    Zakladatel výroby v Partizánském a ve Svitu
Podnikatel Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín - 12. července 1932 Zlín při letecké havárii) byl majitelem obuvnické firmy, z níž po roku 1894 vznikla továrna podle vzoru americké pásové výroby, jež se stala základem světové značky. Na Slovensku rodina Baťů založila výrobu v Bošanech, Baťovanech (Oslany a Šimonovany, dnes Partizánske), ve Svitu a Nových Zámcích. Kromě nových pracovních míst jejich závody přinášely i novou architekturu průmyslovou i obytnou, spojenou s novou kulturou bydlení, a také moderní vzdělávání. Viz články v ČB č. 4/1996 a 6/2006.

foto: citarny.cz    Autor „Rumpeľa, Kremienka a Chocholúšika“
Spisovatel a dramatik Václav Čtvrtek (vl. jménem Cafourek, 4. dubna 1911 Praha – 6. listopadu 1976 Praha) nedostudoval práva a jako úředník ve státní správě začal psát (pod různými pseudonymy) povídky a romány zejména pro mládež a sci-fi. Nejslavnějšími se však staly dětské pohádky, z nichž mnohé byly animovány do televizních večerníčků, například Pohádky z mechu a kapradí nebo O loupežníku Rumcajsovi, jejichž hrdiny znají i slovenské děti, i když pod zcela jinými jmény.

z letáku ŠÚ SR    Přihlaste se ke své národnosti a mateřskému jazyku
Od 15. února 2021 začne na území Slovenska Sčítání obyvatelstva, jež potrvá do 31. března 2021. Každý obyvatel SR (včetně občanů jiných států, kteří dlouhodobě žijí na území SR) je povinen vyplnit anketový lístek na internetu nebo v mobilní aplikaci, případně s pomocí sčítacího asistenta na místním úřadu nebo si ho zavolat domů. Na důležitost aktivní účasti národnostních menšin upozorňuje podrobně Zplnomocněnec vlády pro národnostní menšiny na své inernetové stránce a Statistický úřad vydal speciální leták i pro českou a moravskou národnostní menšinu v češtině.

logo    Výzva k blížícímu se sčítání obyvatelstva na Slovensku
Jak je známo, počet Čechů na Slovensku stále klesá, i proto nám všem záleží na každém hlasu, který českou menšinu na Slovensku podpoří... Přihlaste se proto hrdě ke svému přesvědčení a podpořte alespoň tímto jediným slovíčkem českou komunitu na Slovensku, i tím nám ulehčíte nejen naše postavení ve slovenské společnosti a v porovnání s jinými národnostmi v SR, ale i možnosti pro naši spolkovou činnost!… (celý článek)

logo    Vychází Mimořádný informační bulletin ČSB – březen 2021
„Vážení přátelé, přichází další měsíc – březen – a mimo přísloví „za kamna vlezem“ Vám nemůžeme poskytnout žádnou další informaci o tom, co se bude v Českém spolku odehrávat. Umoudří se koronavirus dříve než kompetentní instituce nebo naopak? Podle přísloví bychom měli být i další měsíc za kamny, tentokrát asi ne kvůli zimě... Zatím nám nezbývá než pokračovat v písemném styku,“ píše se v dalším Mimořádném Informačním bulletinu, který opět připomíná významná výročí z českých dějin a doporučuje některé knižní novinky.

ČB    Nejstarší zmínka o Češích na území Slovenska – výročí
V březnovém čísle České besedy ročník 2001 vyšla zmínka o prvním slovensko-latinském vydání nejstarší uherské kroniky Gesta Hungarorum (autor Vincent Múcska), v níž autor článku našel doposud nejstarší zmínku o přítomnosti Čechů na území dnešního Slovenska, dokonce ještě před ovládnutím horních Uher Maďary. Nový argument výrazně ovlivnil tehdejší debaty o tzv. autochtonních a nových menšinách (viz např. rozhovory s Pavlem Dvořákem a Oliverem Dohanyosem). Další zajímavosti o historii českých vztahů ke Slovensku najdete v rubrice Češi v SR – dějiny.

ČC    Kdy se poprvé psalo o českých krajanech v SR na internetu
I když zmínky o existenci krajanských sdružení na Slovensku se už předtím objevily v několika článcích na různých webech, první souhrnná informace o nich se objevila až v březnu 2001 na stránce Českého centra v Bratislavě (tehdy czc.sk), později v souvislosti s přechodem na společný portál všech Českých center informace o krajanech byly převedeny na stránku MZV ČR). Nejstarší samostatná webstránka českých krajanů na Slovensku byla spuštěna v Bratislavě až 12. června 2003 (z původní domény ceskyspolek.sk byla od srpna 2004 přesunuta na současnou adresu cesi.sk).

logo    Spoluzakladatel slovenského národního aeroklubu
Divizní generál letectva Vilém Stanovský (27. března 1896 Ostrava – 11. července 1972 Praha) patřil k čs. legionářům zakladatelům roty Nazdar ve francouzském Bayonne. Po válce se stal velitelem letecké školy v Chebu, z níž byl v r. 1923 převelen jako velitel 6. letky do Vajnor u Bratislavy, později velel leteckým jednotkám v Nitře a Piešťanech než byl koncem roku 1929 převelen do Prahy. V roce 1927 byl jedním ze dvou iniciátorů a zakladatelů Aeroklubu Bratislava, později přejmenovaného na Slovenský národný aeroklub gen. M. R. Štefánika.

ZÚ ČR    Výročí budovy zastupitelského úřadu
Po rozpadu federace nový zastupitelský úřad ČR sídlil v pronajatých prostorách na Panenské ul. a později na ul. 29. augusta. Stálým sídlem ZÚ ČR se stala až budova takzvané Staré pošty na Hviezdoslavově náměstí, slavnostně otevřená 22. března 2001 za účasti ministra zahraničních věcí Jana Kavana. Na přízemí se nacházela knihovna Českého centra, ta však byla v létě 2005 přesunuta do Košic, kancelář ČC se do budovy vrátila v březnu 2010, aby se v roce 2019 přestěhovala do právě otevřeného Českého domu.

Otto J. Klier    Legendární houslař
Výrobce houslí Otto Klier (22. března 1906 Schönbach/Luby u Chebu – 10. října 1983 Neunkirchen am Brand v Bavorsku) pocházel z významné houslařské rodiny, jejíž členové čerpali znalosti a zkušenosti z výroby mistrovských nástrojů v různých zemích. Cesta mladého Otta Kliera vedla od učení v rodině a u pražských houslařů do Bratislavy, kde působil v letech 1927 – 38 (na jeho nástrojích hrál například Mikuláš Schneider Trnavský).

foto: ČB    Život zasvětil Zvolenu
Stavitel a projektant ing. Vojtěch Večeřa (23. března 1891 Panská Lhota u Jihlavy – 16. února 1978 Zvolen) po vzniku ČSR pracoval v pražské firmě Ing. Vlčka, kde se podílel na projektu železniční tratě Červená Skala – Margecany, a tak se poprvé dostal na Slovensko. Po založení vlastní firmy se i s ní přestěhoval do Zvolena a většina z více než 1200 projektů se týkala území Slovenska. Například silnice Žiar n. Hronom – Handlová, Štrbské Pleso – Podbanské, Brezno – Hriňová a další, železnice na středním Slovensku, prosazoval střední Slovensko za hlavní město Slovenské krajiny, zřízení technické vysoké školy ve Zvolenu, zasloužil se o obnovu Zvolenského zámku, podporoval rozvoj regiónu, turistických stezek a lidového umění a řemesel. Česká beseda o něm psala v č. 10/2000, 1/2003 a 1/2004.

Památník v Lomnisté dolině    Komunistický novinář a politik
Novinář a politik Jan Šverma (23. března 1901 Mnichovo Hradiště – 10. listopadu 1944 Lomnistá dolina pod Chabencem) nedostudoval práva a vydal se cestou levicového novináře, v letech 1935-38 byl poslancem Národního shromáždění za komunistickou stranu. Z protektorátu odešel do exilu do Paříže a posléze do Moskvy, odkud byl v roce 1944 vyslán s dalšími na podporu Slovenskému národnímu povstání. Pracoval na ústředí Komunistické strany Slovenska v Banské Bystrici, psal do novin, povzbuzoval úsilí o novou podobu poválečného Československa. Po potlačení povstání zemřel při přechodu hřebenu Nízkých Tater. Jeho památku připomíná pomník v místě jeho smrti a také na Ostredku (1167 m.n.m.) nedaleko Jasné pod Chopkem.

J. Trojan    Partyzán a ředitel obuvnického a gumárenského průmyslu na Slovensku
Podnikatel Josef Trojan (25. března 1906 Horní Heřmanice u Třebíče – 28. prosince 1953 Praha) prošel výchovou v Baťových firmách a jako mladý odborník přišel budovat další filiálky na Slovensko do Oslan a Šimonovan (dnes Partizánske), kde se záhy prosadil do vedoucích funkcí. Za SNP organizoval partyzánské hnutí, po válce se stal národním správcem a ředitelem bývalých Baťových závodů, záhy po únoru 1948 však byl obviněn z vlastizrady a popraven.

logo    Aktivním sportem za korespondenční volby!
Iniciativa Chceme volit distančně vyhlásila celosvětovou sportovní akci: Aktivně za korespondenční volby! „Hlavním cílem akce je společně ujít, uběhnout nebo ujet na kole celkem 40 075 km, což je obvod planety Země a ukázat tak na náš zájem o aktuální dění v ČR… Zapojit se může kdokoli a pomoci přidat ke společnému cíli tolik kilometrů, kolik nachodí, naběhá či najezdí na kole do termínu konání podzimních voleb, tj. do 9. října 2021.“ Více informací a instrukce k účasti najdete na webových stránkách iniciativy Chceme volit distančně.

výstava v Galérii Ardan    Příprava programu pro Týden zahraničních Čechů v Bratislavě 2006
Užší vedení vedení Českého spolku Bratislava a Klubu občanů ČR v SR se sešla 15. března 2006, aby na základě informací předsedkyní obou krajanských sdružení Ing. Hany Husenicové a Jany Bratinkové z jednání Komise pro krajany v zahraničí Senátu PČR se dohodla přijmout výzvu Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů v Praze, aby krajané v Bratislavě připravili ve dnech 15. a 16. září 2006 úvodní víkendový program pro účastníky Týdne zahraničních Čechů v Praze a předsedkyní přípravného výboru zvolili Ing. H. Husenicovou.

foto: operaslovakia.sk    Univerzální umělec se uplatnil v činohrách, v opeře i v baletu
Herec, tanečník a režisér Josef Křepela (16. března 1896 Plzeň – 29. dubna 1969 Bratislava) od pomocníka v obchodě přestoupil k ochotníkům, za I. sv. války spolupracoval s prof. J. Skupou (pozdější tvůrce Spejbla a Hurvínka), v roce 1919 poprvé navštívil střední a jižní Slovensko s vojenským divadlem, po pěti letech v Jihočeském divadle v Č. Budějovicích přišel do Bratislavy, kde až do r. 1946 byl členem SND, od 1946 sólista operety Nové scény, která se v r. 1954 osamostatnila od SND a v ní působil až do r. 1961.

foto: operaslovakia.sk    Hvězda pražského Národního divadla začínala v Bratislavě
Dlouholetá sólistka Národního divadla v Praze Marta Krásová (16. března 1901 Protivín – 20. února 1970 Vráž u Berouna) začínala jako sopranistka v Bratislavě, kam ji v roce 1922 zlákal šéf opery SND Milan Zuna. Bratislavský pobyt využila i na pokračování studia ve Vídni, než ji v r. 1928 už jako uznávanou operní divu angažovalo pražské Národní divadlo.

kniha    Otevřel nám okna vesmíru dokořán
Astronom Jiří Grygar (16. března 1936 Heinersdorf/Dziewietlice, Polsko) se zabývá především studiem meziplanetární hmoty a dálkovým průzkumem Země. Kromě vědeckých prací v oboru astrofyzika napsal také množství vědecko-popularizačních publikací (např. Vesmír je náš svět; Sejdeme se v nekonečnu; Vesmír, jaký je; O vědě a víře; Trialog o životě ve vesmíru; Trialog o mimozemšťanech). Známým se stal především jedinečnému cyklu televizních pořadů „Okna vesmíru dokořán“ (1981-91), proč se vysílal z bratislavské televize, i o tom hovořil v měsíčníku Česká beseda.

foto: operaslovakia.sk    Bratři byli při rozběhu bratislavské opery
Herec, zpěvák a režisér Josef Peršl (18. března 1871 Rokycany – 6. května 1958 Praha) pocházel z rodiny hudebníka, začínal jako zpěvák v pražském kostele, později vystřídal scény v Brně, Plzni, Olomouci, Ljubljani, Splitu a dalších městech, pohostinsky vystupoval v Prešporku už na začátku 20. století. V roce 1920 přijal nabídku B. Jeřábka do právě založeného operního souboru SND (hrál v historicky prvním představení SND 1. března 1920 v opeře B. Smetany Hubička), v němž úspěšně účinkoval jako basista i režisér do r. 1924, kdy se vrátil do Prahy, ale následující sezónu hostoval v nově založeném operním souboru Východoslovenského národního divadla v Košicích. V Bratislavě vystupoval i jeho mladší bratr Jan Peršl (1884 Praha – 1930 Bratislava).

socha v Čadci    Předválečné Kysuce zachytil v románech
Učitel, spisovatel a diplomat Petr Jilemický (18. března 1901 Letohrad - 19. května 1949 Moskva) vystudoval učitelský ústav v Levicích a v letech 1923-26 působil jako učitel ve Svrčinovci a v Čadci na Kysucích, kde svoje zážitky zachytil v románech Vítězný pád a Pole neorané. Později do r. 1939 učil také v Trnavě, Šajdíkových Humencích, Kostolci, Záskalí a Svätom Jure. Po válce krátce pracoval na Povereníctvu školstva a osvety v Bratislavě.

foto: ČB    Josef Šíma a Slovensko
Malíř Josef Šíma (19. března 1891 Jaroměř – 24. července 1971 Paříž) po ukončení pražské akademie v roce 1914 a po válce se krátce usadil v Brně jako malíř a asistent technického kreslení. V roce 1920 však odjel do Francie, která se stala jeho druhým domovem. Ještě před odjezdem však v roce 1919 pobyl na Slovensku několik měsíců ve vojenské službě. Podruhé se na Slovensko vrátil ještě v roce 1947, kdy v doprovodu malíře Františka Hudečka dva měsíce cestoval po středním a západním Slovensku od Martina přes Sliač, Zvolen a Detvu až do Bratislavy, co se odrazilo v jeho kreslířské tvorbě, jak psala Česká beseda v č. 9/1998.

Původní Chata pod Rysy    Zanechal nesmazatelnou stopu v Tatrách
Stavitel a projektant Josef Šašinka (21. března 1891 Rákoskeresztúr, dnes Maďarsko – 27. ledna 1945 zastřelen gestapem v Liskové u Ružomberka) začal jako vyučený zedník studovat v Brně, ale po vzniku ČSR odešel na Slovensko, kde po krátkém působení u architekta M. M. Harmince si založil vlastní firmu v Popradě. Podílel se na stavbě Sanatoria Všeobecného penzijního ústavu v Novém Smokovci, léčební Vyšné Hágy a Lučivná, stavěl Chatu M. R. Štefánika pod Ďumbierom, Městský úřad, Legiobanku a Redutu v Popradě, Chatu pod Rysy (Klub čs. turistů ji otevřel 16. července 1933), zotavovnu Morava v Tatranské Lomnici, kasárna v Kežmarku a Popradě, hvězdárnu na Skalnatém Plese, vodovod v Nové Lesné, rodinné domy a množství dalších objektů. Chudým žákům pod Tatrami platil svačiny, oblečení a školní pomůcky.

Jarní Lednice, foto: CzechTourism/L. Renner    Jarní inspirace z České republiky
CzechTourism Slovensko upozorňuje na zajímavosti v oblasti cestovního ruchu a kultury. Alespoň na dálku přináší 21 turistických novinek v sezóně 2021, virtuální prohlídku Prahy, výběr českých velikánů, pět tipů pozoruhodné architektury, výlet po stopách krále Jiřího z Poděbrad, jehož 550. výročí smrti si letos připomínáme nebo příběh Krtka, jehož autor by se letos dožil sta let.

logo    Nabídka vzdělávacích kurzů češtiny v ČR
Paní Zuzana Marková z velvyslanectví ČR v Bratislavě informuje o letošním Krajanském vzdělávacím programu a výuce českého jazyka a literatury v zahraničí, který organizuje MZV ČR ve spolupráci s Domem zahraničních styků MŠMT ČR. Zvlášť chceme upozornit na termíny přihlášek, konkrétně u jedno- a dvousemestrálních stipendijních pobytů je to do 15. 3. 2021 (na rok 2022 do 15. 8. 2021), stejný termín 15. 3. 2021 platí i pro Čtyřtýdenní kurz českého jazyka pro krajany (od 16. 7. do 13. 8. 2021) a také pro Dvoutýdenní kurz metodiky výuky českého jazyka pro vyučující z řad krajanských komunit (od 23. 8. do 3. 9. 2021).

logo    Česká kultura doma přes internet
Internetová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR upozornila na možnost sledování české kultury v on-line prostředí a ve spolupráci s Českými centry publikovala „seznam volně přístupných on-line projektů v oblasti kultury, který může být inspirací nejen krajanům, ale i dalším zájemcům o českou kulturu“. Pro lepší přehlednost je rozdělila do tří kategorií: video a audio přenosy (divadlo, hudba, literatura, tanec, umění), on-line projekty (aktivity pro děti, filmy, speciální projekty) a sbírky muzeí, galerií, výstavy a virtuální prohlídky památek.

foto: prakovce.sk    Svatoludmilská tradice na Slovensku
Rok 2021 byl v České republice vyhlášen za rok Svaté Ludmily a čeští představitelé vyzvali krajany, aby si i v zahraničí připomenuli výročí 1100 let od zavraždění svaté Ludmily na hradišti Tetín, jehož hlavní oslavy proběhnou na podzim 2021. „Sv. Ludmila je patronkou rodin, první českou i slovanskou světicí, jejíž jméno nesou kostely či instituce skoro po celém světě,“ upozornil ve svém dopise Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text zde). Ludmila ze Pšova (asi 860 – 15. září 921 Tetín) byla manželkou přemyslovského knížete Bořivoje I., s nímž přijala křesťanskou víru, a matkou jeho dvou následovníků na trůnu Spytihněva a Vratislava, jehož ovdovělá manželka Drahomíra údajně dala Ludmilu zaškrtit. Podle dostupných informací (a potvrzuje to geoportál na stránce projektu www.svataludmila.cz) je na Slovensku jediný kostel zasvěcený této patronce Čech, matek a učitelů, a to v obci Prakovce na východním Slovensku (a hotel Sv. Ludmila ve Skalici).

   Za Slovensko bojoval už v 16 letech
Novinář a pedagog Jan Dočkálek (9. března 1903 Kroměříž – 1. ledna 1980 Toronto, Kanada) přijel na Slovensko jako mladý sokol v roce 1919 pomáhat bránit mladou republiku před intervencí maďarských vojsk, později pracoval v Bratislavě a Brně jako redaktor Lidových novin. V roce 1940 uprchl z protektorátu a přidal se k čs. zahraničnímu vojsku, u Tobruku byl raněn, po válce pracoval v Červeném kříži a po r. 1948 zůstal v Kanadě, kde byl spoluzakladatelem Masarykovy školy pro děti krajanů a založil také časopis.

foto: ČB    Výročí sochy TGM v Topoľčiankách
Na zámku v Topoľčiankách byla 10. března 2001 za účasti velvyslance Rudolfa Slánského slavnostně odhalena socha T. G. Masaryka od sochaře Otto Gutfreunda, jež původně stála v Nitře, až ji po dlouhých letech ,,zapomnění" vypátrali v depozitu nitranské galerie členové regionální organizace Českého spolku na Slovensku. Reportáž ze slavnosti s dalšími podrobnostmi přinesla Česká beseda č. 4/2001.

Preludium    Varhaník se v Ružomberku věnoval církevní i světské hudbě
Hudební skladatel a pedagog Josef Chládek (12. března 1856 Smržovka – 25. března 1928 Ružomberok) pocházel z hudební rodiny. Po studiích v Praze, kde hrával s Antonínem Dvořákem v Chrámu sv. Víta, působil jako varhaník v Mladé Boleslavi a Kouřimi. Od 5. srpna 1879 na základě konkurzu na místo regenschoriho ho spišský biskup jmenoval varhaníkem a ředitelem kůru v chrámu sv. Ondřeje v Ružomberku. Významně obohatil kulturní život v městě, kde vyučoval hudbu na školách i soukromě, vedl smíšený sbor, založil a vedl komorní a studentský smyčcový orchestr, ale řídil i dechovku železničářů ve Vrútkách.

foto: uniba.sk    Oftalmolog světového jména
Profesor očního lékařství Prof. MUDr. Anton Gala (12. března 1891 Kunovice – 29. srpna 1977 Bratislava) po studiích v Praze působil jako vojenský lékař a po válce nastoupil v Olomouci, avšak už v roce 1919 přišel do Bratislavy jako odborný asistent Oční kliniky Lékařské fakulty Univerzity Komenského, jíž zasvětil celý svůj následující život a kde se věnoval i vědecké práci, sestrojil nové pŕístroje, vypracoval nové postupy. Založil a vedl Ústav pro nevidící v Báhoni. Krátce před 2. světovou válkou byl děkanem LF a koncem 40. let i rektorem Slovenské univerzity.

foto: cdmusic.cz    Vzpomínka na legendu slovenské pupulární hudby
Zpěvák a herec Zdeněk (Zdeno) Sychra (12. března 1936 Holasice u Brna – 3. dubna 2020 Bratislava) se původně vyučil automechanikem a v roce 1954 začal studovat na brněnské konzervatoři, z níž ho všal po dvou letech vyloučili, když zjistili, že vystupuje (hra na kontrabas a zpěv) v Orchestru Gustava Broma a dalších kapelách. Vojenská služba ho přivedla do Armádního divadla v Martině a od roku 1958 už na Slovensku zůstal. Vystupoval v Žilině, Trenčíně a Trnavě, až od roku 1962 definitivně zakotvil v Bratislavě, kde vystupoval s různými tanečními orchestry, od roku 1972 byl členem divadla Nová scéna. Nazpíval více než 200 písní, z nichž některé patří do zlatého fondu slovenské taneční písně.

foto: postoveznamky.sk    Zasloužil se o slovenskou filatelii
Miloš Müller (14. března 1901 Kročehlavy u Kladna – 18. července 1971 Bratislava) po studiu na obchodní akademii v Praze přišel v lednu 1919 do Bratislavy, kde následně většinu života pracoval jako bankový úředník. Za války byl za spolupráci s čs. odbojem v Londýně vězněn, zúčastnil se SNP. Vášnivý rybář působil v Sokolu, byl spoluzakladatelem Klubu čs. turistů v Bratislavě, dálkově vystudoval Hudební akademii a na houslích hrál v několika souborech. Jako funkcionář Klubu čs. filatelistů se podílel na organizaci filatelistických výstav v Bratislavě (1934, 1937 i po válce).

foto: MS Teams    Seminář „TGM a Slovensko“
Na 80 zájemců se v úterý 2. března 2021 zúčastnilo online semináře na téma „Tomáš Garrigue Masaryk a Slovensko“, který zorganizovalo velvyslanectví ČR v Bratislavě ve spolupráci s dalšími partnery. S přednáškami vystoupili PhDr. Dušan Kováč, DrSc., z Historického ústavu SAV (vnímání osobnosti Tomáše Garrigua Masaryka na Slovensku), prof. PhDr. Roman Holec, DrSc., z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě (vztah TGM a Andreje Hlinky) a PhDr. Dagmar Hájková, Ph.D., z Masarykova ústavu a Archívu Akademie věd ČR (připomínání narozenin TGM v Československu). Následovala beseda, v níž přednášející odpovídali na otázky návštěvníků semináře, mezi nimiž byla asi desítka českých krajanů z různých měst SR.

foto: Ing. L. Bábíček    Vzpomínka na setkání 7. března
Tradice uctít si památku prvního československého prezidenta v den jeho narození 7. března vznikla v Bratislavě až po roce 2010, kdy na dunajském nábřeží byla vztyčena jeho socha jako nová součást Památníku česko-slovenské vzájemnosti, a zejména následně, když tuto tradici aktivně podpořilo české velvyslanectví v Bratislavě. Letos nám zpřísněná protipandemická opatření nedovolí podobné setkání, proto si alespoň připomeňme snímky Ing. L. Bábíčka z našeho fotoarchivu loňské, na němž se už částečně odrazila nastupující koronakrize, i to předloňské.

foto: raskovice.cz    Tatry se mu staly osudem
Umělecký řezbář a malíř Josef Skotnica (1. března 1876 Raškovice u Frýdku-Místku – 10. dubna 1920 Cieszyn) pocházel z rodiny truhláře, ale od mládí se u něho projevily umělecké sklony, jež ho přivedly ke studiu řezbářství a sochařství v Praze a později ve Vídni. V roce 1904 po ukončení studia přijal místo profesora na prestižní odborné škole dřevařského průmyslu v polském Zakopaném (tehdy patřilo k Uhrám), kde se věnoval i vysokohorské turistice. zážitky z cest zachycoval na akvarelech a kresbách. O jeho životě, manželce a dcerách, jež tragicky zahynuly v Tatrách, psala Česká beseda v č. 3/2000 a 4/2000.

SZSU    Výročí inspirované moravskými a pražskými učitely
Pěvecký sbor slovenských učitelů (Spevácky zbor slovenských učiteľov) vznikl 3. března 1921 v Trenčíně podle vzoru Pěveckého sdužení moravských učitelů (1903) a Pěveckého sdružení pražských učitelů (1912). Tento odkaz vyjádřili jeho členové na svém prvním koncertu 11. srpna 1922, kdy do programu zařadili skladby J. B. Foerstera a Z. Fibicha. Dne 16. července 1933 byl v Trenčianských Teplicích slavnostně otevřen Domov SZSU, vybudovaný z celonárodní sbírky, do níž přispěli i dárci z Čech, Moravy a Slezska.

foto: Panton    Smrt ho předčasně čekala v Dunaji
Zpěvák, kytarista a skladatel Jiří Schellinger (6. března 1951 Bousov u Čáslavi – 13. dubna 1981 Bratislava) spolupracoval s více hudebními skupinami, většinou rockových. V dubnu 1981 byl v Bratislavě na pozvání Československé televize nahrát píseň „Co takhle dát si špenát“, večerní procházka však skončila za ne zcela vyjasněných okolností pádem z mostu do Dunaje.

logo    Výzva z Košic
Opět po deseti letech v pondělí 15. února 2021 na Slovensku odstartuje další sčítání obyvatelstva (potrvá do konce března). Letos její přípravy poznačila na poslední chvíli místy až hysterická kampaň o možnosti přihlásit se navíc i ke druhé národnosti. Ať se už rozhodnete přihlásit se k jedné nebo ke dvěma národnostem, v každém případě budeme vděčni každému, kdo se hrdě přihlásí ke svým českým kořenům a ke své mateřštině. S vlastní výzvou se na všechny občany SR obrátila předsedkyně Českého spolku v Košicích MUDr. Dagmar Takácsová.

foto    Staronová doména opět na světě
Internetová doména ceskyspolek.sk se po necelých dvou desetiletích dočkala oživení, i když tentokrát paradoxně právě tam, odkud před 18 lety vyšel příkaz na její zrušení. Nejstarší česká krajanská webstránka s doménou ceskyspolek.sk vznikla v Bratislavě v létě 2003 (viz ČB č. 7-8/2003). Přestože šlo o naplnění úlohy, kterou si tehdejší Český spolek na Slovensku (ČSnS) kladl už od počátku nového milénia, reakce předsedy ČSnS v Košicích zněla nepochopitelně: Zruš to!... (celý článek)

foto: Ing. L. Bábíček    Vzpomínka na masopustní posezení se zdravicí
Tradiční téměř každoroční „masopustní" vystoupení slovácké cimbálové hudby Burčáci vyšlo v roce 2016 na 23. února. Od jiných programů se lišilo tím, že po přivítání předsedkyní ČSB Ing. Dagmar Večernou, na úvod přítomní zazpívali píseň Narozeninová od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře k 80. narozeninám jako zdravici bratislavských krajanů známému herci. S tímto nápadem se na krajany po celém světě obrátil syn Jan Svěrák, a že i naše zdravice v pořádku dorazila k adresátovi, nám následně potvrdil Ondřej Polák ze společnosti Artinii, která celosvětovou akci organizovala. Fotografie poskytli Ing. Milan Klubal a Ing. Ladislav Bábíček, jenž byl také tvůrcem videonahrávky (shlédnout lze zde).

ilustrační foto    Brouky sbíral i na Slovensku a Podkarpatské Rusi
Profesor Vladimír Zoufal (24. února 1856 Vídeň – 6. prosince 1932 Prostějov) se narodil v rodině českého úředníka a po studiu na akademii výtvarných umění ve Vídni se stal středoškolským učitelem kreslení v Uničově, Moravské Ostravě až se usadil v Prostějově. Jeho největší vášní byli brouci, které sbíral i na Slovensku, na Podkarpatské Rusi nebo na Balkánu. Po sobě zanechal nejen sbírku čítající na 65 tisíc exemplářů (dar Zemskému muzeu v Brně), ale také nádherné a dokonalé kresby. Na podporu mladých badatelů založil zvláštní stipendium při Československé entomologické společnosti.

pamětní tabule    Jan Alda a Slovensko
Pedagog, spisovatel, básník a překladatel Alexandr Hořejší je známější pod pseudonymem Jan Alda, (26. února 1901 Praha – 30. října 1970 Praha). Za první republiky působil jako učitel na několika školách na východním Slovensku, a když se po válce stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy, všestranně podporoval myšlenku literární soutěže mladých autorů Wolkrova Polianka, jejíž tradice přetrvává dodnes.

Tatry    Průkopník prvovýstupů ve Vysokých Tatrách
Pavel Černík (27. února 1936 Praha – 6. srpna 1962 tragicky zahynul při pokusu o prvovýstup na Kavkaze) patřil k významným horolezcům, který se do historie zapsal jako cvičitel a metodik horolezeckého sportu, ale především množstvím prvovýstupů včetně vysokotatranských štítů, zvláště vysoko byly oceňovány jeho zimní prvovýstupy na slovenské i polské straně Tater.

portrét    Perokresby ze života podtatranského lidu
Malíř a restaurátor Petr Maixner (27. února 1831 Hořice v Podkrkonoší – 22. října 1884 Praha) měl být původně hudebníkem, ale záhy se projevil jeho výjimečný malířský talent. Byl znám zejména jako portrétista a autor historických výjevů, podílel se například na výzdobě Staroměstské radnice v Praze. K propagaci života v horních Uhrách ve druhé polovině 19. století přispěli jeho perokresby ze života podtatranského lidu v časopise Květy.

PSP    Problémy krajanů poprvé v Poslanecké sněmovně – výročí
Předseda Poslanecké sněmovny ČR Milan Uhde byl prvním vysokým politikem, kdo se začal věcně zajímat o problémy krajanské komunity na Slovensku. Dne 29. února 1996 pozval představitele Českého spolku na Slovensku a Klubu občanů ČR v SR k jednání se zástupci čtyř ministerstev o otázkách týkajících se české a moravské menšiny na Slovensku po rozdělení federace. Podrobnéji o tom informovala Česká beseda v č. 3/1996.

logo    Vychází Mimořádný informační bulletin ČSB – únor 2021
„Vážení přátelé, únor se loučí s lednem, ale patálie s koronavirem zůstávají. Připadáme si jako vězni, posílající „motáky“ svým blízkým s nadějí, že se brzy dočkáme osobního setkání. Spoléháme sice na vakcíny, ovšem, než na nás přijde řada, musíme věřit na biblické „víra tvá tě uzdravila“. Věřte, že výbor ČSB má program na tento rok připravený, ale než dojde k jeho realizaci, musíte se zatím spokojit s málem – tímto bulletinem,“ píše se v dalším Mimořádném Informačním bulletinu, který informuje o blížícím se sčítání obyvatelstva a opět připomíná několik významných výročí z českých dějin, doporučuje některé knižní novinky a přidává pár zajímavostí.

Praha    Navštivte českou metropoli z pohodlí domova
Bratislavská kancelář CzechTourism poskytla několik tipů na návštěvu Prahy virtuálně, konkrétně Pražského hradu, Malé Strany, Karlova mostu, Petřína, Staroměstského náměstí, Vyšehradu, Židovské čtvrtě, Národní galerie, Národního technického muzea, Údolí slonů v pražské ZOO nebo výstavě o skupině Devětsil v Galerii hlavního města Prahy v Domě u kamenného zvonu.

BL    Skladatel s kompletní sbírkou bratislavských lyr
Hudební skladatel, pianista, dirigent a publicista Zdeněk Marat (15. února 1931 Praha) složil na 600 skladeb, filmovou (např. první trilogie o básnících) a televizní (např. Píseň pro Rudolfa III.) hudbu i muzikály. Nejznámější jsou jeho písně v oblasti populární hudby, jež měly úspěch i na Bratislavských lyrách. Zlatou BL (i v mezinárodní soutěži) získal v r. 1973 za „Tou dálkou“ v podání Pavla Bartoně (text: V. Poštulka), stříbrnou 1968 „To se nikdo nedoví“ (t: Z. Borovec) zpívali Helena Vondráčková a Waldemar Matuška, a bronzovou 1975 Hana Ulrychová s písní „Nestůj, běž dál“ (t: Z. Borovec).

foto: poprad.sk    Výročí lázní Kvetnica a jejich prvního ředitele
Lékař a bakteriolog prof. MUDr. Karel Amerling (21. února 1886 Praha – 8. března 1964 Olomouc) dokončil lékařská studia krátce před první světovou válkou, působil v Praze a Hranicích na Moravě. V roce 1920 ředitelství železnic si pronajalo osadu Kvetnica u Popradu, kde od konce 90. let vznikala rekreační zóna majetnějších občanů města, s cílem vybudovat tam léčebnu TBC. Činnost „Masarykovy plicní léčebny zaměstnanců Čs. státní správy železniční“ (čtyři penzióny, vila, hostinec, kaple a 805 ha lesů) byla slavnostně zahájena 6. června 1921, prvním ředitelem byl jmenován MUDr. K. Amerling, i jeho zásluhou po pěti letech v r. 1926 všechny pronajaté nehnutelnosti odkoupila správa železnic. Později už jako profesor působil na lékařských fakultách v Brně a Olomouci, založil alergologickou léčbu v lázních Jeseník.

foto: eknihovna.cz    Odkaz Svatopluka Čecha
Nechť, synu Tater, dějů proud, nás mutnou vlnou dvojí, nic neroztrhá tisíc pout, jež od věků nás pojí, jsme národ jeden, jedna řeč, táž větev slávské lípy, ni chytrá leč, ni krutý meč, nás ve dvé nerozštípí.“ Tato slova napsal v básní „Tatrám“ (ze sbírky Jitřní písně z r. 1887) básník, novinář a spisovatel Svatopluk Čech (21. února 1846 Ostředek u Benešova – 23. února 1908 Praha), známý především fantastickými dobrodružstvími páně Broučka. „Nad Tatrou křídla rozpjal nám, duch věští orlím vzletem, jenž stavěl svorné lásky chrám, všem velké Slávy dětem. Nuž za ním předně my a vy, jenž od boha jsme svoji: syn Vltavy i Moravy i Váhu v jednom voji!“

foto: zoom    Zdravice ke Dni krajanů
Ve čtvrtek 4. února jsme si poprvé připomenuli Den krajanů, vloni určený internetovou anketou MZV ČR jako výročí odchodu J. A. Komenského do exilu. Při této příležitosti ministr Tomáš Petříček adresoval krajanům zdravici, jejíž záznam lze shlédnout zde.

foto    Výzva na podporu druhé národnosti
Výbor ČSB dostal z několika zdrojů výzvu, abychom se připojili k „hromadné připomínce“ za druhou národnost při nadcházejícím sčítání obyvatelstva, „co je důležité pro ty, kteří pocházejí z etnicky smíšených manželství, pro ty, kteří se narodili na Slovensku, přičemž jejich rodiče (staří rodiče) jsou jiné národnosti, jakož i pro příslušníky etnickým minorit (národností). Žel, z odborného etnologického tématu se stalo téma politické, na návrh jednoho poslance bude Národná rada SR rokovat o navrácení původního modelu, možnosti přihlásit se jenom k jedné národnosti, což by byl výrazný krok zpět (možnost přihlásení se ke dvou národnostem je běžné v sousedních státech, včetně ČR). Pokud Vám tento problém není lhostejný, podepište se, prosím, k výzvě“ na internetové stránce http://www.changenet.sk/?section=kampane&x=1178393. „Do 8.2. potrebujeme 500 podpisov, no naším cieľom je ich mať podstatne viac.“

obálka knihy    Premiéra Osvobozeného divadla v Bratislavě
V roce 1923 založil student filozofie na pražské univerzitě Jiří Frejka s přáteli z konzervatoře a mladými herci skupinu, jež vystupovala jako divadelní sekce umělecké skupiny Devětsil se zaměřením na levicově kritické nové pojetí evropského divadla. I když oficiálně se pod názvem Osvobozené divadlo představilo 8. února 1926 v pražském divadle Na Slupi, ve skutečnosti toto označení poprvé použili už na vystoupení 17. října 1925 v Bratislavě (podle německého vydání knihy A. Tairova Das entfessetle Theater, doslova odpoutané nebo nespoutané). Název se stal legendou až po příchodu trojice Voskovec-Werich-Ježek začátkem roku 1927, kdy se Osvobozené divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé Straně.

F. Wisner    Výročí nejstarší lesnické školy v Uhrách
Jan Antonín František Wiesner (9. února 1740 Smržovka - 25. ledna 1831 Bratislava) po získání technického vzdělání sloužil jako kapitán dělostřelectva v Uhrách, kde za zásluhy vojenské, při udržování pořádku, ale zejména při správě území, výstavbě protipovodňových hrází, mostů, nemocnic a škol, byl císařem Františkem II. v roce 1792 povýšen do šlechtického stavu s právem přívlastku z Morgensternu. V roce 1795 se stal prefektem uherské královské komory v Liptovském Hrádku, kde inicioval vznik Lidové školy s lesnickým kurzem, první toho druhu v Uhrách (otevřena 20. února 1796), zasloužil se také o nový kostel, v němž organizoval varhanní koncerty, a povýšení Hrádku na komorské městečko, rozvoj lázní Lúčky i první turistické přístřešky ve Vysokých Tatrách.

foto: ndbrno.cz    Vzpomínka na sopranistku
Sopranistka a překladatelka Věra Wasserbauerová-Strelcová (roz. Zachová, 11. února 1906 Brno – 17. července 1981 Brno) vyrůstala v Bratislavě, kam byl přeložen její otec a kde také po studiu na gymnáziu vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a následně Hudební a dramatickou akademii. Od roku 1929 na ní učila zpěv, souběžně pokračovala ve studiích ve Vídni a také pohostinsky vystupovala v SND. Věnovala se též překladům libret a písňové tvorby do slovenštiny. Od roku 1933 se vrátila do Brna, ale nadále se vracela do Bratislavy.

Pamětní tabule na rue Bonaparte v Paříži    První zárodek vzniku Československa
První orgán zahraničního odboje Čechů a Slováků, usilujících o samostatný stát, vznikl pod názvem Národní rada českoslovanská, posléze československá 13. února 1916 v Paříži. Jejím základem se stal Český komitét zahraniční, který 14. listopadu 1915 vydal manifest, v němž poprvé prosazoval právo na sebeurčení slovanských národů v rámci habsburské monarchie a samostatného českého státu. Předsedou Rady, která měla pobočky i v Rusku a USA, byl T. G. Masaryk, místopředsedy M. R. Štefánik a J. Dürich, tajemníkem E. Beneš. V září 1918 se z rady stala prozatímní vláda nové Československé republiky, kterou záhy uznala Velká Británie a další velmoci.

foto    Nabídka historické publikace
Historik a člen Čs. obce legionářské Dr. Ferdinand Vrábel, který už v minulosti spolupracoval s Českým spolkem Bratislava na několika akcích, nabízí členům a přátelům spolku knihu, jejímž je spoluautorem, za zvýhodněnou cenu, případně její prezentaci, až to situace umožní: „Koncom rminulého roku vyšla kniha o Trianone, výročie bolo vlani, ale je to stále aktuálna téma.“ Zájemci se mu mohou ozvat přímo na e-mailovou adresu: FVrabel@seznam.cz.

R. Kratochvíl    Průkopník slovenské logopedie
Pedagog a spisovatel Rudolf Kratochvíl (1. února 1886 Vídeň – 13. února 1950 Bratislava) od roku 1905, kdy ukončil Učitelský ústav v Brně, působil jako učitel v Domašově, Ivančicích a Brně. V roce 1919 nastoupil jako ředitel měšťanské školy ve Spišském Podhradí, záhy se stal školským inspektorem v Dolním Kubíně, kde prosazoval zřizování škol v obcích a výstavbu školních budov, založil pěvecký sbor. Organizační schopnosti později uplatnil na Povereníctve školství v Bratislavě, kde se věnoval i logopedii. Napsal několik odborných publikací, pod pseudonymem Janko Oravský psal i dětskou literaturu a rozhlasové pořady.

A. Balán    Jeden z nejvýznamnějších představitelů funkcionalizmu na Slovensku
Architekt Alois Balán (2. února 1891 Valašské Meziříčí – 11. května 1960 Zlín) vystudoval v Praze a po vzniku ČSR přišel do Bratislavy jako úředník Referátu (později Ministerstva) veřejných prací a souběžně vyučoval na střední průmyslové škole, později Vyšší stavební škole. Prvním velkým projektem byla budova YMCA na Karpatské ul. V roce 1924 založili s Jiřím Grossmannem vlastní ateliér, jehož díla se stala mezníkem moderní architektury a některé jsou dnes chránénými památkami: budova Umělecké besedy, Škola uméleckých řemesel na Vazovově ul. (dnes STU), Okresní sociální pojišťovna na Bezručově ul. (později poliklinika, dnes obytný komplex), Palác Radiojournalu na Jakubově nám. Postavili rovněž řadu obytných domů a rodinných domů.

J. Polák    První ředitel Východoslovenského muzea v Košicích
Právník a historik JUDr. Josef Polák (3. února 1886 Praha - 1944 Osvětim/Brzezinka) byl jako pražský právník pověřen převzetím Hornouherského Rákocziho mueza v Košicích, jež dále rozvíjel jako Východoslovenské muzeum. Do září 1938 uspořádal přes dvé stovky výstav, z toho 160 výtvarných, propagoval lidovou výrobu a umělecká řemesla, jeho zásluhou při muzeu fungovala veřejná výtvarná škola. Podrobněji o něm psala Česká beseda v č. 2/1999, 10/2003, 12/2003 a 9/2005.

Marie Majtánová    Jubilující spisovatelka PhDr. Marie Majtánová, CSc.
Jazykovědkyně, spisovatelka a překladatelka PhDr. Marie Korandová – Majtánová, CSc. (4. února 1936 Plzeň) přišla v roce 1963 pracovat do Ústavu slovenského jazyka SAV v Bratislavě (dnes Jazykovědný ústav Ľudovíta Štúra). Krátce přednášela český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Kromě odborných statí napsala řadu knih zejména pro děti a mládež, čerpající z kraje svého dětství Chodska. Je také autorkou eseje „Co bychom měli vědět o historii česko-slovenských vztahů“ v Almanachu ČSnS (Bratislava 1999). Za celoživotní dílo získala ocenění „Významná česká žena ve světě". V měsíčníku Česká beseda publikovala např. v č. 2/1996, 7-8/1996, 12/1996, 1/1997, 2/1997, 7-8/1997, 7-8/1999, 3/2000, 4/2000, 5/2000, 6/2000, 7-8/2000, 10/2000, 11/2000, 12/2001, 7-8/2002, 7-8/2002, 1/2003, 3/2003 nebo 7-8/2003.

A. Mucha z cyklu Slovanská epopej    Svátek krajanů by měl být 4. února
Česká republika by si význam svých krajanů měla pravidelně připomínat 4. února, uvedl portál krajane.net a citoval ministra zahraničních věcí ČR Tomáše Petříčka, který oznámil výsledky internetové ankety: „Mezi pěti možnostmi zvítězilo datum odchodu Jana Ámose Komenského (4. únor 1628) z vlasti. Pro toto datum hlasovalo 42 procent účastníků ankety. Na druhém místě skončilo datum, kdy došlo k přestřižení ostnatých drátů u Rozvadova (23. prosinec 1989). Pro tuto variantu hlasovalo 21 procent… Jan Ámos Komenský je stále vnímán jako ten nejznámější český exulant. Ukazuje, že se Češi rádi hlásí k tradicím, a že ta komunita, kterou dnes v zahraničí máme, se vnímá jako někdo, kdo je stále blízký odkazu největšího českého humanisty Jana Ámose Komenského."

S. Pohanka    Propagátor swingu a džezu
Hudebník, trumpetista a dirigent Siloš Pohanka (6. února 1926 Hodonín – 14. června 2011 Bratislava) po válce vystudoval bratislavskou konzervatoř, už v době studia vystupoval s tanečními orchestry, od 1951 byl členem Slovenské filharmonie, ale stále více ho přitahoval džez. Od konce 50. let založil několik orchestrů, s nimiž se prosadil například v televizních programech, v 70. letech hrál v zahraničí, v 80. letech vedl Taneční orchestr Čs. televize v Bratislavě.

foto: ndbrno.cz    „La Bionda“ ohromila publikum SND
Sopranistka Máša Kolárová (roz. Marie Hermanová, 6. února 1901 Praha – 1. září 1980 Praha) se od mládí věnovala zpěvu, ale první umělecké kroky ji na přelomu 20. let přivedly do němého filmu. Až později se začala věnovat koncertnímu zpěvu a hostovala i v Národním divadle. V polovině 20. let odešla studovat do Itálie (odtud přezdívka „La Bionda“), kde v té době studoval i dr. Janko Blaho, který ji doporučil Oskaru Nedbalovi do Slovenského národního divadla (1927-29), kde ohromila nejprve svým italským reprertoárem a postupně i v dalších rolích. Do Bratislavy i košické opery se vracela i později, kdy působila v Brně a Praze. Ve 30. letech se začala věnovat více pedagogické práci a ke koncertům a do divadla se už po válce nevrátila.

foto: ssushh.sk    Zakladatel úspěchu značky Sandrik
Sochař a podnikatel Jan Peterka (Johann, 7. února 1871 Radetice u Milevska – 3. května 1938 Praha) po studiu keramické školy v Bechyni odešel na studia do Vídně. Tam ho oslovil podnikatel R. Berks, který plánoval zpracovávat stříbrnou rudu v Dolních Hamrech na hotové výrobky a aby dostal státní půjčku, potřeboval prezentovat nové výrobky na výstavách v Paříži a Pešti. Návrhy mladého sochaře získali na obou výstavách zlaté medaile, za co byl ve věku 29 let jmenován ředitelem závodu Sandrik (jméno majitele pozemku). Kromě stříbrného nádobí pro majetné zavedl i výrobu z alpaky pro širší vrstvy, ale ani to těžbu rud nezachránilo, tradice značky však přetrvává dodnes. Založil také tradici učňovského školství v Hodruši-Hámrech, jednoho z nejstarších v Uhrách.

logo    Máme dvě národnosti!
V roce, který končí jedničkou, se tradičně koná sčítání obyvatel, bytů a domů. To první československé bylo v roce 1921. Poslední československé v roce 1991 bylo v porovnání s předcházejícími sčítáními rozšířeno o náboženské vyznání a národnosti. Nejbližší sčítání bude na Slovensku v únoru a březnu příštího roku. Kolonka národnost ve sčítacím formuláři bude oproti roku 2011 rozšířená o možnost volby druhé národnosti… (celý článek)

B. Rosner    Vzpomínka na herce
Herec a divadelní pedagog Boris Rösner (25. ledna 1951 Opava – 31. května 2006 Kladno) se zapsal mezi významné umělecké postavy 2. poloviny 20. století. Jako vzpomínku připomínáme rozhovor v České besedě č. 11/2004, v němž vzpomíná na své předky, divadelní začátky a úspěchy.

foto: muni.cz    Knihovník prvního prezidenta
Pedagog a sociolog PhDr. Jan Uher (28. ledna 1891 Prostějov – 27. října 1942 popraven v Berlíně – Plötzensee) začínal jako středoškolský učitel, v letech 1919-22 byl knihovníkem T. G. Masaryka. Poté pokračoval ve studiu pedagogiky, psychologie a sociologie v Brně, kde se stal profesorem. V letech 1936-38 byl profesorem Univerzity Komenského v Bratislavě, po nuceném návratu do Brna se zapojil do odboje, záhy však byl zatčen a při heydrichiádě popraven.

Pozdišovská keramika    Autorka Pozdišovské karičky
Zasloužilá umělkyně profesorka Julie Horová-Kováčiková (28. ledna 1906 Čínov u Klatov – 5. února 1978 Praha), po studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v Paříži vyučovala v letech 1928-39 keramiku na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, souběžně jako návrhářka keramické dílny v Modre. Po válce se na Slovensko vrátila, aby v rámci spolupráce s Ústředím lidové umělecké výroby (ÚĽUV) pomohla obnovit hrnčířské řemeslo a družstvo v Pozdišovcích na východním Slovensku, pro něž navrhla dekor „Pozdišovská karička“, který se stal základním vzorem tamní světoznámé keramiky.

foto: fdb.cz    Kameraman zachytil i SNP
Kameraman František Lukeš (29. ledna 1921 Kunovice - 23. ledna 2003 Bratislava) se narodil v rodině fotografa a základy práce s fotoaparátem a kamerou rozvíjel později v Uherském Hradišti a v Prostějově. Část mládí prožil ve Staré Turé a když na začátku války narukoval do letecké školy v Trenčíně, začal se věnovat letecké fotografii. Za Slovenského národního povstání vyhotovil unikátní dokumentární záběry. Byl spoluzakladatelem slovenského dokumentárního filmu, od roku 1949 se usadil na Slovensku a začal se věnovat i hranému filmu.

Prof. E. Hruška    Zakladatel urbanizmu na Slovensku
Prof. ing. arch. akad. arch. Dr. techn Emanuel Hruška, DrSc. (31. ledna 1906 Praha - 16. srpna 1989 Praha) byl už v meziválečném období uznávaným architektem a urbanistou. Po válce byl od roku 1947 povolán do Bratislavy, kde založil a 14 let vedl Ústav stavby měst na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické, na níž se stal později profesorem a děkanem. Později se věnoval i na mezinárodní úrovni zejména památkové péči. Už v 50. letech pracoval na projektu souměstí Banská Bystrica – Zvolen. Česká beseda o něm psala v č. 3/1998 a 7-8/1998.

logo    Vychází Mimořádný informační bulletin – leden 2021
„Výbor Českého spolku Bratislava Vám přeje hodně zdraví, radosti a úspěchů v nastupujícím roce 2021, všichni věříme, že současné těžkosti okolo nás přehřmí a brzy se budeme moci opět setkávat na našich aktivitách. O nejbližších akcích Vás budeme včas informovat, jak to jen pandemická situace dovolí,“ píše se v dalším Mimořádném Informačním bulletinu, který opět připomíná několik významných lednových výročí z českých dějin, doporučuje zajímavé knižní novinky a přidává několik zajímavostí.

foto: ČB    Zanechal po sobě přes padesát škol po celém Slovensku
Ing. arch. Rudolf Miňovský (19. ledna 1921 Duchcov – 23. října 1960 Bratislava) se narodil v rodině stavitele, co předurčilo jeho zaměření, i když válečné roky mu umožnily dostudovat až koncem 40. let. V roku 1950 nastoupil do bratislavského Stavoprojektu, kde se kromě spolupráce na projektech obytných domů v Bratislavě, pošty v Javorině, administrativní budově TaNaPu v Tatranské Lomnici a dalších občanských staveb soustředil především na výstavbu školských budov a středoškolských areálů. Bernolákovo, Bratislava, Čalovo, Levice, Martin, Nemšová, Nitra, Oravské veselé, Spišské Podhradie, Tatranská Lomnica, Trnava... je část z více než padesáti školských projektů. Ještě po jeho předčasné smrti se dokončovaly projekty s jeho účastí jako například Pedagogická fakulty s kolejemi v Trnavě nebo Vysoká škola zemědělská v Nitře. Česká beseda o něm psala v č. 9/1999 a 4/2001.

foto: muzeumnj.cz    Uznávaný důlní odborník
Odborník v oblasti důlní těžby a zpracovnání rud Petr Rittinger (23. ledna 1811 Nový Jičín – 7. prosince 1872 Vídeň) po studiu filozofie a práv v Olomouci přešel v letech 1836-39 na Báňskou akademii v Banské Štiavnici, která ovlivnila jeho další osud. Byl správcem Vindšachty, věnoval se výzkumu těžby a úpravy rud, čerpání vody, vylepšování technologií úpravy rud, za co byl později povýšen do rytířského stavu. Po roce 1848 odešel jako správce uhelných dolů v Brandýsku u Kladna, později vedoucí důlního úřadu v Jáchymově. V letech 1860-65 byl podpředsedou, později prezidentem Rakouského spolku inženýrů a architektů.

foto    České stopy ve slovenské psychiatrii
Mezi lékaři, kteří přišli po vzniku Československa pomoci na Slovensko, patří Prof. MUDr. Miroslav Křivý (23. ledna 1896 Nová Říše – 23. dubna 1942 Mauthausen). Po studiích ve Francii habilitoval z neuropatologie a psychiatrie a vrátil se na Slovensko, kde od r. 1930 do 1937 vedl bratislavskou kliniku. Mladší generaci zastupuje MUDr. Jan Hasilík (24. ledna 1916 Branky u Val. Meziříčí), který po válce působil na klinice v Košicích, v letech 1953-65 jako primář v Žilině-Bytčici a poté jako primář v Liptovském Mikuláši. O českých psychiatrech na Slovensku psal Jindřich Cupák v České besedě č. 1/2005.

foto: muni.cz    Zakladatel slovenského filozofického myšlení
Filozof Svatopluk Štúr (24. ledna 1901 Hodslavice u Nového Jičína – 12. února 1981 Bratislava) studoval v Praze a Bratislavě a za první republiky pracoval v bance. Po válce krátce přednášel na bratislavské Filozofické fakultě, odkud musel odejít a pracoval v Univerzitní knihovně. Dějiny filozofie krátce přednášel ještě v letech 1968-70.

kniha    Zasloužil se o propagaci a rozvoj Tater
Pedagog, spisovatel, propagátor sportu a společenského chování Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (24. ledna 1861 Heřmanův Městec – 8. ledna 1943 Náchod) po studiu filozofie, matematiky a fyziky v Praze se stal vychovatelem v knížecí rodině, s níž navštívil čtyři kontinenty, později působil jako středoškolský profesor v Praze a Klatovech. Kromě cestopisů publikoval povídky, básně a romány. V roce 1900 se stal spoluzakladatelem Českého olympijského výboru, v letech 1919-23 byl generálním tajemníkem MOV. Jako předseda Klubu čs. turistů i jako redaktor propagoval a podporoval rozvoj Vysokých Tater.

SNG    První výkonný ředitel Slovenské národní galerie
Historik Vladimír Novotný (11. ledna 1901 Unhošť - 2. srpna 1977 Praha) vystudoval dějiny umění na Karlově univerzitě a pracoval v Národním muzeu, po válce do r. 1960 se stal ředitelem Národní galerie. Když byla zákonem SNR č. 24 z 29. 8. 1948 byla ustanovena Slovenská národní galerie, prvním ředitelem byl jmenován český malíř, typograf a výtvarný kritik Karel Šourek (28. července 1909 Praha – 29. března 1950 Praha), který vypracoval první koncepci, avšak zemřel dříve, než se stačil ujmout funkce, a tak jej dočasně nahradil právě ředitel pražské NG V. Novotný, pod jehož vedením se začal vytvářet základ sbírek SNG.

foto: hc.sk    Husitský otčenáš napsal na Slovensku
Hudební skladatel, pedagog a autor pedagogické hudební literatury Jiří (Juraj) Pospíšil (14. ledna 1931 Olomouc – 20. září 2007 Bratislava) vystudoval hru na klavír, varhany a hudební teorii na brněnské konzervatoři. Po roce studia na JAMU přestoupil na VŠMU do Bratislavy, kde zůstal i po dokončení studií jako pedagog na bratislavské konzervatoři a VŠMU. Věnoval se především klasické hudbě, složil dvě opery, orchestrální, sborová, varhanní i komorní díla, v pozdějším období experimentoval s hudbou elektroakustickou.

foto z 28.10.2015: L. Bábíček    Výročí Československé obce legionářské
Československá obec legionářská jako sdružení bývalých příslušníků čs. legií za 1. světové války vznikla 15. ledna 1921 spojením legionářských organizací z různých bojišť. Na území Slovenska neměla nikdy takový ohlas jako v českých zemích (z odhadovaných přes sto tisíc legionářů bylo přibližně asi 5 000 Slováků), dnes jediná slovenská Jednota ČSOL působí v Senci, další dobrovolníci se zúčastňují aktivit ČSOL v rámci jiných českých jednot (např. Český Brod, Valtice).

logo    Silvestr na Slovensku si zapamatujte
I když nejbližší sčítání obyvatelstva se na Slovensku uskuteční až v období od 15. února do 31. března 2021, rozhodujcí okamžik pro toto sčítání bude stav o půlnoci ze čtvrtku 31. prosince 2020 na pátek 1. ledna 2021. Sčítání je povinné pro každého, kdo má trvalý, přechodný nebo tolerovaný pobyt v SR včetně obyvatel zemí EU, kteří se obvykle zdržují na území SR. Novinkou je elektronická forma sčítání prostřednictvím formuláře na internetu nebo v mobilní aplikaci, kdo si na to netroufá, bude moci navštívit kontaktní pracoviště v místě bydliště nebo požádat o návštěvu sčítacího komisaře. V ČR se sčítání lidu uskuteční tradičně až na jaře: stav o půlnoci z 26. na 27. března 2021 bude potřebné nahlásit elektronicky do 9. dubna 2021, kdo tak neučiní, musí do 11. května 2021 vyplnit klasický písemný formulář.

foto    Za války nahrával slovenské písně
Nadaný hudebník Sláva Eman Nováček (2. ledna 1911 Praha – 27. března 1979 Praha) hrál nahousle, klavír nebo akordeon a od mládí působil v různých pražských kavárenských, kabaretních a divadelních kapelách. V letech 1935-38 hrál v orchestru divadla Vlasty Buriana, kde začal komponovat vlastní písně, z nichž nejznámější se staly díky filmům (např. „Jen pro ten dnešní den“ později zpívaná O. Novým ve filmu Kristián nebo „Slunečnice“ ve filmu Hotel Modrá hvězda). Postupně se věnoval jen nahrávání a filmům, dohromady složil přes dvěstě tanečních písní. Jeho orchestr vystupoval s řadou známých zpěváků, v letech 1942-45 nahrával slovenské písně v podání Františka Krištofa Veselého.

foto: pezinok.sk    Malíř a restaurátor se usadil v Pezinku
Malíř a restaurátor Augustín Bárta (3. ledna 1876 Bukovec u Jablunkova – 1. září 1957 Pezinok) vystudoval malířství ve Vídni, kam se odstěhoval v mládí s rodiči, ale v roce 1899 se usadil v Bösingu, dnešním Pezinku, kde se věnoval zejména tvorbě církevních obrazů, návrhu a výmalbě kostelních interiérů, kromě toho restauroval oltáře a sochy. K jeho dílům patří malby a reliéfy křížové cesty v klášterním kostele v Pezinku a společně se synem Augustínem ml. (1906 – 1980) zanechali malby v tzv. dolním kostele, v zasedací síni radnice nebo v Rytířské síni Zámecké vinárny.

   Patřil k zakladatelům kameramanské školy
Kameraman Karel Kopřiva (4. ledna 1891 Praha – 4. dubna 1966 Praha) patřil mezi zakladatele české kameramanské školy. Už ve 30. letech se podílel na prvních dokumentárních a propagačních filmech o Tatrách, ale například i hrané drama Horské volání S.O.S. (1929). V letech 1945-56 působil v Krátkém filmu Bratislava, kde natočil řadu vědecko-populárních, instruktážních a zpravodajských filmů ze slovenského prostředí (např. Tatranský pohár nebo Minerálne pramene na Slovensku, oba 1950).

foto: operaslovakia.sk    Patřil mezi zakladatelské osobnosti slovenské opery
Operní zpěvák a režisér Zdeněk Ruth – Markov (5. ledna 1891 Hodonín – 25. prosince 1956 Bratislava) po studiích ve Vídni hrál v Poznani, Osijeku a Ostravě. V letech 1920 až 1955 odehrál v SND na 230 postav, vynikal zejména v basových rolích. Uplatnil se i v operetách, do slovenštiny překládal operní libreta. Jako režisér uvedl poprvé například operu Detvan V. Figuša-Bystrého.

       
  • > > > archív zpráv, pozvánek a zajímavostí z roku 2020