Až do konce srpna má být v Českém domě otevřena výstava ke století zahájení rozhlasového vysílání v Československu v květnu 1923, tehdy jako ve druhé zemi v Evropě po BBC. Připomeňme, že na Slovensku začal pravidelné vysílání bratislavský Radiojournal až v roce 1926, takže tyto oslavy nás zřejmě ještě čekají. Výstava vznikla ke století Čs. rozhlasu nepochybně s jasným zacílením na zahraničí, jak naznačuje doprovázející logo Radio Praha, jež dlouhá desetiletí představovalo právě Zahraniční vysílání Čs. rozhlasu. Koneckonců to potvrdila v úvodním vystoupení ředitelka Českého centra, paní Monika Koblerová, když připomenula, že stejná výstava směruje i do dalších Českých center ve světě a tato bratislavská bude od podzimu kolovat i v dalších slovenských městech. A také skutečnost, že za českou stranu se vernisáže zúčastnila šéfredaktorka Radio Prague International paní Radka Stejskalová, která připomenula stále přežívající popularitu v českých zemích znělky pořadu „Pozor zákruta“, na co přítomný generální ředitel RTVS Ľuboš Machaj reagoval slovy, že právě v tomto pořadu začínal jako hlasatel svoji rozhlasovou a dnes i televizní kariéru. Jejich slova jen potvrdila skutečnost, že dnešní generace už v podstatě nevnímá rozdíl mezi domácím vysíláním a rozhlasovým vysíláním do zahraničí, jehož značkou právě bylo „Radio Praha“ (a se „zákrutou“ nemělo nic společného).To mne přivedlo k napsání tohoto příspěvku, už jen proto, že na samotné výstavě je zahraničnímu vysílání věnovaný jediný panel, ale I proto, že jsem fenoménu „Radio Praha“ věnoval téměř čtvrtinu svého aktivního života, a domnívám se, že některé skutečnosti na téma Radio Praha a Slovensko si zaslouží pozornost alespoň pro zachování historické paměti.
Zahraniční vysílání Čs. rozhlasu na krátkých vlnách začalo až v létě 1936 pod vlivem tehdejší politické situace v Evropě. Vysílalo se zpočátku v angličtině, němčině a samozřejmě pro krajany ve světě také česky a slovensky. Jeho význam stoupl po válce, kdy se krátkovlnné vysílání Čs. rozhlasu pod značkou „Radio Praha“ rozšířilo o další jazyky a jako politická propagace směřovalo téměř do celého světa. Na to byly postaveny dva nejvýkonnější krátkovlnné vysílače v tehdejším Československu nedaleko Rimavské Soboty, jež s přestávkami využíval Český rozhlas i po rozdělení federace.
Redakce „Radio Praha“ byly samostatnou složkou Čs. rozhlasu v Praze, s čím nepochybně souvisel i podíl „slovenského obsahu“ ve vysílání. Proto v souvislosti s vykonávacími předpisy po přijetí zákona o federaci z roku 1968 dostalo vedení Čs. rozhlasu za úlohu zvýšit podíl slovenštiny a slovenských reálií v zahraničním vysílání „Radio Praha“. S tímto cílem po roce 1970 v Bratislavě vznikla „Detašovaná redakce Čs. zahraničního vysílání Radio Praha“ (jak hlásal oficiální název), která nepatřila do tehdejší struktury Čs. rozhlasu v Bratislavě, ale přímo pod pražskou centrálu Radio Praha. Zpočátku sídlila v bývalé rozhlasové budově na Zochově ul., s rozšířením počtu redaktorů se později přestěhovala do samostatné vilky na Zrínského ul.
V letech rozkvětu měla bratislavská redakce Radio Praha šest redaktorů, z toho bylo pět Slováků a jeden Čech. Možné to bylo proto, že redakce přímo nevysílala do světa, ale sloužila jako zásobárna „slovenských témat a nahrávek“ pro jednotlivé jazykové redakce v Praze, výjimkou byla pouze pravidelná pásma ve slovenštině, i ta však v Praze podléhala odsouhlasení před odvysíláním. Část příspěvků si objednávaly přímo samotné pražské redakce, část jim nabízela bratislavská redakce na výběr a podle jejich „odvysílanosti“ byla následně hodnocena.
Po zániku federálního rozhlasového vysílání a přechodu Radio Praha pod Český rozhlas, tato slovenská redakce zanikla. Nikoli však úplně, její torzo dostalo před Vánocemi 1992 nabídku být při založení Zahraničného vysielania Slovenského rozhlasu, který se do té doby vysíláním do zahraničí nikdy nezabýval. Rozhodující podíl na jeho vzniku měl tehdejší ministr mezinárodního vztahů SR Milan Kňažko, který se o smysl zahraničního vysíláni v demokratické společnosti intenzivně zajímal, a nakonec vyčlenil ze své ministerské rezervy 20 mil. tehdy ještě Kčs (mám-li správné informace) na jeho vytvoření a první tři měsíce fungování, protože samotný Slovenský rozhlas tyto prostředky ve svém rozpočtu neměl. Pokud si dobře vzpomínám na naše tehdejší osobní setkání, akceptoval myšlenku, že bude lepší, když nové samostatné Slovensko bude moci šířit informace o sobě přímo, než aby spoléhalo na to, co, kdy a v jakém rozsahu o něm napíší světové agentury.
Paradoxem je, že právě tento český redaktor byl hned na začátku ledna 1993 pověřen spuštěním Vysílání pro Slováky ve světě (na krátkých i středních vlnách), jímž Zahraničné vysielanie Slovenského rozhlasu čili Radio Slovakia International zahájilo svoji činnost. V tehdejší vypjaté politické atmosféře, kdy se Slovensko snažilo ze všech sil „odstřihnout“ od všeho českého, to samozřejmě nemohlo vydržet dlouho (nakonec na tomto postě zůstal devět měsíců a uplynulých třicet let potvrdilo, že jeho jméno bylo z historie Zahraničního vysílání Slovenského rozhlasu po zásluze vymazáno). Podílel se také na výběru redaktorů do jazykových redakcí, jež od března 1993 spustily vysílání z Bratislavy v anglickém, francouzském, německém a ruském jazyce.
Dnes rozhlasové krátkovlnné vysílání zcela nahradil internet, jenž umožňuje příjem téměř kterékoliv rozhlasové stanice ve světě a ve zcela jiné kvalitě, než jakou umožňovaly krátké vlny v závislosti od momentálních povětrnostních a technických podmínek. Navíc pro vysílatele za neporovnatelně nižší náklady, než byl náročný provoz vysílačů. Jako pamětník si myslím, že tyto vzpomínky by mohly doplnit historický pohled na skutečný vztah značky Radio Praha ke Slovensku, který už současná generace nemůže pamatovat.
Jiří Výborný
