Dodnes tomu nemohu uvěřit, že od založení spolku muselo uplynout neuvěřitelných téměř 14 let, než jsme se dozvěděli, kdo jako první podepsal jeho ustavující listinu. Přesněji kdo konkrétně schválil jeho první Stanovy potřebně na předložení žádosti o jeho oficiální registraci jako první a nejstarší české krajanské organizace, od níž se následně odvíjel vznik dalších, jak jsem popsal v první části svých vzpomínek.
Proto se chci k tomuto tématu vrátit ještě jednou, abych vzdal úctu dámě, která má lví podíl na tom, že pravda znovu vyšla na světlo světa. Když jsem na konci minulého milénia začal dopisovat do České besedy a postupně jsem začal působit i v Českém spolku, nemohl jsem se smířit s tím, že jméno zakladatele, jak jsem měl tu čest ho osobně poznat, se záměrně zamlčuje a ohledně vzniku spolku se v prvním Almanachu ČSnS sice uvádí některé dokumenty, ale konkrétní jména zakladatelů tam nejsou, jen obecná formulace o tom, že souběžně se krajané začali setkávat v Bratislavě a Košicích, až se prý v dubnu 1994 rozhodli založit celoslovenský Český spolek. Přitom v Obchodním registru (tehdy tam byla uvedena i občanská sdružení, dnes jsou registrována v samostatném rejstříku MV SR) bylo jasně uvedeno, že Český spolek na Slovensku byl registrován už v červnu 1993. Tehdy jsem si uvědomil, jak důležité je vést kroniku, na co zakladatelé spolku z nedostatku zkušeností a cíleného zaměření na řešení jiných otázek tehdy nemysleli.
V roce 2003 se mi na podnět vedení ČSnS a šéfredaktorky České besedy podařilo instalovat nejstarší webovou stránku českých krajanů se základními informacemi a tehdy jsem začal ještě intenzivněji pátrat po nejstarších dokumentech spolku. Marně. Nikdo nic nevěděl, někdo tvrdil, že po přesunu ústředí spolku do Košic, byly odeslány tam, jiný zase, že prý byly odevzdány „českému“ muzeu v Martině, ale tam i tam to odmítli. Dokonce to byl jeden z důvodů, proč jsem se nechal přemluvit do funkce předsedy bratislavské regionální organizace po Ing. Petru Stahlovi, že potom se snad dostanu k některým prvním dokumentům, ale vše bylo zbytečné. Pocit marnosti byl spolu s tím, že vedení spolku ho přivedlo na jaře 2005 k rozpadu na samostatné regionální spolky, příčinou, proč jsem se po vzniku Českého spolku Bratislava zřekl jeho vedení – po mně ho převzala Ing. Hana Husenicová a to, že v jeho čele stála celých deset let, je jasným znamením, že ho dokázala povznést na novou úroveň.
Na podzim 2006 se podařilo obnovit Masarykovu studánku u Banské Belé a jelikož jsem se tak trochu považoval za otce této myšlenky, považoval jsem za samozřejmé, že se na tom musím zúčastnit stejně jako předsedkyně ČSB Ing. Hana Husenicová. Stihnout to vlakem, jak nám navrhla předsedkyně zvolenského spolku Ing. Maňkovská, která organizovala slavnost na místě ve spolupráci s Lesní správou v Banské Belé, se nedalo, takže do úvahy připadalo jenom auto, a tak jsem nabídl volná místa i dalším členkám výboru (mám pocti, že tehdy jsme byli s Ing. Stahlem jedinými mužskými členy). Aby nás tam bylo více jsem chtěl i proto, že začátkem týdne se mi ozval obchodní rada Ing. Mach, že by se také rád zúčastnil, protože bude na služební cestě kdesi tuším na Liptově a raději než v pátek večer by se do Bratislavy vracel až za klidnějšího provozu na silnicích v sobotu. Byl jsem z toho trochu nervózní, protože do té doby na mé pozvánky (ani jako od předsedy regionálního spolku) nikdo z velvyslanectví nereagoval. Slavnost se nakonec vydařila nad má očekávání (viz reportáž v České besedě).
Cesta tam a zpět trvala kolem tří hodin, ale už si nepamatuji, o čem všem jsme v autě hovořili, zřejmě jsem dámám prozradil i něco ze své frustrace ohledně začátků spolku. Uplynulo několik dní a při následujícím setkání (tuším to bylo na vánočním koncertu) mne oslovila paní Milada Mozolová, že se mi chce omluvit. Proč? Nechápal jsem. Prý mne doposud považovala za „vychloubačného floutka“, ale už si to nemyslí. A za to, že jsem ji vzal k Masarykově studánce a šťastně vrátil k rodině, by mi prý možná mohla pomoci s mým hledáním, protože má doma kopie starých zápisů. Věděl jsem, že za časů MUDr. Nohelové rozdávala kopie zápisů rozmnožené na psacím stroji na tenkém „průklepovém“ papíru, čemu udělal konec Ing. Stahl, když začal ve velkém používat počítač a domácí tiskárnu. Dohodli jsem se, že se někdy zastavím, ale příliš jsem si od toho nesliboval.
Zavedla mne do podkroví činžáku, kde v bývalé sušárně si jako domovnice udělala jakousi improvizovanou kancelář se psacím stolem u malého okna a regály s množstvím šanonů. Odkudsi vytáhla starý kufr a z něj krabici plnou „průklepových“ papírů už značně vybledlých, takže luštit je se dalo jen proti slabému světlu okna. Jejich obsah mne však šokoval, byly to zápisy s obsahem jednání na setkáních za účasti Ing. Dr. Kozáka ještě před vznikem spolku. Jak mi vysvětlila, jako bývalá úřednice se mu hned od počátku nabídla jako zapisovatelka a od té doby pro každého účastníka vyhotovila jednu kopii a tu poslední – nejhůře čitelnou – si odložila pro sebe. Slábnoucí denní světlo nás donutilo přejít do jejího bytu a tam u světla lampy mi pomáhala luštit staré záznamy. Byl jsem nedočkavý a poprosil ji, abychom se zastavili až u zápisnice, kde bude zmínka o spolku. Tak jsme došli k záznamu z 1. června 1993, jak ho uvádím v rubrice „Z historie spolku“. Konečně po celém desetiletí pátrání jsou známa jména těch, kdo podepsal první dokumenty nejstaršího českého spolku…!
Vzpomenout musím bývalou předsedkyni občanského sdružení Mosty Ing. Cestrovou, která si při jedné oslavě 28. října (přesný rok si už nepamatuji, tuším to bylo 2007) postěžovala, že jejich sekretariát na Šancové ul. musí být vyklizen a zda nemáme zájem o svázané staré ročníky týdeníku Mosty. Jelikož jsme právě řešili pronájem nových prostor na vlastní sekretariát, jsem to odmítl, ale napadlo mne, že bych i tam mohl najít nějakou zmínku o vzniku spolku. Strávil jsem v suterénní místnosti jedno sobotní odpoledne, naštěstí jsme měl s sebou fotoaparát, a tak jsem mohl zachytit alespoň články z roku 1993. Dohodli jsem se, že za týden přijdu ještě jednou kvůli ročníku 1994, ale když jsem jí potom volal, zda to platí, sdělila mi, že hned následující pondělí správce budovy přijel s nákladním autem a celý jejich sekretariát vyklidili neznámo kam.
Pokud snad někdo má staré výtisky Mostů z let 1994-95 (následně jsou informace o spolku už v České besedě, která vycházela 1995-2007) nebo jiné materiály a dokumenty z počátečních let spolku, rád je přivítám k nahlédnutí, případně na zveřejnění jejich fotokopie na portálu cesi.sk, který jako jediný publikuje celou a nezkreslenou pravdu o aktivitách českých krajanů na Slovensku.
Jiří Výborný
« předcházející kapitola «
» následující kapitola »