Archiv aktualit, pozvánek a zajímavostí 2024

foto z pozvánky    Noc muzeí a galerií 2024 v Českém domě
Sobota 18. května bude patřit slovenským muzeím, galeriím a dalším kulturním institucím, které se pro veřejnost otevřou od 15. do 24. hod. České centrum Bratislava se letos připojí výstavou „Franz Kafka – Člověk své i naší doby“, jež očima spisovatele Radka Malého a ilustrátorky Renáty Fučíkové přibližuje jeho život a narušuje často mylné představy o životě a díle této literární legendy. Výstava přichází v době 100. výročí od úmrtí autora (3. června) a zároveň i 140. výročí narození, které bylo v loňském roce, a poputuje do dalších slovenských měst. Vstup na výstavu v Českém domě je bezplatný.


foto: osobnosti.cz    Vzpomínka na autora známých melodií
Klavírista, hudební skladatel i zpěvák Petr Hapka (13. května 1944 Praha – 25. listopadu 2014 Okoř) po nedokončeném studiu konzervatoře pracoval jako pomocný dělník, než se uchytil jako divadelní pianista. Koncem 60. let v Divadle Za branou už jako dirigent začal psát scénickou hudbu a v té době sklízely úspěch jeho první skladby v oblasti populární hudby. Věhlas mu získaly i nezaměnitelné melodie řady filmů a televizních seriálů. Složil řadu písní i pro slovenské zpěváky (Hana Hegerová, Richard Müller, Jana Kirschner), v oblasti filmové tvorby je nejznámější spolupráce s režisérem Jurajem Jakubiskem ve filmech Perinbaba a Tisícročná včela.

foto z pozvánky    Festival Noc literatury 2024
České centrum zve na 16. ročník mezinárodního festivalu Noc literatury 2024, jenž se uskuteční 15. května 2024 v 15 slovenských městech. V Bratislavě se bude číst na devíti místech ve Starém Městě v šesti institucích, které se běžně s literaturou nespojují, ale prezentují jiné žánry umění. Číst se začne na všech místech v 18.00 a v půlhodinových intervalech se čtení úryvků zopakuje osmkrát za večer: čtvrthodina čtení a čtvrthodina na přesun, vstup volný. Podrobné informace naleznete na stránce Českého centra.

foto z pozvánky    Další on-line přednáška o češtině
České centrum zve na on-line přednášku o češtině Mgr. Markéty Holé, ředitelky spolku Storytelling CZ, s názvem „Posilovna pro fantazii. Storytelling jako aktivní zábava i prostředek vzdělávání“. Vysílána bude ve čtvrtek 16. května 2024 od 18 hod. v českém jazyce přes platformu Zoom. Přednáška odhalí základní principy storytellingu teoreticky i v podobě konkrétních cvičení a zároveň nastíní možnosti jeho využití ve vzdělávání. Na sledování je potřebné se předem registrovat (zde) a na uvedený e-mail přijde odkaz, jak si přednášku spustíte. Záznamy předchozích přednášek můžete sledovat na stránce Českých center.

obal knihy    Položil základy čs. tanečního školství
Tanečník, pedagog a publicista Jan Reimoser (16. května 1904 Slezská Ostrava – 30. května 1979 Praha) začal původně studovat přírodovědnou fakultu Karlovy Univerzity, ale pod vlivem známosti s herečkou a tanečnicí (vnučkou J. Vrchlického) přestoupil na studia estetiky na FF UK. Recenze a články z oblasti historie a teorie tance začal publikovat jako úředník Poštovní spořitelny (pod pseudonymy Jan Rey, Reynok), po válce se začal věnovat estetice a modernímu tanci naplno jako pedagog na konzervatoři, AMU a dalších vysokých školách, kde inicioval taneční odbory. V letech 1955-59 a 1967-71 byl profesorem VŠMU v Bratislavě, kde jeho žáky byli např. Štefan Nosáľ (Lúčnica), Juraj Kubánka (SĽUK), Emil T. Bartko (balet SND) a další.

foto: ČB    Životní jubileum známého umělce
Zpěvák a tanečník Jiří Korn (17. května 1949 Praha) po studiu střední školy začínal jako kytarista, ale rychle svůj okruh působnosti rozšířil o zpěv, tanec a herectví, s nimiž sklízel úspěch i v zahraničí a prosadil se v muzikálech. Jeho bohatá filmografie zahrnuje i slovenský film Nebe, peklo, zem. Česká beseda s ním přinesla „miléniový“ rozhovor „Aby lidé byli na sebe v novém roce hodnější“ v č. 1/2000.

ČVOVýročí našeho olympijského hnutí
Počátky olympijského hnutí u nás jsou spojeny se jménem gymnaziálního profesora Jiřího Gutha – Jarkovského, který byl na zakladatelském kongresu v Paříži v červnu 1894 jmenován jedním z dvanácti členů Mezinárodního olympijského výboru (Uhry zastupoval Ferenc Kemény). Z podnětu České amatérské atletické unie svolal 18. května 1899 schůzi, na níž vznikl Český výbor pro hry olympijské v Paříži 1900. Po vzniku ČSR obnovil 13. června 1919 činnost už jako Československý OV, který zanikl 27. března 1993 v souvislosti s rozpadem federace a vznikem SOV a obnovou ČOV.

V. Kovář: Po žních    Malíř Tater prožil část života v Kežmarku
Malíř a grafik Vladimír Kovář (18. května 1899 Jilemnice – 11. července 1950 Praha) po studiu na pražské Akademii a dvouletém studijním pobytu ve Francii žil od roku 1924 až do roku 1938 střídavě v Kežmarku a Prostějově, později v Praze. Kromě tatranských motivů maloval žánrové obrázky i portréty zejména vesnických dětí. Česká beseda ho připomenula v č. 2/1999 a 2/2005.

foto: J. Výborný    Po stopách TGM ve Vídni
V roce 2019 informace o připravovaném pojmenování náměstíčka před Slovenským národním muzeem jménem prvního československého prezidenta vyvolala mezi bratislavskými krajany velký zájem. Odezvou byl i jarní výlet po stopách TGM do rakouského hlavního města Vídně, kde pobyt našeho velkého krajana připomíná hned několik pamětních míst

foto: Lázně Bohdaneč.cz    Průkopník ochrany přírody a krajiny
Profesor RNDr. Emil Hadač, DrSc. (10. května 1914 Lázně Bohdaneč – 23. dubna 2003 Praha) byl český geobotanik a ekolog. Už před vznikem Tatranského národního parku vedl výzkum tatranského severského rostlinstva, studie o tatranských dolinách publikoval i v zahraničí, dvanáct let pracoval na výzkumu květeny a vegetace Biosférické rezervace Východní Karpaty.

foto: MU Brno    Moravský muzikolog se narodil v Košicích
Muzikologa prof. PhDr. Jiřího Vysloužila, DrSc., (11. května 1924 Košice – 26. listopadu 2015 Brno) k hudbě přivedla maminka pocházející z podkarpatského Užhorodu (otec z Konic u Prostějova) a zpívající v kostelním sboru. Na gymnáziu v Brně založil smyčcové kvarteto a tam se po válce, kdy byl nasazen v Německu, vrátil na studia muzikologie na Masarykově univerzitě. Kromě dějin české a světové moderní hudby, folkloristiky a dalších oborů, jež přednášel na JAMU a jiných vysokých školách včetně zahraničních, věnoval se hudební publicistice a kritice, ale i organizátorské práci na hudebních festivalech a muzikologických kolokviích. Zvláště se věnoval dílu Leoše Janáčka, Aloise Háby i moravskému folkloru. Napsal řadu odborných článků a knih, sestavil několik muzikologických slovníků.

M.262    Vzpomínka na profesora Vysoké školy dopravní
Ing. Ladislav Freibauer (12. května 1914 Jihlava – 15. června 1993) jako ředitel Výzkumného střediska kolejových vozidel v Praze 1958 – 74, který se autorsky podepsal pod řadu vynálezů a patentů působil souběžně od roku 1965 coby profesor Vysoké školy dopravní v Žilině, kde vychoval řadu slovenských inženýrů v oblasti kolejové dopravy. K jeho nejznámějším dílům patřilo například pokrokové řešení podvozku motorových vozů řady M.262.

foto: J. Výborný    Přednáška „Stopy Přemysla Otakara II. v Bratislavě a jejím okolí“
V úterý 30. dubna 2024 v 17 hod. zve ČSB na přednášku s videoprojekcí: PhDr. Petr Skácel, Mgr.Th., bude hovořit na téma „Stopy Přemysla Otakara II. v Bratislavě a jejím okolí“. Čeho se toto téma týká, může napovědět starší fotoreportáž na našem portálu (zde). Před přednáškou se lze registrovat na připravovaný zájezd do Lysic a Opatovic v sobotu 8. června 2024.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 2. května 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Uličnice“ z roku 1936 (r. Vladimír Slavínský), věnované 125. výročí narození herce Jindřicha Plachty, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Památník MRŠ    Výročí obnoveného památníku M. R. Štefánika
Koncem dubna 2009 byly na dunajském nábřeží instalovány obě části (socha i lev) rekonstruovaného památníku M. R. Štefánika. Ke slavnostnímu odhalení došlo 4. května 2009, avšak ještě rok byl veřejnosti nepřístupný do úplného ukončení výstavby obchodního centra a nábřeží. Autor pomníku sochař Bohumil Kafka se osobně spřátelil se Štefánikem v Paříži před první světovou válkou a své dílo pojal i jako vyjádření úcty spoluzakladateli československých legií.

Nitra    Bernolákovský kněz z Moravy
Náboženský spisovatel, teolog, profesor a hudebník Norbert Schreier (29. dubna 1744 Bělotín u Nového Jičína – 26. října 1811 Nýrovce u Pohronského Ruskova) po studiích působil jako ředitel piaristického gymnazia v Banské Štiavnici a v Nitře jako kněz a učitel orientálních jazyků, člen Slovenského učeného tovarišstva, od 1804 prorektor kolégia.

památník    Výročí bitvy o Komárno
V noci na 1. května 1919 asi dva tisíce maďarských vojáků a dobrovolníků Maďarské republiky rad zaútočilo na most přes Dunaj a obsadili Komárno. Místní posádka pod velením majora Antonína Basla (1. února 1889 Praha – 4. dubna 1937 Praha) po rychlém příchodu 34. střeleckého pluku z Nových Zámků ráno město získala zpět, přitom padlo 289 útočníků a 27 obránců města, z toho bylo 23 českých legionářů.

Socha M.R. Štefánika na Petříně    Výročí pražské Lidové Štefánikovy hvězdárny
Prvního května 1929 byla v Praze zpřístupněna veřejnosti Lidová Štefánikova hvězdárna. O její vznik usilovala Česká astronomická společnost od r. 1917, slavnostně byla otevřena už 24. června 1928 na místě bývalé strážnice u Hladové zdi. Od r. 1979 je součástí Hvězdárny a planetaria hl. města Prahy. M. R. Štefánik dostudoval astronomii na Karlově univerzitě v r. 1904, tam se také poprvé seznámil s prof. T. G. Masarykem, s nímž poté v zahraničí organizoval hnutí za vznik samostatného Československa. Doporučující dopis z pražské univerzity mu pomohl k začátku vědecké kariéry ve Francii, a v Praze také našel milou, jež ho podporovala nejen v Paříži, ale i na jeho vědeckých cestách po světě.

obal knihy    Výročí spisovatele
Publicista, kritik a básník Josef Rybák (1. května 1904 Písek – 15. prosince 1992 Dobříš) působil po studiích obchodní školy jako účetní v Bratislavě, první básnickou prvotinu publikoval v roce 1924. Po návratu do Prahy v roce 1933 se dal plně na dráhu publicisty a spisovatele, publikoval zejména v kulturních rubrikách levicových novin, přispíval i ilustracemi. Po válce pracoval v komunistickém tisku, v letech normalizace 1977–1982 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. V některých svých knihách se vracel k pobytu na Slovensku (např. Kouzelný proutek).

A. Masaryková    Zakladatelka Čs. červeného kříže
Nejstarší dcera manželů Masarykových Alice (3. května 1879 Vídeň – 5. listopadu 1966 Chicago, USA) začala studovat medicínu v Praze, později přestoupila na filozofii, historii a sociologii, jež studovala také v Berlíně a Chicagu. V letech 1906-10 učila na lyceu v Českých Budějovicích, později v Praze. Za první sv. války byla vězněna za ukrývání otcových rukopisů, po válce se ujala péče o domácnost T. G. Masaryka, včetně jeho pobytů v Bystričce u Martina (kde finančně přispěla na výstavbu školy a silnice, v r. 1931 iniciovala stavbu dnešní tzv. Masarykovy vily) a v Topoľčiankách. Od roku 1918 byla poslankyní Národního shromáždění, kde zastupovala Klub slovenských poslanců, 10. ledna 1919 jako první poslankyně pronesla projev v plénu (po roce se mandátu vzdala). Spoluzakladatelka a první předsedkyně Čs. červeného kříže se zasloužila o vznik slovenské divize ČSČK, byla rovněž předsedkyní Spolku slovenských žen Živena. S podporou amerických sponzorů zřizovala ve slovenských městech poradny pro matky s dětmi, dětské jesle a útulky pro opuštěné děti.

foto: uniba.sk    Vychoval první generaci slovenských botaniků
Profesor systematické botaniky Prof. PhDr. František Nábělek (3. května 1884 Kroměříž – 10. června 1965 Uherské Hradiště) po studiích ve Vídni procestoval před Velkou válkou řadu zemí Blízkého východu až po Arménii, po válce i Balkán. Za první ČSR byl profesorem gymnázia v Lipníku nad Bečvou a Brně, později přešel na Masarykovu univerzitu. V letech 1939-1950 působil jako profesor systematické botaniky Slovenské univerzity (rektor 1948-49), zasloužil se o vznik Botanického ústavu a Botanické zahrady v Bratislavě. Po penzionovaní v r. 1950 pracoval v bratislavském Výzkumném ústavu potravinářského průmyslu, od 1953 v Arboretu Mlyňany. Pochován je v Bratislavě.

Bradlo    Výročí základního kamene k mohyle na Bradle
K pátému výročí tragické smrti vědce, pilota, diplomata a spoluzakladatele ČSR Milana Rastislava Štefánika (21. července 1880 Košariská – 4. května 1919 Vajnory) tehdejší ministr zahraničí ČSR Edvard Beneš položil základní kámen k jeho mohyle na vrchu nad Brezovou pod Bradlem. Mohyla byla postavena v letech 1925-27 podle návrhu architekta Dušana S. Jurkoviče a slavnostně odevzdána 23. září 1928. V letech 1988-96 prošla mohyla rekonstrukcí, při níž byly některé původní travertinové prvky nahrazeny mramorovými kopiemi.

Fberg    Iniciátor Banícké fakulty v Košicích i lyžařského klubu
Důlní odborník JUDr. Ing. Josef Šimčisko (5. května 1904 Příbor – 16. listopadu 1984 Bratislava) přišel na Slovensko jako báňský odborník ve 30. letech, v letech 1934-40 vykonával funkci vedoucího Revírního banského úřadu a inspektorátu v Banské Bystrici, kde se také podílel na založení a aktivitách tamního Klubu slovenských turistů a lyžařů. Po válce se podílel na projektu znárodnění dolů a hutí. Přičinil se o vznik Banícké fakulty VŠT v Košicích (dnes Fakulta BERG TUKE), kde přednášel jako profesor a předseda Slovenské báňské společnosti (1963-74). Kromě vysokoškolských skript překládal odbornou literaturu, spoluautorsky se podílel na vydání Baníckého terminologického slovníku a Baníckého almanachu.

foto: Ing. D. Večerná    Jarní tvořivé dílny
V sobotu 23. března 2024 se uskutečnily letošní první Tvořivé dílny organizované Českým spolkem Bratislava pro nejmladší i dospělé. I letos pod vedením výtvarníků Evy B. Linhartové a Radka Bachratého si přítomní vyráběli drobné jarní ozdoby spojené zejména s velikonočními svátky. Atmosféru tvořivého odpoledne zachytila na fotografiích Ing. Dagmar Večerná. Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.

M. Maloch    Zakladatel trávního semenářství
Specialista v oboru zelených krmovin akademik ing. dr. techn. Miloslav Maloch (22. dubna 1922 Plzeň – 10. dubna 1956 Bratislava) sa zabýval hodnocením luk a pastvin, od 50. let působil jako profesor Vysoké školy zemědělské v Nitře (dnes Slovenská poľnohospodárska univerzita). Člen Slovenské akademie věd se stal uznávaným zakladatelem trávního semenářství na Slovensku.

csns.sk    Neúspěšný pokus o druhou krajanskou webovou stránku
Vedení Českého spolku na Slovensku (ČSnS) na tiskové besedě v Košicích 22. dubna 2004 s nadšením představilo novou internetovou stránku www.csns.sk, „jejíž systém lze upravit i pro potřeby jiných krajanských komunit ve světě“. Na rozdíl od své skromnější bratislavské předchůdkyně z léta 2003 (od srpna 2004 s doménou cesi.sk) však vydržela jen krátce. Po rozpadu ČSnS na jaře 2005 na samostatné české spolky v jednotlivých slovenských městech stránka csns.sk přestala být aktuální až zmizela úplně (viz také vzpomínky pamětníka).

ČSnS    Výročí první Valné hromady Spolku Čechů na Slovensku
Necelý rok po založení Spolku Čechů na Slovensku (zaregistrovaný 17. června 1993) se 23. dubna 1994 ve Společenském domě v bratislavské Trnávce sešlo 47 zvolených delegátů místních poboček SČS z Bratislavy, Trnavy, Košic, Žiliny, Trenčína, Banské Bystrice a Nitry na první Valné hromadě Spolku Čechů na Slovensku, který se usnesli přejmenovat na Český spolek na Slovensku (ČSnS). Za jeho předsedkyni zvolili Mgr. Helenu Miškufovou z Košic, dosavadnímu předsedovi a zakladateli spolku ing. dr. Jiřímu Kozákovi udělili čestné členství. Na jaře 2005 vedení celoslovenského spolku iniciovalo rozpad ČSnS na samostatné regionální české spolky (viz rubriku Z dějin spolku).

A. Sigmund, foto: Supraphon    Broznová lyra pro sestry Elefteriadu
Kytarista a skladatel Aleš Sigmund (23. dubna 1944 Hrotovice u Třebíče – 7. listopadu 2018 Klučenice) se původně učil hře na violu, ale nakonec ho zlákala kytara. V Brně spolupracoval se sourozenci Ulrychovými a skupinou Vulkán, následně hlavně se sestrami Martou a Tenou Elefteriadu, pro něž v letech 1966 až 1975 složil řadu úspěšných písní. Jedna z nich „Táto, pojď si hrát“ (text Pavel Žák) získala v roce 1975 bronzovou Bratislavskou lyru. Složil a vydal také instrumentální skladby.

foto: J. Výborný    Blahopřejeme k životnímu jubileu naší dlouholeté členky
Koncem dubna si připomínáme životní jubileum dlouholeté členky bratislavského krajanského spolku paní Táni Švecové. Její rodiče přijeli z Čech budovat vznikající Slovenské národní divadlo – otec jako houslista z Prahy, maminka jako baletka z Brna. Po jejich svatbě obdrželi byt v domě SND na Klemensově ul., kde Táňa strávila dětství a mládí. Vystudovala ekonomickou školu a celý život působila v různých funkcích v administrativě. Krátce po vzniku nejstaršího krajanského spolku v Bratislavě se aktivně zapojila do jeho výboru, v posledních letech vede kontrolní a revizní komisi (foto z Konference ČSB 2023). V rámci ankety ke 30. výročí spolku přispěla na náš portál fotografiemi. Výbor ČSB jí děkuje za odvedenou práci a přeje hodně zdraví a sil do dalších let.

foto z pozvánky    Výstava české výtvarnice
Do 28. dubna 2024 bude od středy 17. 4. v Justiho síni Primaciálního paláce v Bratislavě vystavovat svá díla výtvarnice Lucie Hanyková. „K olejomalbě jsem se dostala před více než 20 lety a velmi mě uchvátila. Miluji práci s olejovými barvami, vrstvení a různé techniky, které propůjčují mým dílům autenticitu,“ uvádí autorka, jež žije nedaleko Českého Brodu. Galerie bude otevřena denně kromě pondělí od 13. do 18. hodiny.

prof. J. Rychlík    Beseda o „Dějinách Slovenska“
České centrum připravilo v pátek 12. dubna 2024 v Českém domě besedu s prof. PhDr. Janem Rychlíkem, DrSc. o jeho nové knize „Dějiny Slovenska“. Jak uznávaný slavista, jenž v lednu t.r. převzal od prezidentky SR Z. Čaputové Řád Bílého dvojkříže III. třídy za mimořádné zásluhy o všestranný rozvoj vztahů mezi ČR a SR, na úvod připomenul, kniha je další z publikací věnovaných historii východo- a jihoevropských národů. Jeho cílem bylo především doplnit znalosti českým čtenářům, kteří zejména ve střední a mladší generaci mají minimální vědomosti o území sousedního národa. V následujících dnech se podobná beseda má uskutečnit v Prešově, případně dalších slovenských městech.

kniha    Specialista na středověkou literaturu
Literární historik PhDr. Jan Vilikovský (15. dubna 1904 Semechnice u Opočna – 15. prosince 1946 Brno) po studiu francouzské, české a latinské literatury na Univerzitě Karlově v Praze začal přednášet češtinu a dějiny literatury na Univerzitě Komenského v Bratislavě (od 1933 docent, 1936 mimořádný profesor), autor studií o slovenských kancionálech a anglicko-slovenského slovníku, otec slov. literátů Pavla a Jána V., po nuceném odchodu v r. 1939 do své smrti působil na Masarykově univerzitě v Brně.

ČS v Trnavském regionu    Výročí ustavující konference českého spolku v Trnavě a Piešťanech
Zakládajícími členy Spolku Čechů na Slovensku (SČS) v Trnavě byli: Ing. Jan Topol, Josef Nedvěd, JUDr. Zdeněk Brabec, Jaroslav Kašlík a Ing. Mojmír Kovář, kteří se sešli 26. listopadu 1993 v Trnavě. První ustavující konferenci svolali 16. dubna 1994 a od té doby už Regionální organizaci Českého spolku na Slovensku (ČSnS) v Trnavě vedli Jaroslav Kašlík (1994–2000), Ing. Stanislav Florián (2000–2002), Jaroslava Svetlíková (2002–2004) a Ing. Jiří Vodrážka, pod jehož vedením se po rozpadu ČSnS v roce 2005 osamostatnil Český spolek v Trnavském regionu, který od roku 2002 tvoří dva místní kluby v Trnavě a v Piešťanech. Ke vzniku místních poboček po celém Slovensku vyzvala první členská schůze SČS 22. září 1993 v Bratislavě (viz rubriku Z dějin spolku, a tuto výzvu zveřejnil ve svém článku právě Jaroslav Kašlík v týdeníku Mosty č. 40 ze dne 5. října 1993.

NM    Český spolek Bratislava v RTVS
Mimořádnou schůzi výboru ČSB svolala předsedkyně Ing. Dagmar Večerná ve středu 17. dubna 2019 na žádost redaktorky D. Kyslanové z televizního studia v Banské Bystrici, která se svým štábem údajně přijela do Piešťan a Bratislavy natočit příspěvky do Národnostního magazínu, vysílaného redakcí národnostního vysílání RTVS z Košic. Kromě krátkého rozhovoru s předsedkyní a několika členy výboru se redaktorka zajímala o další připravované aktivity a následně přijela na Kulturní večer, věnovaný Karlu Čapkovi a jeho rodině a do Národnostního magazínu, jehož vydání lze shlédnout v archívu na internetové stránce RTVS zařadila ještě krátký portrét výtvarnice Evy L. Bachraté a jejího manžela.

erb    Vzpomínka na varhaníka
Varhaník a hudební pedagog Filip Červenka (Cservenka, 17. dubna 1844 Morava – 12. června 1900 Stará Turá) přišel do městečka Ótura v horních Uhrách po studiích jako učitel a varhaník v katolickém chrámu, záhy však výrazně ovlivnil kulturní život regionu jako vedoucí zpěvokolu a orchestru, s nímž nastudoval a uvedl skladby například skladby B. Smetany, J. L. Belly a další. Také založil a vedl divadelní kroužek.

Skalica    Tajemník prvního slovenského družstva
Učitel Leopold Boček (17. dubna 1829 Bystřice nad Pernštejnem – 16. ledna 1909 Skalica) působil jako pedagog a redaktor ve Skalici, kde se stal prvním tajemníkem družstva „Pomocná pokladnica v Uherskej Skalici“, založeného v roce 1870 pod vedením předsedy Daniela Licharda. Napsal několik publikací, v roce 1851 ve známé Škarniclově tiskárně „z nedostatku školních knih na žádost více učitelů podle nejlepších pramenů sestavil“ učebnici „Krátká mluvnice slovanská a uvedení k písemnostem“, jejíž první část „obsahuje pravidla dobropisu, druhá příklady potřebných pro život obecný písemností: listy, dlužní listy, kvitanci atd.“.

foto: ND Brno    Vytvořil první nahrávky Suchoňových oper
Dirigent a hudební skladatel Zdeněk Chalabala (18. dubna 1899 Uherské Hradiště – 4. března 1962 Praha) patřil k nejtalentovanějším dirigentským osobnostem české hudby 20. století. Studium práva po první světové válce nedokončil a jeho další život ovlivnil odchod na brněnskou konzervatoř, na níž zůstal jako pedagog. V r. 1924 založil Slováckou filharmonii, následně dirigoval v brněnském i pražském Národním divadle, hostoval s Českou filharmonií, po druhé světové válce hostoval téměř po celé Evropě. V sezóně 1952-53 vedl operu SND, s níž nastudoval premiéru opery Eugena Suchoně Krútňava, později i Svätopluka.

foto: Supraphon    Tvůrce známých melodií
Nezaměnitelná znělka patří k legendárnímu televiznímu seriálu Jaroslava Dietla „Nemocnice na kraji města“ stejně jako hlavní představitelé. Autorem skladby je hudební skladatel, herec a publicista Jan Klusák (vl. jm. Filip Porges, 18. dubna 1934 Praha). Po dramatickém dětství (jeho otec zahynul v Osvětimi) vystudoval Hudební fakultu AMU a začal se věnovat tvorbě klasické i scénické a filmové hudby, jež provázela řadu úspěšných představení např. Divadla Na zábradlí, Národního divadla a filmů 60. let. V roce 1970 upravil Tři slovenské lidové písně pro Hanu Hegerovou. V letech nucené odmlky během normalizace začal spolupracovat s Divadlem Járy Cimrmana, až postupně se jeho díla znovu prosadila i v koncertních sálech, ale řada z nich se dočkala uvedení až po r. 1990.

foto z pozvánky    Certifikovaná zkouška z češtiny
České centrum oznamuje, že jarní certifikovaná zkouška z českého jazyka na úrovni C1 se v Bratislavě uskuteční v pátek 19. dubna 2024 v Českém domě. Informace je určena těm, kdo potřebují doklad o znalosti češtiny pro svého zaměstnavatele nebo k přihlášce na vysokou školu v ČR. Přihláška a další informace jsou na stránce Českého centra.

Národní hřbitov Martin    Typograf, herec a překladatel
Typograf, herec, kulturní činitel a překladatel Janko Klen (vl. jménem Jan Štrobl, 21. dubna 1849 Praha – 21. července 1906 Martin) se nadchl myšlenkami obrození slovanských národů, přestože byl za to pronásledován uherskými úřady. Překládal ze slovanských literatur, byl sazečem Slovenských národních novin, v letech 1879-82 byl hercem Slovenského spevokolu v Liptovském Sv. Martině, kde je také pochován na Národním hřbitově.

foto: Supraphon    Legenda šansónu
V roce 1976 udělila porota mimořádnou Zlatou Bratislavskou lyru za celoživotní přínos populární hudbě zpěvačce Juditě Čeřovské (roz. Štěrbová, 21. dubna 1929 Most – 9. října 2001 Praha). Pocházela ze smíšené česko-německé rodiny, co ovlivnilo její dětství za války. Přestože zpívala už během středoškolských studií, její kariéra začala po roku 1957, kdy už jako matka dvou dětí skončila na 2. místě v soutěži „Hledáme mladé talenty“. I když v Československu nazpívala řadu hitů, mnohem známější byla v NSR, kde často hostovala.

Košice    Vzpomínka na Františka Petruse
Klarinetista a dirigent František Petrus (21. dubna 1924 Chotěboř – 10. září 1982 Opatija, dnes Chorvátsko) po válce přišel na Slovensko. V roce 1954 v Košicích založil Dechový orchestr košického rozhlasu, vyučoval také na tamní konzervatoři.

Z. Cigler    Skleněnou krásu šíří i po Slovensku
Sochař Václav Cigler (21. dubna 1929 Vsetín) vystudoval sklářskou školu v Novém Boru a poté Vysokou školu uměleckou-průmyslovou v Praze a sklu se věnuje nejen v drobných plastikách a úžitkovém umění, ale i jako součásti architektury. V letech 1965 až 1979 vedl ateliér VŠVU v Bratislavě, kam se stále vrací jako docent i s výstavami svého díla. Jeho sklářské kompozice lze najít po celém světě, v SR například v SND, v Rytířské síni bratislavského Hradu a v budově vlády SR, v Památníku SNP i v Kulturním domě v Banské Bystrici, ve foyer Matice Slovenské v Martině, v lázních Dudince a jinde (blíže články v České besedě č. 9/1999 a 1/2000).

MKČ Martin    Výročí Muzea kultury Čechů na Slovensku
Dokumentační centrum české kultury na Slovensku v rámci Etnografického muzea Slovenského národního muzea v Martině vzniklo 1. června 1999 a od listopadu téhož roku získalo stálou expozici v domě po PhDr. Anně Horákové – Gašparíkové a akademikovi Jiřím Horákovi. Od 21. dubna 2004 bylo přejmenováno na Muzeum kultury Čechů na Slovensku a jeho první výstava byla věnována životu a dílu malíře a humpoleckého rodáka Jaroslava Augusty, jenž značnou část života prožil na Slovensku (blíže články v České besedě č. 12/1996, 12/1998, 12/1999, 11/2000, 10/2001, 12/2002, a 7-8/2005 a 3/2006).

foto: Ing. D. Večerná    Posezení s písničkou
V rámci Hudebních večerů připravil ČSB v úterý 19. března 2024 tradiční vystoupení cimbálové hudby Burčáci z Uherského Hradiště pod vedením primáše Františka Illíka. Přestože z provozních důvodů byl termín posunut oproti běžným zvyklostem o týden dříve, vysokou oblíbenost tohoto pravidelného jarního programu potvrdil plný sál, jak zachytily fotografie Ing. Dagmar Večerné a Ing. Milana Klubala (zde).

foto: rodinný archiv    Vzpomínka na prof. Ing. arch. Miloslava Slabihouda
Mezi české odborníky, kteří na Slovensku zanechali svoji stopu, patří profesor Stavební fakulty SVŠT v Bratislavě prof. Ing. arch. Miloslav Slabihoud (28. února 1910 Zlonice u Slaného – 17. dubna 1983 Bratislava). Za informace o jeho životě a díle i za fotografie z rodinného archivu děkujeme jeho dcerám Ing. Dagmar Šályové, CSc. a doc. RNDr. Olze Holé, PhD. (celý článek zde)

foto z pozvánky    Pozvánka z Vídně
Máme tu hezkou akci, kterou pořádá nově založený spolek Eva spolu s moderátorem rozhlasu Vysočina Jožou Kolářem. Můžete ji nabídnout vašim členům, třeba by si rádi udělali výlet do Vídně a zároveň se podívali na Velvyslanectví ČR…,“ zvou krajané ze spolku Alumni CZ Austria. Na akci, jež se uskuteční ve středu 10. dubna 2024 v 19 hod. na Velvyslanectví ČR ve Vídni, osobně zve Štefan Margita ve videoposelství na Facebooku (zde), z něhož jsme převzali pozvánku (zvětšit).

Český ples v Bratislavě    Tradice českých plesů na Slovensku
První český ples uspořádal 8. dubna 1994 Spolek Čechů na Slovensku v Košicích. I zásluhou výrazné podpory tehdejšího generálního konzulátu, města a kraje se rychle stal prestižní společenskou událostí, jejíž tradice trvá dodnes. O rok později 25. února 1995 zorganizovali český ples i krajané v Bratislavě, avšak zdejším organizátorům se nikdy nepodařilo prolomit nezájem ze strany zastupitelského úřadu, místní politické a podnikatelské sféry či manažerů (jediným opakovaným partnerem Českého plesu v Bratislavě bývala místní kancelář ČSA), a tak po deseti ročnících v konkurenci jiných plesů v hlavním městě z důvodu klesajícího zájmu a finanční ztráty Český ples v Bratislavě zanikl. Od r. 1998 se Český ples údajně konal také ve Zvolenu.

Litomyšl    Vzpomínka na významného hudebního pedagoga a sbormistra
Hudební pedagog, varhaník, sbormistr, skladatel a nakladatel Roman Nejedlý (9. dubna 1844 Dětenice u Jičína – 25. února 1920 Mnichovo Hradiště) patřil k nejvýznamnějším hudebním pedagogům své doby, byl autorem řady učebnic hry na různé nástroje, ale za základ hudební výchovy považoval zpěv. Ještě před vznikem ČSR vytvořil například skladby pro mužský sbor Tatrám, Kdo za pravdu horí, V našej dědinôčke, Všeslovanská, nebo úpravě Janko Matúška: Nad Tatrou sa blýská nebo Od Šumavy až v Tatry pro střední hlas a klavír (na text Svatopluka Čecha). Byl otcem muzikologa a politika Zdeňka Nejedlého.

O. Čermák    Průkopník elektronických varhan v Tatranské Lomnici
Varhaník, hudební skladatel a průkopník elektronických varhan Ota Čermák (10. dubna 1919 Kročehlavy u Kladna – 21. srpna 1963 při autonehodě u Čáslavi) už za studia na pražské konzervatoři psal scénickou hudbu a příležitostně dirigoval v kladenském divadle, po válce působil jako ředitel kůru, pianista a varhaník v karlovarském hotelu Pupp-Moskva a také spolupracoval na vývoji prvních elektronických varhan, s nimiž od roku 1951 postupně koncertoval v řadě evropských zemí. Opakovaně koncertoval v Tatranské Lomnici, kde v tamním hotelu inicioval instalaci varhan. K jeho nejznámějším skladbám patří Tatranské pastorále, jehož motiv se stal znělkou Čs. televize Praha, nebo Sjezdovka Solisko.

obálka    Malíř krásy Vysokých Tater
Malíř a grafik Jaroslav Votruba (10. dubna 1889 Uhříněves u Prahy – 21. července 1971 Kežmarok) po studiu na umělecko-průmyslové škole v Praze působil jako učitel kreslení v Olomouci, Brně, Prostějově a od roku 1919 se usadil v Bratislavě, kde začal malovat zákoutí města, ale i Malé Karpaty, později Vysoké Tatry a také hrady a lidovou architekturu Oravy a Spiše. Kromě toho navrhoval poštovní známky, bankovky, suvenýry nebo architektonické prvky s lidovými motivy (více v měsíčníku Česká beseda č. 12/2000, 4/2004 nebo 2/2005).

foto: ČB    Odkaz chartisty
Historik a signatář Charty 77 Jaroslav Opat (11. dubna 1924 Vojnův Městec – 4. července 2015) jako vyučený truhlář po válce navštěvoval Ústřední školu bytového průmyslu, odkud postoupil na Vysokou školu politickou, kde byl až do roku 1961 učitelem dějin dělnického hnutí. Po vyloučení z KSČ pracoval jako horník v Příbrami, později v Ústavu dějin ČSAV. Od jara 1970 mohl znovu vykonávat pouze dělnické profese, začal studovat dílo TGM, jemuž věnoval řadu publikací, a stal se signatářem Charty 77. V 90. letech byl ředitelem Ústavu T. G. Masaryka. Několikrát přednášel krajanům v Bratislavě (viz Česká beseda č. 10/2003 a 5/2004).

foto: Supraphon    Vzpomínka na hudební legendu
Textař, skladatel a hudebník Zdeněk Rytíř (11. dubna 1944 Tábor – 1. října 2013 Praha) patřil k nejvýraznějším osobnostem české populární hudby. Mimo jiné otextoval hit Karla Gotta a Darinky Rollincové „Zvonky štěstí“ (hudba J. Zmožek). Tři z jeho písní získaly Bratislavské lyry: zlatou v roce 1981 „Tvým dlouhým vlasům“ (V. Neckář, hudba J. Neckář), stříbrnou 1984 „Věnování“ (zpěv a hudba L. Filipová) i bronzovou 1968 „Hou, hou“ (W. Matuška, hudba B. Ondráček).

K. Kryl, foto: Supraphon    Výročí Karla Kryla
„Od Čadce k Dunaju počuť čudnú nôtu: / hranicu stavajú z ostnatého drôtu, / kamarát-separát, nová paralýza, / z Moravy do Blavy vyžaduje víza. Nečakaj Natali, že za tebou prídem, / vízum mi nedali, vraj sa zaobídem, / čakal som deväť dní, viacej nechcem sľúbiť, / stretnem ťa vo Viedni, tam sa smieme ľúbiť.“ Těmito slovy vyjádřil své zklamání z polistopadového vývoje písničkář Karel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov, Německo). Původním vzděláním keramický výtvarník se do hudby dostal baladami a protestsongy, jež vždy prozrazovaly mimořádnou sečtělost a rozhled. Slávu i exil mu přinesla nejznámější skladba ze srpna 1968 „Bratříčku, zavírej vrátka". Přestože od 90. let znovu s úspěchem vystupoval po celém Československu, trvale se do své vlasti odmítl vrátit: „Tohleto není moje vlast, tou bylo Československo. Ale to už neexistuje.“

TGM v Topoľčiankách    Vzpomínka na Český spolek v Nitře
Dne 13. dubna 1994 byla v Nitře ustanovena pobočka Spolku Čechů na Slovensku (od 23. dubna 1994 Regionální organizace Českého spolku na Slovensku – ČSnS). Po rozpuštění ČSnS na jaře 2005 se transformovala (7. 7. 2005) na samostatný Český spolek v Nitře, který však po třech letech ukončil svoji činnost (18. 9. 2008). Jeho členové se zasloužili například o reinstalaci sochy T.G.Masaryka v zámku v Topoľčiankách (na snímku). Více o počátcích dnes už neexistujícího spolku psala Česká beseda č. 4/2004.

foto: CT:D    Postoj PMÚ SR ke zrušení českých TV stanic v SR
Vloni začátkem léta některá slovenská média informovala o společném záměru komerčních televizí a šiřitelů televizních programů od 27. července 2023 zastavit vysílání českých televizních stanic v SR, údajně z důvodu porušování mezinárodních licenčních pravidel. Proti tomuto záměru vystoupily české krajanské spolky a další instituce, takže realizace byla údajně dočasně odložena. „PMÚ nezistil porušenie zákona o ochrane hospodárskej súťaže. Prípadné úplné ukončenie vysielania zahraničnej TV stanice v SR nevníma pozitívne,“ uvádí oficiální zpráva slovenského Protimonopolního úřadu ze začátku března 2024, již lze dohledat na jeho internetové stránce.

foto: Ing. M. Klubal    O pohybových aktivitách pro seniory
V úterý 27. února 2024 se pravidelné setkání ČSB neslo ve znamení návodu, jak senioři vhodným typem chůze mohou udělat něco pro svoje zdraví. Z přednášky Mgr. Michala Bábela, PhD. na téma „Pohybové aktivity seniorů zaměřené na jejich zdraví, Nordic Walking, strečing“ vyplynulo, že to chce správné hole, boty a silnou vůli a reakce publika potvrdila, že ani ta přítomným seniorům nechybí. Několik fotografií z akce poslal Ing. Milan Klubal (zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Symbolický hřbitov    Zakladatel symbolického hřbitova pod Ostrvou
Dne 1. dubna 1929 se nájemcem chaty u Popradského plesa (spolu s Václavem Fiškou byli od r. 1933 také prvními nájemci Chaty pod Rysy) stal malíř Otakar Štáfl (30. prosince 1884 Havlíčkův Brod – 14. února 1945 Praha). Horní Uhry poprvé navštívil v roce 1912 a začátkem 20. let se usadil ve Vysokých Tatrách. Tam se seznámil se spisovatelkou a horolezeckou nadšenkyní Vlastou Koškovou – Štáflovou (1. dubna 1907 Petrovice u Rakovníka – 14. února 1945 Praha). Spolu s tajemníkem Klubu čs. turistů Aloisem Lutonským (4. listopadu 1905 Bystřice pod Hostýnem – 14. července 1997 Liptovský Mikuláš) přišli s myšlenkou na zřízení symbolického hřbitova obětem Vysokých Tater, a to pod Ostrvou, kde v r. 1936 na místě dušičkových vzpomínek začali budovat kapli, slavnostního otevření 11. srpna 1940 se však už nesměli zúčastnit (viz ČB č. 12/2000, 9/2002, 7-8/2000, 9/2000, 1/2003 a 1/2005).

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 4. dubna 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Valentin Dobrotivý“ z roku 1942 (r. M. Frič), věnované 140. výročí narození herečky Milady Gampeové, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

foto: Muzeum města Brna    Z legendy o bájném Velehradě udělal skutečnost
Historik a moravský zemský archivář Vincenc Brandl (5. dubna 1834 Staré Brno – 26. prosince 1901 Brno) se zabýval především dějinami, místopisem a národopisem Moravy, jež se v mnohém dotýkají i území současného Slovenska. Ve svých vlasteneckých dílech Poloha Starého Velehradu a zejména Kniha pro každého Moravana, vydaném k 1000. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na území Moravy (1863), podpořil národní a historické povědomí. Napsal také několik životopisů osobností, mezi nimi i Pavla Josefa Šafaříka (Šafárika).

manželé Nohelovi v r. 2004    Vzpomínka na prof. Jaroslava Nohela
Strojní inženýr a specialista na tepelná a jaderná zařízení prof. ing. Jaroslav Nohel, CSc. (6. dubna 1934 Brno – 20. června 2011 Bratislava) přijel na Slovensko v 50. letech a po dokončení studií na SVŠT tam zůstal pracovat nejdříve jako asistent na Katedře parních generátorů a motorů, následně jako docent a profesor. V letech 1991-94 byl děkanem Strojnické fakulty SVŠT (dnes STU). Byl mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti plynových turbín. Od vzniku Spolku Čechů na Slovensku na jaře 1993 se zúčastňoval krajanských aktivit, zejména potom v období od ledna 1995 do ledna 2001, kdy jeho manželka MUDr. Jana Nohelová vykonávala funkci předsedkyně Regionální organizace Českého spolku na Slovensku v Bratislavě.

Bohuš Vilím, foto: SND    Stál při zrodu SND
Pro operního režiséra Bohuše Vilíma (7. dubna 1884 Seč u Chrudimi – 7. února 1953 Bratislava) se druhým domovem stala Bratislava, do níž poprvé přijel v roce 1919 s východočeskou Jeřábkovou divadelní společností, jež se stala zakládajícím souborem Slovenského národního divadla. Bohuš Vilím režíroval premiéru opery Bedřicha Smetany Hubička, kterou SND 1. března 1920 zahájilo svou činnost. V letech 1922-1928 byl režisérem opery v Olomouci, ale v roce 1928 se do Bratislavy vrátil jako šéfrežisér opery SND, kde během svého působení režíroval na 60 oper zahraničních, českých a slovenských skladatelů. Složil 7 operet. Překládal libreta světových oper do češtiny a slovenštiny, publikoval články a přednášky o dramaturgii a dějinách divadla, působil jako pedagog na bratislavské Hudební a dramatické akademii.

foto: ČB    Příjemné prožití velikonočních svátků
Český spolek Bratislava přeje všem svým členům a sympatizantům příjemné prožití velikonočních svátků a hodně jarních sil.

VÚRV Piešťany    Výročí biologa a šlechtitele
Biolog RNDr. Luděk Říman (25. března 1929 Ostrava – 29. července 1980 Piešťany) pracoval od roku 1959 jako šlechtitel a vedoucí pracovník Výzkumného ústavu rostlinné výživy v Piešťanech.

B. Maňkovská    Výročí českého spolku ve Zvolenu a Banské Bystrici
Pod vznik nejstaršího krajanského spolku na středním Slovensku se 26. března 1994 podepsal „přípravný výbor ve složení PhDr. Jindřich Cupák, Ing. Oldřich Vejvoda, Ing. Křivánek, Ing. Helena Řídká, Ing. Blanka Maňkovská, DrSc., Ing. Karel Sedlář, Ing. Zdeněk Šír, Jaromír Obšil, Marie Psotková a Ing. Jan Zahradníček“. Od regionální konference Spolku Čechů na Slovensku (od dubna 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku) byla jeho hlavní hybnou silou ekoložka Ing. Blanka Maňkovská, DrSc. (9. ledna 1942 Jaroměř – 2. února 2019 Zvolen). Vydala na dvacet publikací, věnovaných významným osobnostem českého původu, působících na středním Slovensku, a měla také velký podíl na slavnostním znovuotevření Masarykova pramene ve Štiavnických vrších na jaře 2006.

O. Nedbal    Prešpurk se mu stal osudovým
Dirigent a hudební skladatel Oskar Nedbal (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, Chorvatsko) byl spoluzakladatelem Českého kvarteta, úspěšným dirigentem České filharmonie i později ve Vídni. Když po vzniku ČSR nenašel v Čechách uplatnění, přijal místo ředitele a šéfa opery SND (1923-30), kde 26. 8. 1923 dirigoval Prodanou nevěstu v režii J. Kvapila, později pod jeho vedením měly premiéru první slovenské opery Kováč Wieland a Detvan. Rovněž přednášel na univerzitě, řídil hudební vysílání slovenského Radiojournalu. Výrazně ovlivnil úroveň SND, ale jako ředitel nezvládl dluhy a nepřejícnost okolí, přišel o úspory, až skončil sebevraždou. S Bratislavou je rovněž spojena jeho druhá svadba (20. června 1910 s M. Hoffmannovou) i tragická smrt jeho syna Oskara (v létě 1918 se v Prešpurku zastřelil ve vojenské službě). Jeho jméno připomíná pamětní tabule na budově úřadu Městské části Bratislava-Staré Město na Vajanského nábřeží.

foto: ČB    V Košicích postavil Malou Prahu
Architekt Josef Polášek (27. března 1899 Boršov u Kyjova – 20. prosince 1946 Brno) si studia Vyšší průmyslové školy stavitelské v Brně a architektury na pražské UMPRUM doplnil studijními pobyty v Holandsku, Německu a Dánsku, co výrazně ovlivnilo avantgardní funkcionalizmus jeho projektů. Zůstalo po něm množství budov v řadě moravských měst, na Slovensku je mimořádně hodnocen zejména družstevní obytná kolonie osmi domů na Jarní ulici v Košicích, jež záhy získala pojmenování „Malá Praha“, a také dva penziony v Novém Smokovci.

pamětní deska, Štefánikova ul.    Kdy se na mapách poprvé objevila Bratislava
Současný název města Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy až pět měsíců po vzniku ČSR. Stalo se tak poté, co prvního ledna 1919 do tehdejšího Prešpurku vstoupily legionářské a sokolské oddíly z jižní Moravy, které definitivně přiřadily město k Československu a převzaly jeho řízení od předcházející maďarské správy (na obrázku pamětní deska na začátku Štefánikovy ul. vedle prezidentského paláce). Díky tomu až 4. února 1919 se mohl do Bratislavy ze Žiliny přestěhovat Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár.

Ev. kostel v Křížlici    Průkopník uměleckých pohlednic na Slovensku
Malíř, ilustrátor a výtvarný pedagog Cyril Kutlík (29. března 1869 Křížlice, dnes Jestřabí v Krkonoších – 4. dubna 1900 Bělěhrad, Srbsko) studoval v Praze a Vídni, nejvíce se však proslavil zřízením průkopnické malířské školy v Bělehradě. Jeho tvorba se soustředila zejména na portréty, historická plátna a náboženské motivy, v menší míře i krajiny a zátiší. Věnoval se také ilustracím pro české, slovenské a srbské časopisy a kalendáře, podle jeho návrhů se v Praze, Ružomberku i v Bělehradě tiskly pohlednice.

J. Schneider    Spoluautor tří Bratislavských lyr
Básník, dramatik, scenárista, novinář a překladatel Jan Schneider (pseudonym Jan Chum, 30. března 1934 Písek – 1. prosince 2014) se jako úspěšný textař podepsal pod řadu známých a úspěšných hitů, z nichž tři (všechny na hudbu Bohuslava Ondráčka) obstály i na Bratislavské lyře. Zlatou lyru 1967 získala jeho píseň „Reqiem“ v podání Evy Pilarové, stříbrnou v roce 1966 „Oh, baby,baby“ (Helena Vondráčková a Marta Kubišová) a 1967 „Don Diri Don“ (Waldemar Matuška). Tehdy v Čs. rozhlase vedl oblíbený program Mikrofórum, napsal řadu knih a rozhlasových seriálů, je autorem (s B. Ondráčkem) prvního českého divadelního muzikálu „Gentlemani“ (1966). Od 1969 žil v Německu, kde pracoval ve Svobodné Evropě, po 1990 se usadil v Třeboni.

foto: Suprahon    Její první velkou cenou byla Zlatá lyra z Bratislavy
Prvním velkým oceněním zpěvačky Hany Ulrychové (31. března 1949 Liberec) byla Zlatá Bratislavská lýra v roce 1971 s písní „Spoutej mě“ (hudba B. Ondráček, text Z. Borovec). S bratrem Petrem začínala v brněnských klubech a divadlech, nejdříve zpívala se skupinami Vulkán, Atlantis, Bluesmeni, poté přešla k tanečním orchestrům Čs. rozhlasu a G. Broma, od 70. let se tvorba sourozenecké dvojice se skupinou Javory úspěšně inspirovala moravským folklórem, hrála též v několika divadelních muzikálech. Úspěch, tentokrát bronzový, si na Bratislavské lyře ještě zopakovala v r. 1975 s písní „Nestůj, běž dál“ (Z. Marat / Z. Borovec). Přečíst si můžete rozhovor v ČB č. 12/99.

foto z pozvánky    Výstava výtvarníků z Otrokovic
Posílám pozvánku na vernisáž výtvarného sdružení Rozumění z Otrokovic, ČR. Výstava se bude konat v DK Dúbravka (na pozvánce trochu matoucí název galerie Villa Rustica je oficiální název galerie v DK Dúbravka). Poprosím Vás, pokud se budete moci i s některými členy Českého spolku zúčastnit, budou přátelé z Otrokovic velmi, velmi potěšeni,“ zve člen našeho spolku Ing. Jiří Strachota (celá pozvánka). Výstava potrvá od 1. do 31. března 2024.

foto z pozvánky    Pozvánka na diskusi: Střední Evropa v NATO
Velvyslanectví České republiky v SR a velvyslanectví Polské republiky v SR srdečně zvou na diskuzi „Střední Evropa v NATO: Společně jsme silnější" při příležitosti 25. výročí vstupu Česka a Polska a 20. výročí vstupu Slovenska do NATO, která se bude konat v pondělí 25. března 2024 od 18 hod. v Českém centru v Bratislavě (Prepoštská 6). Diskutují: Mikuláš Dzurinda (předseda vlády SR v době vstupu do NATO), Rudolf Jindrák, velvyslanec České republiky v SR, Maciej Ruczaj, velvyslanec Polské republiky v SR (celá pozvánka zde). Vzhledem k omezené kapacitě míst, potvrďte prosím svoji účast do pátku 22. 3. 2024 na adresu: bratislava@mzv.gov.cz

foto: Ing. L. Bábíček    Podvečer s cimbálovkou bude tentokrát o týden dříve
V rámci Hudebních večerů připravil ČSB už na úterý 19. března 2024 (pozor, změna termínu!) tradiční vystoupení cimbálové hudby Burčáci z Uherského Hradiště pod vedením primáše Františka Illíka. Atmosféru předcházejících vystoupení, jak ji svými fotografiemi zaznamenal Ing. Ladislav Bábíček, si můžete připomenout v našem fotoarchívu, například z let 2023, 2022, 2019, 2018 nebo 2017.

foto z pozvánky    Pozvánka na besedu s hudebním kritikem
V rámci Roku české hudby zve České centrum v úterý 19. března 2024 v 18 hod. do Českého domu na diskusi a přátelské setkání s hudebním kritikem Janem Rejžkem o jeho knize pamětí Jste to vy? (Galén, 2022) a o vztahu ke slovenské hudbě. Pro omezenou kapacitu míst nahlaste vaši účast na diskusi nejpozději do úterý 19. 3. 2024 e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na 02/544 18 215.

foto: Ing. L. Bábíček    Jarní tvořivé dílny pro děti i dospělé
V sobotu 23. března 2024 v 15 hod. se uskuteční tradiční Tvořivé dílny pro děti a dospělé s jarní a velikonoční tematikou s výtvarníky Evou B. Linhartovou a Radkem Bachratým ve Společenském sále Csemadoku (Nám. 1. mája 12) – účast dětí prosíme nahlásit do 20. března 2024 na tel. 0908 814 880 kvůli zabezpečení občerstvení a výtvarného materiálu pro děti. V archivu si lze připomenout atmosféru loňské akce.

jízda vpravo    Odkdy se u nás jezdí vpravo
Kontinentální Evropa se dohodla na jízdě vpravo v tzv. Pařížské dohodě z roku 1926. Československo však její realizaci oddalovalo až v listopadu 1938 bylo určeno datum změny na 1. května 1939. Rozpad republiky však změnu urychlil a v Protektorátu velení německých vojsk nařídilo jízdu vpravo už od 17. bŕezna 1939, v Praze od neděle 26. března 1939. Slovensko k jízdě vpravo pŕistoupilo v Bratislavě 18. března 1939 s postupným zaváděním na zbytku území. V současnosti dvě třetiny světa jezdí vpravo, vlevo se v Evropě jezdí pouze na ostrovech ve Velké Británii, Irsku, na Maltě a Kypru.

J. Oborný    Blahopřání k životnímu jubileu
Významného životního výročí se v březnu dožívá prof. PhDr. Josef Oborný, PhD. (18. března 1949 Májůvka nedaleko Bruntálu). Velkou část svého života spojil s vojenským školstvím, nejdříve jako posluchač Vojenské akademie v Bratislavě, později jako pedagog na Střední vojenské škole v Novém Městě nad Váhem a Vysoké vojenské pedagogické škole v Bratislavě. Kromě bratislavské univerzity přednášel i na Univerzitě Palackého v Olomouci. V 90. letech aktivně pracoval ve vedení bratislavské regionální organizace Českého spolku na Slovensku (od léta 2005 Český spolek Bratislava), na podzim 2023 se do výboru ČSB vrátil ve funkci tajemníka. Přejeme hodně zdraví a úspěchů.

J. Horák    Propagoval hudbu „Od Šumavy k Tatrám“
Všestranný hudebník, vojenský kapelník, dirigent a skladatel Josef Horák (18. března 1874 Proseč u Chrudimi – 1. května 1960 Plzeň) se jako osmnáctiletý stal členem vojenské kapely ve Vídni, kde hrál na housle, kontrabas nebo heligonku, a později v Budapešti. Od roku 1907 už byl kapelníkem v Pécsi, kde také vedl symfonický orchestr, až od roku 1915 zakotvil v Plzni. Psal vojenské pochody a skladby na sokolská cvičení stejně jako symfonické nebo duchovní a vokální skladby včetně operet nebo přepisů oper pro dechový orchestr, čím výrazně přispěl k propagaci české hudby. Soubor národních písní ve vlastní úpravě vydal pod názvem „Od Šumavy k Tatrám“.

Sv. Jan Nepomucký na Karlově mostě    Kdy byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého
„Janova ruka přitahuje k sobě horka“, „Svatý Jan z Nepomuku drží létu pevně ruku“ – jsou jen dvě z množství pranostik vážících se k jednomu ze svatých patronů zemí Koruny české. Jan z Pomuku (okolo 1340 Pomuk, dnes Nepomuk, nedaleko Klatov – 20. března 1393 Praha, do roku 1925 se uctíval jako den jeho smrti 16. květen). Za svatého ho papež Benedikt XIII. vyhlásil 19. března 1729, několik let po nálezu jeho ostatků s údajně červeným jazykem. Od té doby patří sv. Jan Nepomucký k nejoblíbenějším světcům po celém katolickém světě, včetně území dnešního Slovenska, co dosvědčují mnohé sochy, kaple a další památky, jež přežily i 20. století, kdy byla řada z nich zničena.

foto: straznice-mesto.cz    Nejstarší slovenské komedie psal česky
Evangelický kněz, renesanční dramatik a spisovatel Pavel Kyrmezer (? Banská Štiavnica – 19. března 1589 Uherský Brod) po teologických studiích v Krakově působil jako kněz v okolí Trenčína až se v roce 1560 odstěhoval na Moravu, kde se stal správcem školy a městským písařem ve Strážnici. Později se stal děkanem v Uherském Brodě. Snažil se o sjednocení protestantů, ale po sporu s Jednotou bratrskou se musel vrátit do Holíče. Bída ho však donutila k usmíření a návratu na Moravu. Ve Strážnici napsal (česky nebo v nářečí) první hry s biblickými náměty: Komedie česká o bohatci a Lazarovi, Komedia nová o vdově, kteruž Pán Buoh předivným spuosobem skrze Elizea proroka od věřitele jejiho vysvobodil, a další.

Žiarska    Rodina z Brna spojila život s tatranskými chatami
S rozvojem turistiky úzce souvisel rozvoj tatranských a dalších vysokohorských chat na území Slovenska, které lákaly i řadu českých a moravských milovníků hor. Jedním z nich byl Vítězslav Šlampa (19. března 1914 Brno), jehož dramatické osudy přiblížil měsíčník Česká beseda v č. 5 / 2002. Od roku 1999 čeští krajané v Liptovském Hrádku, Liptovském Mikuláši a Košicích organizují podzimní turistické vycházky k Žiarské chatě.

SF    Džezový trombonista úspěšným skladatelem
Dirigent, hudebník, skladatel a textař Bohumil Trnečka (21. března 1924 Brno – 30. dubna 2009 Bratislava) začínal po válce jako trombonista v orchestru Gustava Broma, odkud přešel do vznikající Slovenské filharmonie, mezitím absolvoval brněnskou konzevatoř a VŠMU, a začal učit na bratislavské konzervatoři. V letech 1955-56 byl ředitelem Slovenské filharmonie, později se věnoval hlavně pedagogické práci a tvorbě džezové, vážné i filmové hudby. V r. 1970 sestry Martha a Tena Elefteriadu s jeho písní „To všetko bolo včera“ (text J. Štrasser) získaly stříbrnou Bratislavskou lyru.

Busta v Dudincích    Stopy profesora Hynieho na Slovensku
Geolog a univerzitní profesor Ing. RNDr. mont. Otakar Hynie, DrSc. (23. března 1899 Dobrovice u Mladé Boleslavi - 19. prosince 1968 Praha) sice na Slovensku nikdy trvale nežil, přesto tam zanechal výraznou stopu. Zabýval se zejména zdroji podzemních vod, ropy a uhlí, kromě dvoudílné Hydrogeologie ČSSR (Praha 1961, 1963) byl autorem více než 100 vědeckých a odborných prací, z nichž značná část se týká území Slovenska. Už od roku 1925 byl pověřen výzkumem hydrogeologických problémů piešťanských termálních pramenů, přitom výsledky publikoval i v zahraničí, co přispělo k propagaci lázní i čs. balneologie. Zasloužil se také o nejvýznamnější vrt v lázních Dudince (viz články v České besedě č. 6/2004 a 4/2003).

Častá    Zakladatel uherského muzejnictví
Jan Dernschwam z Hradešína (23. března 1494 Brück/Brix, dnes Most – 1567 Častá) po studiích ve Vídni, v Lipsku a v Římě se s delegací ostřihomského arcibiskupa dostal do Prešporku, kde nastoupil jako sekretář bratislavského probošta (1515-22, sídlil na Kapitulské ul. 2). Na základě diplomatických zkušeností i znalosti přírodních věd později odešel do služeb thurzovsko-fuggerovské důlní společnosti, jež ovládala těžbu stříbra a barevných kovů v horních Uhrách. Po celý život hodně cestoval a sbíral různé artefakty (knihy, rukopisy, římské nápisy, archeologie, etnografie...) a dnes je považován za zakladatele muzejnictví v Uhrách. V letech 1525-45 žil v Banské Bystrici, v roce 1538 koupil statek v Časté, kde se později oženil a odkud se staral o thurzovsko-fuggerovský majetek a vzácnou knihovnu na hradě Červený kameň (Rotenstein).

Skalica    Zakladatel knihtiskařské dynastie ve Skalici
Josef Antonín Škarnicl (Skarnitzel, 17. března 1729 Pravonín u Vlašimi – 27. července 1813 Olomouc) pocházel z významné olomoucké tiskařské rodiny a v roce 1760 odešel do bývalé jezuitské tiskárny Václava Šulce ve Skalici, kterou sám později převzal a vybudoval z ní významný podnik, jenž patřil rodině Škarniclů po čtyři generace 140 let. Od roku 1780 ji převzal jeho syn František Xaver a vnuk Josef dokonce získal v roce 1842 císařské povolení na tisk bankovek, druhý vnuk František Xaver mladší založil tiskárnu v Trenčíně.

ilustračné foto: jv    Čeští letci na spišském nebi
Vzpomínky na vznik Protektorátu a vyhlášení samostatného Slovenska v březnu 1939 zahrnují i osudy českých příslušníků čs. branné moci, které tyto události zastihly na území Slovenska. Některé z nich publikoval měsíčník Česká beseda, například v souvislosti s tzv. „Malou vojnou“, při níž se maďarská vojska pokusila obsadit východní Slovensko a maďarské letectvo bombardovalo Spišskou Novou Ves (ČB č. 3/2004 a 5/2004), nebo obsazením pohraničních pevností v Sudetách.

foto: ČB    Slovenské stopy významného architekta
Architekt Jan Šrámek (14. března 1924 Praha – 10. listopadu 1978 Praha) po studiu na ČVUT přišel do Stavoprojektu Žilina sice pouze na tři roky, ale projektům na Slovensku se věnoval i po svém návratu do Prahy, kde se podepsal pod řadu významných staveb jako například odbavovací haly letiště v Ruzyni nebo Hlavního nádraží, a také několik budov čs. zastupitelských úřadů od Pekingu po Nairobi nebo Brasilii. Na Slovensku spolupracoval například na dostavbě Rožňavy, územním plánu Revúce, projektu obnovy Behrensovy synagogy v Žilině, budovy mateřské školy v Bánové a Zástraní v okolí Žiliny nebo projektu Domu umění v Piešťanech.

V. Nedomanský    Legendární čtrnáctka z Hodonína
Odchovanec hokejového oddílu SHK Hodonín Václav Nedomanský (14. března 1944 Hodonín) přestoupil v patnácti do bratislavského Slovanu, kde se třikrát propracoval k titulu Král střelců (1967, 1972, 1974), odehrál také 220 zápasů v čs. reprezentaci (např. stříbrný na ZOH 1968 Grenoble, mistr světa 1972). Nabídky ze zámoří mu čs. úřady neschválily, proto 1974 emigroval a v letech 1974-83 hrál WHA a NHL, později trénoval v Rakousku. V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF a 2002 i slovenského hokeje.

foto: nasa.gov    Československé kořeny amerického astronauta
Americký astronaut Eugene Andrew Cernan (14. března 1934 Chicago – 16. ledna 2017 Houston) se zúčastnil tří letů do vesmíru: na palubě Gemini 9 (jako třetí člověk ve volném kosmickém prostoru), Apollo 10 a Apollo 17 (72 hodin na Měsíci), později byl ředitelem americké části programu Sojuz-Apollo, v roce 1976 odešel do civilu a několikrát navštívil rodiště svých prarodičů. Rodiče jeho otce pocházeli z Vysokého nad Kysucou, jeho matky z Bernartic u Tábora a Nuzic u Bechyně. Je po něm pojmenována planetka 12790 Cernan, objevená na jihočeské Kleti.

Bedřich Homola    Vojenský zásah už nic nevyřešil
V noci z 9. na 10. března 1939 československá vláda gen. Syrového vyhlásila na území Země Slovenské výjimečný stav (štatárium = stanné právo) s cílem potlačit narůstající separastické tlaky a nečinnost vlády J. Tisa. Velitel VII. armády v Banské Bystrici divizní generál Bedřich Homola (2. června 1887 Běleč u Berouna – 5. ledna 1943 Berlín Plötzensee) na rozkaz generála A. Eliáše dal odzbrojit Hlinkovu gardu a zadržet na 250 osob (odtud tzv. „Homolův puč“). Novým premiérem měl být jmenován J. Sivák, který však byl na inauguraci papeže Pia XII., proto prezident E. Hácha 11. března jmenoval sedmičlennou autonomní vládu v čele s K. Sidorem. Zásah si vyžádal jedinou oběť, avšak ještě zhoršil slovensko-české vztahy, čeho využilo Německo, s jehož přispěním byla 14.3. 1939 vyhlášena samostatnost Slovenska a dokonán rozpad ČSR.

obálka    Žák Leoše Janáčka skládal i operety
Josef Eduard Vašica (11. března 1909 Bystřice nad Pernštejnem – 9. července 1975 Bratislava) se ve škole učil na housle, co ho přivedlo do vojenské hudby v Brně a na tamní konzervatoři byl jedním z jeho učitelů Leoš Janáček. V roce 1929 založil salónní orchestr, s nímž cestoval zejména po lázeňských městech. Od roku 1933 se usadil v Bratislavě, kde vedl Jazzový orchestr hotelu Tatra. V té době začal komponovat taneční písně, k nimž často psal české a později i slovenské texty. SND uvedlo 2. června 1938 jeho první operetu „Americké tempo“, další dvě uvedly už brněnské scény, protože v letech 1939-45 se musel s rodinou uchýlit do rodné obce. Po válce otevřel v Bratislavě vlastní prodejnu a vydavatelství hudebnin, od 50. let se věnoval zejména pedagogické činnosti a výuce hře na akordeon.

foto z pozvánky    Pozvánka na besedu k derniéře výstavy
České centrum připravilo v pondělí 11. března 2024 v 18 hod. v Českém domě besedu na závěr výstavy a/typik návrhářky Barbary Horákové Fehérové s autorkou a dalšími hosty na téma inkluze v módě. Pro omezenou kapacitu míst nahlaste účast nejpozději do pondělí 11. 3. 2024 do 12 h. e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na 02/544 18 215.

foto z pozvánky    On-line přednáška Česko nebo Česká republika?
České centrum zve ke sledování on-line přednášky o češtině PhDr. Pavla Štěpána, Ph.D., z Ústavu pro jazyk český AV ČR s názvem „Česko nebo Česká republika? O názvech našeho státu.“ Přednáška bude vysílána v českém jazyce přes platformu Zoom ve čtvrtek 14. 3. 2024 od 18 h. Ke sledování přednášky je potřebné se předem registrovat (zde).

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 7. března 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Muž v povětří“ z roku 1955 (r. M. Cikán), věnované 30. výročí úmrtí Rudolfa Hrušínského a 125 let od narození herce Emana Fialy, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

P. Holý    Prokop Holý v Prešpurku
V pondělí 4. března 1429 do Prešpurku dorazila husitská delegace v čele s Prokopem Holým k jednání s králem Zikmundem. Jeho výzvu, aby se husité vrátili do lůna církve, husité odmítli a požadovali splnění čtyř artikul pražských, co by králi otevřelo cestu k poslušnosti českého národa. Očekávané příměří nepřineslo ani osobní jednání krále s husitským velitelem. Po Zemském sněmu 23. května na půdě Karlovy univerzity v Praze se P. Holý s delegací do Prešpurku vrátil, ale ani tentokrát diplomatická mise nic nevyřešila a 24. července delegace s P. Holým město opustila.

SČK    Výročí krajanského spolku v Košicích
Na rozpad Českého spolku na Slovensku na jaře 2005 byla nejlépe připravena skupina krajanů v Košicích, kteří už 5. března 2004 zaregistrovali Slovensko-český klub jako sesterskou organizaci stejnojmenného klubu v Praze. Jeho předsedkyně a šéfredaktorka měsíčníku Česká beseda Mgr. Helena Miškufová právě pod jeho hlavičkou vydávala oblíbený časopis až do konce roku 2007. V počátcích SČK využíval portál cesi.sk na informace o svých aktivitách, až od konce roku 2009 si vytvořil vlastní stránku slovenskoceskyklub.sk.

UKo    Spisovatel učil v Ružomberku a Bratislavě
Profesor, spisovatel a publicista Bohumil Haluzický (8. března 1879 Bzová u Uherského Brodu – 11. ledna 1957 Bratislava) po studiích v Praze, Lipsku a Heidelbergu působil jako středoškolský profesor v Praze a Uherském Hradišti, kde patřil mezi aktivní účastníky luhačovických setkání české a slovenské inteligence. Po vzniku ČSR učil na gymnáziu v Ružomberku, kde pomohl vzniku týdeníku pro lidovou výchovu Slovenské hlasy, později se stal ředitelem dívčího gymnázia v Bratislavě, kde rovněž přednášel slovenštinu na Univerzitě Komenského. Jako publicista aktivně dopisoval do Lidových novin i celé řady slovenských a českých periodik. Z literárních děl jsou nejznámější monografie o M. Kukučínovi a B. Němcová a Slovensko. Po roce 1938 působil jako předseda Muzejní společnosti v Uherském Brodě až po válce se znovu vrátil jako důchodce do Bratislavy, kde pokračoval v publicistice a kulturních aktivitách.

J. Mňačková, foto: ND Brno    Od baletu ke sportovní gymnastice
Baletka a cherografka Jitka Mňačková (8. března 1924 Brno – 23. srpna 1984 Bratislava) po začátcích v Brně a v Košicích nastoupila po válce do baletu SND, jehož byla sólistkou od 1948 do 1975. Poté se na první slovenské scéně věnovala baletní i operní choreografii. Po ukončení baletní činnosti také pomáhala v oblasti sportovní gymnastiky. Účinkovala v jediném čs. barevném baletním filmu z 50. let Červený mak.

U dvoch levov    Dal budově lidový název „U dvoch levov“
Sochař a medialér Josef Augustin Paukert (zvaný Stino, 9. nebo 19. března 1879 Choceň – 31. prosince 1960 Praha) jako vyučený zámečník pokračoval ve studiu sochařství v Praze a v Římě, kde ocenili jeho portrétní plakety. Prvné světová válka ho donutila k návratu do vlasti, kde postupně od plaket přešel k větším sochám a dekorativním reliéfům. Na Slovensku jsou jeho nejznámějším dílem plastiky lvů a dvou soch atlasů nesoucích název budovy na bratislavském Policejním ředitelství na Šancové ul. (projekt architekta Františka Krupky ze Skutče ocenili tím, že ho postavili ještě jednou ve francouzském Lyonu).

Bedřich Homola    Vojenský zásah už nic nevyřešil
V noci z 9. na 10. března 1939 československá vláda gen. Syrového vyhlásila na území Země Slovenské výjimečný stav (štatárium = stanné právo) s cílem potlačit narůstající separastické tlaky a nečinnost vlády J. Tisa. Velitel VII. armády v Banské Bystrici divizní generál Bedřich Homola (2. června 1887 Běleč u Berouna – 5. ledna 1943 Berlín Plötzensee) na rozkaz generála A. Eliáše dal odzbrojit Hlinkovu gardu a zadržet na 250 osob (odtud tzv. „Homolův puč“). Novým premiérem měl být jmenován J. Sivák, který však byl na inauguraci papeže Pia XII., proto prezident E. Hácha 11. března jmenoval sedmičlennou autonomní vládu v čele s K. Sidorem. Zásah si vyžádal jedinou oběť, avšak ještě zhoršil slovensko-české vztahy, čeho využilo Německo, s jehož přispěním byla 14.3. 1939 vyhlášena samostatnost Slovenska a dokonán rozpad ČSR.

České kvarteto    České kvarteto v Bratislavě
České kvarteto se v Prešpurku poprvé představilo 10. března 1894 ve složení Karel Hoffmann (1. housle), Josef Suk st. (2. housle), Oskar Nedbal (viola) a Hanuš Wihan (violončelo). Vystoupení se uskutečnilo v Síni reprezentantů města (přízemní přístřešek na nádvoří Staré radnice byl zbourán na začátku 20. století). Vystoupení ve stejném složení zopakovali v témže roce ještě 15. prosince 1894 a několikrát v následujících letech.

foto: ecav.sk    Panslavista obohatil Ottův naučný slovník hesly o Slovensku
Učitel, etnograf a historik Ľudovít Vladimír Rízner (10. března 1849 Zemianske Podhradie – 7. října 1913 Zemianske Podhradie) patřil k významným slovenským osvícencům, jeho velkým vzorem byl J. A. Komenský. Aktivně přispíval do českých kalendářů a hesly o Slovensku obohatil Ottův naučný slovník.

foto z parte    Smutná zpráva
S hlubokým zármutkem jsem přijali zprávu o smrti naší dlouholeté členky JUDr. Agnesy Nevřelové, roz. Palkovičové, jež zesnula 18. února 2024 ve věku 83 let. Výbor ČSB vyjadřuje upřímnou soustrast celé rodině. Poslední rozloučení bude v pondělí 26. února 2024 v 10.15 hod. v bratislavském Krematoriu.

sál Csemadoku    Výbor ČSB zve na únorové setkání
V úterý 27. února 2024 v 17 hod. se uskuteční další setkání členů ČSB ve společenském sále Csemadoku. Na programu je přednáška Mgr. Michala Bábela, PhD. na téma „Pohybové aktivity seniorů zaměřené na jejich zdraví, Nordic Walking, strečing“.

foto z pozvánky    Karel Ančerl neznámý
České centrum zve na komponovaný večer vzpomínek na dirigenta Karla Ančerla, který založil a vedl v terezínském ghettu orchestr, od jehož vyvraždění si letos připomínáme 80 let. Akce je součástí Roku české hudby 2024 a uskuteční se ve čtvrtek 29. února 2024 v 17 hod. v Sále Českého domu. Do 28.2. do 12 hod. je potřebná registrace na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na 02/544 18 215.

Lyceum, Konventná ul.    Prosazoval společný jazyk Čechů, Moravanů a Slováků
Toto nám ještě scházelo, v tomto osudném čase, takové rozdvojení nás Slováků a od Čechů odtržení, toto rozkolnictví, tento zmatek v řeči a zpátky upadaní ze vzdělané do té staré nevzdělané...“ napsal básník, překladatel, profesor evangelického lycea Juraj Palkovič (27. února 1769 Rimavská Baňa – 13. června 1850 Bratislava), když se dozvěděl, že jeho žák Ľudevít Štúr s přáteli začali vydávat noviny ve středoslovenském nářečí. Sám pocházel ze zemanského rodu, co mu umožnilo získat vzdělání v Jeně, kde se sblížil s českými studenty, českou literaturou a dějinami. V roce 1803 inicioval založení Katedry reči a literatury českoslovanské na evangelickém lyceu v Bratislavě s knihovnou a archívem, na katedře byl jeho zástupcem právě Ľ. Štúr. Ve slovakizované češtině vydal množství spisů a překladů, v nichž usiloval o povzbuzení národního povědomí, ohledně češtiny kritizoval dílo J. Jungmanna.

SND    Cesta italského baletního mistra vedla přes Prahu
Baletní mistr, choreograf a pedagog Achille Viscusi (27. února 1869 Řím – 1. července nebo 20. srpna 1945 Praha) působil v Římě, Miláně, Záhřebu, Paříži, Berlíně, Vídni, Londýně a Rio de Janeiru až se jeho osud v roce 1901 spojil s českým baletem. Do roku 1912 byl choreografem Národního divadla v Praze, kde poprvé inscenoval balety Oskara Nedbala. V letech 1918-19 vystupoval v Brně, následně 1919 – 1922 byl choreografem divadla v Ostravě a následně 1923 – 1930 pomáhal rozvíjet baletní umění ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

foto z pozvánky    Pozvánka na výstavu inkluzivní módy
České centrum připravilo od 7. prosince do konce února 2024 výstavu inkluzivní a/typik módy slovenské designérky žijící v Praze Barbory Horákové Feherové, jež se snaží setřít rozdíl mezi „normální“ a atypickou tvorbou.

původní památník před budovou SNM    Lev v rukách restaurátorů
Koncem února 2009 byla sejmuta socha lva z Památníku česko-slovenské vzájemnosti na Vajanského nábřeží. Po restaurování byla v květnu 2009 instalována na obnoveném památníku Milana Rastislava Štefánika na nábřeží před novou budovou Slovenského národního divadla v téměř původní podobě, jak ho navrhl prof. Bohumil Kafka na nábřeží za budovou Reduty v roce 1938. Lev se štítem symbolizoval československé legie. V říjnu 2010 byla odhalena nová podoba Památníku, tentokrát už se sochou T. G. Masaryka.

Mosty    Když končil Rádiožurnál na dlouhých vlnách
Na půlnoc z 28. února na 1. března 2014 bylo ohlášen konec vysílání českého Radiožurnálu na dlouhých vlnách z vysílače Topolná na frekvenci 270 kHz. S ukončením činnosti vysílače, postaveného v roce 1951 a modernizovaného v 70. letech, kdy se jeho signál dal zachytit ve velké části Evropy, proto nesouhlasili zejména krajané, jak dokládá například otevřený dopis prezidentovi ČR V. Havlovi, publikovaný v týdeníku Mosty (č. 52/93) 28. prosince 1993, v němž Spolek Čechů na Slovensku žádal zachovat vysílání Českého rozhlasu na kmitočtech, dostupných na území SR. Dopis podepsali Ing. P. Stahl za SČS v Bratislavě a Ing. P. Opatrný za SČS v Košicích. Předseda Českého spolku Žilina Ing. Svatopluk Pach tehdy poskytl vysvětlující dopis mluvčí ČRo. Zásluhou internetu je dnes dostupná většina českých stanic téměř kdekoli.

foto: Hudobné centrum    Jubileum hudebního skladatele
Po brněnské konzervatoři pokračoval budoucí hudební skladatel a všestranný organizátor hudebního života Mgr. Hanuš Domanský (1. března 1944 Nový Hrozenkov) ve studiích v Bratislavě, kde zůstal pracovat ve Slovkoncertu a přitom skládal zejména komorní, symfonická i vokální a sborová díla. V rozhlasu inicioval řadu významných nahrávek, působil v rámci Svazu čs. skladatelů, Slovenské hudební unie, dlouhá léta pracoval v porotách mezinárodních soutěží např. Prix musical de Radio Brno (1978 – 1989), v porotě hodnotící filmovou hudbu na MFF v Karlových Varech (1985 – 1988) nebo festivalů sborového zpěvu (Nitra, Banská Bystrica, Košice, Jihlava, Olomouc).

Univerzitní knihovna    Budovatel Univerzitní knihovny v Bratislavě
Knihovník, literární historik a etnograf doc. PhDr. Vilém Pražák, CSc. (3. března 1889 Chroustovice u Vysokého Mýta – 27. března 1976 Praha) přijel do Bratislavy jako profesor reálného gymnazia (1919-20), od roku 1920 do 1939 byl pověřen vedením Univerzitní knihovny, souběžně spolupracoval se Slovenským vlastivědným muzeem. V letech 1936-39 a po válce 1955-57 přednášel etnografii na Univerzitě Komenského (po nuceném odchodu za války byl pracovníkem Univerzitní knihovny v Praze). Ve svých pracích zařadil slovenské lidové umění zejména výšivky a architekturu do celoevropského kontextu, věnoval se i literárním dějinám.

Jasov    Maloval pražský chrám sv. Mikuláše i klášter v Jasově
Barokní malíř Jan Lukáš Kracker (Johann Lukas, 3. března 1719 Vídeň – 30. listopadu 1779 Eger) po studiích ve Vídni pracoval napřed v Brně (oltářní obrazy ve Strážnici nebo Litomyšli), později se usadil ve Znojmě. V 60. letech dostával velké zakázky v Praze včetně Chrámu sv. Mikuláše, později obohatil výzdobou klášter v Nové Říši, až ke konci života odešel do služeb biskupa v Egeru a svými freskami vyzdobil například kostel sv. Jana Křtitele v Jasově u Košic.

foto: ČB    Škola vychovala a inspirovala i slovenské sochaře
Město Hořice bylo od nepaměti známé těžbou a zpracováním pískovce. V 80. letech 19. století zvýšená poptávka po kamenické práci vedla představitele města k myšlence založení kamenicko-sochařského učiliště. Po schválení c.k. úřady škola se 14 žáky a 5 hospitenty začala výuku 3. března 1884. Od té doby vychovala celou řadu českých, ale i slovenských a zahraničních umělců a řemeslníků. Galerie moderního sochařství v parku se stala také inspirací ke vzniku mezinárodních sochařských sympozií v lázních Vyšné Ružbachy.

foto: J. Výborný    První letošní setkání spolku
Na půl stovky členů ČSB přišlo na úvodní setkání krajanů v letošním roce. Přítomné přivítala předsedkyně Ing. Dagmar Večerná a podrobně informovala o plánech výboru a především změnách, jež vyplývají zejména z přerušení projektů s Fondem na podporu kultúry národnostných menšín, které doposud znamenaly významný finanční příspěvek na činnost spolku. Vzhledem k tomu, že Kultminor doposud neuzavřel projekty ještě z roku 2018, nenašel se ve vedení spolku nikdo, kdo by si nové projekty vzal na zodpovědnost. Současně vyzvala přítomné, aby se písemně vyjádřili k návrhům na činnost. Po krátké besedě, týkající se zejména budoucnosti zájezdů, ale i ochoty zvýšit členské příspěvky, prof. Josef Oborný zjišťoval, jaký by byl zájem mezi přítomnými o společenské hry.

logo    Třicítka a co dál? – J. Výborný: Krajané Čechoslováci!
V rámci loňského 30. výročí založení nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku vyzval portál cesi.sk ve spolupráci s Českým spolkem Bratislava, aby se členové spolku nebo jeho příznivci podělili se svými vzpomínkami nebo názory na budoucnost spolku. Mgr. Jiří Výborný zareagoval výzvou pod názvem „Krajané Čechoslováci“ (celý článek zde). Další části cyklu najdete zde

V. Malý: Kežmarok, foto: artnet.com    Malíř krajiny a krojů
Malíř Václav Malý (19. února 1874 Praha – 9. října 1935 Praha) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a ve své tvorbě se zaměřoval zejména na pražské motivy, později ho zaujaly národopisné oblasti Chodska a Slovácka. V jeho tvorbě nechyběly ani krajinářské motivy včetně tatranských, jež zařadil do cyklu „Krásy republiky Československé“ a objevily se i na pohlednicích.

Nitra    Významná osobnost Nitry
Hudebník a sbormistr Anton Stupka (Antonín, 20. února 1884 Hrádek-Tedražice u Sušice – 9. listopadu 1960 Nitra) se do Nitry dostal v roce 1904 jako kapelník vojenské hudby a od té doby se tam usadil natrvalo. Působil jako pedagog na gymnáziu a organizátor hudebního života ve městě, sbormistr a dirigent. Za zásluhy bylo jeho jméno zařazeno mezi významné osobnosti Nitry.

Košice, Stará radnice    Zdobil košickou radnici a divadlo
Malíř a restaurátor Erasmus Schrott (1755 Kbely u Prahy – 20. února 1804 Košice) po studiích ve Vídni působil jako malíř zejména oltářních obrazů i jako učitel ve službách uherské šlechty a velkou část života prožil v Košicích, kde po sobě zanechal například stropní malby v budově staré radnice, podílel se i na výzdobě košického divadla včetně opony, kulis a dekorací. Sakrální malby zanechal i v tamním Chrámu Nejsvětější Trojice a v klášteru v Jasově. Cenné jsou i jeho krajinomalby, zachycující tehdejší východ horních Uher včetně Vysokých Tater.

foto: supraphon.cz    Jubileum zpěváka
Zpěvák, hudebník a skladatel Petr Ulrych (21. února 1944 Hradec Králové) se postupně od rocku a bigbítu přiklonil k folku, který propaguje se sestrou Hanou a skupinou Javory. Česká beseda s nimi přinesla rozhovor v č. 12/1999.

Nová scéna    Vzpomínka na baletního mistra
Baletní umělec a choreograf Rudolf Macharovský (21. února 1909 Praha – 22. března 1978 Karl-Marx-Stadt, dnes Chemnitz v Německu) byl všestranným mistrem, který výtečně ovládal nejen klasický balet, ale byl i mistrem varieté, stepování a taneční akrobacie. Ve 20. letech sbíral zkušenosti u předních tanečních umělců v Praze a Paříži na divadelních pódiích i revuálních scénách, později měl vlastní taneční školu. Po válce se naplno věnoval baletnímu umění v Liberci, v bratislavském SND byl 1946-48 šéfem baletu SND, následně 1948-55 v Košicích, poté v Olomouci a v letech 1961-64 byl šéfem baletu bratislavské Nové scény, přitom se souběžně věnoval i pedagogické činnosti a stále vystupoval i jako sólista.

Soutok Váhu a Dunaje v Komárně    Věnoval se systematickému výzkumu Váhu a Dunaje
Hydrolog doc. RNDr. ing. Alois Bratránek, DrSc. (celým jménem Alois Ladislav Mořic, 22. února 1899 Ždírec u Chotěboře – 22. listopadu 1966 Praha), ve 30. letech 20. století zpracoval řadu studií, týkající se zejména povodní, jež významně ovlivnily hydrologii a regulační práce na Labi, Váhu, Dunaji i východoslovenských řekách. Věnoval se systematickému výzkumu Váhu a Dunaje a jako první zpracoval splavnost slovenského úseku Dunaje.

Žilina    Výročí českých spolků v Žilině, na Liptově a v Turci
Představitelé české menšiny ze severu Slovenska se 24. února 1994 sešli na ustanovující schůzi pobočky Spolku Čechů na Slovensku (od dubna 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku). Po deseti letech pamětníci v měsíčníku Česká beseda vznik regionální organizace popsali slovy: „Na ustanovující „matějské“ schůzi v únoru 1994 se v historickém Makovického domě sešli zástupci Čechů z okolí Považské Bystrice, Púchova, Čadce, Kysuckého Nového Mesta, Martina a Liptovského Hrádku. Iniciátory vzniku RO Žilina byli Ing. arch. Antonín Stuchl a Ing. Evžen Protivínský, CSc., kteří organizačně první i další setkání zabezpečovali…“. Následně 12. března 1994 se dohodli na vytvoření „Středoslovenské regionální organizace SČS“ se třemi místními kluby, které se poprvé sešly v Liptovském Hrádku 1. června 1994 a 13. června 1994 v Žilině a v Martině. Asi pět let trvala snaha o založení místního klubu v Považské Bystrici a Púchově.

ČSKT    Přičinil se o rozvoj turistiky v Tatrách
Dlouholetý předseda kanceláře a ředitel Klubu československých turistů (KČST) Josef Brož (24. února 1884 Praha – 26. ledna 1943) pocházel z rodiny hodináře, od mládí měl vztah k hudbě a přírodě, ze studií techniky přestoupil na filozofii. V roce 1919 se stal pracovníkem KČST, v jehož řadách zůstal až do konce života. Ve Vysokých Tatrách se zasloužil o rozvoj turistických stezek zvláště v oblasti Mengusovské a Skalnaté doliny a v okolí Tatranské Lomnice, přičinil se také o výstavbu Chaty pod Rysy. Turistice věnoval stovky článků a v letech 1934 až 36 byl redaktorem klubového Časopisu turistů.

100 Kčs    Výročí československé koruny
Korunová měna byla v Rakousku-Uhersku zavedena v roce 1892 a platila i v nově vzniklém Československu, dokud 25. února 1919 Národní shromáždění v Praze neschválilo zákon o odluce československé měny. Podle tvůrce měnové reformy ministra financí Aloise Rašína byla bývalá rakouská a uherská měna od 3. března 1919 postupně okolkována a do července 1920 celou měnu nahradila Koruna československá. První státovka s nápisem v šesti jazycích v hodnotě sto Kčs byla uvedena v červenci 1919 a navrhl ji Alfons Mucha. Kčs platila do 8. února 1993, kdy se oddělily česká a slovenská koruna (předtím 4.-7.2. byly federální bankovky vyměněny za okolkované).

obal DVD    Režisérem prvního slovenského barevného filmu byl Josef Mach
Josef Mach (25. února 1909 Prostějov – 7. července 1987 Praha) začal po studiích na gymnáziu pracovat jako novinář, ale divadelní herectví ho rychle přivedlo k filmu, kde se po prvních rolích začal věnovat scénáristice a postupně i práci asistenta režie. Po válce se už naplno věnoval režii nejrůznějších žánrů od úspěšných komedií až po detektivky a televizní seriály. V roce 1953 natočil první slovenský barevný hudebně taneční film Rodná zem. Spolupracoval také na první slovenské filmové pohádce Pán a hvezdár (režie: Dušan Kodaj).

foto: tyzden.sk    Klub pod lampou o české menšině na Slovensku
Redakce „.týždeň“ spustila vloni v rámci programů „Klub pod lampou“ cyklus besed o národnostních menšinách na Slovensku. Do besedy o české menšině byl krátce před Vánocemi přizván Jiří Výborný z Českého spolku Bratislava. Podcast je k dispozici na jejich webstránce.

ČB    Z nejstarších dějin českých spolků v SR
První setkání zástupců Spolku Čechov na Slovensku (SČS) z různých slovenských měst s cílem připravit celoslovenskou Valnou hromadu SČS (uskutečnila se 23.4.1994) se uskutečnilo 12. února 1994 v bratislavské zasedačce týdeníku Mosty (Demokratické strany na Šancové ul.). Zápis z jednání je zajímavý i tím, že se v něm poprvé objevila zmínka o záměru vydávat časopis Česká beseda (od čísla 45/1993 už vycházela stejnojmenná strana v týdeníku Mosty), který se podařilo realizovat až předsedkyni přejmenovaného Českého spolku na Slovensku Mgr. Heleně Miškufové z Košic v květnu 1995 (časopis zanikl koncem roku 2007, když od rozpuštění ČSnS na jaře 2005 ho vydávala pod hlavičkou Slovensko-českého klubu v Košicích).

Cyril a Metoděj na obraze A. Muchy 1886    Výročí Konstantina
Kněz, diplomat a literát Konstantin, později Cyril (827 Soluň – 14. února 869 Řím) byl se svým starším bratrem a pozdějším moravským arcibiskupem Metodějem (813 Soluň – 6. dubna 885 Velehrad?) vyslán byzantským císařem Michalem III. na pozvání velkomoravského knížete Rostislava šířit křesťanství a staroslověnskou liturgii. Zejména jeho zásluhou byla staroslověnština uznána v roce 868 za čtvrtý bohoslužebný jazyk. Do 19. století se památka věrozvěstců připomínala 20. března, podle legendy však na Velkou Moravu dorazili až 24. května 863 (11. května podle juliánského kalendáře), až při příležitosti tisíciletí jejich příchodu papež Pius IX. určil jejich svátek na 5. července.

obal knihy    Jubileum cestovatele
Než jsem začal poznávat svět, lépe jsem znal Slovensko než Čechyuvedl na besedě známý cestovatel, spisovatel a publicista Ing. Miroslav Zikmund (14. února 1919 Plzeň – 1. prosince 2021 Praha), jenž s Jiřím Hanzelkou procestovali téměř celý svět na vozidlech Tatra a ze svých cest napsali řadu cestopisů a natočili dokumentární filmy.

L. Filipová, foto: lenkafilipova.cz    Jubileum šansoniérky
V únoru oslavuje životní jubileum kytaristka a zpěvačka Lenka Filipová (14. února 1954 Praha). Pochází z hudební rodiny a od mládí se během studií věnovala hře na kytaru i zpěvu profesionálně, například s tělesy jako BROLN, Spirituál kvintet, Orchestr Karla Vágnera nebo v divadle Semafor. Hudební kurzy v Paříži jí otevřely brány do světa, například v r. 1988 měla reprezentovat Švýcarsko v soutěži Eurovize, co jí čs. orgány nedovolily, a tak si vítězství s písničkou „Ne partez pas sans moi“ odnesla tehdy ještě začínající Céline Dion. Vydala množství nahrávek s populární i klasickou hudbou, s vlastní písní Věnování (text Zdeněk Rytíř) získala v roce 1984 stříbrnou Bratislavskou lyru. Rozhovor s ní přinesla Česká beseda v č. 6/2004.

PKO    Organizátor slovenského ochotnického divadla
Divadelník, dramatik a textař Valentin Erben (14. února 1899 Třebětice u Dačic – 18. dubna 1984 Bratislava) původně vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a od roku 1919 do roku 1948 působil v Bratislavě, kde vlastnil firmu. Souběžně propadl ochotnickému divadlu, byl spoluzakladatelem Ľudového divadla a Intímneho divadla, ve 30. a 40. letech napsal několik her a zpěvoher zejména pro mládež (např.: Stratil sa hlásnik, Tam je moja vlasť, Zo strachu hrdinovia, Všadebol, Fujara). Po roce 1948 pracoval jako jevištní technik v bratislavském PKO. Méně známý je jako úspěšný textař (např. „Čože je to päťdesiatka“ v podání F. K. veselého).

J. Malík    Vychoval řadu slovenských „bábkohercov“
Významný loutkoherec, režisér a pedagog PhDr. Jan Malík (15. února 1904 Příbram – 24. července 1980 Praha) původně studoval klasickou filologii na Karlově univerzitě a krátce působil jako profesor na gymnáziu, než se naplno začal věnovat loutkám. Patřil k zakladatelům Ústředního loutkového divadla v Praze, loutkařské katedry DAMU i Muzea loutkařských kultur v Chrudimi, dlouhá desetiletí stál na čele Mezinárodní loutkařské asociace UNIMA. Stál při zrodu profesionálních i amatérských loutkových souborů po celém Československu, u nichž na rozdíl od tradičních marionet propagoval zdola vedené tzv. javajky, vychoval řadu i slovenských loutkoherců.

STU    Vzpomínka na vědce a pedagoga
V únoru si připomínáme výročí narození vědce a vysokoškolského profesora ing. Jiřího Hostomského (17. února 1904 Tábor – 5. srpna 1978 Bratislava). Uznávaný chemik byl autorem dvou vynálezů a řady vědeckých prací v oblasti chemie dřeva, výroby celulózy a papíru.

foto: ČB    Všestranný výtvarník
Malíř, grafik, fotograf a pedagog Karel Valter (17. února 1909 České Budějovice – 17. listopadu 2006 Tábor) se umělecké tvorbě věnoval až do vysokého věku a od konstruktivitstické skladby se posouval k vizuální poezii a surrealistické imaginaci včetně krajinomalby. Jeho medailon přinesla Česká beseda v č. 2/2001.

foto: tanecniaktuality.cz    Průkopník moderní choreografie
V únoru si připomínáme výročí tanečníka, choreografa a režiséra Luboše Ogouna (vl. jm. Bohumil, 18. února 1924 Praha – 14. února 2009 Brno). Absolvent pražské AMU působil zejména v Brně, kde se vypracoval mezi přední protagonisty moderní choreografie tance a baletu. V 60. letech byl ředitelem experimentálního Studia Balet Praha, který později převzal Pavel Šmok, a L. Ogoun se znovu vrátil do Brna. V letech 1986-90 přednášel choreografii na VŠMU v Bratislavě. Jeho jméno je spojeno s řadou filmů, televizních programů, filmů a seriálů, na nichž se podílel jako choreograf, v několika i hrál.

foto: ČB    Smutná zpráva
Se zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí pedagoga a novináře Juraje Alnera (pův. jm. Jiří, 23. července 1937 Kladno – 30. ledna 2024 Bratislava). Dětství prožil v Ružomberku, kde jeho děda vedl textilku, ale kde také zažil pronásledování Židů za druhé světové války. Po vysoké škole působil jako učitel, později novinář, po krátké emigraci v USA vystřídal několik zaměstnání a k novinařině se vrátil až po pádu komunizmu, kdy aktivně působil i v Asociacii evropských novinářů a Panevropské unii. Česká beseda s ním přinesla rozhovor v č. 1/2003. Čest jeho památce!

SF    Výročí hudebníka
Houslista, trumpetista, dirigent a pedagog Vojtěch Gabriel (6. února 1914 Koloveč u Domažlic – 25. března 1981 Bratislava) po vojenské hudební škole v Praze pokračoval ve studiu na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě. Koncem 30. let krátce hrál v divadelním orchestru v Košicích, odkud se vrátil do rozhlasového orchestru v Bratislavě. Po válce koncertoval po celém Československu se Slovenským kvartetem, od 1949 se stal koncertním mistrem Slovenské filharmonie, kde se uplatnil i jako dirigent a v této funkci spolupracoval i se SOČR a Státní filharmonií v Košicích. Podle informace místostarostky městyse Koloveč ve Slovenské filharmonii s ním údajně hrál i jeho bratr Ferdinand.

J. Vydra    Založil první slovenskou školu designu
Prvního prosince 1928 začala kurzy kreslení a reklamy činnost Škola uměleckých řemesel (ŠUR) v Bratislavě, první svého zaměření na Slovensku (dnes budova STU na Vazovově ul.). Jejím zakladatelem a prvním ředitelem byl absolvent pražské AVU prof. Josef Vydra (8. února 1884 Polanczyk/Solina, dnes Polsko – 27. července 1959 Štola/Spišská Sobota), jenž na Slovensko přišel v r. 1919, aby vedl záchranu lidových památek, a přitom se inspiroval myšlenkami Bauhausu o spojení techniky a funkčnosti v nových formách užitkového umění a průmyslového výtvarnictví s využitím prvků lidových tradic. Po nuceném odchodu českých profesorů v r. 1938 vedl ŠUŘ v Brně, po válce přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na AVU v Praze i VŠVU v Bratislavě. Knihy o lidové keramice, krojích a stavitelství doplňoval vlastními fotografiemi. Česká beseda o něm psala v č. 1/2000, 1/2001, 2/2003 a 7/2007.

Baarův dům v Klenčí    Jindřich Šimon Baar a Slovensko
Kněz, básník a spisovatel Jindřich Šimon Baar (7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925 Klenčí pod Čerchovem) ještě před Velkou válkou zavítal na svých cestách i do horních Uher a ve svých vzpomínkách zaznamenal dojmy ze života Slováků. Spisovatelka Marie Majtánová Korandová mu věnovala články v České besedě č. 2/1996 a 10/2000.

foto: turiecgallery.sk    Kostýmový a scénický výtvarník
Výtvarník a scénograf Milan Hložek (7. února 1929 Kelčice u Prostějova – 13. ledna 1975 Martin) začal spolupracovat s Divadlem SNP v Martině jako kostýmový výtvarník, postupně se však prosadil i jako úspěšný scénograf, jehož dílo mělo u diváků silný vizuální účinek. I proto se prosadil jako výtvarník i v televizních filmech a inscenacích.

foto: J. Výborný    Výročí Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě
Změnu názvu části Vajanského nábřeží v Bratislavě na Náměstí T. G. Masaryka schválilo zastupitelství Starého Města 22. května 2018, ale rozhodující slovo mělo až plénum vedení hl. města SR Bratislavy, jež tento návrh schválilo 7. února 2019 s platností od 15. června téhož roku. V našem archivu si můžete připomenout jak slavnostní červnové shromáždění při této příležitosti stejně jako pozdější osazení tabule.

O. Nedbal    Výročí první moderní slovenské symfonie
Premiéru první moderní slovenské symfonie, jíž se stala První symfonie D dur Alexandra Moyzese, v Bratislavě nastudoval a 11. února 1929 dirigoval Oskar Nedbal (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, dnes Chorvatsko).

prof. J. Rychlík    Blahopřejeme oceněným
V neděli 14. ledna 2024 prezidentka SR Zuzana Čaputová odevzdala 33 osobnostem vysoká státní vyznamenání. Mezi oceněnými je i historik prof. Jan Rychlík za mimořádné zásluhy o všestranný rozvoj vztahů mezi ČR a SR. Připomeňme, že jako první zaznamenal ve své knize vznik nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku a laskavě souhlasil s publikací závěrečné kapitoly své knihy „Rozdělení Československa 1989 – 1992“, kde se o tom zmiňuje do diskusního fóra na portálu cesi.sk ke 20. výročí vzniku našeho spolku v roce 2003. Dalším oceněným z ČR je pražský biskup Václav Malý jako jedna z rozhodujících postav „sametové revoluce“.

sál Csemadoku    První setkání v lednu 2024
První setkání Českého spolku Bratislava v novém roce se uskuteční v úterý 30. ledna 2024 jako tradiční posezení na přelomu roka, spojené s besedou o hodnocení uplynulého roku a plánech do budoucna, začátek bude v 17 hod. ve společenském sále Csemadoku (Nám. 1. mája 12).

foto: valassko.cz    Slovenský Kisch se narodil na Valašsku
Publicista a spisovatel Ladislav Mňačko (29. ledna 1919 Valašské Klobouky – 25. února 1994 Bratislava), jenž si vysloužil přívlastek „slovenský zuřivý reportér“, prožil mládí v Martině, kde byl jeho otec poštmistrem. Od války jeho další osud vedl přes koncentrák, nucené práce a boje mezi partyzány až k činnosti komunistického novináře, jenž v 50. a 60. letech procestoval kus světa. Od reportáží a protiválečné prózy („Smrť sa volá Engelchen“ byla zfilmována) ho tvorba přivedla ke kritice režimu („Opožděné reportáže“ a „Jak chutná moc“) a v 60. letech k emigraci do Izraele, odkud se vrátil napřed do rakouského Eisenstadtu, kde psal německy, a po něžné revoluci do Československa.

foto    Autor nejznámějšího portrétu Ľ. Štúra
Malíř, výtvarník, herec a režisér František Karel Kolář (29. ledna 1829 Waldheim/Zahájí/Lesná u Tachova – 4. prosince 1895 Praha) už během studia na malířské akademii v Praze začal hrát v ochotnickém divadle a postupně se prosadil ve Stavovském a později Prozatímním divadle i jako režisér. Zvláště ho proslavili živé obrazy na Jubilejní výstavě v r. 1891. Souběžně s prací v divadle se stále věnoval kreslení zejména karikatur a ilustrací. Když se v roce 1861 slovenští vysokoškoláci rozhodli vydat pět let po smrti Ľudovíta Štúra jeho litografii, oslovili F. K. Koláře, jehož podobizna se pamětníkům zdála nejvěrohodnější a od té doby se stala předlohou většiny portértů Ľ. Štúra (včetně bývalých bankovek 500 Sk nebo 50 Kčs).

foto z pozvánky    Výstava z tvorby brněnské výtvarnice
Do 29. ledna 2024 bude v Galerii na Západní terase Bratislavského hradu otevřena výstava brněnské výtvarnice Renaty Kobzové „Keby bol svet zo zlata“. Výstavní síň je otevřena každý den kromě pondělí od 13. do 18. hodiny.

M. Kopřiva    Průkopník výuky slovenských architektů
Prof. ing. arch. Miloslav Kopřiva (30. ledna 1894 Tučapy u Holešova – 11. března 1968 Brno) po studiu ČVUT provozoval 14 let vlastní projekční kancelář v Brně, odkud záhy začal realizovat své projekty i na území Slovenska až se v roce 1935 odstěhoval do Košic, kde přijal místo ve státní správě. Jeho první realizací na Slovensku byla kolonie rodinných domů ve Zvolenu (1922), další obytné domy i úřední budovy se nacházejí ve Velkých Levárech, Rožňavě, Seredi a Košicích. V roce 1937 byl přizván do budování Vysoké školy technické v Košicích, pro kterou vybudoval čtyři pavilony odevzdané k Zemské výstavě ČSR 1938, a kde jako jediný architekt vybudoval Ústav pozemního stavitelství, s nímž se po Vídeňské arbitráži stěhoval do Turč. Sv. Martina a následně do Bratislavy, kde byl v roce 1942 dokonce zvolen děkanem Fakulty inženýrského stavitelství. Od roku 1947 působil na technice v Brně.

kniha    Historik slovenského školství
Pedagog a historik Vladislav Ružička (30. ledna 1894 Drozdov u Hořovic – 4. března 1973 Martin) působil jako učitel v Bytči, Turčianských Teplicích, Bratislavě a Lučenci. Později se stal pracovníkem Matice slovenské a Pedagogického kabinetu Slovenské akademie věd, kde se věnoval dějinám slovenského školství a bibliografii pedagogické literatury na Slovensku. Napsal řadu publikací, např.: Eliáš Ladiver mladší, slovenský pedagóg, Dejiny slovenského šľabikára, Školstvo na Slovensku v období neskorého feudalizmu po 70. roky 18. stor., Bibliografia knižnej a časopiseckej pedagogickej literatúry na Slovensku od najstarších čias do roku 1955 (rukopis) aj.

Dukla    Hrdina od Dukly
Generálmajor in memoriam Josef Knop (30. ledna 1909 Žamberk – 1. dubna 1966 Ústí nad Orlicí) absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V únoru 1940 opustil vlast a zúčastnil se bojů o Francii, následoval výcvik ve Velké Británii, odkud se přihlásil jako dobrovolník k čs. jednotce v Buzuluku. V rámci 1. čs. samostatné brigády se zúčastnil bojů o Duklu, kde právě jednotka štábního kapitána J. Knopa jako první vstoupila 6. října 1944 na osvobozené československé území.

Dvojportrét, foto: SNG    Syn slavného otce byl skvělý fotograf
Nejznámějším dílem fotografa Juraje Jurkoviče (31. ledna 1904 Brno – 25. května 1963 Bratislava) je zřejmě „Dvojportrét“ v majetku Slovenské národní galerie. Fotografii propadl už v mládí poté, co se s rodiči (jeho otcem byl architekt Dušan Jurkovič) přestěhoval začátkem 20. let do Bratislavy, kde také vystudoval obchodní akademii a začal pracovat jako bankovní úředník. Své fotografie vystavoval zejména ve 30. a 40. letech i v zahraničí. Tehdy vyzkoušel i barevnou fotografii, ale až do konce života přesto zůstal věrný černobílé.

foto: praha7.cz    Sochař a horolezec
Sochař, grafik a horolezec Valerian Karoušek (31. ledna 1929 Turnov – 31. května 1970 pod Huascaranem v Peru) se nejprve učil za zámečníka, po studiu šperkařství v Turnově a Jablonci nad Nisou absolvoval sochařství na AVU v Praze. Zaujal rozměrnou plastikou pro vstupní halu čs. pavilonu na Expo 58 v Bruselu, oceněnou Grand Prix. V 50. letech absolvoval řadu prvovýstupů ve Vysokých Tatrách.

foto z pozvánky    Pozvánka na výstavu do Piešťan
Dům umění Slovenské filharmonie v Piešťanech a jubilující výtvarnice Eva B. Linhartová zvou na výstavu „Poézia v obrazoch II.“, jež se uskuteční v tamní Galerii od 15. prosince 2023 do konce ledna 2014. Galerie Domu umění v Piešťanech je otevřena od úterý do neděle od 14 do 17 hod., v sobotu a neděli až do 18 hod. Výstava navazuje na stejnojmennou prezentaci v Galerii Umelka v Bratislavě, již podpořil Český spolek Bratislava (viz fotoreportáže z vernisáže a z komentované prohlídky).

foto z pozvánky    Pozvánka na výstavu inkluzivní módy
České centrum připravilo od 7. prosince do konce ledna 2024 výstavu inkluzivní a/typik módy slovenské designérky žijící v Praze Barbory Horákové Feherové, jež se snaží setřít rozdíl mezi „normální“ a atypickou tvorbou. Vernisáž bude ve středu 6. prosince 2023 v 17 hod. v Galerii ČC v Českém domě, přihlásit se lze do úterý 5.12. do 12 hod. e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na č. 02/544 18 215.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 1. února 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Tři muži ve sněhu“ z roku 1936 (r. V. Slavínský), věnované 120. výročí narození herce Vladimíra Borského, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

památník    Velel obraně Komárna
Brigádní generál Antonín Basl (1. února 1889 Praha – 4. dubna 1937 Praha) byl původně středoškolským profesorem, absolvoval historii a geografii na FF Karlovy univerzity v Praze, ale jeho osud změnila Velká válka. Po zajetí v bojích o Bělehrad byl prohlášen za vlastizrádce, ale podařilo se mu dostat přes Albánii do italské armády a později do čs. legií. Významnou úlohu sehrál při obraně Komárna, kde v noci na 1. května 1919 asi dva tisíce maďarských vojáků a dobrovolníků Maďarské republiky rad zaútočilo na most přes Dunaj a obsadili město. Místní posádka pod velením majora Antonína Basla z Prahy po rychlém příchodu 34. střeleckého pluku z Nových Zámků ráno město získala zpět, přitom padlo 289 útočníků a 27 obránců města, z toho bylo 23 českých legionářů. Později řídil Vojenský zeměpisný ústav.

foto: semenoles.sk    Vynálezce v oboru lesních zdrojů
František Šnajperk (2. února 1879 Nespeky u Čerčan – 15. července 1946 Podhorie – Žakýľ u Banské Belé) byl v roce 1921 vyslán Československou lesnicko-dřevařskou bankou (později ČSOB) na Slovensko, aby vybudoval podle vzoru provozů v Českých Budějovicích a Kácově zařízení na získávání lesních semen a zpracování dalších lesních plodů v Liptovském Hrádku. Jeho zásluhou v areálu bývalého lihovaru vznikla nová linka, jež existovala dalšího bezmála půl století a stala se základem pozdějšího OZ Semenoles. Semena lesních dřevin od té doby slouží potřebám lesních školek po celém Slovensku. F. Šnajperk byl přitom autorem řady vynálezů, z nichž například technologie tunelové loupárny šišek se používá dodnes.

pamětní deska    Výročí Bratislavy
Součástí Československé republiky se Bratislava stala definitivně až 1. ledna 1919, kdy ji obsadilo spojené vojsko československých legionářů a sokolů a ukončilo předcházející uherskou správu města a okolí. Tuto událost připomíná pamětní tabule na Štefánikově ul. č. 3 (vedle Prezidentského paláce), kterou v roce 2009 inicioval Klub generálů SR. Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár, se však do města mohl přestěhovat ze Žiliny až 4. února 1919. Samotný název Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy pět měsíců po vzniku ČSR.

foto z roku 2017: Ing. Milan Klubal    Odešla paní Milada Synková
S hlubokým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás navždy opustila dlouholetá členka českého krajanského spolku v Bratislavě paní Milada Synková (roz. Cinková, 16. května 1933 Bratislava – 19. ledna 2024 Bratislava). V roce 1938 s rodiči odjela do Vsetína, kde prožila dětství a vystudovala gymnázium. Po čtyřech semestrech medicíny přestoupila na brněnskou konzervatoř. V roce 1956 se s manželem vrátila do Bratislavy, kde od 1963 působila jako korepetitorka ve Slovenském národním divadle. Kromě toho se věnovala zpěvu, v souboru Camerata Slovaca hrála na klavír a čembalo, učila na VŠMU. Pro bratislavské krajany připravila řadu koncertů mladých umělců, naposledy v roce 2022, předtím například 2017 nebo 2016. SND ohlásilo rozloučení s ní na pátek 26. ledna 2024 v 11 hod. v Sálu opery a baletu nové budovy SND. Čest její památce.

Patzko    Významný prešpurský typograf
Knihtiskař a vydavatel František Augustín Patzko (okolo 1730 Olomouc – 22. ledna 1799 Bratislava) se okolo roku 1765 stal faktorem v Landererově tiskárně v Prešpurku. Po pěti letech se osamostatnil a vydával například Nový kalendár. Od 1. září 1775 získal licenci Königlicher privilegierter Buchdrucker (královský privilegovaný knihtiskař), jak dokládá nápis na domě na Venturské ul. 9 (Typographia Patzkoiana erecta An. Dni MDCCLXXV). V letech 1780 - 88 vydával první maďarské noviny v Uhrách Magyar Hirmondó, od roku 1786 s přílohou A Pozsonyi Magyar Musa. V roce 1783 začal vydávat tříjazyčné (německy, maďarsky a česky) Rolní hospodářske noviny. Po jeho smrti tiskárnu vedli jeho synové až ji v roce 1809 koupil Karel Kašpar Snížek z Kutné Hory.

M. Mozolová    Vzpomínka na paní Miladu Mozolovou
Paní Milada Mozolová (roz. Odstrčilová, 24. ledna 1934 Čekyně u Přerova – 8. dubna 2015 Bratislava) přišla na Slovensko v roce 1954 za svým manželem – vojákem z povolání a celý život pracovala v komunálních službách. S odchodem do důchodu se hned od jara 1993 zapojila do aktivit českého spolku v Bratislavě, od roku 1994 jako členka výboru, kde obětavě pomáhala v administrativě a při organizačním zabezpečení akcí, než ji v roce 2011 vážná nemoc vytrhla z další práce. Díky jejímu pečlivě vedenému archivu mohl portál cesi.sk po r. 2003 zrekonstruovat do té doby chronologicky nezpracované nejstarší dějiny českého spolku v Bratislavě a na Slovensku (viz také vzpomínky pamětníka).

foto: J. Výborný    Výročí Masarykových škol v Bratislavě
Na urychlené výstavbě škol na Tehelném poli v Bratislavě za 7 500 000 Kč a s podmínkou, že město Bratislava poskytne zadarmo pozemek, rozhodla ministerská rada 14. listopadu 1925. Následující rok byla vypsána veřejná soutěž, v níž zvítězil návrh arch. Pavla Smetany z Prahy. Základní kámen pro dvě školy – dívčí a chlapeckou – byl položen 24. června 1928. Ještě 25. ledna 1929 na žádost rodičovské rady kabinetní kancelář povolila, aby nové školy byly nazvány Jubilejní školy Masarykovy (Jubilejné školy Masarykove). Stavba byla dokončena 28. října 1929 a částečně vyučovat se v ní začalo 5. prosince 1929, avšak slavnostní otevření školy se uskutečnilo až 9. března 1930, jelikož nebyl včas dodán školní nábytek. O osudu školních budov psala ČB v č. 12/2005

M. Cesnaková – Michalcová, foto: udfv.sav.sk    Průkopnice slovenské teatrologie
Teatroložka PhDr. Milena Cesnaková-Michalcová (27. ledna 1924 Praha – 6. dubna 2018 Praha) se po studiu na Karlově univerzitě původně věnovala knihovnictví a od roku 1951 pracovala v Univerzitní knihovně v Bratislavě. Po dvou letech přestoupila do Slovenské akademie věd, kde se věnovala zejména dějinám slovenského i českého divadelnictví od období renesance, zpřístupnila všechny historické dramatické texty, jež se na Slovensku zachovaly zejména od doby pobělohorské, včetně děl J. A. Komenského. Ve slovenštině i češtině vydala publikaci Slavné osobnosti divadla, výraznou měrou se podílela na časopisu Slovenské divadlo a na Encyklopedii dramatických umění Slovenska I-II, byla spoluautorkou Dejín staršej slovenskej literatúry I. nebo Kapitol z dejín slovenského divadla.

MU Brno    Výročí druhé největší české univerzity
Masarykovu univerzitu v Brně založili zákonem z 28. ledna 1919, v letech 1960–1990 ji přejmenovali na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Z původních čtyř fakult má dnes devět a například spravuje i Mendelovo muzeum nebo vlastní polární stanici na Antarktidě (na níž umožňuje činnost i slovenským vědcům). Tradičně přibližně šestina všech studentů (přes pět tisíc ročně) přichází ze Slovenska, na studiu informatiky a lékařství je jich více než třetina, část z nich zůstává na univerzitě po ukončení studia, kde také často odstartují svou pracovní kariéru.

Tri duby    Stál u zrodu letectva na středním Slovensku
Pilot Jaroslav Švábenský (16. ledna 1909 Vladislav u Třebíče - 1. listopadu 1964 Šternberk) se pro létání rozhodl po studiu na textilní škole a působil jako armádní i zkušební pilot. V dubnu 1935 přiletěl na stroji A 25 do Banské Štiavnice na celostátní plachtařské závody a tam ho přesvědčili, aby zůstal budovat letecké zázemí a pilotní výcvik na středním Slovensku. Podílel se na výběru lokality a budování letiště Tri duby, pomáhal organizovat letecké dny na letišti Sliač. Česká beseda o něm psala v č. 7-8/2004.

Avion    Tvůrce bratislavského Avionu a řady budov po celém Slovensku
Architekt Josef Marek (17. ledna 1889 Petrovice u Mor. Krumlova – 17. ledna 1965 Brno) přišel na Slovensko krátce po 1. světové válce na podnět svého učitele arch. D. Jurkoviče a od té doby výrazně ovlivnil meziválečný vývoj architektury a urbanismu na Slovensku. Začínal v Trnavě, kde se po stavbě evangelického kostela osamostatnil. První zakázky byly obytné domy pro státní zaměstnance (Bratislava, Košice, Malacky), bytové domy pro železnice v Novém Městě nad Váhom, ale nejznámější je obytný a obchodní blok Avion v Bratislavě. Za zmínku stojí úprava historické zástavby v okolí Michalské věže v Bratislavě, budova pošty v Nitře a Dolním Kubíně, školy v Prievozu, Petržalce, Rim. Sobotě a Michalovcích, soud ve Skalici, pojišťovna v Rožnavě, léčebný ústav v Dolním Smokovci, rekonstrukce poutního kostela ve Skalce u Trenčína a další (viz Česká beseda č. 7-8/1996 a 7-8/1999).

Kopaničiarske chodníčky, foto: webumenia.sk    Všestranná výtvarnice a průkopnice arttexu
Výtvarnice Božena Augustínová – Rochovanská (17. ledna 1939 Topolná – 29. ledna 2005 Bratislava) působila v různých oblastech umění, nejvíce se prosadila jako propagátorka netkaných tapisérií, kdysi označovaných názvem Artprotis, dnes Arttex, často jejich monumentální tvorbou, byla jednou ze zakládajících členek Klubu textilních výtvarníků Arttex a stála u zrodu Mezinárodního trienále textilu. Svými díly podpořila první výstavu výtvarníků českého a moravského původu v SR, jež se konala v trnavském divadle v roce 1997.

J. Křepela první zprava s bratislavskými spoluhráči na ME v Ženevě 1946, foto: olympic.sk    Vzpomínka na Josefa Křepelu
Z jihu Čech přišel na Slovensko mladý basketbalista Josef Křepela (21. ledna 1921 České Budějovice – 1.dubna 1974 Bratislava), čs. reprezentant v košíkové (1945-52), člen vítězného družstva na ME 1946 v Ženevě (jediný čs. titul mistrů Evropy), účastník OH 1948 v Londýně, po skončení sportovní kariéry pracoval v Bratislavě jako sportovní redaktor.

logo    Třicítka a co dál? – Střípky vzpomínek X. a XI.
Ke 30. výročí založení nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku vyzval portál cesi.sk ve spolupráci s Českým spolkem Bratislava, aby se členové spolku nebo jeho příznivci podělili se svými vzpomínkami či názory na budoucnost spolku. Poslední dvě části svých vzpomínek autor Mgr. Jiří Výborný nazval „Rozkol“ (článek zde) a „Obrazy“ (článek zde). Další části cyklu najdete zde

logo    Vychází Informační zpravodaj 4/2023
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, rádi bychom Vám připomenuli naše připravované programy do konce letošního roku....“, píše se v úvodě dalšího letošního Informačního zpravodaje (celý text zde).

foto: sng.sk    Unikátní výstava české moderny v SNG
Emil Filla, František Foltýn, František Kupka, Antonín Procházka, Toyen a Jan Zrzavý. Do 14. ledna 2024 bude v rekonstruovaných prostorech Slovenské národní galerie k vidění unikátní výstava tvorby šesti čelných představitelů české moderny meziválečného období, kterou se podařilo ze soukromých sbírek sestavit Nadaci Sovereign Invest, pod názvem „Hvězdy. Česká moderna zo súkromných zbierok“.

Starý Detvanec, SNG    Propagátor amatérské fotografie
Úředník a jedna z nejvýznamnějších osobností amatérské fotografie na přelomu 19. a 20. století Karel Dvořák (8. ledna 1859 Plandry u Jihlavy – 12. dubna 1946 Praha) pocházel z rodiny sládka a původně studoval techniku ve Vídni, odkud musel po národnostním sporu odejít a zaměstnal se jako úředník u železnice v Lounech. Tam propadl amatérské fotografii, v níž dosáhl pozoruhodné úspěchy i na mezinárodních výstavách, zejména za národopisná témata, experimentoval i s novými barevnými technologiemi. V jeho pozůstalosti nechybí ani unikátní záběry z území dnešního Slovenska.

snd.sk    Výročí návštěvy slavného skladatele v Bratislavě
Hudební skladatel Richard Strauss navštívil Bratislavu na pozvání tehdejšího ředitele Slovenského národního divadla Oskara Nedbala (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, dnes Chorvatsko), aby osobně dirigoval v SND své opery Elektra (9. ledna 1929) a Kavalír s růží (11. ledna 1929).

foto: npmk.cz    Uznávaný jazykovědec
Jazykovědec Prof. PhDr. Josef Miloslav Kořínek (10. ledna 1899 Nové Město na Moravě – 24. srpna 1945 Bratislava) patřil k předním českým meziválečným lingvistům, od roku 1935 přijal místo docenta (později profesora) srovnávacího jazykozpytu na Slovenské univerzitě v Bratislavě, kde se dále věnoval zejména typologii indoevropských jazyků včetně „staroslověnského“, zanechal na 80 odborných prací (např. Úvod do jazyka slovenského, Od indoevropského jazyka k praslovančine), část vyšla až po válce z jeho pozůstalosti v Brně i v Bratislavě.

F. Kalda, foto: FF UK    Zakladatel slovenské nederlandistiky
Prof. dr. František Kalda (11. ledna 1884 Velim – 7. května 1969) začínal jako středoškolský učitel němčiny, latiny a řečtiny na gymnáziích v Třebíči, Čáslavi, Litomyšli a Praze. Po válce se stal docentem filologie a germanistiky na Karlově univerzitě se specializací na holandštinu a afrikánštinu, jimž se věnoval i jako soudní tlumočník. V roce 1927 přijel přednášet německou, holandskou a staroanglickou lingvistiku na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde už jako profesor působil až do odchodu do důchodu v roce 1959. V ročnících 1933-35 vykonával funkci děkana a proděkana.

Pressburg okolo roku 1900    Životní cesta pražského cestovatele skončila v Prešpurku
Agronom a spisovatel Josef Václav Krafta (12. ledna 1854 Praha – 4. února 1914 Bratislava) působil řadu let jako carský úředník v Rusku, odkud napsal několik cestopisů z Kavkazu, východní Sibiře a Sachalinu. Od roku 1895 žil v Uhrách, kde se věnoval osvětové práci a podporoval také národní úsilí Slováků.

mapka: zlin.estranky.cz    Výročí první nedokončené dálnice
První projekty dálnice napříč republikou se objevily v roce 1935 (Plzeň-Košice nebo Cheb-Chust), ale až 13. ledna 1939 byl schválen návrh trasy z Prahy přes Jihlavu a Brno na Slovensko. Práce na stavbě přerušila válka až v roce 1950 byla výstavba zrušena. Nový pozměněný projekt dálnice byl schválen v dubnu 1963. Jeho první úsek mezi Prahou a Mirošovicemi byl otevřen až v červenci 1971. První úsek na Slovensku Bratislava-Malacky se začal stavět 1. dubna 1969 a zpřístupněn byl 5. listopadu 1973. Provoz na celé dálnici Praha-Bratislava v délce 317 km začal 8. listopadu 1980.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 4. ledna 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Sobota“ z roku 1944 (r. V. Wassermann), věnované 110. výročí narození herečky Hany Vítové, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Bratislavský hrad    Vzpomínka na (ne)federaci
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb. o československé federaci vstoupil do platnosti 1. ledna 1969 poté, co ho schválilo 27. října 1968 Národní shromáždění v Praze a následně ho trojice nejvyšších státních představitelů – prezident L. Svoboda, předseda NS J. Smrkovský a předseda vlády O. Černík – slavnostně podepsali 30. října 1968 na Bratislavském hradu. I když mu historici nepřikládají velký význam, neboť nedokázal vyřešit státní uspořádání ke spokojenosti obou národů, mnozí krajané jeho dopad nepříjemně pocítili až po rozpadu federace v roce 1993, když zjistili, jaké občanství jim bylo ze zákona přisouzeno.

pamětní deska    Sto let Bratislavy
Součástí Československé republiky se Bratislava stala definitivně až 1. ledna 1919, kdy ji obsadilo spojené vojsko československých legionářů a sokolů a ukončilo předcházející uherskou správu města a okolí. Tuto událost připomíná pamětní tabule na Štefánikově ul. č. 3 (vedle Prezidentského paláce), kterou v roce 2009 inicioval Klub generálů SR. Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár, se však do města mohl přestěhovat ze Žiliny až 4. února 1919. Samotný název Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy pět měsíců po vzniku ČSR.

Zvolenský hrad, zdroj: moravska-galerie.cz    Učitel kreslení, malíř a loutkář
Malíř a loutkář Rudolf Kučera (1. ledna 1884 Brno – 24. října 1964 Brno) jako učitel kreslení vystřídal řadu míst a věnoval se i sběru lidových písní. V letech 1921-29 učil na gymnáziu ve Zlatých Moravcích, později působil jako scénický výtvarník a herec v Bratislavě a Brně. Psal loutkové hry, maloval k nim scény a vyráběl i loutky. V malířské tvorbě často zachycoval tatranská zákoutí a život pastýřů pod Tatrami.

D. Menclová, foto: pamiatky.sk    Průkopnice památkové péče na Slovensku
Ing. arch. Dobroslava Menclová (2. ledna 1904 Přerov - 19. listopad 1978 Plzeň) po studiu architektury v Praze (předtím nedostudovala malířství na AVU) přišla spolu s manželem Doc. PhDr. Ing. arch. Václavem Menclem, DrSc. (16. ledna 1905 Plzeň - 29. července 1978 Sušice) pracovat do Státního referátu na ochranu památek v Bratislavě, kde se v letech 1930-39 věnovala úpravě Pribinova kostela v Nitře, přestavbě kostela v Časté, záchraně zámeckého parku v Pezinku, spolu prováděli archeologický průzkum slovenských klášterů, hradů a dalších památek zejména v oblasti Turce a Oravy. Po odchodu ze Slovenska v roce 1939 se sice věnovala historickým památkám, a zvláště hradům v Čechách a na Moravě, ale v 50. letech ještě vydala řadu monografií o hradech Zvolen, Krásna Hôrka, Trenčín, Spišský hrad a Oravský zámok.

Včielka    Jubileum ilustrátorky a karikaturistky
Jednou z prvních žen na Slovensku, jež se profesionálně věnovaly kreslenému humoru, byla Božena Plocháňová (2. ledna 1929 Praha – 11. august 2020, Bratislava), jejíž jubileum si začátkem ledna připomínáme. Rodačka z Prahy se po válce vdala za slov. výtvarníka akad. mal. A. Hajdúčika a usadila v Bratislavě, kde první rok působila jako baletka v SND. Ilustrovala množství dětských knih a učebnic, spolupracovala s řadou slovenských spisovatelů pro děti a mládež, položila základy slovenského kresleného komiksu v dětských časopisech, ale zejména v humoristickém časopise Roháč (Bill a Mary). Krátký medialon publikovala Česká beseda v č. 7-8/2004.

foto: Panton    Krátká kariéra v košické opeře
Dirigent, klavírista a hudební skladatel Miloš Konvalinka (3. ledna 1919 Nové Město na Moravě – 27. listopadu 2000 Brno) byl synem hudebního skladatele Karla Konvalinky. Po konzervatoři v Brně nastoupil jako operní dirigent v Göttingenu a po válce se stal korepetitorem a dirigentem v Praze, Ústí nad Labem, v sezóně 1948-49 byl šéfem opery v Košicích, následně byl dirigentem symfonického orchestru v Karlových Varech. Poté působil v Olomouci, byl dirigentem a šéfem opery Národního divadla a ředitelem hudebního vydavatelství Panton. Za svůj život dirigoval většinu čs. symfonických a komorních orchestrů, s nimiž realizoval množství rozhlasových nahrávek, včetně folklóru, dechovky nebo doprovodné hudby k rozhlasovým insvenacím nebo poezii.

obal knihy    Spisovatelka pro děti a mládež
Spisovatelka a překladatelka Vilma Seidlová – Sokolová (4. ledna 1859 Kostelec nad Orlicí – 12. září 1941 Praha) působila jako učitelka na různých místech a pro mladé čtenáře psala básně, povídky a divadelní hry. Některé její básně ilustroval M. Aleš. Z tvorby, týkající se Slovenska lze zmínit „Okénka do srdéčka: povídky z Valašska a ze Slovenska – českým dětem“, „Marta Drahúňová: obrázek ze Slovenska“ nebo „Z mých vzpomínek na Slovensko“, v níž přibližuje svá setkání s osobnostmi na přelomu 19. a 20. století. Přeložila román E. Maróthy-Šoltésové „Proti proudu“.

foto: hockeyslovakia.sk    Trenérská legenda slovenského hokeje
Hokejista, československý reprezentant a trenér Jaroslav Walter (5. ledna 1939 Sobědraž u Tábora – 20. června 2014) po dorosteneckých začátcích v Lovosicích a Litvínově a vojenské službě v jihlavské Dukle působil v letech 1964-69 ve Slovanu Bratislava, kam se v roce 1972 vrátil jako asistent trenéra a v roce 1982 pomohl klubu při návratu do nejvyšší ligy. Mimořádně úspěšné bylo jeho opakované působení v Dukle Trenčín, s níž jako trenér dvakrát získal mistrovský titul (1988 a 1997).

obal knihy    Literát našich dějin
Spisovatel a scénárista Miloš Václav Kratochvíl (6. ledna 1904 Vídeň – 9. července 1988 Praha) se narodil v rodině vedoucího českého oddělení c. & k. státního archívu, ale velkou část dětství prožil u prarodičů v Mlčechvostech na Podřipsku. Ze studia práv odešel na historii a archivnictví FF UK, co předurčilo jeho celoživotní zájem o dějiny, který dokázal zužitkovat v množství knih, filmových a později i televizních scénářů, jež z různých pohledů a s důrazem na detail i psychologii postav přibližovaly různá období dějin a historických osobností od středověku až po 20. století. Několik knih věnoval československým dějinám (Slováci a Praha, Tisíciletou stopou československého lidu, Dějiny československé v 99 odstavcích).

foto    Významný zoolog Tater
Zoolog prof. RNDr. Josef Kratochvíl, DrSc. (6. ledna 1909 Kúsky u Velkého Meziříčí – 17. února 1992 Brno) vystudoval Přírodovědeckou fakultu v Brně, kde později vedl Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV a přednášel na Vysoké škole zemědělské. Věnoval se zejména členovcům a hmyzu, později obratlovcům. Za zásluhy o výzkum tatranské fauny a vznik Tatranského národního parku je spolu s dalšími uveden na pamětní tabuli „Významní zoológovia Tatier“ v Tatranské Lomnici.

       
  • > > > archív zpráv, pozvánek a zajímavostí z roku 2023