Archiv aktualit, pozvánek a zajímavostí 2024

V. Malý: Kežmarok, foto: artnet.com    Malíř krajiny a krojů
Malíř Václav Malý (19. února 1874 Praha – 9. října 1935 Praha) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a ve své tvorbě se zaměřoval zejména na pražské motivy, později ho zaujaly národopisné oblasti Chodska a Slovácka. V jeho tvorbě nechyběly ani krajinářské motivy včetně tatranských, jež zařadil do cyklu „Krásy republiky Československé“ a objevily se i na pohlednicích.


Nitra    Významná osobnost Nitry
Hudebník a sbormistr Anton Stupka (Antonín, 20. února 1884 Hrádek-Tedražice u Sušice – 9. listopadu 1960 Nitra) se do Nitry dostal v roce 1904 jako kapelník vojenské hudby a od té doby se tam usadil natrvalo. Působil jako pedagog na gymnáziu a organizátor hudebního života ve městě, sbormistr a dirigent. Za zásluhy bylo jeho jméno zařazeno mezi významné osobnosti Nitry.

Košice, Stará radnice    Zdobil košickou radnici a divadlo
Malíř a restaurátor Erasmus Schrott (1755 Kbely u Prahy – 20. února 1804 Košice) po studiích ve Vídni působil jako malíř zejména oltářních obrazů i jako učitel ve službách uherské šlechty a velkou část života prožil v Košicích, kde po sobě zanechal například stropní malby v budově staré radnice, podílel se i na výzdobě košického divadla včetně opony, kulis a dekorací. Sakrální malby zanechal i v tamním Chrámu Nejsvětější Trojice a v klášteru v Jasově. Cenné jsou i jeho krajinomalby, zachycující tehdejší východ horních Uher včetně Vysokých Tater.

foto: supraphon.cz    Jubileum zpěváka
Zpěvák, hudebník a skladatel Petr Ulrych (21. února 1944 Hradec Králové) se postupně od rocku a bigbítu přiklonil k folku, který propaguje se sestrou Hanou a skupinou Javory. Česká beseda s nimi přinesla rozhovor v č. 12/1999.

Nová scéna    Vzpomínka na baletního mistra
Baletní umělec a choreograf Rudolf Macharovský (21. února 1909 Praha – 22. března 1978 Karl-Marx-Stadt, dnes Chemnitz v Německu) byl všestranným mistrem, který výtečně ovládal nejen klasický balet, ale byl i mistrem varieté, stepování a taneční akrobacie. Ve 20. letech sbíral zkušenosti u předních tanečních umělců v Praze a Paříži na divadelních pódiích i revuálních scénách, později měl vlastní taneční školu. Po válce se naplno věnoval baletnímu umění v Liberci, v bratislavském SND byl 1946-48 šéfem baletu SND, následně 1948-55 v Košicích, poté v Olomouci a v letech 1961-64 byl šéfem baletu bratislavské Nové scény, přitom se souběžně věnoval i pedagogické činnosti a stále vystupoval i jako sólista.

Soutok Váhu a Dunaje v Komárně    Věnoval se systematickému výzkumu Váhu a Dunaje
Hydrolog doc. RNDr. ing. Alois Bratránek, DrSc. (celým jménem Alois Ladislav Mořic, 22. února 1899 Ždírec u Chotěboře – 22. listopadu 1966 Praha), ve 30. letech 20. století zpracoval řadu studií, týkající se zejména povodní, jež významně ovlivnily hydrologii a regulační práce na Labi, Váhu, Dunaji i východoslovenských řekách. Věnoval se systematickému výzkumu Váhu a Dunaje a jako první zpracoval splavnost slovenského úseku Dunaje.

Žilina    Výročí českých spolků v Žilině, na Liptově a v Turci
Představitelé české menšiny ze severu Slovenska se 24. února 1994 sešli na ustanovující schůzi pobočky Spolku Čechů na Slovensku (od dubna 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku). Po deseti letech pamětníci v měsíčníku Česká beseda vznik regionální organizace popsali slovy: „Na ustanovující „matějské“ schůzi v únoru 1994 se v historickém Makovického domě sešli zástupci Čechů z okolí Považské Bystrice, Púchova, Čadce, Kysuckého Nového Mesta, Martina a Liptovského Hrádku. Iniciátory vzniku RO Žilina byli Ing. arch. Antonín Stuchl a Ing. Evžen Protivínský, CSc., kteří organizačně první i další setkání zabezpečovali…“. Následně 12. března 1994 se dohodli na vytvoření „Středoslovenské regionální organizace SČS“ se třemi místními kluby, které se poprvé sešly v Liptovském Hrádku 1. června 1994 a 13. června 1994 v Žilině a v Martině. Asi pět let trvala snaha o založení místního klubu v Považské Bystrici a Púchově.

ČSKT    Přičinil se o rozvoj turistiky v Tatrách
Dlouholetý předseda kanceláře a ředitel Klubu československých turistů (KČST) Josef Brož (24. února 1884 Praha – 26. ledna 1943) pocházel z rodiny hodináře, od mládí měl vztah k hudbě a přírodě, ze studií techniky přestoupil na filozofii. V roce 1919 se stal pracovníkem KČST, v jehož řadách zůstal až do konce života. Ve Vysokých Tatrách se zasloužil o rozvoj turistických stezek zvláště v oblasti Mengusovské a Skalnaté doliny a v okolí Tatranské Lomnice, přičinil se také o výstavbu Chaty pod Rysy. Turistice věnoval stovky článků a v letech 1934 až 36 byl redaktorem klubového Časopisu turistů.

100 Kčs    Výročí československé koruny
Korunová měna byla v Rakousku-Uhersku zavedena v roce 1892 a platila i v nově vzniklém Československu, dokud 25. února 1919 Národní shromáždění v Praze neschválilo zákon o odluce československé měny. Podle tvůrce měnové reformy ministra financí Aloise Rašína byla bývalá rakouská a uherská měna od 3. března 1919 postupně okolkována a do července 1920 celou měnu nahradila Koruna československá. První státovka s nápisem v šesti jazycích v hodnotě sto Kčs byla uvedena v červenci 1919 a navrhl ji Alfons Mucha. Kčs platila do 8. února 1993, kdy se oddělily česká a slovenská koruna (předtím 4.-7.2. byly federální bankovky vyměněny za okolkované).

obal DVD    Režisérem prvního slovenského barevného filmu byl Josef Mach
Josef Mach (25. února 1909 Prostějov – 7. července 1987 Praha) začal po studiích na gymnáziu pracovat jako novinář, ale divadelní herectví ho rychle přivedlo k filmu, kde se po prvních rolích začal věnovat scénáristice a postupně i práci asistenta režie. Po válce se už naplno věnoval režii nejrůznějších žánrů od úspěšných komedií až po detektivky a televizní seriály. V roce 1953 natočil první slovenský barevný hudebně taneční film Rodná zem. Spolupracoval také na první slovenské filmové pohádce Pán a hvezdár (režie: Dušan Kodaj).

foto: tyzden.sk    Klub pod lampou o české menšině na Slovensku
Redakce „.týždeň“ spustila vloni v rámci programů „Klub pod lampou“ cyklus besed o národnostních menšinách na Slovensku. Do besedy o české menšině byl krátce před Vánocemi přizván Jiří Výborný z Českého spolku Bratislava. Podcast je k dispozici na jejich webstránce.

ČB    Z nejstarších dějin českých spolků v SR
První setkání zástupců Spolku Čechov na Slovensku (SČS) z různých slovenských měst s cílem připravit celoslovenskou Valnou hromadu SČS (uskutečnila se 23.4.1994) se uskutečnilo 12. února 1994 v bratislavské zasedačce týdeníku Mosty (Demokratické strany na Šancové ul.). Zápis z jednání je zajímavý i tím, že se v něm poprvé objevila zmínka o záměru vydávat časopis Česká beseda (od čísla 45/1993 už vycházela stejnojmenná strana v týdeníku Mosty), který se podařilo realizovat až předsedkyni přejmenovaného Českého spolku na Slovensku Mgr. Heleně Miškufové z Košic v květnu 1995 (časopis zanikl koncem roku 2007, když od rozpuštění ČSnS na jaře 2005 ho vydávala pod hlavičkou Slovensko-českého klubu v Košicích).

Cyril a Metoděj na obraze A. Muchy 1886    Výročí Konstantina
Kněz, diplomat a literát Konstantin, později Cyril (827 Soluň – 14. února 869 Řím) byl se svým starším bratrem a pozdějším moravským arcibiskupem Metodějem (813 Soluň – 6. dubna 885 Velehrad?) vyslán byzantským císařem Michalem III. na pozvání velkomoravského knížete Rostislava šířit křesťanství a staroslověnskou liturgii. Zejména jeho zásluhou byla staroslověnština uznána v roce 868 za čtvrtý bohoslužebný jazyk. Do 19. století se památka věrozvěstců připomínala 20. března, podle legendy však na Velkou Moravu dorazili až 24. května 863 (11. května podle juliánského kalendáře), až při příležitosti tisíciletí jejich příchodu papež Pius IX. určil jejich svátek na 5. července.

obal knihy    Jubileum cestovatele
Než jsem začal poznávat svět, lépe jsem znal Slovensko než Čechyuvedl na besedě známý cestovatel, spisovatel a publicista Ing. Miroslav Zikmund (14. února 1919 Plzeň – 1. prosince 2021 Praha), jenž s Jiřím Hanzelkou procestovali téměř celý svět na vozidlech Tatra a ze svých cest napsali řadu cestopisů a natočili dokumentární filmy.

L. Filipová, foto: lenkafilipova.cz    Jubileum šansoniérky
V únoru oslavuje životní jubileum kytaristka a zpěvačka Lenka Filipová (14. února 1954 Praha). Pochází z hudební rodiny a od mládí se během studií věnovala hře na kytaru i zpěvu profesionálně, například s tělesy jako BROLN, Spirituál kvintet, Orchestr Karla Vágnera nebo v divadle Semafor. Hudební kurzy v Paříži jí otevřely brány do světa, například v r. 1988 měla reprezentovat Švýcarsko v soutěži Eurovize, co jí čs. orgány nedovolily, a tak si vítězství s písničkou „Ne partez pas sans moi“ odnesla tehdy ještě začínající Céline Dion. Vydala množství nahrávek s populární i klasickou hudbou, s vlastní písní Věnování (text Zdeněk Rytíř) získala v roce 1984 stříbrnou Bratislavskou lyru. Rozhovor s ní přinesla Česká beseda v č. 6/2004.

PKO    Organizátor slovenského ochotnického divadla
Divadelník, dramatik a textař Valentin Erben (14. února 1899 Třebětice u Dačic – 18. dubna 1984 Bratislava) původně vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a od roku 1919 do roku 1948 působil v Bratislavě, kde vlastnil firmu. Souběžně propadl ochotnickému divadlu, byl spoluzakladatelem Ľudového divadla a Intímneho divadla, ve 30. a 40. letech napsal několik her a zpěvoher zejména pro mládež (např.: Stratil sa hlásnik, Tam je moja vlasť, Zo strachu hrdinovia, Všadebol, Fujara). Po roce 1948 pracoval jako jevištní technik v bratislavském PKO. Méně známý je jako úspěšný textař (např. „Čože je to päťdesiatka“ v podání F. K. veselého).

J. Malík    Vychoval řadu slovenských „bábkohercov“
Významný loutkoherec, režisér a pedagog PhDr. Jan Malík (15. února 1904 Příbram – 24. července 1980 Praha) původně studoval klasickou filologii na Karlově univerzitě a krátce působil jako profesor na gymnáziu, než se naplno začal věnovat loutkám. Patřil k zakladatelům Ústředního loutkového divadla v Praze, loutkařské katedry DAMU i Muzea loutkařských kultur v Chrudimi, dlouhá desetiletí stál na čele Mezinárodní loutkařské asociace UNIMA. Stál při zrodu profesionálních i amatérských loutkových souborů po celém Československu, u nichž na rozdíl od tradičních marionet propagoval zdola vedené tzv. javajky, vychoval řadu i slovenských loutkoherců.

STU    Vzpomínka na vědce a pedagoga
V únoru si připomínáme výročí narození vědce a vysokoškolského profesora ing. Jiřího Hostomského (17. února 1904 Tábor – 5. srpna 1978 Bratislava). Uznávaný chemik byl autorem dvou vynálezů a řady vědeckých prací v oblasti chemie dřeva, výroby celulózy a papíru.

foto: ČB    Všestranný výtvarník
Malíř, grafik, fotograf a pedagog Karel Valter (17. února 1909 České Budějovice – 17. listopadu 2006 Tábor) se umělecké tvorbě věnoval až do vysokého věku a od konstruktivitstické skladby se posouval k vizuální poezii a surrealistické imaginaci včetně krajinomalby. Jeho medailon přinesla Česká beseda v č. 2/2001.

foto: tanecniaktuality.cz    Průkopník moderní choreografie
V únoru si připomínáme výročí tanečníka, choreografa a režiséra Luboše Ogouna (vl. jm. Bohumil, 18. února 1924 Praha – 14. února 2009 Brno). Absolvent pražské AMU působil zejména v Brně, kde se vypracoval mezi přední protagonisty moderní choreografie tance a baletu. V 60. letech byl ředitelem experimentálního Studia Balet Praha, který později převzal Pavel Šmok, a L. Ogoun se znovu vrátil do Brna. V letech 1986-90 přednášel choreografii na VŠMU v Bratislavě. Jeho jméno je spojeno s řadou filmů, televizních programů, filmů a seriálů, na nichž se podílel jako choreograf, v několika i hrál.

foto: ČB    Smutná zpráva
Se zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí pedagoga a novináře Juraje Alnera (pův. jm. Jiří, 23. července 1937 Kladno – 30. ledna 2024 Bratislava). Dětství prožil v Ružomberku, kde jeho děda vedl textilku, ale kde také zažil pronásledování Židů za druhé světové války. Po vysoké škole působil jako učitel, později novinář, po krátké emigraci v USA vystřídal několik zaměstnání a k novinařině se vrátil až po pádu komunizmu, kdy aktivně působil i v Asociacii evropských novinářů a Panevropské unii. Česká beseda s ním přinesla rozhovor v č. 1/2003. Čest jeho památce!

SF    Výročí hudebníka
Houslista, trumpetista, dirigent a pedagog Vojtěch Gabriel (6. února 1914 Koloveč u Domažlic – 25. března 1981 Bratislava) po vojenské hudební škole v Praze pokračoval ve studiu na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě. Koncem 30. let krátce hrál v divadelním orchestru v Košicích, odkud se vrátil do rozhlasového orchestru v Bratislavě. Po válce koncertoval po celém Československu se Slovenským kvartetem, od 1949 se stal koncertním mistrem Slovenské filharmonie, kde se uplatnil i jako dirigent a v této funkci spolupracoval i se SOČR a Státní filharmonií v Košicích. Podle informace místostarostky městyse Koloveč ve Slovenské filharmonii s ním údajně hrál i jeho bratr Ferdinand.

J. Vydra    Založil první slovenskou školu designu
Prvního prosince 1928 začala kurzy kreslení a reklamy činnost Škola uměleckých řemesel (ŠUR) v Bratislavě, první svého zaměření na Slovensku (dnes budova STU na Vazovově ul.). Jejím zakladatelem a prvním ředitelem byl absolvent pražské AVU prof. Josef Vydra (8. února 1884 Polanczyk/Solina, dnes Polsko – 27. července 1959 Štola/Spišská Sobota), jenž na Slovensko přišel v r. 1919, aby vedl záchranu lidových památek, a přitom se inspiroval myšlenkami Bauhausu o spojení techniky a funkčnosti v nových formách užitkového umění a průmyslového výtvarnictví s využitím prvků lidových tradic. Po nuceném odchodu českých profesorů v r. 1938 vedl ŠUŘ v Brně, po válce přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na AVU v Praze i VŠVU v Bratislavě. Knihy o lidové keramice, krojích a stavitelství doplňoval vlastními fotografiemi. Česká beseda o něm psala v č. 1/2000, 1/2001, 2/2003 a 7/2007.

Baarův dům v Klenčí    Jindřich Šimon Baar a Slovensko
Kněz, básník a spisovatel Jindřich Šimon Baar (7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925 Klenčí pod Čerchovem) ještě před Velkou válkou zavítal na svých cestách i do horních Uher a ve svých vzpomínkách zaznamenal dojmy ze života Slováků. Spisovatelka Marie Majtánová Korandová mu věnovala články v České besedě č. 2/1996 a 10/2000.

foto: turiecgallery.sk    Kostýmový a scénický výtvarník
Výtvarník a scénograf Milan Hložek (7. února 1929 Kelčice u Prostějova – 13. ledna 1975 Martin) začal spolupracovat s Divadlem SNP v Martině jako kostýmový výtvarník, postupně se však prosadil i jako úspěšný scénograf, jehož dílo mělo u diváků silný vizuální účinek. I proto se prosadil jako výtvarník i v televizních filmech a inscenacích.

foto: J. Výborný    Výročí Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě
Změnu názvu části Vajanského nábřeží v Bratislavě na Náměstí T. G. Masaryka schválilo zastupitelství Starého Města 22. května 2018, ale rozhodující slovo mělo až plénum vedení hl. města SR Bratislavy, jež tento návrh schválilo 7. února 2019 s platností od 15. června téhož roku. V našem archivu si můžete připomenout jak slavnostní červnové shromáždění při této příležitosti stejně jako pozdější osazení tabule.

O. Nedbal    Výročí první moderní slovenské symfonie
Premiéru první moderní slovenské symfonie, jíž se stala První symfonie D dur Alexandra Moyzese, v Bratislavě nastudoval a 11. února 1929 dirigoval Oskar Nedbal (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, dnes Chorvatsko).

prof. J. Rychlík    Blahopřejeme oceněným
V neděli 14. ledna 2024 prezidentka SR Zuzana Čaputová odevzdala 33 osobnostem vysoká státní vyznamenání. Mezi oceněnými je i historik prof. Jan Rychlík za mimořádné zásluhy o všestranný rozvoj vztahů mezi ČR a SR. Připomeňme, že jako první zaznamenal ve své knize vznik nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku a laskavě souhlasil s publikací závěrečné kapitoly své knihy „Rozdělení Československa 1989 – 1992“, kde se o tom zmiňuje do diskusního fóra na portálu cesi.sk ke 20. výročí vzniku našeho spolku v roce 2003. Dalším oceněným z ČR je pražský biskup Václav Malý jako jedna z rozhodujících postav „sametové revoluce“.

sál Csemadoku    První setkání v lednu 2024
První setkání Českého spolku Bratislava v novém roce se uskuteční v úterý 30. ledna 2024 jako tradiční posezení na přelomu roka, spojené s besedou o hodnocení uplynulého roku a plánech do budoucna, začátek bude v 17 hod. ve společenském sále Csemadoku (Nám. 1. mája 12).

foto: valassko.cz    Slovenský Kisch se narodil na Valašsku
Publicista a spisovatel Ladislav Mňačko (29. ledna 1919 Valašské Klobouky – 25. února 1994 Bratislava), jenž si vysloužil přívlastek „slovenský zuřivý reportér“, prožil mládí v Martině, kde byl jeho otec poštmistrem. Od války jeho další osud vedl přes koncentrák, nucené práce a boje mezi partyzány až k činnosti komunistického novináře, jenž v 50. a 60. letech procestoval kus světa. Od reportáží a protiválečné prózy („Smrť sa volá Engelchen“ byla zfilmována) ho tvorba přivedla ke kritice režimu („Opožděné reportáže“ a „Jak chutná moc“) a v 60. letech k emigraci do Izraele, odkud se vrátil napřed do rakouského Eisenstadtu, kde psal německy, a po něžné revoluci do Československa.

foto    Autor nejznámějšího portrétu Ľ. Štúra
Malíř, výtvarník, herec a režisér František Karel Kolář (29. ledna 1829 Waldheim/Zahájí/Lesná u Tachova – 4. prosince 1895 Praha) už během studia na malířské akademii v Praze začal hrát v ochotnickém divadle a postupně se prosadil ve Stavovském a později Prozatímním divadle i jako režisér. Zvláště ho proslavili živé obrazy na Jubilejní výstavě v r. 1891. Souběžně s prací v divadle se stále věnoval kreslení zejména karikatur a ilustrací. Když se v roce 1861 slovenští vysokoškoláci rozhodli vydat pět let po smrti Ľudovíta Štúra jeho litografii, oslovili F. K. Koláře, jehož podobizna se pamětníkům zdála nejvěrohodnější a od té doby se stala předlohou většiny portértů Ľ. Štúra (včetně bývalých bankovek 500 Sk nebo 50 Kčs).

foto z pozvánky    Výstava z tvorby brněnské výtvarnice
Do 29. ledna 2024 bude v Galerii na Západní terase Bratislavského hradu otevřena výstava brněnské výtvarnice Renaty Kobzové „Keby bol svet zo zlata“. Výstavní síň je otevřena každý den kromě pondělí od 13. do 18. hodiny.

M. Kopřiva    Průkopník výuky slovenských architektů
Prof. ing. arch. Miloslav Kopřiva (30. ledna 1894 Tučapy u Holešova – 11. března 1968 Brno) po studiu ČVUT provozoval 14 let vlastní projekční kancelář v Brně, odkud záhy začal realizovat své projekty i na území Slovenska až se v roce 1935 odstěhoval do Košic, kde přijal místo ve státní správě. Jeho první realizací na Slovensku byla kolonie rodinných domů ve Zvolenu (1922), další obytné domy i úřední budovy se nacházejí ve Velkých Levárech, Rožňavě, Seredi a Košicích. V roce 1937 byl přizván do budování Vysoké školy technické v Košicích, pro kterou vybudoval čtyři pavilony odevzdané k Zemské výstavě ČSR 1938, a kde jako jediný architekt vybudoval Ústav pozemního stavitelství, s nímž se po Vídeňské arbitráži stěhoval do Turč. Sv. Martina a následně do Bratislavy, kde byl v roce 1942 dokonce zvolen děkanem Fakulty inženýrského stavitelství. Od roku 1947 působil na technice v Brně.

kniha    Historik slovenského školství
Pedagog a historik Vladislav Ružička (30. ledna 1894 Drozdov u Hořovic – 4. března 1973 Martin) působil jako učitel v Bytči, Turčianských Teplicích, Bratislavě a Lučenci. Později se stal pracovníkem Matice slovenské a Pedagogického kabinetu Slovenské akademie věd, kde se věnoval dějinám slovenského školství a bibliografii pedagogické literatury na Slovensku. Napsal řadu publikací, např.: Eliáš Ladiver mladší, slovenský pedagóg, Dejiny slovenského šľabikára, Školstvo na Slovensku v období neskorého feudalizmu po 70. roky 18. stor., Bibliografia knižnej a časopiseckej pedagogickej literatúry na Slovensku od najstarších čias do roku 1955 (rukopis) aj.

Dukla    Hrdina od Dukly
Generálmajor in memoriam Josef Knop (30. ledna 1909 Žamberk – 1. dubna 1966 Ústí nad Orlicí) absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V únoru 1940 opustil vlast a zúčastnil se bojů o Francii, následoval výcvik ve Velké Británii, odkud se přihlásil jako dobrovolník k čs. jednotce v Buzuluku. V rámci 1. čs. samostatné brigády se zúčastnil bojů o Duklu, kde právě jednotka štábního kapitána J. Knopa jako první vstoupila 6. října 1944 na osvobozené československé území.

Dvojportrét, foto: SNG    Syn slavného otce byl skvělý fotograf
Nejznámějším dílem fotografa Juraje Jurkoviče (31. ledna 1904 Brno – 25. května 1963 Bratislava) je zřejmě „Dvojportrét“ v majetku Slovenské národní galerie. Fotografii propadl už v mládí poté, co se s rodiči (jeho otcem byl architekt Dušan Jurkovič) přestěhoval začátkem 20. let do Bratislavy, kde také vystudoval obchodní akademii a začal pracovat jako bankovní úředník. Své fotografie vystavoval zejména ve 30. a 40. letech i v zahraničí. Tehdy vyzkoušel i barevnou fotografii, ale až do konce života přesto zůstal věrný černobílé.

foto: praha7.cz    Sochař a horolezec
Sochař, grafik a horolezec Valerian Karoušek (31. ledna 1929 Turnov – 31. května 1970 pod Huascaranem v Peru) se nejprve učil za zámečníka, po studiu šperkařství v Turnově a Jablonci nad Nisou absolvoval sochařství na AVU v Praze. Zaujal rozměrnou plastikou pro vstupní halu čs. pavilonu na Expo 58 v Bruselu, oceněnou Grand Prix. V 50. letech absolvoval řadu prvovýstupů ve Vysokých Tatrách.

foto z pozvánky    Pozvánka na výstavu do Piešťan
Dům umění Slovenské filharmonie v Piešťanech a jubilující výtvarnice Eva B. Linhartová zvou na výstavu „Poézia v obrazoch II.“, jež se uskuteční v tamní Galerii od 15. prosince 2023 do konce ledna 2014. Galerie Domu umění v Piešťanech je otevřena od úterý do neděle od 14 do 17 hod., v sobotu a neděli až do 18 hod. Výstava navazuje na stejnojmennou prezentaci v Galerii Umelka v Bratislavě, již podpořil Český spolek Bratislava (viz fotoreportáže z vernisáže a z komentované prohlídky).

foto z pozvánky    Pozvánka na výstavu inkluzivní módy
České centrum připravilo od 7. prosince do konce ledna 2024 výstavu inkluzivní a/typik módy slovenské designérky žijící v Praze Barbory Horákové Feherové, jež se snaží setřít rozdíl mezi „normální“ a atypickou tvorbou. Vernisáž bude ve středu 6. prosince 2023 v 17 hod. v Galerii ČC v Českém domě, přihlásit se lze do úterý 5.12. do 12 hod. e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na č. 02/544 18 215.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 1. února 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Tři muži ve sněhu“ z roku 1936 (r. V. Slavínský), věnované 120. výročí narození herce Vladimíra Borského, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

památník    Velel obraně Komárna
Brigádní generál Antonín Basl (1. února 1889 Praha – 4. dubna 1937 Praha) byl původně středoškolským profesorem, absolvoval historii a geografii na FF Karlovy univerzity v Praze, ale jeho osud změnila Velká válka. Po zajetí v bojích o Bělehrad byl prohlášen za vlastizrádce, ale podařilo se mu dostat přes Albánii do italské armády a později do čs. legií. Významnou úlohu sehrál při obraně Komárna, kde v noci na 1. května 1919 asi dva tisíce maďarských vojáků a dobrovolníků Maďarské republiky rad zaútočilo na most přes Dunaj a obsadili město. Místní posádka pod velením majora Antonína Basla z Prahy po rychlém příchodu 34. střeleckého pluku z Nových Zámků ráno město získala zpět, přitom padlo 289 útočníků a 27 obránců města, z toho bylo 23 českých legionářů. Později řídil Vojenský zeměpisný ústav.

foto: semenoles.sk    Vynálezce v oboru lesních zdrojů
František Šnajperk (2. února 1879 Nespeky u Čerčan – 15. července 1946 Podhorie – Žakýľ u Banské Belé) byl v roce 1921 vyslán Československou lesnicko-dřevařskou bankou (později ČSOB) na Slovensko, aby vybudoval podle vzoru provozů v Českých Budějovicích a Kácově zařízení na získávání lesních semen a zpracování dalších lesních plodů v Liptovském Hrádku. Jeho zásluhou v areálu bývalého lihovaru vznikla nová linka, jež existovala dalšího bezmála půl století a stala se základem pozdějšího OZ Semenoles. Semena lesních dřevin od té doby slouží potřebám lesních školek po celém Slovensku. F. Šnajperk byl přitom autorem řady vynálezů, z nichž například technologie tunelové loupárny šišek se používá dodnes.

pamětní deska    Výročí Bratislavy
Součástí Československé republiky se Bratislava stala definitivně až 1. ledna 1919, kdy ji obsadilo spojené vojsko československých legionářů a sokolů a ukončilo předcházející uherskou správu města a okolí. Tuto událost připomíná pamětní tabule na Štefánikově ul. č. 3 (vedle Prezidentského paláce), kterou v roce 2009 inicioval Klub generálů SR. Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár, se však do města mohl přestěhovat ze Žiliny až 4. února 1919. Samotný název Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy pět měsíců po vzniku ČSR.

foto z roku 2017: Ing. Milan Klubal    Odešla paní Milada Synková
S hlubokým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás navždy opustila dlouholetá členka českého krajanského spolku v Bratislavě paní Milada Synková (roz. Cinková, 16. května 1933 Bratislava – 19. ledna 2024 Bratislava). V roce 1938 s rodiči odjela do Vsetína, kde prožila dětství a vystudovala gymnázium. Po čtyřech semestrech medicíny přestoupila na brněnskou konzervatoř. V roce 1956 se s manželem vrátila do Bratislavy, kde od 1963 působila jako korepetitorka ve Slovenském národním divadle. Kromě toho se věnovala zpěvu, v souboru Camerata Slovaca hrála na klavír a čembalo, učila na VŠMU. Pro bratislavské krajany připravila řadu koncertů mladých umělců, naposledy v roce 2022, předtím například 2017 nebo 2016. SND ohlásilo rozloučení s ní na pátek 26. ledna 2024 v 11 hod. v Sálu opery a baletu nové budovy SND. Čest její památce.

Patzko    Významný prešpurský typograf
Knihtiskař a vydavatel František Augustín Patzko (okolo 1730 Olomouc – 22. ledna 1799 Bratislava) se okolo roku 1765 stal faktorem v Landererově tiskárně v Prešpurku. Po pěti letech se osamostatnil a vydával například Nový kalendár. Od 1. září 1775 získal licenci Königlicher privilegierter Buchdrucker (královský privilegovaný knihtiskař), jak dokládá nápis na domě na Venturské ul. 9 (Typographia Patzkoiana erecta An. Dni MDCCLXXV). V letech 1780 - 88 vydával první maďarské noviny v Uhrách Magyar Hirmondó, od roku 1786 s přílohou A Pozsonyi Magyar Musa. V roce 1783 začal vydávat tříjazyčné (německy, maďarsky a česky) Rolní hospodářske noviny. Po jeho smrti tiskárnu vedli jeho synové až ji v roce 1809 koupil Karel Kašpar Snížek z Kutné Hory.

M. Mozolová    Vzpomínka na paní Miladu Mozolovou
Paní Milada Mozolová (roz. Odstrčilová, 24. ledna 1934 Čekyně u Přerova – 8. dubna 2015 Bratislava) přišla na Slovensko v roce 1954 za svým manželem – vojákem z povolání a celý život pracovala v komunálních službách. S odchodem do důchodu se hned od jara 1993 zapojila do aktivit českého spolku v Bratislavě, od roku 1994 jako členka výboru, kde obětavě pomáhala v administrativě a při organizačním zabezpečení akcí, než ji v roce 2011 vážná nemoc vytrhla z další práce. Díky jejímu pečlivě vedenému archivu mohl portál cesi.sk po r. 2003 zrekonstruovat do té doby chronologicky nezpracované nejstarší dějiny českého spolku v Bratislavě a na Slovensku (viz také vzpomínky pamětníka).

foto: J. Výborný    Výročí Masarykových škol v Bratislavě
Na urychlené výstavbě škol na Tehelném poli v Bratislavě za 7 500 000 Kč a s podmínkou, že město Bratislava poskytne zadarmo pozemek, rozhodla ministerská rada 14. listopadu 1925. Následující rok byla vypsána veřejná soutěž, v níž zvítězil návrh arch. Pavla Smetany z Prahy. Základní kámen pro dvě školy – dívčí a chlapeckou – byl položen 24. června 1928. Ještě 25. ledna 1929 na žádost rodičovské rady kabinetní kancelář povolila, aby nové školy byly nazvány Jubilejní školy Masarykovy (Jubilejné školy Masarykove). Stavba byla dokončena 28. října 1929 a částečně vyučovat se v ní začalo 5. prosince 1929, avšak slavnostní otevření školy se uskutečnilo až 9. března 1930, jelikož nebyl včas dodán školní nábytek. O osudu školních budov psala ČB v č. 12/2005

M. Cesnaková – Michalcová, foto: udfv.sav.sk    Průkopnice slovenské teatrologie
Teatroložka PhDr. Milena Cesnaková-Michalcová (27. ledna 1924 Praha – 6. dubna 2018 Praha) se po studiu na Karlově univerzitě původně věnovala knihovnictví a od roku 1951 pracovala v Univerzitní knihovně v Bratislavě. Po dvou letech přestoupila do Slovenské akademie věd, kde se věnovala zejména dějinám slovenského i českého divadelnictví od období renesance, zpřístupnila všechny historické dramatické texty, jež se na Slovensku zachovaly zejména od doby pobělohorské, včetně děl J. A. Komenského. Ve slovenštině i češtině vydala publikaci Slavné osobnosti divadla, výraznou měrou se podílela na časopisu Slovenské divadlo a na Encyklopedii dramatických umění Slovenska I-II, byla spoluautorkou Dejín staršej slovenskej literatúry I. nebo Kapitol z dejín slovenského divadla.

MU Brno    Výročí druhé největší české univerzity
Masarykovu univerzitu v Brně založili zákonem z 28. ledna 1919, v letech 1960–1990 ji přejmenovali na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Z původních čtyř fakult má dnes devět a například spravuje i Mendelovo muzeum nebo vlastní polární stanici na Antarktidě (na níž umožňuje činnost i slovenským vědcům). Tradičně přibližně šestina všech studentů (přes pět tisíc ročně) přichází ze Slovenska, na studiu informatiky a lékařství je jich více než třetina, část z nich zůstává na univerzitě po ukončení studia, kde také často odstartují svou pracovní kariéru.

Tri duby    Stál u zrodu letectva na středním Slovensku
Pilot Jaroslav Švábenský (16. ledna 1909 Vladislav u Třebíče - 1. listopadu 1964 Šternberk) se pro létání rozhodl po studiu na textilní škole a působil jako armádní i zkušební pilot. V dubnu 1935 přiletěl na stroji A 25 do Banské Štiavnice na celostátní plachtařské závody a tam ho přesvědčili, aby zůstal budovat letecké zázemí a pilotní výcvik na středním Slovensku. Podílel se na výběru lokality a budování letiště Tri duby, pomáhal organizovat letecké dny na letišti Sliač. Česká beseda o něm psala v č. 7-8/2004.

Avion    Tvůrce bratislavského Avionu a řady budov po celém Slovensku
Architekt Josef Marek (17. ledna 1889 Petrovice u Mor. Krumlova – 17. ledna 1965 Brno) přišel na Slovensko krátce po 1. světové válce na podnět svého učitele arch. D. Jurkoviče a od té doby výrazně ovlivnil meziválečný vývoj architektury a urbanismu na Slovensku. Začínal v Trnavě, kde se po stavbě evangelického kostela osamostatnil. První zakázky byly obytné domy pro státní zaměstnance (Bratislava, Košice, Malacky), bytové domy pro železnice v Novém Městě nad Váhom, ale nejznámější je obytný a obchodní blok Avion v Bratislavě. Za zmínku stojí úprava historické zástavby v okolí Michalské věže v Bratislavě, budova pošty v Nitře a Dolním Kubíně, školy v Prievozu, Petržalce, Rim. Sobotě a Michalovcích, soud ve Skalici, pojišťovna v Rožnavě, léčebný ústav v Dolním Smokovci, rekonstrukce poutního kostela ve Skalce u Trenčína a další (viz Česká beseda č. 7-8/1996 a 7-8/1999).

Kopaničiarske chodníčky, foto: webumenia.sk    Všestranná výtvarnice a průkopnice arttexu
Výtvarnice Božena Augustínová – Rochovanská (17. ledna 1939 Topolná – 29. ledna 2005 Bratislava) působila v různých oblastech umění, nejvíce se prosadila jako propagátorka netkaných tapisérií, kdysi označovaných názvem Artprotis, dnes Arttex, často jejich monumentální tvorbou, byla jednou ze zakládajících členek Klubu textilních výtvarníků Arttex a stála u zrodu Mezinárodního trienále textilu. Svými díly podpořila první výstavu výtvarníků českého a moravského původu v SR, jež se konala v trnavském divadle v roce 1997.

J. Křepela první zprava s bratislavskými spoluhráči na ME v Ženevě 1946, foto: olympic.sk    Vzpomínka na Josefa Křepelu
Z jihu Čech přišel na Slovensko mladý basketbalista Josef Křepela (21. ledna 1921 České Budějovice – 1.dubna 1974 Bratislava), čs. reprezentant v košíkové (1945-52), člen vítězného družstva na ME 1946 v Ženevě (jediný čs. titul mistrů Evropy), účastník OH 1948 v Londýně, po skončení sportovní kariéry pracoval v Bratislavě jako sportovní redaktor.

logo    Třicítka a co dál? – Střípky vzpomínek X. a XI.
Ke 30. výročí založení nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku vyzval portál cesi.sk ve spolupráci s Českým spolkem Bratislava, aby se členové spolku nebo jeho příznivci podělili se svými vzpomínkami či názory na budoucnost spolku. Poslední dvě části svých vzpomínek autor Mgr. Jiří Výborný nazval „Rozkol“ (článek zde) a „Obrazy“ (článek zde). Další části cyklu najdete zde

logo    Vychází Informační zpravodaj 4/2023
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, rádi bychom Vám připomenuli naše připravované programy do konce letošního roku....“, píše se v úvodě dalšího letošního Informačního zpravodaje (celý text zde).

foto: sng.sk    Unikátní výstava české moderny v SNG
Emil Filla, František Foltýn, František Kupka, Antonín Procházka, Toyen a Jan Zrzavý. Do 14. ledna 2024 bude v rekonstruovaných prostorech Slovenské národní galerie k vidění unikátní výstava tvorby šesti čelných představitelů české moderny meziválečného období, kterou se podařilo ze soukromých sbírek sestavit Nadaci Sovereign Invest, pod názvem „Hvězdy. Česká moderna zo súkromných zbierok“.

Starý Detvanec, SNG    Propagátor amatérské fotografie
Úředník a jedna z nejvýznamnějších osobností amatérské fotografie na přelomu 19. a 20. století Karel Dvořák (8. ledna 1859 Plandry u Jihlavy – 12. dubna 1946 Praha) pocházel z rodiny sládka a původně studoval techniku ve Vídni, odkud musel po národnostním sporu odejít a zaměstnal se jako úředník u železnice v Lounech. Tam propadl amatérské fotografii, v níž dosáhl pozoruhodné úspěchy i na mezinárodních výstavách, zejména za národopisná témata, experimentoval i s novými barevnými technologiemi. V jeho pozůstalosti nechybí ani unikátní záběry z území dnešního Slovenska.

snd.sk    Výročí návštěvy slavného skladatele v Bratislavě
Hudební skladatel Richard Strauss navštívil Bratislavu na pozvání tehdejšího ředitele Slovenského národního divadla Oskara Nedbala (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, dnes Chorvatsko), aby osobně dirigoval v SND své opery Elektra (9. ledna 1929) a Kavalír s růží (11. ledna 1929).

foto: npmk.cz    Uznávaný jazykovědec
Jazykovědec Prof. PhDr. Josef Miloslav Kořínek (10. ledna 1899 Nové Město na Moravě – 24. srpna 1945 Bratislava) patřil k předním českým meziválečným lingvistům, od roku 1935 přijal místo docenta (později profesora) srovnávacího jazykozpytu na Slovenské univerzitě v Bratislavě, kde se dále věnoval zejména typologii indoevropských jazyků včetně „staroslověnského“, zanechal na 80 odborných prací (např. Úvod do jazyka slovenského, Od indoevropského jazyka k praslovančine), část vyšla až po válce z jeho pozůstalosti v Brně i v Bratislavě.

F. Kalda, foto: FF UK    Zakladatel slovenské nederlandistiky
Prof. dr. František Kalda (11. ledna 1884 Velim – 7. května 1969) začínal jako středoškolský učitel němčiny, latiny a řečtiny na gymnáziích v Třebíči, Čáslavi, Litomyšli a Praze. Po válce se stal docentem filologie a germanistiky na Karlově univerzitě se specializací na holandštinu a afrikánštinu, jimž se věnoval i jako soudní tlumočník. V roce 1927 přijel přednášet německou, holandskou a staroanglickou lingvistiku na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde už jako profesor působil až do odchodu do důchodu v roce 1959. V ročnících 1933-35 vykonával funkci děkana a proděkana.

Pressburg okolo roku 1900    Životní cesta pražského cestovatele skončila v Prešpurku
Agronom a spisovatel Josef Václav Krafta (12. ledna 1854 Praha – 4. února 1914 Bratislava) působil řadu let jako carský úředník v Rusku, odkud napsal několik cestopisů z Kavkazu, východní Sibiře a Sachalinu. Od roku 1895 žil v Uhrách, kde se věnoval osvětové práci a podporoval také národní úsilí Slováků.

mapka: zlin.estranky.cz    Výročí první nedokončené dálnice
První projekty dálnice napříč republikou se objevily v roce 1935 (Plzeň-Košice nebo Cheb-Chust), ale až 13. ledna 1939 byl schválen návrh trasy z Prahy přes Jihlavu a Brno na Slovensko. Práce na stavbě přerušila válka až v roce 1950 byla výstavba zrušena. Nový pozměněný projekt dálnice byl schválen v dubnu 1963. Jeho první úsek mezi Prahou a Mirošovicemi byl otevřen až v červenci 1971. První úsek na Slovensku Bratislava-Malacky se začal stavět 1. dubna 1969 a zpřístupněn byl 5. listopadu 1973. Provoz na celé dálnici Praha-Bratislava v délce 317 km začal 8. listopadu 1980.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 4. ledna 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Sobota“ z roku 1944 (r. V. Wassermann), věnované 110. výročí narození herečky Hany Vítové, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Bratislavský hrad    Vzpomínka na (ne)federaci
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb. o československé federaci vstoupil do platnosti 1. ledna 1969 poté, co ho schválilo 27. října 1968 Národní shromáždění v Praze a následně ho trojice nejvyšších státních představitelů – prezident L. Svoboda, předseda NS J. Smrkovský a předseda vlády O. Černík – slavnostně podepsali 30. října 1968 na Bratislavském hradu. I když mu historici nepřikládají velký význam, neboť nedokázal vyřešit státní uspořádání ke spokojenosti obou národů, mnozí krajané jeho dopad nepříjemně pocítili až po rozpadu federace v roce 1993, když zjistili, jaké občanství jim bylo ze zákona přisouzeno.

pamětní deska    Sto let Bratislavy
Součástí Československé republiky se Bratislava stala definitivně až 1. ledna 1919, kdy ji obsadilo spojené vojsko československých legionářů a sokolů a ukončilo předcházející uherskou správu města a okolí. Tuto událost připomíná pamětní tabule na Štefánikově ul. č. 3 (vedle Prezidentského paláce), kterou v roce 2009 inicioval Klub generálů SR. Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár, se však do města mohl přestěhovat ze Žiliny až 4. února 1919. Samotný název Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy pět měsíců po vzniku ČSR.

Zvolenský hrad, zdroj: moravska-galerie.cz    Učitel kreslení, malíř a loutkář
Malíř a loutkář Rudolf Kučera (1. ledna 1884 Brno – 24. října 1964 Brno) jako učitel kreslení vystřídal řadu míst a věnoval se i sběru lidových písní. V letech 1921-29 učil na gymnáziu ve Zlatých Moravcích, později působil jako scénický výtvarník a herec v Bratislavě a Brně. Psal loutkové hry, maloval k nim scény a vyráběl i loutky. V malířské tvorbě často zachycoval tatranská zákoutí a život pastýřů pod Tatrami.

D. Menclová, foto: pamiatky.sk    Průkopnice památkové péče na Slovensku
Ing. arch. Dobroslava Menclová (2. ledna 1904 Přerov - 19. listopad 1978 Plzeň) po studiu architektury v Praze (předtím nedostudovala malířství na AVU) přišla spolu s manželem Doc. PhDr. Ing. arch. Václavem Menclem, DrSc. (16. ledna 1905 Plzeň - 29. července 1978 Sušice) pracovat do Státního referátu na ochranu památek v Bratislavě, kde se v letech 1930-39 věnovala úpravě Pribinova kostela v Nitře, přestavbě kostela v Časté, záchraně zámeckého parku v Pezinku, spolu prováděli archeologický průzkum slovenských klášterů, hradů a dalších památek zejména v oblasti Turce a Oravy. Po odchodu ze Slovenska v roce 1939 se sice věnovala historickým památkám, a zvláště hradům v Čechách a na Moravě, ale v 50. letech ještě vydala řadu monografií o hradech Zvolen, Krásna Hôrka, Trenčín, Spišský hrad a Oravský zámok.

Včielka    Jubileum ilustrátorky a karikaturistky
Jednou z prvních žen na Slovensku, jež se profesionálně věnovaly kreslenému humoru, byla Božena Plocháňová (2. ledna 1929 Praha – 11. august 2020, Bratislava), jejíž jubileum si začátkem ledna připomínáme. Rodačka z Prahy se po válce vdala za slov. výtvarníka akad. mal. A. Hajdúčika a usadila v Bratislavě, kde první rok působila jako baletka v SND. Ilustrovala množství dětských knih a učebnic, spolupracovala s řadou slovenských spisovatelů pro děti a mládež, položila základy slovenského kresleného komiksu v dětských časopisech, ale zejména v humoristickém časopise Roháč (Bill a Mary). Krátký medialon publikovala Česká beseda v č. 7-8/2004.

foto: Panton    Krátká kariéra v košické opeře
Dirigent, klavírista a hudební skladatel Miloš Konvalinka (3. ledna 1919 Nové Město na Moravě – 27. listopadu 2000 Brno) byl synem hudebního skladatele Karla Konvalinky. Po konzervatoři v Brně nastoupil jako operní dirigent v Göttingenu a po válce se stal korepetitorem a dirigentem v Praze, Ústí nad Labem, v sezóně 1948-49 byl šéfem opery v Košicích, následně byl dirigentem symfonického orchestru v Karlových Varech. Poté působil v Olomouci, byl dirigentem a šéfem opery Národního divadla a ředitelem hudebního vydavatelství Panton. Za svůj život dirigoval většinu čs. symfonických a komorních orchestrů, s nimiž realizoval množství rozhlasových nahrávek, včetně folklóru, dechovky nebo doprovodné hudby k rozhlasovým insvenacím nebo poezii.

obal knihy    Spisovatelka pro děti a mládež
Spisovatelka a překladatelka Vilma Seidlová – Sokolová (4. ledna 1859 Kostelec nad Orlicí – 12. září 1941 Praha) působila jako učitelka na různých místech a pro mladé čtenáře psala básně, povídky a divadelní hry. Některé její básně ilustroval M. Aleš. Z tvorby, týkající se Slovenska lze zmínit „Okénka do srdéčka: povídky z Valašska a ze Slovenska – českým dětem“, „Marta Drahúňová: obrázek ze Slovenska“ nebo „Z mých vzpomínek na Slovensko“, v níž přibližuje svá setkání s osobnostmi na přelomu 19. a 20. století. Přeložila román E. Maróthy-Šoltésové „Proti proudu“.

foto: hockeyslovakia.sk    Trenérská legenda slovenského hokeje
Hokejista, československý reprezentant a trenér Jaroslav Walter (5. ledna 1939 Sobědraž u Tábora – 20. června 2014) po dorosteneckých začátcích v Lovosicích a Litvínově a vojenské službě v jihlavské Dukle působil v letech 1964-69 ve Slovanu Bratislava, kam se v roce 1972 vrátil jako asistent trenéra a v roce 1982 pomohl klubu při návratu do nejvyšší ligy. Mimořádně úspěšné bylo jeho opakované působení v Dukle Trenčín, s níž jako trenér dvakrát získal mistrovský titul (1988 a 1997).

obal knihy    Literát našich dějin
Spisovatel a scénárista Miloš Václav Kratochvíl (6. ledna 1904 Vídeň – 9. července 1988 Praha) se narodil v rodině vedoucího českého oddělení c. & k. státního archívu, ale velkou část dětství prožil u prarodičů v Mlčechvostech na Podřipsku. Ze studia práv odešel na historii a archivnictví FF UK, co předurčilo jeho celoživotní zájem o dějiny, který dokázal zužitkovat v množství knih, filmových a později i televizních scénářů, jež z různých pohledů a s důrazem na detail i psychologii postav přibližovaly různá období dějin a historických osobností od středověku až po 20. století. Několik knih věnoval československým dějinám (Slováci a Praha, Tisíciletou stopou československého lidu, Dějiny československé v 99 odstavcích).

foto    Významný zoolog Tater
Zoolog prof. RNDr. Josef Kratochvíl, DrSc. (6. ledna 1909 Kúsky u Velkého Meziříčí – 17. února 1992 Brno) vystudoval Přírodovědeckou fakultu v Brně, kde později vedl Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV a přednášel na Vysoké škole zemědělské. Věnoval se zejména členovcům a hmyzu, později obratlovcům. Za zásluhy o výzkum tatranské fauny a vznik Tatranského národního parku je spolu s dalšími uveden na pamětní tabuli „Významní zoológovia Tatier“ v Tatranské Lomnici.

       
  • > > > archív zpráv, pozvánek a zajímavostí z roku 2023