Jana Hlaváčová: "Mezi námi se vůbec nic nestalo"

Inscenaci, s kterou jste přišli do Piešťan, režíroval váš životní partner Luděk Munzar. Jak se vám spolupracovalo?
S Luďkem jsem nedělala poprvé. Věřím mu, protože i ve zdánlivě povrchních nebo zábavných tématech umí najít určitou hloubku, lidskost a člověčinu. Myslím, že ideální jsou hry, kdy se člověk pobaví, zamyslí, i třeba dojme a popláče. Taková houpačka všech lidských pocitů.

Vás a vašeho manžela mnozí vidí jako ideální pár ...
Víte, na to především musí být dva, jeden sám vztah neutáhne. Je to o tom, že ne vždy se každému daří, jednou je člověk dole, jednou nahoře. Takže ten vztah je na to, aby se člověk necítil sám a opuštěný, aby věděl, že vždycky má někoho, na koho se může spolehnout a komu může věřit. Je to celoživotní snažení. Žádný totiž nemůže mít všechno tak, jak si představuje, musí se naučit přizpůsobit tomu druhému, respektovat jeho zájmy a názory.

Na jevišti jste s Hanou Maciuchovou. Dá se říci, že jste přítelkyně?
S Haničkou se známe léta, natočily jsme spolu řadu televizních inscenací. Mám k ní velice krásný vztah, protože je to člověk rovný, upřímný a je na ni spolehnutí.

Nejste jen herečka, ale dlouho jste působila na DAMU jako pedagog. Co si myslíte o mladé generaci herců?
Na škole jsem teď skončila. Můj názor na divadlo začíná být jiný než se nosí, takže studentům na DAMU nechci zničit život. Přesto nebo právě proto jsem s mladými lidmi ráda. Je to skvělý pocit, člověka to udržuje, a když se někdo zeptá, kolik mi je, mám pocit, že jsem stejně stará jako moji studenti. Člověk tak rychle psychicky nestárne.

Hezky mluvíte o svých studentech. Jak si rozumíte se svými dcerami? Radíte jim v něčem?
Jedna dcera je inženýr zootechnik, mladší Bára je u divadla. Musela jsem se naučit držet jazyk za zuby. Děti herců to mají těžší, pořád se s někým srovnávají a Bára si chtěla najít cestu sama. I když všem ostatním jsem mohla poradit, dcera na všechno chtěla přijít sama. Přestože by někdy stačilo ji jen malinko cvrknout. Měly to těžší. Ale vážím si toho, že si našly svou cestu.

Jaké jsou vaše nejbližší pracovní plány?
Teď jsem dělala na novém díle Básníků. Také jsme měli premiéru moc hezké hry pro zájezdové divadlo - Smíšené pocity. A začínám zkoušet s režisérem Strniskem ve Vinohradském divadle Lásky paní Katy.

Jak se cítíte na Slovensku?
Na Slovensko jsme jezdili velice rádi. Teď jsme tady po poměrně dlouhé době a všichni jsme se na tento výlet moc těšili. Diváci nás přivítali přátelsky a krásně a měla jsem pocit, že to není jenom o divadle, ale že nám dávají najevo, že se mezi námi, mezi lidmi obou dnes samostatných republik, vůbec nic nestalo.
Petra Zámečníková