Útržky vzpomínek na události před 65. lety
Čeští letci na spišském nebi

Byl sluneční jarní den. My, spišskonovoveští školáci, kluci z Kaplnkové ulice, jsme se krátko po poledni, tak jako skoro každý den, opět setkali na našem oblíbeném místě, v místním dialektu nazývaném "U šmačarni". Rozdělili jsme se do dvou družstev a začali hrát oblíbenou hru našeho mládí - kopanou.
Netrvalo dlouho a kdesi vysoko nad našimi hlavami se ozval hluk mnoha leteckých motorů. Mohutné dunění se rychle přibližovalo. Ze začátku nám to nepřipadalo jako cosi mimořádné, byl to zvuk obvyklý ve městě s přilehlým letištěm. My, kluci z Kaplnkové ulici, která byla v bezprostředním sousedství spišskonovoveského letiště, ve třicátých letech minulého století jsme byli zvyklí na hluk leteckých motorů letadel československé armády, na jakých nad Spišskou Novou Vsí lítali čeští i slovenští piloti. Se zatajeným dechem, ale i s obdivem jsme často sledovali starty a přistávání různých typů vojenských letadel. Podle zvuku motoru jsme spolehlivě uměli rozeznat, jestli startuje Avia, Letov, nebo Aero. I toho dne jsme si ze začátku mysleli, že se blíží skupina letadel naší armády. Po chvíli jsme si ale uvědomili, že letadla měla jakýsi jiný, doposud nám neznámý zvuk. Ve vyrovnaných formacích se přibližovala k městu a letišti. Až ve chvíli, kdy zazněly první výbuchy leteckých pum a z letištní plochy začaly stoupat oblaky černého dýmu, jsme poznali, že tentokrát jde o něco jiného.
Tato událost se odehrála před 65. lety, dne 24. března 1939. Vstoupila do dějin jako Spišská tragedie, odehrála se v rámci bojových akcí nazvaných společným názvem Malá válka - březen 1939. V ten den, tak památný pro nás, obyvatele Spišské Nové Vsi, maďarští letci z letadel typu Ju-86 K-2 shodili letecké bomby o hmotnosti více než sedm tun. Na letišti tehdy zahynul poručík Mikuláš Udut, čtyři další vojáci a osm civilních osob v okolí letiště. Puma dopadla i do naší ulice a roztříštila se přímo na našem dvorku. Můj otec, 52letý strojvůdce, právě vyšel do předsíně domku přesvědčit se, co se venku děje. Střepiny jej těžce zranily a na následky zranění po několika dnech zemřel. Pro naši rodinu to byla těžká ztráta. Maminka, vdova v domácnosti, sama musela vychovávat nás pět sourozenců. Dodnes si nedovedu představit jak to, chudinka, v následujících těžkých časech dokázala.
Na letišti ve Spišské Nové Vsi za první republiky působili i čeští letci. V březnu 1939 ale museli odejít. Odvolaný velitel 49. letky kpt. Václav Kanta ještě 23. března s lítosti konstatoval, že musí odejít ve chvíli, kdy se zde cítí nejpotřebnějším. Do bojů byli ochotni zasáhnout i další čeští letci, např. škpt. Josef Duda a svob. Leopold Šorm, později příslušníci Královských leteckých sil Velké Británie, nebo por. Stanislav Fejfar, který v roce 1942 zahynul rovněž jako příslušník perutě britských RAF. Ve Spišské Nové Vsi však zůstal škpt. Alois Zmátlo, rodák z Čáslavi, vynikající letec a důstojník, který se oženil se slovenským děvčetem. Ve Sp. N. Vsi byl nejdříve velitelem letky, později velitelem letiště. V následujících letech působil i na jiných letištích a dosáhl hodnosti majora.
Několik krátkých útržků vzpomínek z dětství mi zůstalo navždy. I když březen 1939 byl pro naši rodinu tragedií, modré nebe nad Spišskou Novou Vsí s neustálým vrčením leteckých motorů se mi vybavuje dodnes.
Ján VRÁBEL
(s použitím publikací Malá vojna a Spišská tragédia)

» Ohlas pamětníka v ČB 5/04 »