Kdo pomůže vypátrat bustu TGM?
Vloni začátkem roku jsem do České besedy napsal článek pod názvem Výstava s inspirací. Upozornil jsem v něm na mimořádně zajímavou výstavu o životě a díle lékaře, sochaře a výtvarníka Artura Fleischmanna. Narodil se v roce 1896 v Bratislavě v rodině židovského obchodníka a zemřel v roce 1990 v Londýně, kde o jeho pozůstalost pečuje Nadace Arthura Fleischmanna (Arthur Fleischmann Foundation), která zapůjčila většinu exponátů do Bratislavy nejen na samotnou výstavu v Mirbachově paláci, ale velká část z nich v tomto městě zůstala k dispozici na 10 let v nově zřízeném Muzeu A. Fleischmanna na Bílé ulici (Biela ul. = spojnice Michalské k Mirbachovu paláci).

Fleischmann a Praha
Jméno tohoto umělce zůstalo v Československu prakticky neznámé po dlouhá desetiletí, neboť krátce před druhou světovou válkou odešel do emigrace, postupně do jižní Afriky, Austrálie až nakonec poslední domov našel ve Velké Británii. Mnohem více znám byl ve světě zejména jako průkopník a experimentátor s novými materiály, hlavně s umělou živicí (plexisklem), z níž vytvořil řadu zajímavých plastik. Snad nejznámější z nich se stalo dílo pod názvem Pocta DNA, jež se jako symbol umění budoucnosti objevil i v kultovém filmu Hvězdné války.
Pro nás je však jeho osoba zajímavá i tím, že byl absolventem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V Praze se také začal věnovat sochařině u profesora Jana Štursy. Především mne však zaujala informace o tom, že údajně v roku 1935 vyhotovil bustu prezidenta T. G. Masaryka. Tehdy mne napadlo, zda právě tato busta by nebyla optimálním řešením, jak si vhodně a důstojně připomenout obě tyto osobnosti v rodišti sochaře - dnes hlavním městě Slovenska.
Rozhodl jsem se proto pokusit se získat co nejvíce informací o osudu této busty. Zachovala se? Pokud ano, kde se nalézá a v jakém stavu? Bylo by možné ji získat nebo alespoň její kopii? To byly otázky, s nimiž jsem se napřed obrátil na komisařku výstavy i muzejní expozice Mgr. Zuzanu Francovou z Městského muzea v Bratislavě. Bohužel o této soše nic nevěděla a informaci o ní pouze převzala z materiálů londýnské Nadace.
Svěřili jsem se i velvyslanci R. Slánskému, který nám . poradil dvě cesty: písemnou žádost o pomoc při pátrání odeslal diplomatickou poštou do nedávno založeného Muzea TGM v Lánech (ani po roce mi není známo, že by od nich přišla nějaká odpověď) a pokusit se získat informace přímo v Londýně.

Dokumenty z archívu
Krátce nato měla v Českém centru přednášku paní Dagmara Hájková z Masarykova ústavu Akademie věd ČR v Praze, jež ochotně vyslyšela naši prosbu o pomoc, a v krátkém čase nám poslala výsledky svého pátrání. Kopie čtyř dokumentů z prezidentského archívu však příliš naděje nedávaly.
Prvním z dokumentů je překlad dopisu z ,,maďarského podání" (reg. č. A727/34), v němž se píše: ,,Maďarská společnost pro vědu, literaturu a umění v ČSR, Bratislava, Kapitulní ul. čís. 13, prosí p. presidenta jménem funkcionářů společnosti, kteří byli zvoleni ve valné hromadě v březnu t.r. o slyšení dvou nebo třech vedoucích členů. Při slyšení hodlají informovati p. presidenta o činnosti společnosti a o různých aktuelních problémech maďarské menšiny. Dále žádají, je-li to možno, aby pan president přijal v Praze nebo ve svém letním sídle sochaře Dr. Artura Fleischmanna a akad. malíře Teodora Janošku, kteří by rádi zhotovili sochu, resp. obraz p. presidenta. Jejich přijetí mohlo by se uskutečniti najednou, aby p. president nebyl dvakráte obtěžován."
Následuje odpověď Kanceláře presidenta republiky ze 16. července 1934,v níž se uvádí: ,,Pan president Vás žádá, abyste jej laskavě omluvili, že nemůže v této době Vašemu přání vyhověti, a abyste, pokládáte-li to za nutné, mu podali své informace písemně. Stejně se omlouvá pan president, že nemůže v této době přijmouti v audienci akad. sochaře Dra Artura Fleischmanna a akad. malíře Teodora Janošku, kteří hodlají zhotoviti jeho bustu a obraz."
Odpověď z Prahy zřejmě žadatele neuspokojila (nebo se cestou zdržela?), neboť už 24. července je adresován do prezidentské kanceláře další, tentokrát rukou psaný, dopis: ,,Slávna kancelária! Ako sme Slávnej Kancelárii oznámili, hodláme naším členom sochárom Dr. A. Fleischmannom dať hotoviť sochu nášho milovaného pána prezidenta, Dr. T. Masaryka. Veľmi to nás bolí, že pán prezident tento rok ešte nemohol cestovať do Topoľčianok, kde už bolo nám prisľúbené prijatie pre modelovanie, preto čo najúctivejšie prosím o láskavé poskytnutie dvakrát 1/4 hodiny, čo by úplne stačilo nášmu sochárovi. Všetky predbežné práce sú prichystané, takže žiadaný čas stačí, Dr. Fleischmann už bude môcť ďalej pracovať na soche a ju hotoviť. Keď okolnosti povoľujú, prosím o láskavé vyhovenie žiadosti a značím sa s hlbokou úctou: Dr. Gabriel Orbán, prof., predseda Maď. spol. pre vedy, lit. a umenie v Československu, Bratislava, Holubyho 20."
27. července 1934 prezidentská kancelář i na tento dopis reagovala zamítavě s odvoláním se na předcházející odpověď. Podle názoru p. Hájkové k setkání umělce s TGM a vytvoření sochy už asi nedošlo, neboť v té době už byl pracovní i osobní program 84-leté hlavy státu výrazně limitován zhoršujícím se zdravotním stavem: ,,Bohužel to zatím vypadá, že se sezení u Masaryka nekonalo. Pokusím se ještě zapátrat," připsala. Poslední nadějí bylo datum: všechny dokumenty byly datovány rokem 1934, ale podklady londýnské Nadace uvádí vznik busty o rok později. P. Hájková z pozdějšího období už žádné dokumenty týkající se A. Fleischmanna v archívu prý nenašla.

Informace z Londýna
Druhá linie našeho pátrání měla vést do Londýna, ovšem narazila na nečekanou překážku. Najít internetovou stránku Arthur Fleischmann Foundation sice nebyl problém, ale jediný kontakt, který tam byl uveden, byla mailová adresa, na kterou však nikdo dlouhé měsíce neodpovídal. Pátrání se tak dostalo do slepé uličky, až najednou přišla zlomová informace...
V jednom slovenském deníku jsem víceméně pouhou náhodou zachytil článek o tom, že během podzimní návštěvy Jana Pavla II. Bratislavu navštívila i vdova po umělci, paní Cecile Joy Fleischmann, aby se setkala se Svatým otcem a přivezla do manželova muzea i jeho bustu. S autorem příspěvku jsem se hned spojil a ochotně mi přislíbil, že kdesi má odložen kontakt do Londýna. Více se mi však neohlásil. Ale už ani nebylo třeba, protože krátce nato při jedné z nedělních procházek mne napadlo znovu se podívat do Muzea A. Fleischmanna s bláhovou myšlenkou, zda se náhodou nepídím po něčem, co tam už mezitím našlo svoje místo. Busta TGM tam sice nebyla, ale vedle portrétů dvou papežů (už předtím tam byl Pavel VI., který začátkem 70. let jako první uznal samostatnou slovenskou církevní provincii) viselo i osobní poselství Svatého otce s tolik hledanou londýnskou adresou....
Asi po měsíci, krátce po Novém roce, konečně přišla e-mailová zpráva od umělcova syna. Dominique Fleischmann mi v něm tlumočil odpověď své matky. Sice prý nemá žádné bližší informace o osudu této busty, vzpomíná si pouze, že měla být zhotovena na objednávku ,,Military academy in Bratislava". A dále zve všechny členy naší organizace, aby se blíže seznámili se životem a dílem jejího manžela v bratislavském Muzeu nebo v galerii jeho děl na internetě, mezi nimiž nechybí ani zachovaná fotografie této busty.

Hledání pokračuje
Po roce pátrání tedy už víme, že busta skutečně existovala a dokonce máme její fotografii. Nadále však nevíme nic o jejím osudu. Žádný z pamětníků, jichž jsem se ptal na předmnichovskou vojenskou školu v Bratislavě, si na ni nepamatoval. PhDr. Inge Stahlová, manželka našeho předsedy, mi například řekla: ,,Můj tatínek byl kapelníkem vojenské posádky, všelicos jsem věděla, ale o vojenské akademii jsem nikdy neslyšela."
Zkusil jsem štěstí i u dr. Francové v Městském muzeu, jež rovněž zpochybnila, že by mělo jít o vojenskou školu v Bratislavě, neboť o žádné neví, a spíše se přiklání k názoru, že busta mohla zůstat v Praze, kde ve 30. letech dr. Fleischmann trávil hodně času.
Takže další etapou v našem pátrání je zjistit, kde všude byly za první republiky vojenské školy a pokusit se hledat přímo tam. Případně v dobovém vojenském tisku z let 1935-38 hledat jakoukoliv zmínku o odhalení této busty. Vím, že existuje jakási Masarykova společnost, nemá ona seznam zachovaných památníků prvního prezidenta ČSR?
Může nám jakýmkoliv způsobem pomoci některý ze čtenářů České besedy?
Jiří Výborný