Ladislav Vychodil má reprezentativní monografii
A rozhodně si ji zaslouží. Krom toho, že je průkopníkem a zakladatelem slovenské divadelní scénografie, je v tomto výtvarném oboru i mezinárodně vysoce uznávaným umělcem. Rodák z Háčků na Moravě (1920) po pražských studiích působil tři roky jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích na Moravě, odkud přešel rovnou do Slovenského národního divadla v Bratislavě. V něm působil od roku 1945 jako umělecký šéf scénografie a v tomto nejvýznamnějším slovenském divadle pracoval až do důchodu. Stal se vedoucí osobností slovenského divadelního výtvarnictví, vybudoval školu scénografie a jako pedagog vychoval tři generace scénických a kostýmových výtvarníků. Uměleckým dílem postupně pronikal do evropského i světového divadla, organizačně přispěl k vybudování celosvětové instituce scénografů, architektů a techniků OISTAT.
"Když jsem přišel do Bratislavy, nebyly zde dílny a neměl jsem kde své návrhy realizovat," vzpomínala na představení nové publikace v Divadelním ústavu (DÚ) na slovenské pracovní začátky žijící legenda Ladislav Vychodil. Co však dokázal, je obdivuhodné. Vždyť jen seznam názvů 571 her, k nímž vytvořil scénu, by zabral hodně místa. Podobně jmenoslov režisérů a blízkých spolupracovníků nejen z bývalého Československa, ale i ze světových jevišť, nebo jeho přednášky v USA a jinde. Zvlášť rád vzpomíná na pražského režiséra Alfreda Radoka, a proto je v knize část jejich vzájemné korespondence, z níž cítit tehdejší poměry v kultuře. Kniha velkého formátu s názvem Ladislav Vychodil na 240 stranách obsahuje mnoho fotografických a textových dokumentů. Spolu s DÚ ji vydalo vydavatelství Slovenský Tatran.
Podle autora publikace, divadelního historika Ladislava Lajchy, L. Vychodil osobnostně vzešel z uměleckého kvasu českého divadla, literatury a výtvarného umění 20. a 30. let minulého století. Poetizmus, surrealizmus, malířský i architektonický proud české divadelní scénografie, hnutí levicové avantgardy, Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha, Divadlo D 34 E. F. Buriana, tvorba dvojice Jiřího Frejky s Františkem Trostrem, malířská tvorba Josefa Čapka, Emila Filly, Václava Špály, Václava Rabase - to byly podněty, které při lidském i uměleckém dozrávání přijal. Kdyby nebylo těchto podnětů, zřejmě by se nerozhodl pro malbu, kresbu a divadlo. Proto šel do Prahy studovat kreslení a deskriptivní geometrii na České vysoké učení technické, kde přednášeli přední čeští malíři a sochaři. Zvlášť poetizmus a surrealizmus v následujících desetiletích našly tvořivou odezvu ve Vychodilově scénografii. Jeho lyrizmus v malbě nacházel pendant v poetizmu Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala a Konstantina Biebla. Francouzský surrealizmus inspiroval českou surrealistickou malbu Jindřicha Štýrského a Toyen (pseudonym Marie Černínové). Koláž jako princip obnovila svoji životnost a prospěšnost. V době, kdy jako vysokoškolák přišel do Prahy, vrcholila vlna českého surrealizmu. I to byla pro ctižádostivého umělce škola, což se odrazilo na jeho přes půlstoleté činnosti, z níž vycházel ve své činnosti, která trvala více než 50 let.
Pavol Erdziak