Letokruhy: Bitva u Zvolena 10. - 13. června 1919
Před pětaosmdesáti lety se v prostoru mezi Banskou Bystricí a Zvolenem odehrála významná bitva, v níž naši legionáři definitivně odrazili útok nepřátelských maďarských rudých gard a vyhnali je z nově vzniklé republiky. Na místě, kde se srazily před léty vojska "na bodáky", stál kdysi krásný pomník…

Z pohlednice z 2. poloviny 30. let minulého století. Na pomníku jsou ve čtvercích na kříži názvy pluků a praporů, které v této lokalitě bojovaly (nahoře je útvar z Písku, pod ním z Plzně, nalevo z Jindřichova Hradce, na opačné straně z Benešova a dole je z Brna. Nejnižší nápis se nedá přečíst). Pod křížem byl nápis - Pamiatke bojovníkov za oslobodenie Slovenska 1919. Pomník byl odhalen 27. října 1935. Návrh pomníku vypracoval prof. Antonín Hrdlička (Štátna priemyselná škola strojnícka), zhotovila ho firma Horn (Umelecké sochárstvo Banská Bystrica). Pomník byl poškozen v období Slovenského státu, odstraněn pak v době komunistické totality. Zachovala se tam jen část oplocení a dva velké smrky.
Foto: Státní archiv v Banské Bystrici

Přechod politické moci probíhal na Slovensku pomaleji nežli v Čechách. Původní úředníci zůstávali i nadále na svých místech a nerespektovali nařízení nové vlády. Navíc Slovensko jako geografický pojem neexistovalo a bylo nutné stanovit jeho hranice. První demarkační linie byla ustanovena už 25. listopadu 1918 a československé vojsko (legionáři) postupně obsazovalo území nově osvobozené země. Postup šel rychle jen podél košicko-bohumínské dráhy, ostatní území bylo obsazeno těsně před Vánocemi. Zvolen 21. prosince, Banská Bystrica 22. prosince a Lučenec 3. ledna 1919.
Po prosazení druhé demarkační linie se posunuly československé jednotky na nové území. Obsadily i Šalgotárján a Miškolc. Tento čin vyvolal v Maďarsku zásadní odpor. Padla Károlyiho vláda a nově vzniklá revoluční vláda Bély Kúna hned vyhlásila diktaturu proletariátu a revoluční válku okolním zemím. Naverbované maďarské pluky napadly v průběhu měsíce května 1919 u Šalgotárjánu 2. pěší divizi a 6. divizi italských legií u Miškolce. Hned nato zaútočily na území Slovenska dvěma směry - přes Košice na Prešov a přes Lučenec na Zvolen a Žilinu ve snaze rozetnout území na několik částí. Na středním Slovensku jim padly do rukou Lučenec, Krupina, Levice, Banská Štiavnica a Zvolen.
Situace se zkomplikovala a bylo nutné sjednat nápravu. Už v noci z 31. května na 1. června 1919 stal se hlavním velitelem československých vojsk na Slovensku francouzský generál Maurice Pellé. Hned po převzetí velení odvolal bezodkladně velitele 2. divize a nahradil jej plukovníkem Josefem Šnejdárkem. Ten zkoncentroval na středním Hronu potřebné jednotky a zaútočil.
Už 10. června Šnejdárek zahájil ofenzívu ve směru na Banskou Štiavnici (major Bláha), a to přes Sklenné Teplice na Teplou. Tam došlo ke srážce s nepřítelem, který utekl téměř bez boje do Štiavnice. Československé jednotky zaútočily na město ze severu a západu a v průběhu jedné hodiny se jej bez boje i zmocnily.
Dne 11. června pronikl kpt. Zacpal v čele praporu směrem na Hronskou Breznici (dnes Hronská Dúbrava). Útok podporoval kpt. Johanes s provizorně obrněným vlakem. Obec i s nádražím obsadili už do 9.30 hod. Ukořistili děla, kulomety, improvizovaný pancéřový vlak a munici. Druhý obrněný vlak zlikvidoval na kremnické trati npor. Janota, když proti němu spustil po trati železniční vagón naplněný kolejemi.
2.brigáda československých legií zatím úspěšně bránila Badín. Maďarské rudé gardy vyvinuly proti obci palbu, vznikl požár a shořelo 42 domů. Bojem na bodáky se podařilo obráncům útok odrazit. Dne 12. června v 11.45 hod. nařídil plk. Šnejdárek plk. Hanákovi, aby připravil na druhý den soustředěný útok na Zvolen.
Útok zahájil 13. června 1919 prapor plk. Kendlíka a vedl ho od Badína na Sielnici, Kováčovou a Budče. Poté vyrazily do útoku další prapory 2. brigády. Prapor mjr. Cypry zaútočil od Badína přes Hájniky přímo na Zvolen, skupiny pplk. Marschana a kpt. Matzeka přes Vlkanovou na Sliač a Bakovu jámu. Jedině postup mjr. Černocha byl u Dolné Mičiné zastaven.
Všechny útoky byly úspěšné. Už před 11. hodinou pronikl prapor pod vedením kpt. Balára do Zvolena od severozápadní strany. Město bylo vyklizeno téměř bez boje. Pád Zvolena otřásl pozicemi rudých armád. O dva dny později osvobodili legionáři Tisovec a Krupinu, 17. června Rimavské Brezovo a 20. června Novou Baňu. Krátce nato se fronta zastavila na staré demarkační čáře.
Město Zvolen oslavilo slavnou bitvu 30. června 1934 u příležitosti 15. výročí vítězství. Na tamní celoslovenské oslavy přišel i armádní generál Šnejdárek, v té době zemský velitel. Potom se však na těžké, ale i slavné časy zapomnělo. Za Slovenského státu byli lvi z pomníku na badínsko-vlkanovském rozcestí odstraněni a za totality zmizely i další části pomníku. Dnes, i když se opět názory změnily, už málokdo o bitvě pod Badínem ví. A tak alespoň připíši veršík z mého eposu o našich zapomenutých:
"Poutníče, půjdeš-li kolem nás,
řekni našim, tam, kdesi v dáli,
by nečekali nás již více,
neb my jsme zde za vlast svou padli …"

Igor Chromek