Osobnosti
Stopy profesora Hynieho na Slovensku
VRTY PRO ZDRAVÍ

Hydrogeologie není oblast, která by právě byla v popředí zájmu většiny obyvatel země. A přece rok co rok přináší určitý vklad do jejich zdraví. Mezi ty, kteří položili základy československé hydrogeologie v minulém století, patří bezesporu český geolog, univerzitní profesor Ing. RNDr. mont. Otakar Hynie, DrSc. Přestože na Slovensku nikdy trvale nežil, zanechal zde výraznou stopu.
Rodák z Dobrovic u Mladé Boleslavi (23. 3. 1899) absolvoval v roce 1921 Vysokou školu báňskou v Příbrami. Působil tu jako asistent, získal doktorát báňských věd a v roce 1924 habilitoval na docenta v oboru geologie. V roce 1952 byl jmenován řádným profesorem Geologickogeografické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a pověřen vedením nově založené Katedry hydrologie a inženýrské geologie. V roce 1956 mu jako jednomu z prvních československých pracovníků udělili hodnost doktora geologických věd. Vychoval desítky vysokoškolsky vzdělaných odborníků, byl členem vědeckých rad a odborných grémií na ministerstev (paliv a zdravotnictví). Uznávaný odborník u nás i v zahraničí, člen mnohých mezinárodních komisí zemřel v Praze 19.12.1968.
Profesor Hynie byl nesmírně pilný, zkušený, odborně fundovaný a kritický pracovník. Neustále si doplňoval vědomosti, názory si ověřoval, nové zkušenosti jiných přijímal. Všechny jeho práce mají proto dodnes všeobecnou platnost. Zabýval se zejména zdroji podzemních vod, ropy a uhlí. Souhrnem jeho teoretických a praktických poznatků z celého území republiky jsou dva díly Hydrogeologie ČSSR (Praha 1961, 1963). Kromě toho je autorem dalších více než 100 vědeckých a odborných prací, z nichž značná část se týká území Slovenska, zejména Piešťan a okolí.
Problematikou lázní v Piešťanech se začal prof. Hynie zabývat už od roku 1925, kdy ho pověřili detailně zmapovat jejich širší okolí. Už za dva roky předložil velmi dokonalou geologickou mapu v měřítku 1 : 25 000. Navíc rozšířil původní záměr o studium hydrogeologických problémů piešťanských termálních pramenů. Řešením hydrogeologické situace a dalších s výstavbou lázní souvisejících praktických úkolů se profesor Hynie zabýval až do smrti. Během několika desetiletí si dokonale prohloubil a rozšířil vědomosti o složení piešťanského termálního pramene, podrobně vyřešil problematiku jeho vzniku, toku i vyvěrání. V souvislosti s Piešťany vyřešil nejeden problém. Velký význam mají i jeho studie o ochraně piešťanských lázní a o jejich léčivých účincích. Zabýval se i výzkumem piešťanského peloidu (bahna), výsledky publikoval v zahraničních časopisech, čímž se zasloužil nejen o propagaci lázní, ale i o propagaci balneologie. Profesor Hynie však řešil i drobné úkoly, důležité pro stálý chod lázní a města, především otázky výstavby a zásobování Piešťan vodou vodovodním potrubím. Neměli bychom zapomínat, že i díky profesoru Hyniemu jsou dnes Slovenské léčebné lázně Piešťany tím, čím jsou.
x x x
V areálu lázní Dudince na jihu Slovenska, v blízkosti lázeňského domu Diamant je na podstavcích umístěno několik bust lidí, specialistů, kteří se nejvíce zasloužili o to, že malá vesnička Dudince vyrostla do rozměrů lázeňských. Mezi těmito bustami je i portrét profesora Hynieho, objevitele významného vrtu vody se speciálním složením.
V Dudincích byly v minulosti vždy přirozené vývěry vody, kterou domácí rádi pili nebo používali k umývání nemocných míst, především očí. Proto některé vývěry pojmenovali jako Oční pramen nebo jiný U šípkové růže. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se rozhodlo, že se v této oblasti zkusí vrty, aby mineralizovaná voda jen tak zbůhdarma nevytékala do okolí. Po průzkumu byl první hlavní pramen lokalizován v areálu dnešního koupaliště. Jeho vydatnost nebyla nijak velká, pouze osm listrů za sekundu, ale i to stačilo na začatí balneoterapie. V blízkosti pramene vyrostl lázeňský dům a také promenáda. Hosté využívali i koupaliště. Přes slibný začátek však maličké lázně nevydržely tok dějin v následujících desetiletích.
Voda z podzemí však vyvěrala dál bez ohledu na státoprávní uspořádání, válečné či poválečné události. V padesátých letech byl vyhlášen celostátní úkol lázně obnovit a především rozšířit. Právě tímto rozsáhlým hydrologickým průzkumem byl v roce 1953 pověřen profesor Otakar Hynie, ve spolupráci s dalšími odborníky. Podle průzkumu byly Dudince rozděleny na východní vřídelní strukturu a západní vřídelní strukturu. První vrt mnoho nadšení nevyvolal. Jeho voda byla teplá pouze 17 stupňů Celsia a tak byl doporučen k pití. Zato další vrt před koupalištěm, který byl nazván S-3, vyvolal nadšení. Jím totiž vrtaři chytili tektonický zlom a vydatnost byla až 80 litrů za sekundu. Následovaly další vrty S-4, S-5, S-6, avšak ty jsou považovány za méně významné, protože zdaleka nedosahovaly parametrů vhodných pro balneoterapii. Jediným dodnes využívaným pramenem je Hyniův S-3, žádný další jeho vydatnost nepřekonal. Poslední vrty byly navrtány asi před jedenácti lety a ani ty nepřinesly nic nového Podle rozboru se ve vrtu S-3 jedná o jedinečné složení vody, které je podobné jako ve Vichy ve Francii a doporučuje se především k léčbě srdcově cévních a nervových chorob a nemocí pohybového aparátu.
Po Slovensku není mnoho pomníčků, které by připomínaly působení českých odborníků, koneckonců za společné republiky to ani nebylo nutné. Proto je v Dudincích připomínka na českého odborníka jistě hřejivá.
Robert Vavro
Helena Miškufová