Festival Arthura Fleischmanna
Stará moudrost hovoří, že často bývají lidé známější ve světě než ve svém rodišti. V plné míře to platí o bratislavském rodákovi dr. Arthuru Fleischmannovi. Pravidelným čtenářům České besedy není jeho jméno neznámé (naposledy jsem o něm psal v příspěvku pod názvem ,,Kdo pomůže v pátrání po bustě TGM" v letošním březnovém čísle ČB).
Ze života umělce (1896-1990) připomeňme, že během studií na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze navštěvoval i sochařské kurzy profesora Jana Štursy, žáka J. V. Myslbeka, později žil ve Vídni, v Austrálii a na Bali, odkud se po druhé světové válce chtěl vrátit zpět do Československa, ale seznámení s jeho budoucí manželkou Joy změnilo jeho plány a až do konce života se usadil v Londýně. O životě a díle dr. Fleischmanna podrobně pojednává expozice Muzea A. Fleischmanna (MAF), zřízená přede dvěma lety s pomocí londýnské Nadace nesoucí jeho jméno v Bratislavě na Bielé ulici v domě, v němž žili Fleischmannovi rodiče ve 30. letech 20. století (v tom čase žil většinou ve Vídni, takže tu rodiče často navštěvoval - rodný dům A. Fleischmanna se nezachoval, stál přibližně v místě dnešního Obchodního domu Dunaj na náměstí SNP).
A právě tam se - bez větší pozornosti médií a veřejnosti - uskutečnila jedna z etap letošního Festivalu A. Fleischmanna, na nějž jsem byl pozván jako představitel ČSnS osobně rodinou umělce, žijící v Londýně. Vzpomínková akce začala v sobotu 5. 6. ve Vídni, kde byla za účasti britského velvyslance a dalších hostů slavnostně odhalena pamětní tabule na budově hotelu Johann Strauss, v němž ve 30. letech umělec bydlel. Další částí programu byla přednáška na britském velvyslanectví porovnávající vlivy Vídně a Londýna 30. let na vývoj moderního evropského umění.
Následující den v neděli 6. 6. se účastníci přesunuli do Bratislavy, kde program sestával z prohlídky MAF a slavnostního koncertu v Primaciálním paláci. V jeho úvodní části zahráli několik skladeb sourozenci Jordana (klavír) a Pavol (viola) Palovičovi, mezi jinými i díla Ilji Hurníka a Bohuslava Martinů. Vrcholem slavnostního večera bylo vystoupení japonské instrumentalistky Hiroko Sue, která na tradičním lidovém drnkacím strunovém nástroji "koto" (jeho zvuk připomíná chvíli harfu, chvíli cimbál) zahrála několik skladeb japonských skladatelů, ale i strhující improvizaci na španělské kytarové motivy. Na závěr uvedla ve světové premiéře vlastní skladbu ,,Orbits", inspirovanou jednou z vodních soch-fontán A. Fleischmanna.
O přestávce koncertu mne umělcův syn Dominique Fleischmann požádal, abych všem členům naší komunity tlumočil jeho poděkování za pozornost, kterou Český spolek na Slovensku věnuje odkazu jeho otce. Osobně se v současnosti věnuje komplexnímu zpracování otcova díla z období jeho asijského pobytu během druhé světové války a právě v minulých dnech pomocí internetu objevil v jedné australské sbírce doposud neznámé dílo, proto věří, že s naší pomocí se podaří znovu nalézt hledanou bustu prvního československého prezidenta, vytvořenou rukama jeho otce.
Jiří Výborný