Liptov a Oldřich Lužný
Seznam zasloužilých a významných osobností české národnosti působících na Liptově by nebyl úplný bez Oldřicha Lužného (1888-1976), diplomovaného agronoma, který zde působil v letech 1921-1939. Významnou měrou se zasloužil o rozvoj, pokrok a osvětu zemědělství v oblasti pod Tatrami. Do roku 1927 působil ve funkci zemědělského inspektora v tehdejší XIX. župě - Podtatranské se sídlem v Liptovském Svatém Mikuláši. Od roku 1928 v novém politickém a územním uspořádání působil ve funkci vrchního zemědělského komisaře a přednosty zemědělského oddělení s působností pro okresy: Liptovský Sv. Mikuláš, Ružomberok a Poprad, se sídlem na okresním úřadě v Lipt. Sv. Mikuláši, kterou vykonával až do 30. června 1939, kdy byl nucen ze známých důvodů Slovensko s rodinou opustit.
Ještě před svým působením na Liptově inicioval rozvoj a nejnutnější zemědělská opatření v nově vytvořené ČSR v Mukačevu na Podkarpatské Rusi. Zahájil zde koncepci rozvoje zemědělství, v té době ve velmi zaostalých poměrech. Vedle nejnutnějších správních a administrativních opatření začal i aktivní osvětovou činnost.
Po svém nástupu do úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši - bylo to koncem roku 1921 - si uvědomoval nesmírný význam zemědělské osvěty, které přikládal velký význam i jako člen tehdejší České hospodářské společnosti pro markrabství Moravské v Brně. V témže roce byl tehdejším ministrem zemědělství ČSR Staňkem jmenován fytopatologickým zpravodajem Státních výzkumných ústavů hospodářských v Bratislavě.
Propagoval racionální hospodaření s půdním fondem a využívání polí, luk i pastvin. Podporoval demonstrační agrochemické pokusy se zemědělskými plodinami a mimořádně se zasloužil o rozvoj a zvelebování chovu hospodářských zvířat, zejména hovězího dobytka, ale i ovcí a prasat. Z jeho podnětu vzniklo na Čierném Váhu odchovné středisko importovaného plemenného hovězího dobytka, vhodného pro chov v podhorských a horských oblastech Liptova. Mladé jalovice po zabřeznutí byly předávány zainteresovaným chovatelům domů, což bylo ve 30. letech minulého století velice záslužné a pokrokové opatření.
Velké oblibě u široké zemědělské veřejnosti se těšila odborná setkání rolníků a jejich rodinných příslušníků 1-2x do roka v rámci činnosti Rolnické osvěty Bratislava, pořádané odbočkou v Lipt. Sv. Mikuláši, jejímž okresním předsedou byl rovněž Oldřich Lužný. Velice pozitivní ozvěnu měla i školení vojáků prezenční služby, pocházejících ze zemědělských rodin u vojenského útvaru 2. horského pluku.
V regionálním týdeníku Podtatranské župy Republikán, redigoval a publikoval odborné články v rubrice Hospodářství. Mimořádně záslužná činnost O. Lužného se projevila v jeho aktivitách, které umožnily založit v roce 1924 v Lipt. Sv. Mikuláši Rolnickou vzájemnou pokladnu, v níž zastával funkci vládního delegáta. Byl rovněž dlouholetým předsedou Župní hospodářské a lesnické jednoty v Lipt. Sv. Mikuláši. Spolupracoval se známým a zasloužilým profesorem Jánem Volkem Starohorským na rozšíření Liptovského muzea a od roku 1930 byl řádným členem kuratoria přípravného výboru pro vybudování Muzea slovenského krasu. Podílel se rovněž na obnovení Zemědělské školy v Lipt. Hrádku.
Po druhé světové válce v roce 1945 byl se zpětnou platností (od 28. 10. 1939) jmenován dekretem vlády ČSR zemědělským radou a podobně byl od 1. 5. 1945 dekretem prezidenta republiky ze dne 14. 5. 1947 jmenován vrchním zemědělským radou.
Důchod prožíval ve své rodné obci Čechůvky v okrese Prostějov až do své smrti 26. 10. 1976. Ale ani ve vysokém věku nezahálel a věnoval se historii a funkci kronikáře ve své obci.
Jeho obětavá, neúnavná a velice mnohostranná práce zanechala výraznou stopu v rozvoji zemědělství v oblasti pod Tatrami.
V jeho šlépějích pokračoval i jeden z jeho pěti synů - prof. Ing. Jan Lužný, CSc. (narozen v Lipt. Sv. Mikuláši 4. 2. 1926), který se stal významným pracovníkem a vysokoškolským pedagogem v oblasti šlechtění a genetiky. Od roku 1963 přednášel na AF VŠZ v Brně a v Lednici předmět šlechtění zahradnických rostlin a v únoru 1965 habitoval v tomto oboru na docenta. Do roku 1992 byl vedoucím katedry Základů zahradnictví VŠZ v Brně a Lednici. Napsal více než 70 původních vědeckých a odborných prací. Obhájil 37 závěrečných zpráv významných úkolů a byl školitelem 26 aspirantů na úseku genetiky a šlechtění zahradnických plodin z Čech i Slovenska. Přednášel na mnohých evropských univerzitách a významná je i jeho činnost ve šlechtitelských a vědeckých radách v Bratislavě a Brně. Díky své organizátorské práci a nadšení pro zvolený obor je známý nejširší zahradnické veřejnosti v České i Slovenské republice.
Karel Prokop