Igor PIAČKA
(* 8. 10. 1962 Třebíč)
V první polovině roku 2004 uspořádal třebíčský rodák, grafik, ilustrátor a malíř Igor Piačka v Bratislavě dvě výstavy z výběru své tvorby. Tyto expozice v Galerii Michalský dvor a ve foyer Štúdia L+S prezentovaly jeho grafiku a novější, komorní i rozměrná malířská díla. Igor Piačka, profesí grafik, se na těchto výstavách uvedl i jako malíř výrazného temperamentu, dynamiky a exprese. V grafice i v malbě zůstal však věrný věčnému a velkému a jemu nejbližšímu tématu člověka, lidského světa, života i lidského osudu. O tom s intenzitou barev, zvuků a malířské i grafické melodie zpívají jeho díla. O tom na vernisáži v divadle M. Lasici a J. Satinského se stejnou intenzitou i barvou zazpívala Katarína Hasprová. V šaldovském "hájemství zraku" se ozvaly úžasné tóny barev i lidského hlasu.
Igor Piačka i dnes vzpomíná na Třebíč, na prázdninové cesty do tohoto města, kde doposud žijí jeho rodiče. Vzpomíná i na dávné tiskaře Kralické bible (z Kralic nad Oslavou) a možná vzpomíná i na velkého výtvarníka i experimentátora české moderny Ladislava Nováka, který od roku 1964 žil v Třebíči.
Výtvarná studia i výtvarný život Igora Piačky však probíhal už na Slovensku, v Bratislavě. Zde v letech 1983-89 studoval na Vysoké škole výtvarných umění, na oddělení volné grafiky a knižní tvorby u prof. Albína Brunovského. Domácí studia si obohatil i ročním pobytem na Královské akademii krásných umění v Bruselu.
Po absolvování školy se rozvíjí především jeho volná grafická tvorba vázaná k technickému leptu, suché jehle, mezzotintám, aquatintám a jejich kombinacím. Věnuje se i kresbě, přitahuje ho i ilustrace a známková tvorba. V roce 2004 vyšla s jeho grafikami - ilustracemi kniha písničkových textů Borise Filana "Kamalásky" (IKAR). Po roce 1990 začíná Igor Piačka vystavovat doma i v zahraničí. Jeho individuální výstavy (i opakovaně) byly v Jihlavě, Nitře, Piešťanech, Havířově, Ostravě, Martině, Praze i v Bratislavě.
V zahraničí Bělehrad, Bukurešť, Varna, Tokio, Antverpy … V rámci kolektivních výstav byl zastoupen zejména na výstavách grafiky v mnoha městech Evropy, Asie, severní Ameriky i Afriky. Uznáním jeho tvorby je Cena Martina Benky udělena v roce 1990 i další ceny z grafických výstav a soutěží doma i v zahraničí (Bratislava, Bělehrad, Saporro, Toronto, Tokio, aj.) Igor Piačka je členem sdružení grafiků G-Bod, v němž jsou zastoupeny nejvýznamnější osobnosti střední a zralé generace slovenských grafiků (Augustovič, Benca, Brun, Felix, Haščíč, Kállay, Kľúčik, Kolenčík, Komáček, Ondreička, Štanclová a Vavrová).
Grafika a současně malba Igora Piačky je především tvorba figurální. Téma člověka dominuje. Umělce přitahuje a láká, vzrušuje a zneklidňuje. Jeho přístup, vidění a poznání, analýza a interpretace, zobrazení, i jeho výtvarná řeč o člověku souvisí s mnoha rovinami vazeb a souvztažností jevů vizuálních, filozofických, pocitových i gnozeologických, duševních a duchovních, ale také senzuálních a lidských, i mužských. Člověk, zejména žena a ženy, ale i muž v různých podobách a symbolech jeho mužství, to je permanentní téma tvorby, zájmu i zaujetí člověka člověkem. Člověk a lidé v obrazech i grafikách Igora Piačky jsou živé a dynamické organizmy, plnokrevné bytosti plné vášně, síly a energie. Jsou to temperamentní postavy, figury i těla, jsou to objekty vzájemné touhy, ale i monstra nebezpečná ve svých touhách chtít a mít.
Ikonické zobrazení podob i lidských vztahů člověka, často v napjaté situaci ona a on, oni má hlavně expresivní charakter. Expresivní jsou linie, tvary, expresivní je kompozice a skladba, v obrazech i barva, barevné ladění a dravé malířské gesto.
To všechno naráží na Lefortovskou "hrázi těla", v němž Igor Piačka pozorně i s citem, jasně a přímo vidí fyzickou i duchovní člověčinu, energii, odvahu, ale také nejistotu a vědomí váhy břemene, jež člověk nese sám v sobě a sám na sobě. Tento člověk však nikdy není naturalistický a popisný. Má v sobě řádnou dávku osvobozující fantazie a imaginace. Je aktivní. Ve výtvarných opusech Igora Piačky mluví a zpívá, hraje a tančí, kráčí i běží, letí i padá. V tom všem si uvědomuje možnosti i lidské limity, vůli i sílu, kterou chce tyto limity překonat a ještě víc se přiblížit a sblížit s člověkem v člověku i s člověkem v sobě.
Bohumír Bachratý