Naše příběhy
Předčasná smrt Bílých albatrosů

V polovině června se v Bratislavě konaly tradiční Letecké dny s mezinárodní účastí. Letošní největší letecká slavnost na Slovensku byla pravděpodobně poslední, protože letiště hlavního města je každý rokem vytíženější a tak nezbývá dost volného času pro uskutečnění letecké šou. Ta letošní byla zajímavá z více důvodů. Jedním z nich byl ten, že se jí poprvé po mnoha letech nezúčastnily Bílé albatrosy, které byly v minulosti vyvrcholením této působivé letecké přehlídky. Jako každý rok i letos byl mezi diváky podplukovník Milan Santovják, jeden ze zakladatelů této košické akrobatické skupiny.
Před několika dny jsme se s plukovníkem Milanem Santovjákem dohodli na setkání, abychom si zavzpomínali na začátky akrobatického létání nad Košicemi. Přišel nižší, svěže vypadající muž usměvavých bleděmodrých očí, v bílém tričku s emblémem Bílých albatrosů na prsou, v ruce nesl velkou tlustou knihu s pozlaceným nápisem Kronika Bílých albatrosů. Společně v ní začínáme listovat …
"Nejdříve ale, prosím, řekněte, jak jste se k letadlům vůbec dostal," vybízím.
"Pocházím z Milenova, malé vesničky u Hranic na Moravě a jako snad každý kluk četl jsem zajímavé knížky a snil o velkých lidských výkonech. Nejvíc mě však přitahovala letadla, proto jsem se po ukončení gymnázia přihlásil do Leteckého učiliště, později jsem prošel dalšími školami a výcvikem. Dne 15. října 1954 jsem přišel do Košic a dodnes žiji v Košicích, takže je to bez několika dnů celých padesát let," usmívá se podplukovník Milan Santovják a pokračuje: "Jako stíhací pilot jsem lítal na Migách, pak, až do odchodu do důchodu, jsem působil jako učitel létání. V kabinách Migů, Delfínů a Albatrosů jsem s pilotními žáky proseděl téměř tři tisíce hodin, ve vzduchu jsem celkově strávil více než šest tisíc hodin. Když se dnes ohlédnu za minulostí, musím říci, že jsem se po mnoha let věnoval nádherné a zajímavé kantorské práci. A ve škole působila i řada dalších učitelů české národnosti. Nezanedbatelné je vědomí, že jsem mladým pilotům předal zkušenosti svých učitelů, obohacené o vlastní poznatky."
"Podstatnou část vašeho života i této kroniky zabírají události související s akrobatickými letadly," říkám, když v tlusté knize vidím fotografii vedle fotografie a na každé z nich i laikům tak známá letadla.
"Je to tak," říká podplukovník, "za její zrod se považuje 27. listopad 1990, kdy několik nadšenců přišlo s myšlenkou založit akrobatickou skupinu. Nejdříve se lítalo se třemi letadly, o rok později se skupina představila nad letištěm u Lučence. Koncem téhož roku už začala používat název Bílé albatrosy. Se šesti letadly lítala poprvé v roce 1992 na leteckém dnu v Přerově. Po rozdělení ČSFR pokračovala skupina v létání na letadlech L- 39C, která zůstala v Košicích. Letadla dostala nový design v barvách trikolory."
"Tak začala nejslavnější éra Bílých albatrosů," obracím stránky kroniky, "Bílé albatrosy létaly v Nizozemí, Velké Britanii, Francii, Dánsku, Maďarsku, Rakousku a v mnoha, mnoha jiných zemích, jak dokazují fotografie kroniky."
"Byla to skutečně slavná léta, nabitá vystoupeními na leteckých dnech u nás i v zahraničí, " říká plukovník Milan Santovják, "žel, byly i tragedie. V následujících letech se v armádě začala uplatňovat různá úsporná opatření, vojenské letectví se začalo zeštíhlovat, uskutečnily se různé reorganizace. V roce 2002 Bílé albatrosy excelovaly na největší letecké šou SIAD v Bratislavě. Úplně poslední vystoupení se konalo v témže roce na leteckém dnu v Hradci Králové. Pak pět Bílých albatrosů putovalo do Leteckých opravoven v Trenčíně a tam zůstaly dodnes …" dodává smutně.
"Vím o vás," říkám, když jsme se společně prolistovali až skoro k poslední stránce kroniky, "že jste byl na košickém letišti i letos z jara v den, kdy z Košic odlétal poslední Bílý albatros. Jak vám bylo?"
"Byl jsem," odpovídá tiše, "naměkko, v očích jsem měl slzy. Protože mezi těmito letadly, na tomto letišti, uletěl skoro celý můj život."
"Jste naslovovzatým odborníkem, lítání jste zasvětil svůj život. Co si myslíte o tom, že Bílé albatrosy svými motory nad Košicemi už nikdy nezasviští, že Bílé albatrosy postihla taková, obrazně řečeno, předčasná smrt?" ptám se.
Podplukovník Milan Santovják dosud mluvící plynule v jednom kuse, najednou ztichl a začal hledat ta správná slova. Uchopil velkou hrubou knihu se zlaceným nápisem Bílé albatrosy, pomalu zalistoval jejími stránkami a nakonec řekl: "Nevím, kdo měl zájem Bílé albatrosy v Košicích zlikvidovat. Žel, skutečnost je taková a musíme se s ní smířit. Zůstaly jen krásné vzpomínky, zážitky, příběhy a osudy těch, co se na historii našeho akrobatického létání podíleli." Podplukovník Milan Santovják svou dlaní tlustou knihu jemně pohladil a tiše zavřel.
Jozef ČERVÍNKA