Letokruhy
Šéfpilot Jaroslav Švábenský

Je těžké najít oblast, v níž by se ve 20. století nebyla na Slovensku uplatnila česká pospolitost. Rozvoj Slovenska, osobitně po vzniku Československa, je poznačen pozitivními vlivy Čechů. Tak tomu bylo i v letectví.
Zvolen má v letectví bohatou tradici jako málokteré město na Slovensku, základy tu položily mnohé letecké individuality. Byli to zdejší Július Trnka, Juraj Puškár, ale také letci z Čech a Moravy. Zájem o vytvoření dobrých podmínek pro sportovní a vojenské letectví měly zdejší osobnosti ve státních i veřejných orgánech a organizacích jako byla např. Národohospodářská župa středoslovenská, zvláště pak čs. armáda. Středoslovenský aeroklub začal svoji působnost v rámci akce 1000 nových pilotů. Na sever od Zvolena a nedaleko od obcí Hájniky, Rybáre a Sliač se našla vhodná plocha, kde se mohlo vybudovat letiště. Existence letiště i dnes potvrzuje, že ti, kteří ho vybírali, mysleli perspektivně. Mezi těmi, kteří zde kladli základy letectví, je i Jaroslav Švábenský.
Pocházel z Vladislavi v okrese Třebíč, kde se 16. ledna 1909 narodil. Původně studoval na textilní škole, po jejím absolvování se však rozhodl nastoupit leteckou dráhu. Absolvoval Vojenské letecké učiliště v Prostějově a potom následovaly další zdokonalovací školy a kurzy. Působil v různých útvarech a na mnoha letištích. Byl též zkušebním pilotem, zalétávačem Vojenského leteckého ústavu studijního v Praze-Letňanech. Zalétával prototypy letadel a zkoušel padáky. Absolvoval nejeden skvělý výkon, ale také lety na hraně života a smrti. Při letu přes Transylvánské Alpy v Rumunsku se zachránil při poruše letadla seskokem padákem. Později se ukázalo, že to byla sabotáž. Jako letec čs. armády a při zalétávání prototypů měl sedm větších havárií.
J. Švábenský byl známý jako skvělý letec, ale též organizátor tzv. leteckých internátů. Měl speciální metodu výučby, kterou se urychlila příprava pilotů a zachovala požadovaná kvalita. Pro čs. letectví to bylo velmi důležité, protože od roku 1933 v souvislosti s nástupem Hitlera na post kancléře se nad ČSR stěhovala mračna agrese. Strategie čs. obrany počítala také se silným letectvím.
J. Švábenský poznával Slovensko od dubna 1935, když na letadle A 25 přiletěl do B. Štiavnice. Zde se konaly celostátní plachtařské závody. Kpt. Adamičko ho přesvědčoval, aby na středním Slovensku zůstal a pomáhal vytvořit další region pro letectví. Švábenský souhlasil a pak delší dobu připravoval půdu pro aktivity na středním Slovensku. Byl také u toho, když se rozhodovalo, jestli bude a kde bude letiště u Zvolena. Ve svých vzpomínkách popsal jednání se zvolenským starostou D. Ertlem i dalšími funkcionáři, i to, jak byla od statkáře Sedliaka získána plocha na Třech Dubech, severně od Hájníků. I zásluhou J. Švábenského se začalo budovat letiště známé jako Tri Duby (dnešní Sliač). Také se v létě 1937 zasloužil o středoslovenskou pilotní školu. J. Švábenský na Tri Duby přiletěl na zcela novém stroji z továrny Letov u Prahy typu Š 39-14. Na leteckou slavnost s leteckou akrobacií i vyhlídkovými lety přiletěla i další letadla. Kmotrami letadel středoslovenské pilotní školy vedené J. Švábenským byly významné osobnosti ze Zvolena a B. Bystrice, a to paní Wittmannová, dcera arm. generála Šnejdárka, paní Riccottiová a paní Paulínyiová. Na Tri Duby tehdy přiletěl z Londýna i bývalý válečný pilot Crillan.
Ještě před druhou světovou válkou na letišti Sliač svoje akrobatické umění předváděli mnozí čs. piloti, mezi nimi i pozdější generál J. Ambruš. Rozbití ČSR však přineslo zásadní zvrat i do života J. Švábenského, ale u zvelebování čs. letectví, které mělo ve světě dobré jméno, setrval i později. Jaroslav Švábenský zemřel 1. listopadu 1964 v Šternberku. Avšak to, co vykonal pro letectví na středním Slovensku, se neztratilo. Tento region přirostl k srdci také jeho synovi a vnukovi. Tak se příjmení Švábenský přehouplo na Pohroní i do nového století.
Milan Gajdoš