SAMETOVÝ HLAS
Jméno Jitka Zelenková se do světa populární hudby poprvé dostalo koncem 60. let vítězstvím v soutěži Talent '67, nezapomenutelnou stálicí české pop scény se stala zejména díky dlouholetému vystupování po boku Karla Gotta. Dvakrát (1970, 1984) získala bronzovou Bratislavskou lyru, ale úspěšnější byla na Děčínské kotvě, odkud si kromě jiných ocenění odvezla dvakrát zlato (1978, 1980). Její rodinné kořeny sahají do Poděbrad, kde její otec byl dirigentem symfonického orchestru a matka operní pěvkyní. Začátkem června přijela na Slovensko představit nejnovější vydání svých písniček:
Začněme u vašeho nejnovějšího cédéčka, jež začíná velmi pěknou písní z muzikálu Eltona Johna Aida. Jaký je váš vztah k muzikálu?
Je to fenomén, který se teď u nás rozmohl a řekla bych, že v Čechách je už možná i trochu ,,přemuzikálováno". Některé jsou skvělé, jiné se mi líbily míň. Zvlášť skvělá byla inscenace Jesus Christ Superstar, líbili se mi i Bídníci, protože to je skutečně krásná muzika. Takže muzikálům se daří, ale já osobně k nim mám trochu rozporuplný vztah. Ráda se na ně jdu podívat, ale cíleně je nevyhledávám. Obdivuji je, protože tam jsou většinou krásné, veliké, klenuté melodie, při kterých se i hraje a tancuje, ale já sama se jako muzikálový typ necítím.

Ale jednotlivé písně z muzikálů zpíváte... Jen některé. Většina muzikálů, to je často veliké kantilénní zpívání a málokdy tam najdu takovou tu nitěrnou polohu, něco jemného, to se tam až tak často nevyskytuje. A já jsem spíš na tento druh hudby.

Takže pro tu první píseň na CD jste se nerozhodovala sama?
To je něco úplně jiného. Aida je muzikál, který se jednak vymyká z ostatních, a jednak jsem tam našla právě to místečko, které se jinak v muzikálu běžně nevyskytuje. Tahle písnička mne okamžitě oslovila. Nehledě na to, že Elton John je skladatel, od něhož jsem snad na každé desce měla minimálně jednu písničku. I na koncertech zpívám jeho věci a jako autor se mi strašné líbí, protože nepíše kantilény, ale balady. A ty píše krásně. Navíc je to většinou s klavírem a to je můj nejmilovanější nástroj. Takže Elton John mne osloví vždycky. Od něho jsem nazpívala i úvodní melodii z filmu Lví král a to je krásná muzika.

Sama pocházíte z muzikantské rodiny, jak se díváte na různé úlety při sbližování klasiky s popscénou a naopak?
Pokus o toto spojení jsem už jednou uskutečnila na LP desce, která se jmenovala Bez lásky láska není. Tam mám písničku, kterou jsem nahrála mimochodem se Slovenskou filharmonií. Napsal ji Jiří Zmožek a je to jednoduchá písnička, ale chopil se toho vynikající muzikant Peter Breiner, který to zaranžoval hned pro celou filharmonii. A toto spojení šansonovědžezového zpívání za doprovodu velkých smyčců - to je ideál! Ale na to bych dneska potřebovala hodně silného sponzora, takže to zůstává jen snem. Tím ale nemyslím zpívat klasiku, spíše džezové věci za doprovodu rytmiky, to znamená klavír, kontrabas, bicí - a k tomu symfoňák! To je můj sen.

Přiznám se, že na mne vaše písničky většinou působí spíše melancholickým dojmem Odpovídá to více vaší povaze?
Vždycky mně seděly spíš ty smutnější písničky. Neřekla bych melancholické, jsou to balady, trochu posmutnělý věci. Ale to už je dáno barvou hlasu, protože i když zpívám veselou věc, vždycky je to malinko posmutnělý, protože altová barva hlasu k tomu vybízí. Ale já jsem dva a tu druhou polohu si realizuji zpíváním swingu s bigbandem. Na této desce najdete asi jen dvě swingové, rychlejší věci, a musíte uznat, že více mi sedí ty pomalý. Taková melodie si žádá i lepší text. Rychlá písnička uteče ani nevíte jak, a tam nemůžete napsat nějaký složitý obsah. Ale svět jde tak rychle a všechno je přetechnizováno, že dnes je umění naladit se na jinou strunu. V klidu si sednout, nalít si dobré víno, zapálit třeba svíčku, natáhnout si nohy, eventuelně mít koho držet při tom za ruku a krásně relaxovat. Rychlé zábavy je okolo nás až moc, všude nás obklopuje z techniky, z počítačů, z diskotéky, ale my se potřebujeme naopak zklidnit, a proto jsou to náladovky.

Tvrdíte, že nejste melancholický typ, čemu jste se naposledy opravdu ze srdce zasmála?
Směju se každou chvíli a strašně ráda. Při jakékoli veselohře a určitě to mohlo být při nějakém starším českém filmu, třeba s Menšíkem, Vlastou Burianem. Například Ducháček to zařídí můžu vidět pořád znovu a znovu a vždycky se od srdce směju. Směju se i na různých příhodách, ale to už trochu nerada, protože škodolibost se nevyplácí a když se někomu smějete škodolibě, tak se to určitě stane i vám. Myslím, že jsem jako ostatní - směju se ráda, ale samozřejmě mám i stavy, kdy jsem smutná, nic mne nebaví, ale to má asi každej. Ale naštěstí to netrvá dlouho.

Můžeme už teď avizovat vaše konkrétní vystoupení na Slovensku ve druhém pololetí?
Jediné, co vím určitě, že mám vystupovat jako host v pořadu Milana Lasici ve Studiu S někdy na přelomu října a listopadu. Na to se nesmírně těším, protože shodou okolností moje poslední vystoupení v Bratislavě bylo asi přede dvěma-třemi lety také jako host s Jirkou Bartoškou v pořadu Niekto je za dverami. Tehdy byl ještě naživu Julo Satinský, i když už byl v nemocnici. Pokud jde o koncerty, to je záležitost agentury, a nevím, jak daleko jsou jednání. V každém případě se těším na vystoupení a doufám, že na mne lidi nezapomněli, když jsem tady už tak dlouho nebyla. Nejčastěji tu vystupuji - a už dlouhá léta - s komorním pořadem, kde jedinou, ale tou nejzákladnější podmínkou je dobře naladěný klavír, protože většinou vystupuji jen s klavírem a kontrabasem.

Co jste ochotna o sobě prozradit ze svého soukromí?
Že nejsem vdaná, se všeobecně ví. V tom jsem jako Karel Gott - stále nezadaná. Hodně času věnuji povinnostem, protože si většinou sama řídím svůj život i jako manažér, i jako řidič, a to zhltne opravdu hodně času. Ještě se snažím věnovat vážně nemocné mamince, takže teď to mám dost ,,našlapané" a komplikované. Jediný čas, který si vždy najdu - alespoň v zimě - jsou běžky. To je sport, který zbožňuji, ale nikoliv v partě. Sama ujíždím přírodou a tehdy stoprocentně relaxuju. Jinak ráda poslouchám hudbu, ale jít třeba večer do divadla se mi už dávno nepodařilo. Všechen čas věnuji povinnostem, které vás pořád volají, protože když je člověk sám, nikdo jiný to za něj neudělá. A teď nová deska Supraphonu - to byla obrovská výzva, protože dlouho nemohli vydávat nic z populární hudby, a teď jsem tam našla řadu spřízněných duší, tak jsem nesmírně šťastná a to mě úplně pohltilo. Jinak jsem ještě členkou Amfory - to je fotbalový klub různých osobností, s nimiž minimálně jednou ročně jezdím po světě a ráda, protože je s nimi obrovská legrace.

Je tu čas dovolených, proto se chci zeptat, jste spíše chalupářský nebo přímořský typ?
Exotiku určitě nevyhledávám, protože tam jezdím s Amforou. Teď například s částí Amfory jedeme do Řecka, ale to není klasická dovolená, spíše polopracovní, protože tam budeme zpívat rekreantům. Osobně vyhledávám dovolenou spíše naplněnou aktivitami. Nemyslím tím chození po památkách, to určitě ne a už vůbec ne v létě, kdy je vedro, ale jen tak ležet na pláži - to taky ne. Čili trochu spojit oddech se sportem, trochu s procházkami, s plaváním, zkrátka ode všeho něco. A když ušetřím nějaký den, tak je to příroda. Mám maličkou chatičku na Berounsku v romantickém kraji Oty Pavla, kam jezdím často a ráda, ale nejsem žádný chalupář, to ne. Já tam neumím ani trávu posekat, ale jezdím tam jako turista - batoh na záda a do přírody. Hory mám ráda i v létě, jezdím hlavně do Jizerek, i na kole, a teď v září pojedu s jednou cestovní kanceláří na týdenní relaxační pobyt do Tater do Podbanského, tak na to se opravdu těším.
Jiří Výborný