Léto výtvarnice Evy B. Linhartové
Málokdo z nás má v bytě holé stěny, většinou si na místa, na která často padne náš zrak, zavěsíme obrázky našemu srdci blízké. Někdo fotografie, jiný plakáty, další grafiku, zátiší s květinami či akvarel města, které navštívil. Pro výtvarnici Evu B. Linhartovou je nevyčerpatelným zdrojem inspirace příroda, její neustálé proměny, nespočet odstínů barev, nespočet tvarů. Právě za Evou B. Linhartovou jsem v létě zajela do Spišského Podhradí, přesněji do Spišské Kapituly, kde právě probíhal v pořadí třetí dětský tábor, na kterém Eva spolu s manželem působila.
Bylo krátce po poledni, děti měly oddechovat, vedoucí hodnotili dopolední program a upřesňovali odpolední. Eva mě s nadšením zavedla do tvořivé dílny a ukazovala práce dětí. ,,Sama jsi výtvarnice oficiálně řečeno ve svobodném povolání. Proč se vlastně věnuješ dětem? Je to vůbec pro tebe nějak inspirativní? - vyzvídám.
Eva se pousmála. ,,Jistěže je to inspirativní. Pro mě i pro děti. Ráda s nimi pracuji. Někdy jsem zastupovala i kamarádky v základní umělecké škole, ale tenhle tábor jsme s manželem vymysleli jako tvořivý tábor, kde se děti věnují formou hry různým uměleckým oborům. Zde působím ještě s jednou kolegyní jako lektorka výtvarného umění. Největším mým potěšením je, když některé dítě překoná nedůvěru v sebe. Stačí, když ho trochu postrčíte, probudíte v něm fantazii a ono začne tvořit. Ne z každého dítěte bude umělec, ale na takovém táboře dostane první impuls třeba k tomu, aby navštěvovalo výstavy."
Procházely jsme se po tichém ateliéru a zastavovaly se u jednotlivých rozdělaných prací. Pastely, akvarely, tempery, také modelářská hlína, která ztvrdne jen na vzduchu, velkorozměrné koláže. Z každého Evina slova bylo cítit zapálení pro věc, snahu přiblížit dětem pokud možno co nejvíce kouzlo výtvarného světa.
Ten Eva B. Linhartová dobře zná, sama má na svém kontě celou řadu výstav. Počet individuálních je přímo úctyhodný – více než 30 v nejrůznějších slovenských a českých městech - od Košic a Spišské Nové Vsi, přes Liptovský Mikuláš, Banskou Štiavnici, Kremnici, Nové Zámky, Bratislavu a dále přes Mikulov, Hodonín, Olomouc po Prahu. Musím dodat milovanou Prahu, kam se Eva stále velice ráda vrací.
Praha je totiž její rodné město. Ale zůstaňme ještě u přehledu výstav. Kromě již uvedených individuálních se Eva B. Linhartová zúčastnila i mnoha kolektivních výstav a prezentovala svou tvorbu i daleko za hranicemi Slovenska – například v Osace, Sapporu, Sao Paulu, i v italském Janově, nedaleké Vídni či Linci. Rovněž se zúčastnila dvou malířských sympozií, která pod názvem Podzim/Jeseň pořádal v roce 1999 a 2001 Český spolek na Slovensku. Soubory sympozijních děl původem českých výtvarníků žijících na Slovensku pak byly vystaveny v několika slovenských městech, zejména tam, kde působí některá z regionálních organizací Českého spolku na Slovensku.
Jak jsem již uvedla, rodným městem Evy B. Linhartové je Praha. Vztah k umění provázel Evu od malička. Prarodiče i tatínek byli vlásenkáři, parukáři a maskéři v Národním divadle, tatínek také ve filmových ateliérech na Barrandově a později i na Nové scéně v Bratislavě. A tam se začalo i Evino výtvarné vzdělání ve Škole uměleckého průmyslu u profesora Theodora Lugse, shodou okolností také Čecha. Po absolvování sice nastoupila do zaměstnání, ale od konce 70tých let minulého století se rozhodla věnovat tvořivé činnosti naplno a stala se výtvarnicí ve svobodném povolání.
Podobně jako některé další výtvarnice, které nám do redakce České besedy zasílají pozvánky na své výstavy, poslala i Eva B.Linhartová pozvánku na svou výstavu ve Starých Hradech u Jičína. Takže bylo zřejmé, že jen co dětský tábor skončí, hned míří do Čech, aby byla na zahájení své výstavy pod názvem Něco z přírody. V malém katalogu k výstavě kurátor napsal, že tato česká výtvarnice pozná krajinářské imprese, expresívnost v krajině i v duši, krajinářskou lyriku plynutí krajiny v čase a prostoru našeho světa. Kdo pozná tvorbu Evy B. Linhartové, může dát těmto slovům jen zapravdu. Ale proč jsou místem výstavy právě Staré Hrady u Jičína? Výtvarnice se pousmála.
,,To je trošku srdeční záležitost. Když jsme bydleli v Praze, tak v těch končinách naše rodina měla chalupu a jako dítě jsem tento kraj dobře znala a měla ho ráda. Termín výstavy v Starých Hradech jsme plánovaly společně se sestrou, také výtvarnicí. Ale ta, bohužel, již není mezi námi. Tak jsem zůstala sama a výstavu jsem věnovala své sestře. Takže se touto výstavou asambláží na ručním papíru vlastně vracím do vzpomínek – na dětství i na sestru".
Ale ještě dřív, než léto skončí, je nutné myslet na podzim. Eva. B. Linhartová je ve výboru Společnosti volných výtvarných umělců v Bratislavě, která již po třetí připravuje výstavu na téma hudba a ta bude probíhat souběžně s Bratislavskými hudebními slavnostmi. A koncem roku by měly být hotovy první art protisy. Plánů i práce má tato česká výtvarnice žijící v Bratislavě skutečně hodně.
Helena Miškufová
Foto: autorka