František Nedvěd na Country loděnici 2004
,,Soukromí si hlídám“

Jaké byly vaše hudební začátky?
Hudba šla se mnou životem. Kytaru jsem měl v ruce od deseti let a nehodlal jsem ji nikdy odložit. Z toho vyplynulo, že svojí pílí, zájmem a darem od Boha jsem získal takovou pozici, kterou dnes mám. Moje přičinění je v tom, že jsem zdokonaloval to, co jsem měl ve vínku.
Na které období svého působení vzpomínáte nejraději?
Každé období mělo své specifikum. Nedá se říct, že s bráchou bylo líp nebo s Brontosaurama. Hezké období jsem prožil i se Spirituálem a teď zase se svou kapelou.
Máte za sebou celou řadu koncertů, ale míváte před vystoupením ještě trému?
Vždycky. Kdo jde suverénně na pódium, tak to ve většině případů nedopadne dobře. Já cítím, že bych měl být před posluchači pokorný. Člověk není tak dokonalý, aby si mohl říct, tak od dneška jsem perfektní a nemám co ztratit.
Jak vnímáte popularitu?
Zvládám to v pohodě. Člověk si musí určit jisté meze, ať z jedné nebo druhé strany a dle mezí vše korigovat. I moje vstřícnost má své meze. Když třeba podepíšu dvě stě kartiček, nemůžu říct, že 201 už ne. Ne že bych nechtěl, ale už mě bolí ruka tak, že bych s tím praštil, ale musím vydržet s úsměvem do konce.
Souvisí s tím i fakt, že nerad poskytujete rozhovory?
Moje soukromí je moje soukromí. Co uznám za vhodné to řeknu, a co nechci, na to neodpovím.
Nedávno vám vyšlo nové CD - Čtvrtá sada. Jak byste ho posluchačům přiblížil?
Na albu jsou dvě moje písničky, ty ostatní jsou převzaté. Sáhl jsem do repertoáru Dona Wiliamse a Boba McDilla. Texty pro mě dělal Dušan Vančura. Teď pracujeme na představování cédéčka na koncertech, rád bych, aby se tyhle písničky dostaly do povědomí lidí jako ty dosavadní.
Petra Zámečníková
Foto: Peter Krištofovič