Filmová legenda Otakar Vávra chce natočit film o Janu Masarykovi
Hovořil o tom, proč hraje ve snímku, který vznikl podle básně Františka Hrubína, hlavní ženskou postavu Zuzana Cigánová. Točil ho v první polovině 60. let a mlaďounkou, tehdy ještě jen posluchačku VŠMU, mu doporučil přítel Ladislav Chudík. ,,Romance patří k nejoblíbenějším filmům, které jsem udělal. Napsali jsme ji spolu s básníkem Františkem Hrubínem. Je to vlastně zfilmovaná báseň, tedy ani novela, ani povídka. Řekl jsem si však: Natočím to! S Františkem jsme si potom sedli a napsali scénář. Napodiv se z té básně stal docela příjemný film s hlubokou filozofií. Je tam děda, který je už pomaly jednou nohou v hrobě a nic nevnímá. Mluví s mrtvými, které kdysi znal, pomalu splývá s přírodou a potom umře. Po celou dobu je u něho vnuk, mladý kluk, který je plný života, probouzí se v něm láska, je plný očekávání, ale zmešká v životě cosi důležité kvůli tomu, že dědovi poslouží na absolutním konci. Má to krásný filozofický obsah. Právě ten mě přitáhl k tomu, že jsem to chtěl natočit,“ prozrazuje režisér.
Hrdinové jeho filmů se často ohlížejí zpět, hledají, kde je příčina jejich selhání, rozmýšlejí, jestli jim v životě neušlo něco důležitého. On sám se však v minulosti nevrtá. ,, Nemám na to čas. Chtěl bych ještě natočit celovečerní film,“ konstatuje stále vitální O. Vávra. V zásuvce má už prý hotový scénář o Janu Masarykovi. Na jeho filmovou tvorbu má silný vliv i studium architektury, které však, jak přiznává, právě kvůli filmování zanechal těsně před státnicemi. ,, Studoval jsem však na výbornou. Velmi mi to teď pomáhá. Například v prostorovém řešení apod. Vyznám se v dekoracích, nábytku, všechno tohle mě zajímá.“
S manželkou jsou spolu 30 let a ačkoli je také režisérka, nesnaží se zasahovat do její práce. ,, Jitka je silná osobnost, jde vlastní cestou,“ přizvukuje režisér považovaný za otce české filmové nové vlny. Ještě i dnes vyučuje na filmové katedře pražské FAMU, kterou před lety spoluzakládal.
K jeho studentům patřili Věra Chytilová, Jiří Menzel, ovlivnil i Miloše Formana. Z mladší generace to byl například i Emir Kusturica. ,, Nikdy jsem své žáky nenutil, aby to dělali jako já. Dal jsem jim rozhled ze všech múzických umění, která potřebuje režisér. Rozšiřoval jsem jim obzor, ale vždy jsem chtěl, aby oni sami ukázali, co v nich je. Naše škola je dobrá v tom, že v ní existuje rovnováha mezi teorií a praxí. Oni za těch pět let studia udělají nejméně devět školních filmů, od těch nejkratších až po hodinové. Když přijdou do praxe, tak to už umějí dělat.“
Naposledy se on sám postavil za kameru v roce 2003 a natočil pro společnost Febio dokument Moje Praha. Je vlastně pokračováním po 70 letech. Před tím natočil dva dokumenty, Světlo proniká tmou a Žijeme v Praze. ,, Tehdy jsem dělal obrazy, jak jsem poznával Prahu a teď je film o tom, jak se změnila,“ prozrazuje. Vzpomněl si také na časy protektorátu, kdy se české filmové ateliéry snažily nedělat ústupky fašistické diktatuře.
V začátcích své filmové tvorby spolupracoval s hercem a režisérem Hugo Haasem na několika scénářích. Spolu dokonce režírovali adaptaci Františka Langra Velbloud uchem jehly.
Otakar Vávra byl také jednou z 21 českých osobností, které prezident republiky Václav Klaus ocenil státním vyznamenáním při příležitosti státního svátku 28. října. Mezi dalšími oceněnými byli například herečka Jana Brejchová, krasobruslařka Ája Vrzáňová a desetibojař a olympijský vítěz z Atén Roman Šebrle.
Miloslava Hriadeľová