Ze zákulisí
Český Catani opět promluvil
JUDr. Miroslav Antl patří k nejznámějším tvářím české justice současnosti. Po létech na prokuratuře, státním zastupitelství a krátce u policie odešel přede dvěma lety z veřejného života a dnes působí ve funkci výkonného ředitele pro bezpečnost v a.s. Český telecom:
Co říkáte na tuto přezdívku a jak na ni reagují vaši bližní?
JUDr. Miroslav Antl Přezdívka vznikla při prvním velkém rozhovoru před více jak deseti lety pro časopis ,,Reflex“. Přiměl mne k němu známý publicista Stanislav Motl – a díky mé otevřenosti pro mne znamenal první velký průšvih u nadřízených. Nikdo nebyl zvyklý na to, aby se tak vyjadřoval prokurátor… A tam vznikla tahle přezdívka. Já jsem si na ni pořádně nezvykl, i když se ujala i u mých přátel. S ohledem na snahu o prosazení práva a spravedlnosti si však spíše připadám jako Don Quijote.

U právníků jsme spíše zvyklí na vyjadřování ve stylu paragraf – kroutí se, ale zřídkakdy se dostanou k jádru věci…
…je spousta právníků, kteří se vyjadřují jako já, ale ti se nedostávají do médií. Anebo se nechtějí veřejně vyjadřovat, protože vědí, že by třeba špatně dopadli. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že se dnes v drtivé většině prezentuje v médiích pouze to, co se někomu hodí. Po zkušenostech z vyšetřování kauzy Vladimíra Železného, kdy se do nás pustila takřka všechna média, si už všímám, kdo je vlastník – a z toho si pak můžete odvodit, jak vaše vyjádření bude prezentovat. Jinak ,,právničtina“ je strašlivá řeč a nedá se zpravidla zveřejnit bez podrobného komentáře a překladu. Možná i to je jejím účelem. Já se stále snažím vystupovat stejně – i před studenty. Už takřka dvacet let přednáším trestní právo na vysokých školách a mohu se pochlubit, že alespoň podle ohlasu je stále velký zájem.

Po dopravní nehodě, při níž byl zjištěn alkohol, jste udělal gesto, jaké je ve vyšších státních funkcích stále ještě výjimkou, a odstoupil z funkce...
Především jsem za tuto fatální chybu opravdu velmi zaplatil. Odešel jsem z významné funkce ve chvíli, kdy jsem rozjel reorganizaci ústředních policejních složek a měl připraveny i zásadní změny na Policejním prezidiu. Nyní vidím, že se nic nezměnilo, a znovu přemýšlím o tom, zda jsem opravdu neutekl z boje, jak mi dost lidí vyčítá. I přes tyto úvahy a zjištění, že ostatní v podstatně horších případech na svých místech otrle setrvali bez jakýchkoliv rozpaků, jsem stále přesvědčen o tom, že jsem se tehdy rozhodl správně. To jsou zkušenosti k nezaplacení – ale nikomu bych je nepřál ani zadarmo.

Nechybí vám přece jen trochu předcházející publicita?
Publicity jsem si užil dost – v posledních letech pouze v tom negativním smyslu, takže mi vůbec nechybí. Říkal jsem si, že po 22 letech na prokuratuře mne už máloco může překvapit, pak jsem se 13 měsíců u policie nestačil divit. Teď u a.s. Český Telecom sbírám další zkušenosti. Navíc ve vedení jsou skutečně superrychlí a vysoce inteligentní šéfové (zejména Slováci G. Berdár a J. Šedivý), od nichž se stále mám co učit. Samozřejmě, že stále ,,pokukuji“ po policejní práci a justici, ale mé místo je v tuto chvíli, zejména před privatizací, v této firmě. Jinak se pravidelně stýkám s bývalými kolegy a stále přednáším trestní právo, takže kontakt neztrácím. Můj nástup k Telecomu byl komentován sdělovacími prostředky, že jdu ,,odposlouchávat pro Grosse“. Kdo se v tom trochu vyzná, tak ví, že je to blbost.

Slyšel jsem, že v předcházejících funkcích žila vaše rodina v jakési ilegalitě. Do jaké míry se tento režim změnil po odchodu do ,,civilu“?
Rodina si se mnou opravdu užila dost… včetně bezpečnostních opatření. S tím jsem musel počítat, když jsem se vrhl do boje s organizovaným zločinem. Přesto je to velice nepříjemné a omezující pro všechny. Zažili jsme i období, kdy jsem byl v odlehlém úkrytu střežen ochrannou službou Policie ČR a mou rodinu hlídali další policisté. Nelze se však neustále izolovat, ale je nutno se naučit alespoň zásadní ,,bezpečnostní opatřen“, což dodržujeme dodnes. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti poslal stovky lidí do kriminálu – a tito se stále vracejí a ještě dlouho budou – je s tím nutno pořád kalkulovat.

Vydal jste knihu ,,Gaunery nemám rád“. Bude mít pokračování?
Původně to měl být jakýsi pitaval nejzávažnějších případů. Namísto toho však vznikla provokativní kniha, v níž kazuistika pouze doplňuje popis životních situací a názorů, čím jsem naštval spoustu vlivných lidí, kteří se tam zřejmě poznali. Kmotrem knihy byl tehdejší ministr vnitra Gross, který pak byl interpelován v Poslanecké sněmovně. A tak jsem se po Salmanu Rushdim stal druhým spisovatelem, jímž se zabýval náš Parlament. Zajímavostí byl i náklad 6 000 knih. Autor knihy Zdeněk Čech tehdy tvrdil, že pokud se to prodá, byl by to už bestseller. Pak se ale ,,dotiskávalo“, až se prodalo 26 000 výtisků. Potom Vladimír Železný či jeho lidé skoupili vydavatelství a práva ke knize, takže už se prý znovu vydat nesmí, i když je o ni velký zájem. Jsem vyzýván, abych napsal další, ale zatím není čas.

Dlouhá léta působíte ve vrcholové košíkové jako hráč i funkcionář, jste členem Českého klubu olympioniků…
Ano, jsem čestným členem ČKO – a jsem na to velice hrdý. Jsem tam s lidmi, jichž si vážím i pro to, co dokázali ve sportu, i pro jejich otevřenost, přímost a obrovský nadhled, podpořený životními zkušenostmi. I oni mi velmi pomohli – zejména psychickou podporou.

Kdysi vás česká média označovala za ,,Grossova muže“. Nedostal jste nabídky na návrat do státních funkcí, neřku-li do politiky?
Se Stanislavem Grossem jsem spojován neustále – jde o různé mediální a politické spekulace, většinou pramenící z obavy až hrůzy, že bych se mohl vrátit do justice či k policii. V minulosti jsem dostal pár nabídek do státních i politických funkcí, naposledy kandidovat do Senátu ČR. Vždy jsem je odmítal s tím, že jsem ještě příliš mladý, veselý a neukázněný – teď jsem už jen znechucený. Tolik moje – právnicky vyhýbavá – odpověď na toto ožehavé téma.

Poslední otázka: Co jste ochoten prozradit o svém soukromí, rodině, zálibách...
Rozhovorům o rodině jsem se skutečně vždycky vyhýbal. Telegraficky mohu uvést, že jsem přes 27 let ženat s manželkou Helenou, máme dceru Martinu, která dokončuje druhou vysokou školu, a bydlíme v Hradci Králové. O aktivní sport se snažím, ale je to stále obtížnější, protože z basketu mám dost poničené klouby. Abych nebyl tlustý a pomalý, snažím se cvičit, plavat, a abych byl bdělý a ostražitý, chodím ,,se prát“ (nikoliv po hospodách) a střílet na střelnici. Na nic dalšího prakticky nemám čas. O dovolené si rád přečtu dobrou knÍžku – svého oblíbeného autora Johna Irvinga, či nějakou detektivku – pokud možno z drsné americké školy, anebo nejradši něco humorného.
Jiří Výborný
Foto: archiv autora