Osobnosti
Řada portrétů Františka Šestáka se již nerozroste
Ve věku nedožitých 69 let zemřel náhle v Bratislavě významný slovenský portrétista, moravský rodák akad. malíř František Šesták (1935 - 2004). Je autorem pozoruhodné portrétové galerie - olejů čtyřiceti osobností slovenské minulosti - kulturního a společenského života, které jsou majetkem Matice slovenské. Čtyři desetiletí patřil na slovenské výtvarné scéně k jejím nepřehlédnutelným významným postavám a výrazně zasáhl do utváření podob slovenského portrétu druhé poloviny 20. století.
Z kreseb F. Šestáka Přiznanou ,,královnu“ mezi výtvarnými disciplínami – portrét – obohatil svým dílem známý bratislavský výtvarník, mistr portrétové tvorby akad. malíř František Šesták. Skutečných portrétistů je na Slovensku jako šafránu, vždyť kvalitní portrét si vyžaduje to opravdové mistrovství - výjimečného mistra štětce. A moravský rodák František Šesták takovým mistrem byl. Narodil se 10. září 1935 v Sezovicích u Zlína. V letech 1951-52 studoval na zlínské škole umění a pokračoval v letech 1952-55 ve studiu na AŠUP v Uherském Hradišti. V letech 1957-62 studoval na VŠVU v Bratislavě, oddělení figurální tvorby u prof. Jána Mudrocha. Po ukončení studia už zůstal v Bratislavě, kde žil a tvořil do letošního listopadu.
Na své rodáky však nikdy nezapomínal. Kostel v rodné obci ozdobil svými nástěnnými malbami. Zanechal jim svůj věčný autorský rukopis. Obdivoval ruské klasiky realisty - Kiprenského, Repina, Surikova, Serova, ale i současníka Alexandra Šilova. Mistr Šesták byl kultivovaný, všestranně vzdělaný muž širokého rozhledu, přitom skromný člověk, upřímný a přímý, spíš optimista než pesimista, příjemný společník a výborný vyprávěč. O své celoživotní družce a lásce dokázal poutavě a procítěně mluvit celé hodiny, ráno, v poledne i pozdě večer. A neskrýval, že velice rád. Vždy poradil i mladým výtvarníkům, kteří se rozhodli věnovat portrétu a obraceli se k němu o radu. Usměrnil je a nechával vyzrát jejich talent, jestliže skutečný dar stát se portrétistou jim byl dán. Skutečného milovníka umění rychle odhalil a největší odměnou pak bylo pozvání do jeho podkrovního ateliéru, který byl současně i jeho vlastní bohatou galerií, kde mohl návštěvník do sytosti obdivovat na desítkách pláten Šestákův neskonalý talent a nenapodobitelný výtvarný kumšt.
Z kreseb F. Šestáka Byť dokonale ovládal širokou paletu výtvarných žánrů - maloval nádherná a působivá zátiší (květin, ovoce, ptáků a zvířat, hlavně koně) v technice olej, portrétní tvorba však byla u něho dominantní. Dokonale v ní využíval své virtuózní kreslířské mistrovství a malířské cítění.
A tak je v jeho portrétech zachycena nejen věrná podoba portrétovaných (to považoval automaticky za samozřejmost), ale především jejich výraz, cÍtění, smutek nebo radost, celou vnitřní i vnější atmosféru, která je v každém z nás a kterou jenom skutečný mistr palety promítne do skutečné umělecké krásy. Při pohledu na jeho plátna je vidět krása každé tváře - ženy, děvčátka, muže, chlapce nebo dítěte - a je jen na samotném výtvarníkovi, aby ji objevil a ztvárnil v celé její nádheře a ještě umocnil svým vzácným a procítěným autorským rukopisem. Olejem, pastelem, hrudkou, tuší, tužkou nebo perem. A Mistr Šesták to věděl přímo mistrovsky.
I proto byl vyhledávaným umělcem, jehož oslovovali a navštěvovali mnozí, kteří zatoužili vlastnit svůj portrét s jeho autorským rukopisem. Dnes jsou desítky jeho portrétů v soukromých sbírkách.
Mnozí byli při návštěvě u Mistra okouzleni obrazem (na první pohled nenápadným) - zátiším s ptákem v tmavém tónu. Na malém formátu s obyčejnou černou vránou, kterou Mistr našel v jedno zimní ráno uhynulou na chodníku před svým domem, uměl vykouzlit tolik barevné krásy a poezie, jako by na něm byl vyobrazen ten nejhezčí zpěvavý barevný skvost ptačí říše – čarokrásný stehlík, hýl nebo královský opeřenec bažant.
Ten obraz nikdy nechtěl prodat. Přiznaný kredit mistrovství a oblibu si získala i jeho knižní tvorba, ilustrace knih, převážně dobrodružného žánru - lidových hrdinů, zlatokopů a indiánů z westernových příběhů (už jako student kreslil ilustrace do novin a časopisů na přilepšení studentského kapesného). Přímo s dětskou radostí kreslil František Šesták dávné majáky prérií - koně, majestátné tvory, dodnes neodmyslitelné a nenahraditelné svou krásou, silou a využitím. Nejen do knih, ale i na veliká plátna. Říkal, že kdo neumí nakreslit koně, neumí kreslit.
Ten, kdo znal Mistra Šestáka, nechtěl uvěřit, že příští rok se chystal oslavit už sedmdesáté narozeniny. Nedožil se jich. Odešel, náhle, nečekaně (nachladl a plíce nevydržely, když si neuměl odpustit cigaretu - i přes doporučení lékařů). Ještě ani nevyschly barvy na jeho paletě.
Peter Závacký