Reportáž
Vichřice nezlámala jen stromy, ale i duše lidí v Tatrách
(Jak prožívali vichřici někteří naši čtenáři)

Život ve Vysokých Tatrách se po ničivé vichřici pomalu vrací do normálních kolejí. Pouze v ulicích tatranských obcí vystřídali davy turistů hasiči, záchranáři a dělníci s motorovými pilami, kteří neustále pracují na odstraňování popadaných stromů. Práci jim však komplikuje hustá sněhová vánice. Sníh jako by chtěl zakrýt jizvy, které v okolních lesích zanechal orkán.
Ty jizvy na tváři tatranské přírody však budou ještě dlouho připomínat návštěvníkům Tater i domácím to, co se zde odehrálo v pátek 19. listopadu.
,,Vichřice nepolámala jenom stromy. Mnoha zdejším lidem zlomila i duši,“ říká Jozef Čulman z Tatranské Lomnice. Tatry pro něj a pro jeho manželku znamenají mnoho. Oba žijí v horách od útlého dětství, přičemž choť Zdenka se v Tatrách i narodila.
Její otec Vítězslav Šlampa, původem z Brna, byl totiž prvním chatařem na Žiarské chatě v Západních Tatrách a její devadesátiletá maminka stále žije na sídlišti Pod Lesem ve Smokovci.
,,Také v pátek jsme se s manželem chtěli vydat za maminkou, nakonec jsme se ale rozhodli zůstat doma. Kvůli předpovědi počasí,“ líčí zážitky z pátku uplynulého týdne Zdenka Čulmanová.
Těsně před vichřicí si všimla, jak se domů do hájenky vrací soused. Ještě než došel k hájence, se ale podíval směrem k lesu, otočil se a šel rychle pryč.
,,Mysleli jsme si, že se šel někam skrýt, ale pak ho můj manžel našel stát na ulici, a tak jej přivedl k nám, kde jsme společně přečkali tu hrůzu,“ vzpomíná paní Čulmanová.
Vítr se přihnal z kopce. Už zdaleka bylo slyšet, jak se pod náporem vichřice ohýbají a praskají stromy. Čulmanovi se hned zavřeli v předsíni, kde čekali, co se bude dít. ,,Po celou dobu jsem se bála, zda dům vydrží nápor větru a padajících stromů,“ říká Zdenka Čulmanová. Hned za domem jim rostl obrovský smrk a velká osmdesátiletá bříza. Oba stromy pod náporem větru spadly. Bříza rozbila komín a část střechy a smrk se zřítil před vchod do domu. Zdemoloval jim vstup do domu a přístavek.
Vysoké Tatry po vichřici ,,Myslím, že signály, že k něčemu podobnému dojde, bylo možné pozorovat už delší dobu. Každý rok v okolních lesích spadlo několik stromů, nikdo tomu ale nevěnoval pozornost,“ říká paní Čulmanová. ,,Když jsem chodila každý den za maminkou přes les, necítila jsem se bezpečně. Ty stromy padaly i při mnohem menší intenzitě větru,“ dodává.
Její manžel jen souhlasně přikývl a poznamenal:
,,Skončila jedna etapa v životě Tater i v životě zdejších lidí. Jak se to ale projeví na přírodě a na zdejších lidech, to si dnes netroufám odhadnout.“
V Lomnici žije také Jitka Haaková. ,,Nám se to naštěstí vyhnulo. Možná nám vítr sebral několik tašek ze střechy, ale to je všechno,“ hovoří pani Haaková. ,,Sledovala jsem to z okna. Bála jsem se, asi jako všichni, co tady bydlíme,“ hovoří dále a zdůrazní, že před větrem měla vždycky respekt. ,,Horší to bylo, když už bylo po všem. Ten pohled na všechno kolem je dost smutný. Kde jindy stál les, dnes není nic. Z domu vidím až na Matliare,“ poznamenala.
Zároveň však dodala, že je hloupost, když někdo tvrdí, že Tatry zmizely a že sem přestanou chodit turisté. ,,Vždyť ti turisté sem nechodili kvůli stromům, ale kvůli lyžování a vysokohorské turistice,“ konstatuje. ,,Horší to ale budeme mít my domácí. Pro mě představovala procházka lesem nejlepší antidepresivum. Nevím, kam půjdu teď,“ povzdechla si Jitka Haaková.
Laco KEREKEŠ
autor je zpravodajem ČTK
Foto: autor a KA