Krásný a přitažlivý, přírodní, krajinářský motiv. Horstvo Vysokých Tater. Pro české vytvarníky se stalo inspirací už v 19. a zejména v 20. století. Po roce 1918, po vzniku Československa, přitáhly Vysoké Tatry více než sto českych umělců, malířů a grafiků, vznikly i četné kresby a fotografie. Hlavním tématem byly skalnaté hory a štíty, lesy i doliny, tatranská plesa i horské bystřiny. Protipólem monumentálních vysokotatranských panoramat byla díla menších poetickych detailů, částí této krajiny. Ve výtvarném stylu převládá realistické zobrazení a topografie krajiny. Charakteristické jsou však i impresivní a expresivní reflexe Vysokých Tater. Sugestivní je velebnost vrchů a štítů, ale také nálada, ticho a klid dolin. V tom všem také přítomnost a účast člověka. Domácího, ale i turisty, horolezce, přírodovědce, umělce.
K umělcům Vysokých Tater patřili i čeští malíři a grafici. K horské krajině jistě přistupovali i s vědomím historických kontextů. Horské motivy se sice v krajinomalbě objevovaly sporadicky už v 17. a 18. století, ale jejich význam narůstal až v 19. století. Hlavně pro malíře Itálie, Německa, Rakouska byly hlavní inspirací Alpy. Skalisté hory malovali někteří američtí malíři. Horská krajina inspirovala umělce romantizmu a realizmu v Anglii, Francii, Švýcarsku. Alpy malovali i někteří čeští malíři. Ti však v 19. století zobrazili i horské motivy z Čech - Krkonoše, Pojizersko, šumavu. Legendární české vrchy a hory malovali J. Mařák, A. Bubák, A. Kosárek i další.
Malé velehory Vysoké Tatry se staly velkým tématem umělců první poloviny 20. století. Nešlo jen o návštěvy, někteří čeští malíři se v Tatrách, v jejich blízkosti, ale také na severním Slovensku na kratší nebo delší dobu i usadili. Otakar Štáfl (1884-1945) na chatě u Popradského plesa, Jan Hála (1890-1959) ve Važci, kam chodil malovat i Jaroslav Augusta, Vladimír Kovář (1899-1950) v Kežmarku, František Mrázek (1876-1933) v Spišské Belé, Jan Němeček (1892-1958) v Prešově, Jaroslav Vodrážka (1894-1984) v Martině. Česky malíř František Havránek 1887-1964) stál v roce 1923 u založení Tovaryšstva výtvarných umělců Tatran ve Važci. Jeho členy byli malíři z Moravy V. Hohaus, J. Kučera, S. Holečka, J. Kobzáň, už zmínění O. Štáfl a V. Kovář i architekt V. Jeřábek. Vysoké Tatry navštívil a maloval také Antonín Hudeček a František Malý, který působil na škole uměleckych řemesel v Bratislavě.Pod Tatrami pracoval jako dokumentarista, etnograf a fotograf rovněž Karel Plicka. S vysokotatranskými motivy se můžeme setkat i v tvorbě významných českých grafiků. Byli to F. Kobliha, J. Váchal, T. F. Šimon, K. Vik, J. Rambousek, V. Silovsky, F. Duša. Po roce 1945 se nejčastěji věnoval motivům Vysokých Tater Jaroslav Votruba (1889-1971). V Tatrách malovali i J. Olexa, J. Kalous, L. Mecl, v Bratislavě žijící Antonín Smažil i horolezkyně a malířka Ludmila Hynková (1908-1988). Významným přehledem této tvorby je publikace Tatranské galerie v Popradě ,,Obraz Tater“ (2000). Její autorkou je Češka, umění historička Jitka Haaková, která v Galerii dlouhá léta pracovala a která žije v Tatranské Lomnici. J. Haaková píše a obrazově dokumentuje motivy Vysokých Tater od konce 18. století až po 90. léta 20. století.
V její publikaci-katalogu můžeme konfrontovat ,,tatranskou“ tvorbu českých i slovenských výtvarníků. Z umělců Slovenska patřili k těm nejvýznamnějším (v historickém sledu od 19. století) J. J. Müller, K. Tibély, F. Katona, Z. Palugyay, G. Mally, V. Mensatoris... a ze současníků Z. B. Kuľhavý, J. Koller, M. Hennel aj.Příspěvkem České besedy k problematice Vysokých Tater byl několikaletý, obsáhlý a bohatý seriál Ivana Bohuše ,,České stopy ve Vysokých Tatrách“, publikovaný od roku 2001.
V současnosti Vysoké Tatry přitahují české výtvarníky už méně. Přírodní inspirace horské krajiny jsou dnes přístupné a dostupné po celém světě. Různorodá je i forma těchto reflexí. Sahá od klasické topografie vysokohorské krajiny až k formám happeningů, instalací nebo akcí v této krajině. Vizuální prostředí je stále sugestivní v magii a symbióze živlů země, vody, vzduchu a občas i ohně této země. Od konce 19. století po současnost však i ve Vysokých Tatrách působí mnohé moderní, pozitivní i negativní síly a interakce: Příroda - člověk - lidská činnost – turistika a sport - okupace přírody a její ochrana - trh a obchod s přírodou i romantická láska a úcta i snaha ochránit a uchovat původní biotop krajiny.
Do všech těchto složitostí a problémů může navíc vtrhnout něco, co je nad lidskou touhu a iluzi - ,,poroučíme větru, dešti ...“. Rozbouřené živly, přírodní katastrofa, vichřice, jako ta v listopadu roku 2004. Přírodní hodnota i reálný význam a půvab Vysokých Tater (ekologický, estetický, ekonomický) dostal těžkou ránu. Kouzlo Vysokych Tater jako dar přírody člověku však stále platí. Ale lidé a společnost musí teď darovat Vysokým Tatrám hodně ze sebe. Nejoptimálnější variantu řešení částečné zkázy a velké bolesti vysokotatranských lesů. Také o tom by měly hovořit nové obrazy, kresby, grafiky, fotografie i další umělecká díla inspirovaná věčnou krásou našich velehor.
Bohumír Bachratý
