Dušan BÚŘIL

OD OBRAZŮ DO PŘÍRODY

Rod Búřilů pochází od Veselí nad Moravou, malíř Dušan Búřil se narodil už v Bratislavě (26. 11. 1946). Stále však vzpomíná na moravské předky. Na dědečka Martina, kostelního malíře a esperantistu, na firmu v Brně, na cesty na Moravu. Už léta jezdí do Luhačovic, do vily Esperanto. Spolu s rodinou zde vzpomíná na slavného architekta tohoto krásného lázeňského města, na Dušana Jurkoviče. Dušan Búřil je též držitelem pasu Valašského království Bolka Polívky. D. Búřil má však i svá hájemství – archaickou dřevěnici v horehronské obci Osrblie. Před lety založil v Osrblí jedinečné umělecké sympozium v přírodě.
Pramen, z Osrblí, 1999

Dávno předtím v letech 1963-68 studoval na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě, obor grafika, prof. G. Štrba a L. Čisárik. Posluchačem bratislavské Vysoké školy výtvarných umění byl v letech 1969-75, oddělení monumentálního malířství u doc. F. Gajdoše. Po absolvování školy je těžištěm komorní tvorba - malba a kresba. Později jsou to i realizace v architektuře. Jednou z posledních (2003-04) je architektonicko-sochařský objekt „Pramen“. Je to symbolické i metaforické dílo. Kámen a voda, světlo, kovy, proudění, energie, pohyb, život. Spoluautorem je Búřilův dlouholetý přítel Ing. arch. Peter Bauer. Pramen je uprostřed interiéru zázračné a zakleté (dnes už možno i prokleté a prodané) novostavby-nedostavby budovy Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Ve skromném bratislavském ateliéru Dušana Búřila se setkávají jeho přátelé a vznikají tu komorní výtvarné opusy. Malby, kresby, projekty monumentálních děl, kombinované techniky i experimentální díla vytvářená vodou, ohněm. To všechno jsou svojské, abstraktní i symbolické, vizuální a filozofické reflexe pocitů, vidění, poznání, vztahů a souvztažností. D. Búřil se v těchto dílech vnořuje hluboko do minulosti. Analyzuje a diagnostikuje i krásnou a trpkou současnost. Vnímá též nekonečné dimenze a síly kosmu - prostory budoucnosti. Svou cílenou empatií, filozofickou i senzuální intuicí citem a s citlivostí proniká k tajemným podstatám a k podstatným tajemstvím.
Přijímání vesmírné energie Inspirují ho starověké kultury, počátky písma a vzdělanosti, antické mýty i křesťanství a současnost plná jistot a nejistot, stability i lability našeho pozoruhodného světa archetypů i neustálých proměn. Maluje také stigmata, příznačné znaky a znamení na těle obrazu i v duši malíře. Procesuální obrazy umělce se dějí. Mlčí a mluví. Fixují reálné stopy a dotyky, podoby imaginárních vizí i odrazy transcendentálních pocitů.
Filozofie tvorby D. Búřila vzniká v tiché samotě a meditaci. Ve společenství přátel, v dialozích a debatách (Už dávno, U mažiarika Štefana Rabiny) vznikly však i projekty nové. Byla to idea sympozia v přírodě. Osrblie lákalo a dávalo možnost. Proč by do lesa, v zimě i v létě, chodili jen biatlonisté? A s puškami? Do doliny Osrblianky můžou vstoupit i umělci. Beze zbraní a bez povinnosti závodit, soutěžit, vyhrávat. Také umělci tu můžou zanechat své stopy. Díla a v jejich nitru city, lásku i pokoru před přírodou. Slovo se stalo tělem. Rok 1994. Zima a léto. Sympozium ledu a sněhu i letní Studánky - Fontis u Osrblí. Stařičká dřevěnice rodiny Dušana Búřila ožila mladou modernou a postmodernou. Před sympozisty se otevřely doliny Prostredná, Tri vody, Kamenistá, Anderlová a později i doliny u Černého Balogu - Vydrova. Prostředí nabídlo zem, vodu, oheň i vzduch.
Stigmata FONTIS se přeměnilo na sympozium EKO-ART. V roce 2003 vznikla přírodní galerie EKO-ART ve Vydrově (areál Lesnického muzea). Na toto nejzdravější sympozium přicházejí malíři, sochaři, architekti. K zakladatelům patřili spolu s D. Búřilem P. Bauer, F. Guldan, J. Kelemen, F. Velecký, F. Finta, P. Roller, J. Uhlíř, T. Čipková, V. Hulík, J. Hoffstädter, J. Dakan. Pak přibývali i mladší účastníci z Čech - M. Pešek, J. Holek, P. Mizera, z Anglie, Maďarska, Rakouska, Holandska. Kurátorství sympozia zabezpečovala M. Rollerová, v současnosti Peter Kerlik (Mezinárodní výtvarné sympozium Osrblie, Dunajská 42, 811 08 Bratislava).
Sympoziální díla jsou sochy a různé objekty, instalace i lesní prostředí (enviroment). Jsou z přírodních materiálů. Dominuje dřevo, kámen a voda, nespočetné prameny, jezírka a bystřiny. U některých instalací hořely ohně vzpomínek a očisty, mýtů i pohádek. Matérie, prostředí a lidé, čas a prostor, génius loci i autentický člověk se setkali, navzájem prolínali a dotýkali v čarovné hře a souhře. Některá sympoziální díla si už příroda bere zpět. Jiná jsme čistili na sklonku léta 2004. Prameny věnované manželce Aničce a dnes už dospělým dětem však pořád nabízejí čirou a chutnou pramenitou vodu. Vodu nad zlato. Malíř Dušan Búřil se od obrázků dostal do přírody. Jeho obrazy a prameny nás zvou ….
Bohumír Bachratý