Historie

Jirásek a Slovensko

„Psohlavci“, „Filozofská historie“, „Staré pověsti české“, „Mezi proudy“, „F. L. Věk“, „Proti všem“, „Bratrství“, „Temno“, …je nutné připomenout ještě i dramatická díla „Otec“, „Vojnarka“, „Lucerna“? Mnozí z nás si tato díla pamatují ze školních lavic, jiní z divadelních scén, rozhlasu, mladší z televize, no a nemůžeme obejít ani filmová zpracování - v té době úžasné zážitky z kina, protože šlo většinou o barevné filmy, jichž v našem dětství nebylo přebytek …
TGM na návštěvě u A. Jiráska v Hronově

V Jiráskově životě a tvorbě je též krásná symbolika československé vzájemnosti, při zachování svébytnosti rozvoje a kultury českého a slovenského národa. V roce 1917 byl například mezi prvními českými spisovateli, kteří podepsali májový Manifest, vyjadřující myšlenku československé státnosti. A později, 16. května 1918, byl to Alois Jirásek, který na slavné spisovatelské manifestaci v pražském Národním divadle řečnil spolu s Pavlem Országhem-Hviezdoslavem o společné budoucnosti obou našich národů.
Alois Jirásek V Jiráskově poeticky laděné knize „Staré pověsti české“ najdeme i výraznou postavu slovenské historie. Jánošíka v ní zařadil k takovým domácím hrdinům, jakými byli Jan Sladký-Kozina nebo Jan Žižka z Trocnova. Mezi Jiráskovy vrcholné prózy rozhodně patří i trilogie „Bratrstvo“, v níž vypověděl o působení vojsk Jana Jiskry z Brandýse na Slovensku, o jejich bojích proti vojskům Hunyadyho v zájmu Ladislava Pohrobka a také o jejich vlivu na usměrňování tehdejšího života na našem území. Právě úmysl napsat takové dílo přivedl Aloise Jiráska osobně do měst a vesnic Novohradu a Gemera - do Opatové u Lučence, Rimavské Soboty i Zvolena. Opatovou, vesničku ležící severovýchodně od Lučence, navštívil při první ze tří výzkumných cest po stopách Jana Jiskry z Brandýse. Tuto událost z léta v roce 1896 připomíná i pamětní deska.
V Rimavské Bani a v jiných gemerských městech s husitskou tradicí se Jirásek zdržoval v letech 1896 a 1897. Sbíral a studoval zde materiál pro historickou trilogii „Bratrstvo“ („Bitka u Lučence“, „Marie“ a „Žebráci“). Jeho návštěvu si pamatuje také Zvolenský zámek. Při nenuceném zamyšlení pochopíme, že literární odkaz jednoho z nejvýznamnějších tvůrců realistického historického románu v české literatuře je skutečně mimořádně rozsáhlý a významný pro oba národy.
Pavol M. Kubiš