Recenze

Masarykovci a Bystrička

Zborník Masarykovci a Bystrička. Spomienky na Bystričku a spomienky pamätníkov. Vydal Klub priateľov TGM a MRŠ, Martin 2004, sestavila a edičně zpracovala Zora Frkáňová.

Život obyvatel Bystričky, malebné obce na úpatí Martinských holí, byl po desetiletí úzce spjat se životem rodiny T. G. Masaryka. Profesor filozofie pražské univerzity si zvolil Bystričku za letní sídlo pro sebe a svoji rodinu v roce 1887 a poté přijížděl po řadu let každý rok. A všichni, rodiče i děti, si Bystričku i s jejím širším okolím zamilovali. S místními obyvateli i s obyvateli nedalekého Turč. Sv. Martina navázali četná přátelství. Tak se začínala psát jedna z výrazných kapitol nejen života Bystričky, ale i novodobých dějin Slovenska vůbec. Pro profesorku Frkáňovou to byl evidentně podnět k činu: shromáždit a knižní formou zpřístupnit relevantní svědectví o vzájemných vztazích „Masarykovců“ a lidí z Bystričky.
TGM při odpočinku Editorce se podařilo shromáždit a do zajímavého celku utřídit různé výpovědi jednotlivých členů Masarykovy rodiny i řady jejich místních přátel a známých. Rozčlenila je do tří období: a) od roku 1887 do roku 1918; b) dvacet let první Československé republiky; c) léta druhé světové války a první léta poválečná. Např. na str. 22-23 vzpomíná E. Maróthy–Šoltésová na své první setkání s TGM a jeho chotí před světovou válkou, mj.: „Záujem profesora Masaryka o naše slovenské pomery stal sa mi celkom pochopitelným, keď som vyrozumela, že i on je Slovák. Pani Masaryková, Američanka výchovou a vzdelanosťou, stala sa mi hneď sympatickou svojím živým porozumením ako pre složitejšie české, tak pre naše utisnuté slovenské položenie vo veciach národných. Ona dala sa viesť citu pri svojich názoroch, jej manžel však rozumu podroboval všetko, o čom súdil. Jeho oči vždy vážne a nevdojak skúmavo hľadely cez okuliare na toho, s kým sa zhováral, ale pri tom nikdy nedal patričnému pocítiť svojej prevahy.“
Sílu zážitků a vzpomínek Masarykových dětí na Bystričku přibližuje editorka sborníku mj. citací dopisů mezi matkou Charlottou G. Masarykovou a dcerou Alicí z doby jejího věznění za první světové války ve Vídni. Dne 8. února 1916 Aličin dopis začínal: „Drahá mama! Kdybych tak byla na Bystričce! Bylo by to k nezaplacení!…“ Po evokaci milých chvilek na pobyty na Bystričce se v závěru dopisu vyznala: „To je ten grunt – tam jsem doma…“ Jak jí matka rozuměla, o tom vypovídají dva její dopisy dceři do vězení…(32-33). Po válce se vztah členů Masarykovy rodiny k Bystričce a ke Slovensku vůbec dále rozvíjel. Počínaje létem 1923 trávil TGM, nyní prezident společného státu Čechů a Slováků, po smrti své choti každé léto několik týdnů na zámku v Topoľčiankách. Děti i otec, hlavně však Alice, přijížděly do Bystričky dále.
Dne 14. 9. 1923 odpovídal TGM na dopis E. Maróthy-Šoltésové z Topoľčianek: „Paní Šoltésová, než se odebereme do Prahy odpovídám na Váš milý dopis srdečným díkem, že jste si na mě vzpomněla. My o Vás mluvíváme často; co chvíli je s námi někdo, kdo zná Vás a Martin. Naše Alice je teď už občankou Bystričskou a to je další svazek naší celé rodiny k Turci. Děti tam se cítí doma a já s nimi.“ O vlastním vztahu ke Slovensku TGM v dopise dále píše: „Těším se ze svého pobytu na Slovensku a jsem spokojen s tím, co jsem viděl a slyšel: pořád říkám, že poměry na Slovensku jsou mnohem lepší než rozčilení a politicky nezralí lidé říkají. Když se všichni spojíme v práci, to naše Slovensko bude brzy k nepoznání - a práce je dost a všude. Srdečně Vás pozdravuju a navzájem Vám přeju všecko dobré. Vám oddaný T. G. Masaryk.“ (62)
Druhou část sborníku uzavírá studie Zory Frkáňové s titulkem Dr. Alica G. Masaryková - Turčianka srdcom. Je to svého druhu výčet prací a různých aktivit, jež Alice Masaryková vykonala mezi válkami ve prospěch kulturního, sociálního a zdravotního zlepšení života v Bystričce, Turč. Sv. Martině a okolí. V závěru studie píše autorka o zásluhách Alice a jejího otce na vybudování základních škol v Bystričce (1932), v Turč. Sv. Martině (1934), měšťanské školy Jána Kollára v Mošovcích (1934). Výčet starostlivých kroků dcery a otce uzavírá: „Vzťahom k Turcu vyjadrovali Masarykovci svoj vzťah k Slovensku; čo urobila dr. Masaryková pre Turiec, urobila pre celé Slovensko.“ (70)
TGM s vnuky 1925 Třetí část sborníku uvádí editorka výňatkem ze vzpomínek učitele Ladislava Rapoše (1900- 1968) na druhou světovou válku. Snahou Bystričanů bylo zachovat dědinu věrnou Masarykovým zásadám. V letech 1943–1944 se v horách nad Bystričkou zformovala první partyzánská brigáda v oblasti Turce. Jejím hlavním organizátorem a poté velitelem byl občan Bystričky Viliam Žingor, před válkou poručík v záloze, muž, jehož komunisté ve vykonstruovaném procesu po únoru 1948 odsoudili na smrt a v prosinci 1950 popravili…
Zajímavé jsou i vzpomínky Bystričanů na jejich setkání s Janem a Alicí Masarykovými po skončení války, včetně setkání posledních. Sem patří i text čtenáře zvlášť oslovující: Posledná rozlúčka s Janom Masarykom, zpracovaný editorkou na základě řady lidsky silně impresivních faktů. Úvodní odstavec: „Tak ako sa Bystrička dôstojne rozlúčila so svojím prvým čestným občanom Tomášom Garrigue Masarykom účasťou početnej delegácie občanov a priateľov z Bystričky na jeho pohrebe z Hradčian až na cintorín v Lánoch, rovnako tak urobila roku 1948 pri náhlom a záhadou opradenom odchode svojho čestného občana, váženého a milovaného priateľa Jana.“ (Celý text s. 91- 92).
Sborník uzavírají informace o pohnutých osudech rodinného domu, který si Masarykovi v Bystričce postavili na počátku třicátých let. Ten se podařilo i v nedobrých časech díky místním dobrým lidem uchránit před devastací. Co se nepodařilo uchovat v uspokojivém stavu, je vnitřní vybavení domu. Mnohé z původních věcí vzaly za své… Dnes je jeho vlastníkem ing. Ján Barta, v roce 1995 jej koupil v dražbě (pravnučky TGM dům po restituci prodaly - pozn. red.). a o dům se stará s respektem a citem k jeho původnímu poslání, sděluje pořadatelka sborníku. Na žádost Klubu priateľov TGM a MRŠ v Martině vyhlásilo Ministerstvo kultury SR 6. října 1995 dům za kulturní památku.
Zora Frkáňová odevzdala v knize Masarykovci a Bystrička čtenářské veřejnosti dílo nevšední. Jeho výchozí idea, výpověď o přátelství celé řady vzácných lidí, přátelství prověřovaného po mnohá léta i v dobách krajně zlých, mluví sama za sebe. A nutno zdůraznit, že autorka zpracovala zvolené téma pečlivě.
Jaroslav Opat