Osobnosti

Miloslav Tengler měl dvě lásky - ARCHITEKTURU A PŘÍRODU

Na začátku pomyslného seznamu českých architektů, vyškolených ve škole architektury Vysoké školy technické (VŠT) v Brně, kteří přicházeli po druhé světové válce pracovat na Slovensko do formujících se velkých projektových ústavů, figuruje jméno Ing. arch. Miloslav Tengler. Patřil ke generaci, na niž tíživě dolehlo násilné uzavření českých vysokých škol; když mohl dostudovat, už se blížila třicítka. Do seznamu pracovníků bratislavského Stavoprojektu ho zapsali 1. listopadu 1949.
Ing. arch. Miloslav Tengler Narodil se 8. září 1920 v moravském Tišnově. Po otci – zahradníkovi - zdědil kromě příjmení i křestní jméno a snad i lásku k přírodě, nikoliv však povolání. Po maturitě na Vyšší škole stavební v Brně pracoval v letech 1942 – 1945 jako stavební technik ve Vídni, a jakmile se po válce opět otevřela možnost vysokoškolského studia, v rekordním čase tří roků 1945 – 1948 absolvoval Odbor architektury a pozemního stavitelství na brněnské VŠT. Zkušenost z práce v ateliéru profesora Jiřího Krohy (1947 – 1948) ho pak provázela v práci architekta po celý život.
Architekt Tengler nebyl typem těkavého člověka. Ve Stavoprojektu věrně pracoval od nástupu až do roku 1982 a 33 let postupoval po žebříčku odpovědnosti od nejnižší projektantské příčky až k vrcholu, na post vedoucího ateliéru. Když se s tímto svým místem jako dvaašedesátiletý loučil, bylo to v době, kdy nejenže dosáhl, nýbrž i překročil věkovou hranici stanovenou pro odchod do důchodu. Leč ani v nové situaci, ještě pořád plný síly a plánů, nehodlal odpočívat, a tak až do tragické smrti 9. března 1985 pracoval dál v plném nasazení v Projektovém ústavu Slovenského zväzu výrobných družstiev (PÚ SZVD).
Ve Stavoprojektu se pracovalo na všem možném. Miloslav Tengler dostával k řešení nejdříve úkoly z oblasti průmyslové výstavby, později se těžiště návrhové práce přesouvalo k bytovým a občanským stavbám a nechyběly ani objednávky urbanistických plánů a projektů různých kategorií a stupňů.. To, že objednavatelé bývali s odvedenou prací spokojeni, dokazují četná vyznamenání, jichž se mu dostalo od magistrátů Bratislavy, Trnavy, Pezinku a snad i jiných měst, o jejichž zvelebení usiloval. Slovenský biografický slovník vyjmenovává přes 60 projektových prací, které směřovaly do různých koutů celého tehdejšího Československa od Čierné nad Tisou po Plzeň. Práce nikterak bezvýznamné, vždyť jenom soutěžních návrhů na divadla je mezi nimi rovného půl tuctu. K jeho nejvýznamnějším spolupracovníkům z řad slovenských architektů patřily takové osobnosti jako D. Martinček nebo profesor Š. Lukačovič; spolupracoval s K. Palušem, A. Danielisem a jinými.
Pokus vyjmenovávat všechny architektonické a urbanistické práce, které ten který pracovník Stavoprojektu vykonal, jako i pokus o jejich hodnocení by mohl být jen stěží úspěšný, ale zcela určitě by byl pro čtenáře nudný. Miloslav Tengler během 10 či 11 roků – v rozmezí let 1954 – 1965 – jenom pro Trnavu navrhl pět prostorových struktur sídlištního charakteru a kromě toho budovu tehdejšího Okresního národního výboru, jež byla v užívání od roku 1968. Realizace některých návrhů probíhala souběžně a ne pouze v Trnavě. Vedle objemové projekce musel řešit i náročné územně plánovací úkoly. Tak pro Trnavu vyhotovil s kolektivem spolupracovníků dva nejzávažnější urbanistické dokumenty. První směrný územní plán dokončil koncem šedesátých let, druhý schvalovala vláda v květnu 1974.
Školící a informační středisko myslivců a rybářů v Bratislavě K známým realizacím, na jejichž přípravě se autorsky účastnil, patří bezesporu obytná struktura v prostoru Miletičovy ulice v Bratislavě (Paluš, Tengler; 1953 / 1954 – 1957). Na druhé straně je poměrně málo známý zdařilý návrh řadového rodinného domku pro zaměstnance Správy povodí Váhu, který byl realizován v 28 exemplářích v Letné ulici v Piešťanech (1971 – 1975). K těmto ukázkám tvorby by bylo možno řadit další a další. Trochu odtažitým, výjimečným pracovním úkolem, jehož se zhostil počátkem 80. let, bylo vypracování studie intenzifikace zástavby Bratislavy.
Disciplinovaný, spolehlivý, věrný zaměstnanec „svého“ Stavoprojektu vyrovnával napětí způsobované pracovními povinnostmi ve společnosti myslivců, dokonce se stal funkcionářem jejich svazu. Historky z lovů a hospod patří k plnosti jeho existence a barvitosti jeho obrazu stejně jako architektonické či urbanistické návrhy. V návrhu budovy školícího, informačního a výpočetního střediska myslivců a rybářů v Bratislavě (1983), na němž pracoval jako důchodce v PÚ SZVD, se obě lásky sloučily téměř symbolicky. Ostatky Ing. arch. Miloslava Tenglera odpočívají na Ústředním hřbitově města Brna.
Ľubomír Mrňa